Sametový geroj

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zpověď antihrdiny začíná v okamžiku, kdy jako současný poslanec rekapituluje svoji politickou kariéru a klade sám sobě otázku, kdy a jak... Vavřinec vyrůstá v prostředí, kde pokřivená morálka a prospěchářství se zdá býti jaksi normou. V době, kdy se setkává se svým bývalým profesorem, který spolupracuje s STB a nabízí mu spolupráci za snadné studium medicíny a posléze profesní kariéru, je osamělý, bez přátel a bez dívky. Pod zástěrkou skorodisidenta stává se pilným spolupracovníkem Státní bezpečnosti a buduje svoji kariéru. V okamžiku převratu má od STB slíbeno, že se jeho záznamy nikdy na veřejnost nedostanou, naopak je budován falešný svazek, který má dokázat jeho protistátní činnost. Stává se poslancem a začíná být přesvědčen, že jeho spolupráce nikdy nevyjde najevo. Znovu je ale konfrontován svým bývalým spolupracovníkem a požádán o další spolupráci a dovídá se, že STB jeho život utvářela již od samého narození a on sám je jen malým kolečkem v soukolí zrůdné mašinerie. Autorův antihrdina není rozhodně obětí režimu, spíše smutným příkladem toho, jak doba a okolnosti dokáží deformovat člověka tak, že nenormální se pro něj stává normálním....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17110/sametovy-geroj-17110.jpg 413
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Sametový geroj

Jonny
26.08.2018

Martin Harníček má talent na vytváření hlavních hrdinů, kteří mi jsou odporní, ale i tak mě zajímají a dokonce jsem k nim schopný cítit soucit. Na konci knihy jsem měl obavu nakolik se mohl obdobný scénář skutečně stát, resp. kolik takových osudů s porevolučními politiky-"hrdiny/zachránci" existuje.

Janek
12.03.2018

Harníčkův hrdina se vám bude hnusit, budete jím pohrdat, budete ho odsuzovat. A přece vás donutí položit si nikoli nevýznamnou otázku: Jak bych se zachoval já?
Postavy Sametového geroje občas působí jen jako archetypální figurky bez života, které se nijak nevyvíjejí; ona stručnost a údernost, která mě tak uchvátila u "Masa", na mě v tomto případě už tolik nefunguje. I tak jde o skvělé čtení, které nemilosrdně nastavuje zrcadlo české povaze.


-Pečivo-
29.01.2017

Nedavno mi někdo doporučoval Maso od Harníčka. Jelikož jsem to ale po 20 vteřinách na gůglu nemohl sehnat, tak jsem si objednal Sametovýho geroje. A chyba to rozhodně nebyla. Já totiž chyby dělám zřídkakdy. I když nedavno jsem zase udělal chybu, když jsem zapil pomeranč mlíkem, ale chybami se člověk učí a tak už se to naštěstí neděje tak často jako dřív.

Sametový geroj je příběh o individuálním zmrdství za minulýho režimu. Je to příběh Vavřince Potáhlýho, kterej se snaží co nejjednodušeji protáhnout životem a zajistit si přes protekce co nejpohodlnější život. Jeho strejda byl po válce docela velký zvíře (větší než medvěd) a tak Vavřinec sází na něj. To se mu vymstí, protože strejda zemře. To už tak starý strejdové dělaj.

Vavřincovi se jako zázrakem nabídne jeho bejvalej učitel z gymplu Žilkovský, že mu pomůže dostat se na školu. Vavřinec neni uplně blbej a tak mu dojde, že to asi nebude zadarmo. Po chvíi přemítání dojde k závěru, že se kvůli tomu klidně nechá vojet do zadku. Proto když přijde Žilkovský s žádostí o donášení, je Vavřinec rád, že nadále zůstane Potáhlý a ne Protáhlý.

Potáhlý zdatně donáší STB až do pádu režimu. Těsně před tim, ho bez dalšího vysvětlení zašijou do basy. To se ukáže jako štěstí v neštěstí, protože po 89 je Vavřinec hrdina, který za minulého režimu trpěl a je teď předurčen pro kariéru poslaneckýho mesiáše.

Pak ale přijdou poslední stránky a na návštěvu za zámožným hrdinou do jeho vily přijde soudruh Žilkovský s jeho spisem, který dokumentuje mnohem víc, než se čtenář od začátku doví. Celej Vavřincův život je orchestrovanej STB - i volba jména Vavřinec - jeho manželka, studium a tak dále pana krále. Poslanec Potáhlý se ale nezhroutí, jen si řekne, že se mu líbí čím je a jak se tam dostal, je vlastně jedno. A že bude dál dělat, co si soudruzi budou přát. A to celý vměstnal Harníček do 78 stran. 9/10

JP
18.02.2015

"Honíme se a lítáme za pár prašivýma korunama, abychom si koupili auťák, děvku, chlast, nebo chatu na Sázavě, a kolikrát nemáme ani ponětí, že stačí ani ne slůvko, jenom pokývnutí - a je s tím lítáním utrum! Všechny nás mají na háku a jediné, co ještě hapruje, je to, co si někteří z nás nechtějí a nechtějí do té lebky natlouct! Anebo přiznat!" (str. 48)

Slušný a krátký text o, nebál bych se říct, českém člověku - kalkulující kryse. Harníčkova kniha pokrývá velice zajímavý obecný aspekt čecháčkovské podlízavosti. Aspekt lidí, co kritizují u piva, nadávají doma o všech těch pi a ču (nadřízených), kvůli kterým dřou a potí krev a zároveň se smějí jejich vtipům a hlásí jim vše, ve snaze, že si šplhnou a do budoucna zajistí povýšení. Vidím tyhle lidi všude, kam se hnu, ve fabrikách, mezi střední vrstvou, i mezi vzdělanci. Konexe jsou vším. A "nezávislí odborníci potvrdili, že..." Všichni závidí všem. Hlavní postavu knihy nevnímám jako zákeřnou svini, spíše jako oběť okolností a režimu, nebo nevědomosti, zajetých kolejí, strachu, něčeho tímhle směrem (ale stejně tak bych se ani na vteřinu nedivil tomu, kdyby to bylo obráceně). Dnešní generace to ale definitivně ví, jsou uvědomělí o tom, co se děje, co sami dělají, vidí to v TV, slyší v rádiu... zametají pod koberec (a že je to vidět vlastně nikoho netrápí). Češi jsou národ falešných a je spousta důvodů, proč tomu tak je (Důvod #1: Historie nadvlády nad českým národem), odráží se to ve všem. A není na škodu mít krátkou knihu, co tenhle fakt připomene

Zadní strana knihy. O autorovi: "...spolu se ženou se vystěhoval do Německa, kde žije dodnes." (bez dalšího komentáře)

Disease
07.10.2013

Harníček opět píše o tom, co ho sere a tentokrát bez alegorií. V souvislost s hlavní postavou mě napadá terminus technicus "klasický harníčkovský hrdina".