Sametové iluze
Petr Čepek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420642/bmid_sametove-iluze-rkl-420642.jpg
4
152
87
Spolužák Seržant série
1. díl >
Šest spolužáků a jedno skryté tajemství! Sametové iluze vás provedou životy několika spolu osudem spojených postav, které prožívají nelehké časy v Československu 80. let a Česku 90. let. Nechte se vtáhnout do děje barvitým příběhem nesmyslné pomsty, ve kterém nikdo není bez viny. Zákeřnost, nenávist či pokrytectví představují pouze zlomek nástrah, s nimiž se musí porvat jednotlivé postavy v románu. Když za podivných okolností zemře hlavnímu hrdinovi spolužák, skvělá kamarádka a později také jeho učitelka angličtiny, pouští se sám do pátrání, jež mezi těmito třemi úmrtími odhalí překvapivé souvislosti. Několik zdánlivě uzavřených napínavých a čtivých příběhů, které se v závěrečné části románu spojí do vzrušujícího vyprávění o nesmyslné pomstě, ve kterém nic nezůstane takové, jaké se na první pohled zdálo.... celý text
Přidat komentář
Ach - kdepak zůstala doba sametových iluzí ....
Kdo z nás by si nevzpomenul na dobu studentských let - kdy jsme mysleli, že svět bude náš....
O tom vypráví příběh spolužáků - od mladistvých ideálů ke konformitě ...
A je to vyprávění smutné - od přátelství k nepřátelství, od závisti k nenávisti ....
A nejhorší je tu smrt, kolem níž se děj točí....
S mnoha myšlenkami jsem se zde ztotožnila .... kde skončili ti, kteří volali " máme holý ruce " ....?
A kolik mezi námi žije " Seržantů " ?
Mě kniha zaujala, protože já žila v době sametových iluzí ...
Tak nějak jsem čekala něco trochu jiného, ale nebylo to špatné. Zpočátku jsem se sice trošku nudila, ale v samém závěru všechno zapadlo na své místo. Až se mi tam těch spojitostí a náhod zdálo docela moc, někde až trochu zbytečně.
Úvodními drsnými kapitolami jsem se musela prokousat. Ale od pomaturitního srazu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Parta spolužáků, příběhy ze školy, vandru, prolínání různých časových dějů... to všechno mě chytilo za srdce. Zajímavé pro mě bylo i sportovní prostředí, provázanost s politickými a společenskými událostmi. Líbilo se mi postupné odhalování a skládání střípků informací, které měnily celý příběh. Seržant je moje nová literární oblíbená postava. Výborná kniha, doporučuju.
Mnohokrát jsem šetřila hvězdičkami u knížek, jejichž odbytost bila do očí. Málokdy se tak stalo při přesně opačném pocitu.
Opravdu vidím v Sametových iluzích poctivost a spoustu práce, v obsahové stránce (propojení politických, sportovních, hospodářských, kulturních událostí, detailně popsaných, s osudy fiktivních postav) i formální (vysoustružené věty, ojedinělá chyba). Obě stránky obsahují ale to, co mě, přiznávám, až dráždilo. Všeho bylo přespříliš.
Obsahově:
Autor myslí na své čtenáře, především mladší než je sám (a než jsem třeba i já), proto vysvětluje a vysvětluje, hlavně pomocí přívlastků: glasnosť a perestrojka nestačí, raději ještě „Gorbačovova …“; Mňačkova novela Jak chutná moc - přesněji „poučná Mňačkova …“; Josef Mengele – „nacistický lékař“, ale to je ještě málo, takže „nechvalně proslulý nacistický lékař Josef Mengele“.
Formálně:
Podstatou románu je propletení osudů několika spolužáků a nic není takové, jak se zdálo na začátku být. Možná se autor bál, že se čtenář bude hůř orientovat, proto neustále připomíná, kdo je kdo a jaký je. Př.: jeden odstavec se týká učitele Martina Kepky a jeho „krásné ženy Terezy“. V tom samém odstavci si přečteme nejen jméno Tereza (což by stačilo), ale dvakrát i Tereza Kepková. Jinde se objeví věta: „Vzpomněl si na manželku Terezu.“ Další důležitá postava je ředitelka školy Alena Roršáková; spojení „ředitelka Roršáková“, ačkoliv se dobu o nikom jiném nemluví, je nezničitelné.
Stavebními kameny celé knihy se staly přívlastky, Zakopávala jsem o ně v každém odstavci několikrát. Namátkou jsem vybrala věty: „Konsternovaný učitel se zmohl jen na odmítavé vrtění hlavou, při kterém mu inkvizitorská Tomáškova tvář splývala s pohrdavým výrazem ředitelky a zarámovanými fotografiemi zachmuřených státníků, které zdobily zdi kanceláře.“ „Bláznivý rabín za ním, přičemž pomatencovy strojově dlouhé kroky byly rychlejší než vyděšené cupitání obtloustlého kluka.“
Slova, slova, slova. Zavalila mě. Bohužel.
Moje první setkání s autorem. Na příběhu skupiny středoškolských studentů, narozených asi jako autor kolem roku 1960, autor vykreslil spoustu drobných příběhů - vzájemně se prolínajících a ovlivňujících - a popsal tak vztahy v naší společnosti v době končící socialistické éry a doby krátce po sametové revoluci. Velice dobře zpracované vyprávění z více úhlů pohledu s častým přeskakování v čase. Vícenásobná zápletka v závěru působí nevěryhodně a trochu kazí celkový dojem. Je to poutavé čtení a další knihu autora si přečtu.
Vhled do života u nás v období let 1974-1994, zprostředkovaný mozaikou osudů maturantů sportovního gymnázia. Oceňuji zpracování tohoto období a připomenutí vlivů politických, kulturních, sportovních, ekonomických. O tomto období se píše zřídka.
Kniha se mi ale nečetla lehce. Špatně jsem se soustředila nejen pro zde uplatněné cestování v čase a mezi jednotlivci, ale hlavně z důvodu vlastních vzpomínek. Ty mi neustále odváděly myšlenky a knižní příběh ztrácel na působivosti. Navíc mi není blízká sportovní tématika a popis vojenské služby v začátku knihy byl na mě příliš silný. Ale to všechno je moje chyba, nikoliv chyba autora a jeho díla.
Knihu doporučuji k přečtení především mužům.
Propletenec osudů 6 kamarádů, první lásky, první rozvody, nenadálá úmrtí. Všechno souvisí se vším, každý s každým a postupně do sebe jednotlivé detaily zapadnou. (A že jich je.) A přesto budu za remcala. Dobré téma, ale ne až tak dobře zpracované. Rádoby vtipné hlášky a hovorový jazyk na mě působili lacině. Čtení mě úplně netěšilo a něco mi chybělo a něco naopak přebývalo.
Kniha o tom, jak nečekané náhody, zdánlivě nevinná opomenutí, vzájemné nepochopení či nesprávné domněnky mohou vyústit až do naprosto fatálních počinů a nenapravitelně až tragicky tak zamíchat s osudem člověka. Místy docela drsná, ale rozhodně pravdivá výpověď o naší nedávné historii. Úplně mě uchvátil způsob vyprávění příběhu, to přeskakování v čase, provázanost postav a hlavně určité zdánlivě nedůležité zmínky o něčem zpočátku nepodstatném, co se během několika desítek až stovek stran stane osudově zásadním faktem. A věřím, že i při opakovaném čtení knihy zase narazím na další detaily, které mi nyní v zápalu nadšeného hltání textu mohly uniknout. Navzdory tomu, že je celý děj i způsob vyprávění hodně spletitý, je přehledný a současně překvapivý. Moc se mi kniha líbila, stejně tak jako nedávno přečtená Odložená spravedlnost a doufám, že pan autor už pracuje na další knize.
Kniha mě dostala od první stránky. Hned tušíte, že hrdiny čeká něco neblahého. A že hrdinové nejsou žádní hrdinové, ale reální lidé s dobrými i špatnými vlastnostmi. Román je o několika postavách, jejichž osudy se protnou, a čím déle čtete, tím víc je propojení viditelné, i když každá z postav ho může vnímat jinak. Zaujal mě autorův osobitý, neokoukaný styl psaní, který se mi jevil objektivně vypravěčský a přesto jsem při čtení cítila celou škálu emocí. Jediný problém jsem měla s udržením pozornosti v časových skocích a uvědoměním si, kdo je kdo. Ale o to byla kniha lepším zážitkem. Teď se těším na Odloženou spravedlnost.
Velice zajímavá kniha, osudy několika kamarádů odehrávající se jak za totality, tak po revoluci, jejich osudy jsou propletené, každý má nějaké tajemství a je vždy vyprávěno z více pohledů, nakonec se vše spojí a my se dovídáme pravdu. Knížka se mi četla dobře, děj ubíhá, nenudila jsem se.
(SPOILER) Chvílemi mi to připomínalo Vybíjenou. Ze začátku super, téma (psát o pinpongu a nenudit - wow), ale pak se to začalo natahovat a natahovat. A přitom postavy zajímavé, nápad taky, knih o životě za šedé normalizace moc není. Stejně tak divoká 90. léta (jo, kuponovku ještě někde mám, fakt). Ale čím důkladně byla stavěna pointa, tím těžší a neuvěřitelnější to bylo. Všichni se všemi propleteni v době nefejsbůkové? Počáteční nadšení teď střídá rozčarování. Ale je to kniha, o níž se přemýšlí, takže za mě ok.
Obrovské překvapení, velmi příjemné. Bohužel se nejvíc prodávají knihy, které mají bulvární reklamu, ale jsou tak trochu o ničem (Třeštíková, poslední knihy Pawlowské, Viewegha....) O knize Sametové iluze jsem nikde nečetla, dostala jsem se k ní opět shodou okolností, ale díky za to.
Přesně v době normalizace jsem chodila na gympl, byla součástí nějaké party, jezdila na chmel, brácha byl šikanován na vojně, osudy členů partiček se proplétali léta po škole... Také jsem se nedostala po škole na VŠ z důvodu nesprávného původu. Úplně přesně jsem ve spoustě rebelských akcí, podrazů, závistí atd.atd. poznala podobnost čistě náhodnou se svými různými zážitky té doby. Kdo toto zažil, musí být knížkou nadšený, protože je tak neskutečně věrná, až mi to leckdy vehnalo slzy do očí a vrátilo léta zpět. Tato doba se nedá vymyslet, ta se musí prožít, aby se dala tak barvitě popsat. Velké díky autorovi, knížka bude u mě mít v knihovně jedno z nejčestnějších míst, protože to je ten nejúžasnější popis doby jedné části mého života na osudech party lidí, se kterými jsem sice do školy já nechodila, ale chodila jsem s velmi podobnými spolužáky a měla velmi podobné kantory. Normalizace byla stejně hnusná pro všechny nestraníky. Abiturientské srazy doporučuji.
Jsem úplně nadšená, mně se kniha velice líbila, nešlo přestat číst. Žádné hluché místo, styl start-cíl plnou rychlostí. Dala bych s klidným svědomím daleko více hvězd. Vrhla jsem se okamžitě na další knihu a opět paráda.
Dobrá, budu první. Mně se kniha bohužel nelíbila. Nikoli námětem, ten byl dobrý, ale stylem a zpracováním. To máme jako s českými filmy – chci natočit drama, ale diváci se i rádi zasmějí, takže trochu tý komedie by vlastně neuškodilo... a nakonec je z toho akorát paskvil.
Kniha je jedním velkým popisem toho, kdo co zrovna dělal, komu co říkal, nebo co se mu stalo. Rádoby vtipné hlášky a propletenec postav a´la tvoje máma, moje úča, jeho zpropadená nadřízená a její nejlepší kámoška byly tak okaté, že to místy připomínalo oblíbené Bábovky od Třeštíkové nebo Hartla...
Námět sám o sobě byl super (přeci jen do polistopadové éry se nikdo moc pouštět nechce), měl obrovský potenciál, dalo by se z toho skutečně vyždímat drama jako vyšité, ale možná v podání jiného autora... Na mě holt příběh působí jen na "takové to domácí žvýkání".
Kniha se mi moc líbila. Zajímavý příběh, který mne moc bavil. Těším se na další knihy autora.
Zajímavý pohled na dobu, kterou si dobře pamatuji. Také mně dělaly skoky v čase trochu problémy.
Překvapivě opravdu dobré čtení a příběh. Je třeba dávat pozor na skoky v čase a na jména. Také jsem si žil tuto dobu a rád jsem si ji připomněl.
sláva českým spisovatelům !!! Dost mě ale děsí, jak se vzájemně ovlivňujeme a jsme propojeni.
Naprosto dokonalá a napínavá kniha plná propletených osudů několika spolužáků. Udržuje čtenáře v pozornosti od začátku až do konce a po přečtení donutí k zamyšlení nad tehdejší dobou, pocitem viny a pomsty. Kdyby nebylo jiných knih, začala bych tuto číst hned znova...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Československo 80. léta 20. století šikana pomsta 90. léta 20. století české detektivky základní vojenská služba, branná povinnost
Autorovy další knížky
| 2019 |  Sametové iluze |
| 2020 | Odložená spravedlnost |
| 2023 |  Taxikář |
| 2020 | Ať žijí auta! – Pohádky z Brzdína |
| 2018 | Soud |
Kniha Sametové iluze je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 191x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 156x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 2x |
Mnohovrstevnatá lahůdka. Jako když skládáte puzzle - ze začátku jste rádi za každý záchytný bod a tím jak postupujete se celý obraz mění. Při čtení si musíte dávat pozor i na drobnosti - všechno je zúročené, každý detail se může kdykoli objevit znovu v nových souvislostech, všechno má svůj význam a účel. Autor vrší jeden příběh za druhým, bez ladu a skladu - skáče po různých časových linkách, různých hrdinech příběhů i různých dějových linkách, ale dělá tak mistrně, jako by postupně skládal složitý hodinový strojek, který se vám na konci nádherně rozběhne. Perfektně vás protahuje příběhem tak, že naprosto nikdo a nic není zobrazené černobíle, nikdo není bez vady na kráse. Čtenářská lahůdka, která mi víc než sedla.