Šagrénová kůže / Usmířený Melmoth / Červená hospoda / Neznámé arcidílo / Massimilla Doniová / Petr Grassou

21.04.2016

Šagrénová kůže
Zmiňovaná kůže, oslovice, plní každé přání. Háček je v tom, že každým přáním se kůže zmenšuje až z ní nezbude než nic a v tom případě čeká nenasytného majitele smrt. Magický motiv je pouhou kulisou, vnadidlem a pozvánkou do hloubek lidských vztahů, kde se vše skví a leskne, hemží se úsměvy, honosnými róbami a ekvipáží, ale vše je bezútěšně prázdné, hrané, vysušené.

S motivem mladého člověka, který zažívá ztrátu iluzí v prvním kontaktu se společností, se v Balzacově díle setkáváme často, skorem pořád. Rafaelův příběh nepostrádá onu trpkou pachuť vystřízlivění, která musela být pachutí Balzacovou. Mladý hrdina má srdce zánovní, duší plnou svěžesti, touží po velkých láskách. Potkává především kastu chvastounů nosící svůj nos vzhůru vedouce prázdné řeči.
Bohaté zkušenosti prodal Balzac i co se týče žen. Skrze Rafaela nám dává nahlédnout svá tápání, touhy a očekávání a nutná zklamání. Smělý v nitru, nikoli navenek. Rafael poznává, že ženy nevidí rády, když muž o jejich přízeň žebroní, zbožňoval jich spousty zpovzdálí, vydával jim své srdce na pospas, ony mu duši trhaly na cáry. "Dávaly se hlupcům, jaké bych nechtěl ani za domovníky."
Šagrénová kůže patří mezi Filosofické studie, takže čekejte dlouhé a dlouhé řádky zamyšlení, reflexí a sem tam nějakého vyprávění. A proč se k tomuto dílu kontinuálně vracím? Nejsem masochista, i když nástin vyprávění vypadá černě, Balzac není žádná plačka. Paříž první půlky 19. století není pouze jeden velký kurvinec plný mamonu, prodejnosti a falše. Tento pohled by byl uzounký. V jeho díle, a Šagrénová kůže není výjimka, se objevují postavy ryze dobré, ony čisté duše plné účasti, moudrosti, schopné milovat a obětovat se a přesto se nechlubit, zůstat v pozadí. Šagrénová kůže se takovou postavou může pyšnit, její přítomnost je důvodem, že tento skvost budu číst pravidelně, dokud mi oči budou stačit.