S elegancí ježka

07.02.2022

(SPOILER) Podle anotace jsem čekala úplně něco jiného, tudíž jsem si po 50 stranách musela dát několik dní pauzu, ale nakonec jsem to dala celé, i když... Mám dojem, že se autorka nemohla rozhodnout, zda napsat román o lásce ve středním věku, o umění, literatuře nebo o filozofii. Příběh byl proložen několika krátkými úvahami ženy středního věku a nadprůměrné inteligentní puberťačky se sebevražednými sklony, z nichž některé byly čtivé, jiné jsem po pár větách nemilosrdně přeskočila a věřím, že mi nic neušlo. Za celou dobu jsem ale nepochopila, proč Renée skrývala svou inteligenci a dost mě to vytáčelo - proč by měla být domovnice zanedbaná a hloupá? Protože pracuje pro bohaté hloupé lidi? Důvod pro její rozhodnutí mi teda ušel. Konec knihy byl nelítostný a upřímně mě to dost zamrzelo, protože mám prostě slabost pro příběhy, kde se potkají dvě/tři takové spřízněné duše jako žily tady v jednom domě.

03.02.2022

Po dlouhé době dávám knize pět hvězdiček, které si schovávám pro mimořádné literární zážitky. A tím tahle kniha je. Je to chytré, je to vtipné, je to hluboké, je to autentické, pěkně francouzské… Malý kousek té páté hvězdy se odštípl na lehkém kýči a pohádkovosti jednoho z motivů, ale jinak nádhera.

31.01.2022

Příběh Renée, starší osamělé domovnice, která však není typická domovnice, ale miluje umění, literaturu a filozofii a snaží se to před okolím maskovat. Pak tu máme Palomu, dvanáctiletou slečnu, která je výjimečně inteligentní a rozhodne se, že spáchá sebevraždu. Obě sledujeme podle jejich deníků a více než o děj samotný, tu jde o filozofické myšlenky, které tu obě hlavní hrdinky určitým způsobem rozebírají.

Na jednu stranu složité myšlenky o našem bytí, na druhou stranu je příběh vyprávěn s lehkostí a vtipem. U této knihy je skvělé pročítat se recenzemi, tolik protichůdných názorů jsem již dlouho neviděla, ale přesně takové jsem měla u čtení pocity. Ze začátku to bylo až moc složité, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a kniha mě tolik nebavila. Zlomilo se to v polovině, kdy se do příběhu dostala alespoň trošku nějaká akce a já se od knížky už nemohla odtrhnout.

Moc mě bavilo poznávat ostatní obyvatele domu, jací jsou, co dělají, ale bohužel se mi pletli, jejich jména si byla podobná a já jsem dost často nevěděla, kdo je kdo.

V příbězích mám ráda, když mají hrdinové také rádi knihy a jsou v příběhu zmiňovány. Tady máme několikrát i popsaný děj a jsem ráda, že jsem docela nedávno četla Annu Kareninu, neboť jsem alespoň věděla, o čem je řeč.

V knize se dost často řeší gramatika a např. chyby ve slovosledu a podobně, to bylo vcelku nezáživné. Neumím francouzsky, ale myslím si, že když se mluví o tom, jaké chyby se dělají ve francouzštině, tak to vyzní líp, než když překladatel musel vymyslet podobné chyby v českém jazyce.

Ano, obě hrdinky byly v podstatě nesympatické, ale postupem času se to ve mně zlomilo a já si obě zamilovala. O to pro mě byl horší konec, který byl nečekaný a poslední stránky jsem již skoro přes slzy neviděla.

Kniha budí rozporuplné pocity, ale jako celek si mě získala a já si čtení nakonec opravdu užila. Je to kniha o umění, o nalezené radosti, o kráse, která může být všude kolem nás.

20.01.2022

Autorka nezapře své filozofické vzdělání. Na čtení jsem se musela hodně soustředit (nejedná se o oddechovou četbu), ale přesto se mi kniha líbila, zaujala mě svou laskavou moudrostí, radostí i smutkem, který v sobě text ukrývá.

09.01.2022

Co o této knize říct?
Moc se mi líbila a jsem z ní nadšená, ale vlastně k ní mám spoustu výhrad...
Kniha je, minimálně ze začátku, poměrně náročné čtení, u kterého musíte opravdu přemýšlet. Filozofické úvahy, odkazy na jiné texty a podobně. Potom na scénu přichází nový obyvatel domu Kakuro, děj se víc rozběhne a filozofie jde trochu do pozadí.
Knihu jsem četla pomalu, některé pasáže vícekrát a hrozně jsem si ji užívala.
ALE…
…Ale vlastně se mi víc líbila druhá část, kde už to nebylo tak hutné.
…Ale, i když tam bylo spoustu super myšlenek, místy mi přišlo, že do textu vlastně vůbec nepatří, protože s ním téměř nesouvisely.

Postavy mě hrozně bavily, bavila mě jejich různorodost a skvěle vykreslené charaktery.
ALE…
… Ale až asi v půlce knihy mi došlo, že je Renée jen padesát čtyři let. Ono to totiž po většinu času působí, že je Renée kolem sedmdesátky.
…Ale Paloma byla na mě asi chytrá až moc.

Závěr mě zklamal, protože tento typ závěru naprosto nesnáším… ale to už je čistě osobní záležitost.

Takže když si to po sobě čtu ještě jednou, vypadá to, že se mi ta kniha vlastně nelíbila. Ale to není pravda. Jsem z ní fakt nadšená, jako celek se mi to moc líbilo. Ale když se nad tím zamyslím, bez výhrad to prostě není.
Asi se mi líbila více autorčina Růže sama, ale myslím, že se budu vracet k oběma, obě jsou kouzelné.

První novoroční odpad. A to jsem nečekala. Chtěla jsem se začíst do údajně humorného příběhu. Prd, velebnosti. Dostala jsem dvojici rozdílných hrdinek, z nichž ani jedna není ničím zajímavá, natož aby byly sympatické.

Ano, postřehla jsem hloubku jejich myšlenek a mudrování nad rozmanitostí světa s ohledem na celkovou rozmanitost lidskou. Dalo by se říct, že by se ze střípků dalo i něco poskládat.
Ale sakra, když to neudělá autorka, proč já bych měla?

29.11.2021

Proplouvala jsem autorky myšlenkami, úvahami a čím více jsem se nořila do jejího vytříbeného slohu, tím více jsem chápala.....
Moc krásný příběh s mnoha zajímavými životními pravdami.

20.11.2021

Opět jdu proti většině.
Tahle kniha pro mě byla bohužel jedno obrovské zklamání.

Dlouho jsem se na ni těšila a po pár stránkách mi bylo jasné, že tohle nebude to, co jsem čekala. Těšila jsem se na knihu plnou cynismu, sarkasmu, ironie, humoru i zajímavých myšlenek, místo toho jsem dostala dvě povrchní, ploché a hlavně úplně neuvěřitelné postavy, prostřednictvím kterých mi autorka knihy nutí své názory a to nepěknou formou dlouhých monologů plných cizích a odborných slov či psedointelektuálního chvástání.

Mělo to potenciál, ale forma šla úplně mimo mě. Obě postavy nereálné (nejen díky vnitřním monologum) a i trochu ploché a svým způsobem i pokrytci. Kniha byla vlastně úplně bez děje a ten konec, proč proboha? V konečném důsledku mi kniha přišla komerční, chvástavá, arogantní a vlastně mi přišlo, že to co autorka kritizuje také sama vytvořila.

Jakákoliv zajímavá myšlenka nebo vtip byl v momentě zabitý.
Bylo to dlouhé, nudné, ubíjející, nezajímavé a neuvěřitelné. Přemáhala jsem se, abych dočetla. Kniha mi vzala na dva měsíce chuť cokoliv číst. Po dočtení si připadám jak po lobotomii.
..Za mě rozhodně ne.

18.10.2021

Hezký a smutný příběh. Za obyčejnou domovnicí se ukrývá neobyčejná a inteligentní žena, kterou musíte obdivovat.
V knížce se nenásilně střídají hluboké filozofické myšlenky s jemným humorem.
Na čtení musí být člověk naladěn, nemusí sednout každému.

Audiobook - moc dobře načtená p. Medveckou a Lucií Pernetovou. Ale nehodnotím knihu jako takovou neb to není můj šálek kávy. Po jazykové stránce vynikající, prekladatel p. Christov odvedl výbornou práci, květnaté složité větné skladby podtrhující krásu našeho jazyka... Je to kniha pro náročné čtenáře. Navíc plná filozofie, vnitřních pochodů, cizích slov a vlastně mnoho dalšího. Ale musím říct, že papírovou verzi bych asi nedočetla. Vtrhne vás atmosféra, často pro mne velmi ponurá, neuchopitelná, hodně hluboká, ale děj nikoli...

02.10.2021

Říkám si - četla jsem vůbec tuhle knihu? Mám pocit, že ne. Že jsem před několika lety byla moc roztekana, nebo jsem neměla dost "zkušeností" s osamělostí a filosofováním. Prostě tehdy na knihu S elegancí ježka nebyl ten správný čas. Tentokrát ale byl. Bylo to krásné, smutné, působivé. René i Paloma mi hodně vadily, ale asi z části proto, že jsem se v nich poznávala. Hádám, že každý potřebujeme svého Kakura, aby nás zachránil. Aby se s námi zasmál, když nad vším moc přemýšlíme. Aby nás podržel za ruku, když nevíme kam dál. Jsem ráda, že takového někoho po svém boku mám. A jsem ráda, že jsem se dostala k této knize, že jsem si ji směla vychutnat a že si teď můžu užívat ten hořkosladký pocit po dočtení příběhu se smutným, ale zároveň šťastným koncem.

Padesát stran plus minus, více jsem nezvládla. Nyní je mi jasné, proč jsem knihu nalezla v antikvariátu po boku Pujmanové a podobného odpadu.

17.09.2021

Ale tak zase není to tak zlý. Musíte zohlednit, že autorka je filozofka a uplatňovat na knihu naše západní kritický modely možná nemá tak úplně smysl. Knihu jsem četla poprvé v osmnácti nebo devatenácti a celkem tak 3x a vždycky jsem se u ní výborně vyzenovala.

29.08.2021

Kniha se mi líbila. Byla jsem moc zvědavá na vysvětlení názvu, toho se mi dostalo. Líbilo se mi i grafické zpracování použitím dvou různých fontů ( pro Renée a pro Palomu). Celkově nepotřebuju jen akční typy příběhů, a tenhle plynul pro mě hladce a plynule, byť třeba pomalu. Byla tam spousta klišé, ale to pro mě nebylo na závadu, také se ve svých myšlenkám (třebas nechtěně) k různým klišé uchyluju. Kniha mi dala více námětů k přemýšlení, což oceňuji.

11.08.2021

Ťažko opísať aká dobrá bola táto kniha. Nie som veľmi na filozofické myšlienky a tak bolo pre mňa prvých 100strán čítania povedzme že ťažkých. Knihu som neodložila len kvôli dobrým recenziám, ktoré som o nej čítala. Od polovice sa príbeh obyčajne neobyčajnej domovníčky tak rozbehol a tak si ma získal, že bolo náročné prestať. Krásne, ľudské, dojemné, smutné. Posledných 100 strán som čítala v lietadle na ceste z dovolenky s rúškom na tvári a slzami v očiach a vtedy mi prišlo, že táto kniha by mala mať na obálke upozornenie, že ju treba čítať počas sychravej jesene!

30.06.2021

Pekná kniha, romantický príbeh, pre mňa ako cynika dosť ťažko uveriteľný, nuž ale dobre, je to len príbeh a v ňom sa nemusíme silou mocou držať reality. Trochu ma iritovali tie intelektuálske úvahy, keďže som z nich rozumel len zanedbateľnú časť.

30.05.2021

Jemné, pěkné, plus za všechny ty narážky nejen na Tolstého a na Annu Kareninu. Na druhou stranu to klišé - chudá domovnice potká bohatého Japonce, který v ní rozpozná inteligentní bytost a pozvedne ji na svou úroveň...

Knihu jsem si půjčila na základě pěkných recenzí a také tvrzení, že se jedná o mezinárodní bestseller. Bohužel kolem osmdesáté stránky jsem ji musela odložit a vrátit. Svůj čas budu raději trávit s nějakou další knihou, mám jich na seznamu hodně. Kniha nebyla špatně napsaná, na mě je to ale až moc filozofické a oduševnělé, zřejmě jsem čtenář pro jednodušší druh literatuty (i když jsem zvládla všechny 4 díly Geniální přítelkyně, což se také nečetlo moc lehce :-))

Je mi líto. Času na čtení mám tak zoufale málo, že nemohu čekat, jestli konečně zahřmí a kniha mě "chytne". Nemusím mít nutně knížku nacpanou akčními scénami, jak tu někdo taky napsal, ale alespoň minimální směřování (nechci rovnou psát děj) bych uvítala. Pokorně tedy přijímám obecný konsensus o nedostatečné zralosti a intelektuální úrovni potřebných k uchopení a pochopení této knihy. Pozdě v noci, kdy je konečně možnost nějakou knížku otevřít, tato mě spolehlivě uspává dřív, než stihnu otočit stránku.