Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219326/mid_pisen-ledu-a-ohne-rytir-sedmi-kralo-Nqg-219326.jpg
4
1176
166
Dlouho před tím, než Targaryenové ztratili Železný trůn, dlouho po tom, co přišli z Valyrie a sjednotili Sedm království, ale jen krátce po tom, co říši rozervala vedví a poničila Černožárova vzpoura, křižoval krajem potulný rytíř ser Duncan Vysoký. Anebo Dunk, co vypil truňk? Je totiž hodně nízkého rodu a ke svému rytířství přišel, sám neví jak. Zemí stále zmítají následky dynastické roztržky, vládnoucí rody spřádají intriky a nikdo pořádně neví, jestli vládne král, anebo jeho Ruka, lord Krvevran s pověstí černokněžníka, který má všude svoje špehy. Ser Duncan je trochu naivní mladík, který bere rytířskou čest až příliš vážně a všechno raději řeší selským rozumem a silou svalů svého nadměrně narostlého těla. Ale je těžko se do mocenských pletich nezamotat, když jej na cestách provází panoš Egg, který je něčím víc, než se zdá být. Trojice propojených novel George R. R. Martina, zasazená do doby před dějem Hry o trůny, nabízí všechno, co jeho světově proslulá sága, jen v sevřenějším a údernějším balení. Všechny tři příběhy vycházejí společně vůbec poprvé a navíc dříve než v USA. Za zmínku stojí i skvělý překlad Richarda Podaného. Přeloženo z: The Hedge Knight (1998), The Sworn Sword (2004) a The Mystery Knight (2010)... celý text
Literatura světová , Novely , Fantasy
Vydáno: 2014 , Argo
Originální název:
The Hedge Knight / The Sworn Sword / The Mystery Knight , 2015
více info...
Přidat komentář
Martin prostě umí psát. Kniha se čte opravdu skvěle, text ubíhá přesně tak rychle jako děj, který vypráví. Zážitek mi však skazila hodně odfláklá redakce u třetího příběhu. Chyb tam bylo opravdu hodně.
Jiné, ale přitom stylově stejné jako Hra o trůny. Povídky, ač spojené ústřední dvojicí, byly každá jiná, což pozitivně přispělo k celkovému dojmu z knihy. První povídka působila naivněji a byla poctou rytířským turnajům. Druhá povídka nabídla lokální konflikt a ošemetnost námezdní služby. A konečně třetí povídka naplno servírovala známý styl i zvraty, tak typické pro Martina. Jenže byla docela předvídatelná svými berličkami a náznaky, ale i tak potěšila. Sympatické a zároveň typické pro autora jsou hlavní postavy, které chybují a nejsou ztělesněním dokonalosti. Celá kniha mě navnadila a prohloubila mou nedočkavost k dalšímu dílu Písně ledu a ohně. Martin si zde chytře otevřel dveře i pro další eventuální pokračování, kterému bych se upřímně nebránil.
Zpočátku mě hodně zarážel překlad...
Sice mě Hra o trůny nebo prostředí králů, služek, špinavých hostinců a rytířských bojů nebere, ale i přesto se mi to čte dobře.
Dočíst to do konce mě ale stojí hodně sil - miliardy jmen, provázanost vztahů, pořád kecy o ušlechtilosti a pouhé náznaky špíny.,.. a o tom, že mě ta hláška DUNK, co vypil trunk, HLOUPÝ JAKO LENOCHŮV MEČ.... pěkně štve ani nemluvím.
Nicméně pro atmo si to ty 4 hvězdy zaslouží.
Děj tří volně navazujících příběhů se odehrává několik generací před začátkem ságy Píseň ledu a ohně. Musím říct, že se mi četla skvěle -- ale mám několik výhrad k překladu. Chvilku mi trvalo, než mi docvaklo, že králova "ruka" je vlastně "pobočník krále", doteď nevím, co znamená "vrah rodných" (???) a trochu mě štvalo, že překladatel často používal obrat "volky nevolky"..... :-/ Ale celkově musím knihu hodnotit kladně, protože se mi líbí příběhy západozemí a vlastně do sebe všechno pěkně zapadá. :-)
Nevím co bych k tomu řekl. Je to prostě Hra o trůny s dějem asi o sedmdesát let dřív. Hrdina je takový hloupý snílek, kterého si ale všichni zamilují a skoro všude najdete takové zvraty, které vás dostanou. Sice to nemá nějaké extrémní spojení s Písní ledu a ohně, ale i tak si nějaké postavy zamilujete, takže se nemusíte bát, že by vás to po padesáti stránkách přestalo bavit. Samozřejmě i Egga budete mít rádi. Kdo by neměl. Tahle kniha je oproti čekání na šestý díl taková oddychovka, která každého potěší. Ale zase to není extrémní literární veledílo. Musím uznat, že nějaké ty zvraty v příběhu jsem opravdu nečekal, a to dělalo to na knize dobré. Jsem spokojen. Jenom teda doplní, že to co mě naštvalo byl konec. Kniha nám v podstatě vůbec nic nepřiblíží s tím co se stane s Eggem (i když to možná zjistíme z ASOIAF) a hlavně s Dunkem.
Toto byla první knížka Martina, kterou jsem četla. Chtěla jsem se přesvědčit zda má smysl číst Píseň ohně a ledu, a ačkoliv se nejednalo o nějaký uchvacující příběh, zaujal mě styl psaní, díky kterému jsem knihu přečetla během několika dní. A teď vzhůru do pravého Západozemí!
Martin mě ani zde nezklamal. Pokud čekáte na další díl série Píseň ledu a ohně, tak zde rozhodně chybu neuděláte, je totiž psaná stejně poutavě a ještě se dozvíte zase další věci o Západozemí. Hlavní postavy jsou hodně sympatické a celkově je kniha o stupínek méně temnější než zmiňovaná série, z počátku téměř až pohádkové.
První a třetí povídka hodně převyšují druhou (Přísežný meč), ale vcelku vzato se jedná o velmi povedené a čtivé příběhy. Díky nim se fanoušek tohoto světa dozví něco víc z historie dvou významných postav za vlády rodu Targaryenů. Jak už tu bylo psáno, tak mají všechny tři pozvolný začátek, který pak vystřídá strhující závěr. Jen ta druhá, ač taky čtivá, mi přijde taková...no nevím...s dětinským konceptem.
Povídky mu nejdou ... Naprosto ploché, nezáživné. Nevím, zda-li to bylo překladem, ale i styl psaní byl nějaký nudný. Skoro nic mi to nedalo.
Podařené dílo, ale nějak mě neuspokojila délka. Jsem od Martina zvyklá na větší bichle. :D
Tahle knížka má jen jednu vadu - Martin měl místo ní raději dopsat další díl Písně ledu a ohně :-) Ale jinak je to velmi čtivé dílko se všemi typickými rysy autorových knih. I díky délce jednotlivých epizod ideální četba pro večerní relax.
Každý věk potřebuje svého rytíře a Martin ztvárnil svého rytíře dokonale, ochránce slabších, ochránce žen, věrný svému lenímu pánovi. Tohoto rytíře zdobí, spousta cností, které se bohužel v normálním našem světě vytrácejí: spravedlnost, oddanost, statečnost a pokora. Takhle si představuji opravdového rytíře minulosti a dneška. Kniha se četla sama, vřele doporučuji.
Martina mám ráda, ale podobně jako do Hry o trůny (tedy první knihy série samozřejmě) jsem se do téhle nějak nemohla začíst...Nevím jestli byl na vině překlad nebo prostě jen to, že jsem ji začala číst ve "špatný" čas...
Každopádně měla něco do sebe a je to další hezký přírůstek do mého odškrtávání letošní čtenářské výzvy (kniha, která se odehrává v cizí zemi - check)
Je to typický Martin, jen v kratším a méně krvavém podání, jinak všechno při starém. Spoustu jmén, spoustu rodů, odkazů na slavné bitvy a k tomu tři dobré příběhy, které pomáhají rozšířit svět Západozemí. Kniha je ze začátku pomalejší a totéž platí o každému příběhu. Začátek pomalý, ale prostředek a hlavně finiš parádní. Je fajn, že Martin se nebojí zabíjet velkém a i tady se dočkám několika nečekaných úmrtí. Pokud Vás bavilo číst Písně ledu a ohně, tak Vás nezklame ani Rytíř Sedmi království.
Propagační materiály vychvalují skvělý překlad, ale já nevym, ta češťyn mi připadá o pouhý sešlapaný stupínek výš než stále marnější pokusy Hany Březákové: krkolomná větná skladba, podivná neochota používat dokonavý vid, pedantická věrnost anglickému členění, robotí formulace typu „vyhlížet do sbírající se tmy“, „nad bílým kamenem hradu“ či „prošel kolem něj do přítomnosti lorda“ a příležitostná nepochopitelná doslovnost (Ruka krále vs. pobočník, dům vs. rod, highborn jako „vysoký“ a lowborn „nízký rod“ – obzvlášť jsou-li myšleni prostí poddaní, kteří logicky z žádného rodu nepocházejí).
Nechybí ani nahuštěné jmenné konstrukce a ušmudlané zkrášlování originálu: proč je kinslayer přeložen jako „vrah rodných“ a co „rodní“ vůbec znamenají, to vážně nemám páru, z Rivers je Potok (asi že to blbec autor nedomyslel a Řeka je na bastarda moc majestátní, tož honem honem to opravit), a ačkoli na straně 196 se zdá, že Martin klesl na úroveň nevypsaného literárního začátečníka a jako školáček vysvětluje tupému čtenáři, že hlášky sera Maynarda jsou jako děsně moc vtipné, po nahlédnutí do originálu člověk zjistí, že Maynard neutrousil „vtipně“, ale prostě normálně zavtipkoval. Především jde ale hlava kolem z krkolomných pokusů o polopřímou řeč a náhlých neodůvodněných přechodů do přítomného času na místech, kde to fakt nelze obhájit vnitřním monologem, zvlášť když se v knize vnitřní monology běžně vyznačují kurzívou: „Býval by jí hodil měďák,… jenže teď potřebuje každou minci.“, „Poslední dobou však rostl rychle, i když do Dunkovy výšky mu toho ještě chybí strašně moc.“, „Byl zvyklý, že jej okukují, ale to ještě neznamená, že to má rád.“, „Připili si na zdraví Lea Dlouhého trna, o němž se šušká, že ochořel.“, „Rozlévalo se i svařené víno, a toho musí aspoň jeden pohár zkusit. -Může utéct rok, než mi někdo nabídne znovu.-“, „Vykřikl…, když spatřil ocelový kruh, jenž je obkličuje.“, atd. atd., vyjmenováváním zrovna těchhle konkrétních „vylepšujících“ dafaqů bych mohla strávit dalších pět stran.
Přítomny jsou i klasické boty typu nezohledňování kontextu (např. safe na str. 65 jasně znamená „v bezpečí“, ne „bezpečnější“) a ledabylá redakce: chybějící či přebývající čárky, nemluvě o četné a vpravdě záhadné přítomnosti té oxfordské, Baelor se na str. 74 nemá co usmívat na „mě“, nýbrž na „něj“, silent sisters jsou zároveň „mlčící“ a „tiché“, spatlaniny jako „je hodně takových, kdo by Hořkoplát návrat uvítali“ či „aby vás pasovali, potřebujeme mnohem víc než…ctnosti; musíte mít koně a meč…“ a na str. 193 bych fakt ráda viděla, jak dopadne kanibalská prosba „Můžeme se vámi podělit o oheň?“.
Lexikální ozvláštňování je sice na jedničku, o tom žádná, ale jestli mě tímhle chtěl někdo přesvědčit o krásách moderní překladatelské češťyn a přimět mě zavrhnout jako výchozí čtenářskou verzi originál, tak holt smůla.
Jo a Potulný rytíř skvělý, zbytek celkem mněh, tož tak.
Výborná kniha!
Dostal jsem ji darem, sám bych do ní asi nešel a teda popravdě, zpočátku mě to nechytlo - ale rychle to začalo. Jedná se o cca 300 stran a 3 příběhy. Jeden je lepší, než druhý. Pokud už jste zhltli Hru o trůny, budete znát i nějaké šlechtické rody (postavy ne, jsme časem před HoT).
Je tam akce, intriky, romantika, a je to teda bez sexu. Ale stejně super :)
Stejně čtivé povídky, jako je sága, trochu méně krvavé a postrádám ten strach o osud hlavních hrdinů, protože jej známe ze ságy. Povídky navíc pomáhají lépe pochopit Západozemí a jeho Sedm království a vztahy mezi urozenými pány, navíc se setkáváme s předky postav z Písně ledu a ohně a někdy přímo s nimi, ačkoliv jsou ještě dětmi.
Tri poviedky, ktoré okrem dvoch hlavných postáv - prostého potulného rytiera Dunka a jeho panoša Egga, v ktorom je viac než by sa na pohľad zdalo - spája ideál rytierstva. Hlavných hrdinov nejde nemať rád, príbehom nechýbajú zvraty a prekvapenia, to všetko v skvele vykreslenom svete. Pre fanúšikov Martinovej ságy povinnosť, dozvedia sa tu mnoho o histórii Westerosu a o rode Targaryenov. 9/10
Super četba.Oba hrdiny jsem si ihned zamiloval. Tak teď ještě Vichry zimy a budu úplně spokojen.
Štítky knihy
aristokracie, šlechta rytíři čest historická fantasy turnaje rytířské
Část díla
- Potulný rytíř / Potulný rytier 1998
- Přísežný meč / Prísažný bojovník 2003
- Tajemný rytíř / Tajomný rytier 2010
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Kniha Rytíř Sedmi království je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 664x |
| Čtenářské výzvě | 99x |
| Doporučených | 82x |
| Knihotéce | 692x |
| Chystám se číst | 390x |
| Chci si koupit | 141x |
| dalších seznamech | 10x |
Po přečtení komiksu doháním resty a čtu první knihu od Martina. Příběhy se příjemně čtou, děj svižně ubíhá, líbí se mi především charaktery jednotlivých postav a takový ten "rytířský" pocit. Škoda, že příběhů není zatím víc.