Vražedná mše
Jan Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231366/bmid_vrazedna-mse-E69-231366.jpg
4
70
23
Rychtář Jakub Protiva a mnich Blasius série
< 13. díl >
V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...... celý text
Detektivky, krimi , Literatura česká , Historické romány
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)
více info...
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá. Přečetl jsem za jeden večer. Vraždy jsou spojené s vydíráním.
Vyšetřování je pěkně popsáno, pachatel se v podstatě ani neskrývá asi jen spoléhal na nedotknutelnost církve.Je zde i pěkně popsána averze krále vůči pražskému arcibiskupovi. Tuto knihu doporučuji všem milovníkům historických detektivních příběhů.
Knížka se skvělým humorem a sympatickými postavami, mimoto se mi líbilo jakým způsobem bylo zpracováno historické údobí.
Hodnocení: 8/10
Štítky knihy
detektivní a krimi romány středověk česká literatura doba předhusitská
Autorovy další knížky
| 2014 |  Milenec rudé komisařky |
| 2009 | Pražský rozparovač |
| 2015 | Krvavé léto |
| 2009 | Vampýr z Koňského trhu |
| 2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Kniha Vražedná mše je v
| Přečtených | 107x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 63x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 6x |
Kniha je opravdu čtivá, ale obsahuje mnoho chyb, nejen z hlediska historického (tam bych to prominula, zvláště když autor o sobě při každé příležitosti nepíše, jak jsou jeho knihy historicky věrné) ale především korektora (chybí tečky, čárky, mění se "k" ve "v". Zpovědník je jednou Tadeáš, pak hned Tobiáš; autorovi to samozřejmě uniknout může, dobrému korektorovi by nemělo). Rozuzlení pak postrádá nějaké překvapení a není ani nikterak dotaženo do konce a přeci by se z toho v souvislosti averze krále a arcibiskupa (jak píše kolega Zdenda20), vlekoucí se už od dob Jenštejna, dalo vytřískat od dost více. Při srovnání s van Gulikem a jeho obvyklými závěry (i když je psána z pro mě o dost oblíbenějšího českého prostředí), je takový závěr čajovým odvarem, jehož by se soudce Ti nenapil a vínem, které by král Václav IV. vyplivl.