Křížová palba
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423672/bmid_krizova-palba-Fmt-423672.jpg
5
313
107
Rychlopalba série
< 2. díl
Policie by měla pomáhat lidem. To je asi ta nejhorší rada, kterou se můžete coby policajt řídit. Protože když se pokusíte pro někoho bokem něco udělat, zkratky mezi byrokratickými předpisy a paragrafy vás rychle zavedou na nejistou půdu problematických skutků a pochybných protislužeb. A než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že okolo vás mizí lidi a že je asi někdo vraždí – a že do role hlavního podezřelého nejlíp pasujete vy. A najednou jste až po krk v páchnoucím močále špatných rozhodnutí, všude kolem vás se to mlátí, střílí a řežou se prsty a vy jenom šlapete kalnou vodu, bojujete o přežití a kolem uší vám sviští ohrožení ze všech směrů. A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony.... celý text
Přidat komentář
Pan Kopřiva se definitivně řadí k mým oblíbeným autorům. Řekla bych, že se zde celkem krotil. Proti Rychlopalbě ubylo humoru, což není na škodu (občas ho tam bylo možná nadbytek a byl pak až křečovitý). Naopak se přidalo na uvěřitelnosti. Těším se moc na další knihy totoho autora.
Bacha ma mikro-spoilery. -- Wow ! Čekal jsem hodně, ale tahle Palba mi vážně ustřelila hlavu i s kšiltovkou. Náš - stále bezejmenej - hlavní hrdina je zpátky, sarkastičtější a cyničtější, než dřív. Události Rychlopalby se na něm podepsaly víc než si představoval, a přesto, že se snaží žít "normálně", tak nějak spokojenej, natož šťastnej, rozhodně neni. A netrvá vlastně ani tak dlouho, než se s prvním symbolicky vyžahnutým redbullem vrhá po hlavě zpátky do stoky pražskýho podsvětí. Hrozně se mi líbilo, jak jsou na něm znát jeho předchozí zkušenosti - jeho výslechový metody jsou bezohlednější a uspěchanější, často je nucenej zbrkle improvizovat, což si sám uvědomuje a hledí z místa činu rychle vysmahnout, než se to vyslýchanýmu rozleží v hlavě, mnohem víc se distancuje od oficiální služby, vlastně při svých sólo pátráních přebírá úplně jinou identitu - i jeho morální kompas se mnohem víc vychyluje, pochybuju že jeho starší já by vůbec přistoupilo na takovou splátku Myšičkova dluhu, která to celý odstartuje. Paradoxně to všechno na něj působí jako jakási forma terapie, která mu umožňuje dát si do pořádku osobní život, když už né ten profesní. Prostě vývoj charakteru na jedničku.
Co dál? Je vážně pozoruhodný, jak lehce Kopřiva přeskakuje mezi žánrama, kolik motivů je schopnej do případu nenásilně začlenit, některý z nich by obstály i samostatně (náhled do zákulisí realitky, studna!!!). Taky akce - to byla snad jediná věc která mi docela vadila na Rychlopalbě, kde to působilo jako pěst na oko -
tady působí daleko přirozenějc, přestože je jí mnohem víc a vážně svědčí celkovýmu dojmu. Jak zmiňujou ostatní, finální cca třetina je tak intenzivní, že jsem to přes blížící se třetí hodinu ranní prostě musel dočíst :) . Potěší návrat oblíbenejch vedlejších postav, ovšem všechny zastiňuje nováček Wichterle, na kterýho si - stejně jako hlavní hrdina - poupravíte názor každých deset minut :) . Když ve finále brnkli Kulíkovi a vyrazili jak Tři mušketýři, tak jsem nadšením nadskakoval na židli :)) Prostě paráda, kdybych chtěl bejt vyloženej hnidopich a mermomocí zmínit nějaký mínus, tak snad jenom to, jak autor zbytečně často zdůrazňuje hrdinovu sečtělost a kulturní rozhled vůbec, asi aby jsme ani na chvíli nezapomněli, že to fakt neni typickej policajt aka úplnej kretén :))
Nicméně jinak nemam slov, Kopřiva definitivně shazuje stigma talentovanýho béčkaře a nám nezbejvá než doufat, že na další díl nebudem muset čekat zase pět let. A přestože je mi jasný, jak tahle série benefituje z policejního prostředí a slangu, tak věřim, že jí v závěru avizovanej odchod od policie může jenom prospět.
Paradni jizda! Poslednich 50 stran jsem napetim zapomnela dychat! Skvela kniha, tak jako prvni dil. Kopriva je impozantni spisovatel, co ctenare umi zaujmout a dej rychle utika. Doufam, ze vyjde spousta dalsich dilu.
„Myslím, že už jsem se několikrát zmiňoval, že má tahle studna průměr něco přes metr a půl. Z čehož vyplývalo, že by se sem další tělo schovalo jen velmi těžko.Tohle nebyla studna na dvě mrtvoly. Byla to typická jednomrtvolová studna.
Ale přesto jsem šťouchnul do Fairaizla, aby kousek odplul, a věnoval jsem dvacet sekund prohmatávání dna.
Nic. Přesně jak jsem si myslel. Přece poznám jednomrtvolovou studnu, když ji vidím.“
Detektivky čtu jen velmi sporadicky, ale z Rychlopalby jsem byla nadšená, takže další díl byl jasná volba. Kopřivův bezejmenný bojovník za spravedlnost a lepší svět je mi sympatický. Navíc mě baví, jak je kniha napsaná. S lehkostí prošpikovanou vtipnými poznámkami a odkazy na kdeco, literaturou počínaje a matematickými teoriemi konče. Ačkoli tentokrát se přiznám, že už mi to přišlo někdy trochu přes čáru. Třeba v momentě, kdy hlavní hrdina coby obyčejný pochůzkář jen tak mimochodem utrousil poznámku o harzburgitickém diamantu, se na rovinu přiznám, že jsem si připadala jako úplný ignorant. Možná jsou na tom jiní čtenáři se vzděláním lépe. Uznávám, že mám mezery. Ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že si tu autor tak trochu honil triko. A hlavně to častokrát fakt nepůsobilo moc věrohodně (přestože o inteligenci, vzdělání a sečtělosti našich strážců zákona rozhodně vůbec nepochybuji). Ačkoli na druhou stranu jsem si zase trochu rozšířila obzory, takže bych měla vlastně spíš poděkovat. :o)
Nebudu opakovat, co přede mnou a mnohem líp popsali ti, kteří knihu dočetli dřív než já. Připojuji se nadšeně k těm, které detektivka přitáhla natolik, že nebyli schopni knížku zavřít nedočtenou. Autor má geniální schopnost vyšponovat napětí. Je skvělý mistr zkratky. Vtipný, chytrý, logický. Všecko má svůj smysl. Nahlédnutí do zákulisí realitní kanceláře je výborné téma k diskusi. KAŽDÁ realitní kancelář ubezpečuje své klienty o bezchybnosti a čistotě svých úmyslů. A tady se najednou ukazuje, že nic není jak se zdá. Děkuji za skvělou četbu a jen doufám, že na další nebudu muset čekat pět let.
Opět dokonale vykreslený hlavní hrdina, odlehčený styl psaní, množství popkulturních odkazů, neuvěřitelná znalost zbraní, střelby a pražských reálií. Navíc tentokrát i pěkný vhled do lezectví, fungování realitních kanceláří a praní špinavých peněz.
Jen mě štve, že pořád ještě nevím, jak se hlavní hrdina jmenuje :D.
Bezejmenný pražský policista je zpět. Druhý díl je akčnější a o něco drsnější, ale humor a parádní hlášky zůstávají. Štěpán Kopřiva pravděpodobně nadobro přesedlal z brakového sci-fi/fantasy na detektivky a sedí mu to výborně. Jen tak dál!
Hodnocení: 9/10
Po mnoha letech jsem skončila se čtením zhruba ve 02.00 (většinou usínám), ale prostě jsem to musela dočíst. A to myslím mluví za vše. Potvrzuji všechny předchozí pochvalné komentáře, děj je mnohem akčnější než v prvním díle, ale humor zůstává. Dávám plný počet a doufám, že bude další!
Původně jsem chtěl dát čtyři body, ale za ten vytuněný konec příběhu dávám plný počet.
Kdo si oblíbil Rychlopalbu, tak může směle naskočit do rozjetého vlaku a pokračovat po stejných kolejích. Můžete si být jistí, že hlavní hrdina se opět připlete do pořádného maléru, který svým konáním bude neomylně celou dobu pouze zhoršovat až do chvíle, kdy se dostane na samé dno - a to doslova. Naštěstí nechybí cynicky vtipné glosování každé průšvihové situace, nadhled a naděje, že cokoliv se podělá, může se zase spravit. Styl vyprávění opět dokonalý a i když se detektivkám vyhýbám obloukem, tak doufám, že se s touhle partou zoufalců z vysočanského oddělení ještě někdy setkám.
Další super čtivá knížka od Kopřivy. S postupujícím příběhem je stále těžší knihu odložit a dělat něco jiného. Příjemné je, že v knize je spousta postav z prvního dílu, takže se čtenář dozví, co se děje s Kulíkem, manželkou, nebo novou přítelkyní... Nechybí samozřejmě hlavní detektivní příběh a nějaký ten menší případ, které se pěkně střídají a člověk se v ději nijak neztrácí. Prostě parádní detektivka.
Každý spisovatel si do jisté míry nastaví vlastní pravidla příběhu a pokud to udělá dobře, je originální, chce předat nějakou myšlenku, jeho postavy zaujmou a podaří se mu to všechno převést do praxe, pak dílo dosáhne svého ideálu. Perfektní výtvor se pozná také tak, že by i sebemenší změna na něm vedla k horšímu. Stejně jako jinde – přidat či ubrat kámen na soše nebo barvu na plátně by neprospělo ničemu. Takže ať si říká kdo chce co chce o subjektivitě umění, dobrý příběh existuje a od toho špatného se rozeznat dá.
Nyní si představme, že by se kvalita knihy měla vyjádřit rýsováním. Nebylo by těžké poukázat na nerovnosti a nedokonalosti klikaté čáry. Ale co říci o přímce? Je geniálně jednoduchá. Její vlastní název ji uchopí a víc už dodat netřeba.
Proto se mi o dobrých knihách píše hůř, než o těch špatných.
A že Křížová palba dobrá kniha je. Dokonalá linka, rovná, jako záda jogína. Každé slovo na správném místě, každá věta uhlazená, každá metafora vypiplaná k dokonalosti.
Vždycky dokážu ocenit, když se autorovi daří psát “víceúčelově”. Jako příklad takového psaní uvedu přímou řeč, ve které (většinou) sděluje postava zprávu samotnou, ale i něco o sobě samé (třeba výběrem slov, chováním, hantýrkou atd.) U těch nejlepších knih, jako u Křížové palby, je vyjadřování ještě víceúčelovější. Zde popis dokresluje reálie pro lepší představu okolí, informuje o zajímavostech skutečných míst nebo událostí Prahy (které ani někteří rodilí Pražáci neznají) a ještě baví podáním. A že umět zaujmout každým odstavcem, obzvlášť v městském prostředí, je opravdu umění. Autor je buď velmi inteligentní nebo věnoval spoustu času přípravě a studiu. Pravděpodobně však obojí.
Trochu jsem se obával vedlejších případů hrdiny, že budou samoúčelné a v příběhu jen proto, že má postava také své zaměstnání, kterému se musí věnovat. Ale děje se krásně propletly a uzavřely i se svými malými pointami, tak jak to má správně být.
Prostě parádní a prvotřídní kus práce, který mě chytl a pustil až na konci, blaženého, obohaceného a zkormouceného z toho, že jsem se nedržel a zhltnul jej příliš rychle. Detektivní žánr není můj nejoblíbenější, ale na tom nezáleží. I kdyby Kopřiva opět změnil literární styl, i kdyby začal psát Encyklopedii pohlavního života pro dospívající, stejně budu první, kdo si ji koupí.
V porovnání s úvodním dílem Rychlopalby jsem se sice tolik nenasmál (i když třeba typická jednomrtvolová studna mě opravdu dostala), avšak nekupoval jsem Srandokaps, ale román, a toho jsem dostal pořádnou porci. I tak jsem si druhé pokračování užil více. Možná mi lépe sedla zápletka. Možná jsem už trošku věděl, na co mám být připraven.
U první knihy jsem čekal krvavý steak a dostal jsem (výborný) čokoládový dezert. U druhé už jsem věděl, že se mám těšit na sladké a na co chuťové pohárky připravit.
P.S. Ověřovat si to zřejmě nebudu, ale zajímalo by mě, nakolik se vylíčené prostředí drží skutečnosti. Věřím, že policejní praxe, žargon a zákony jsou přesné do puntíku, ale zajímalo by mě, co je pravdy třeba na podvodných tricích realitek… I když odpovědět bych si pravděpodobně mohl sám…
Hodnocení: 5/5
Verdikt: Kdo se mnou půjde zaklepat autorovi na dveře a ujistit se, že už pracuje na třetím pokračování?
První díl se mi líbil o trochu více,ale jinak za mě dobrá detektivka a určitě stojí za přečtení.
Dovedu si představit, kamarádi... Po mém výlevu nadšení ohledně „Rychlopalby“ oprávněně očekáváte další souhlasnou a stejně vtipnou odezvu na opěvovanou „Křížovku“ – a nic. Nedočetla jsem, ani napodruhé. ??..???..?? (Ne ne, jsem to pořád já, ještě včera jsem se dívala a omyl je vyloučen!)
Víte, ne že byste to nezmiňovali (pan Killingjoke a pan marlowe například). Ale tam, kde vy jste se přes plot nadsázky přehoupli (bez nadsázky) s nedbalou elegancí, já se zachytla za nohavici a už to nešlo spravit.
Už úvodní soudružská synchronizace stran pohříchu fyzického vymáhání dloužku (jako službička jistému bastardovi) temperovala tentokrát moje sympatie k hrdinovi na úroveň balíčku špenátu od minulého století opomenutého v mrazáku. Co si budem - ony uniformy i všemožně jinde metají ostrýma – argumentačně, i při donucovacích prostředcích jiné povahy. A knížku proto neodkládám. Tak proč zrovna tuhle, která je celá oslintaná od mého natěšeného šetřivého očekávání? No prostě čtu asi čím dál raději knížky, aspoň ty „realisticky se tvářící“, kde je zřetelněji nalajnováno. A ne nutně úplně černobíle. A možná proto se mi nezdály ani hlášky (stále vtipné) tak lehkonoze nenucené jako v „Rychlopalbě“.
Ále, dám si pauzu, pominu čtečku a časem si vypůjčím do třetice „Křížovou palbu“ na papíře. Protože – zmiňujete ufiknuté prsty, blodkovský horor „V studni“, kdo by se netěšil..???
Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza
a mrtvý byl pěkně oděný padesátník.
Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser.
Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena.
Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub.
Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh. Pan spisovatel Štěpán Kopřiva už věděl do čeho jde a co jeho čtenář žádá. Proto přitvrdil, přidal propracovanější zápletku, víc akčních scén a nespočet ironických hlášek a výroků. Vybral jsem šestnáct citátů. Křížová palba je jedna z těch knih, kterou si časem určitě ještě párkrát přečtu.
Citát: Žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové.
Pro mě má, jak Rychlopalba tak Křížová palba, ještě jeden důležitý aspekt. V prostředí, ve kterém se oba příběhy odehrávají, já vlastně celý život žiju. Například, zde zmíněná kavárna Dekáda na Žertvách, je mojí oblíbenou destinací, pokud mám chuť na pivo z Černé hory, výškovou budovu Eliška, nejvyšší obytný dům v Praze, který má 24 pater, jsem jednou zdolával, ale věřte, že v patnáctém patře jsem dostal horskou nemoc a vrátil se raději do nížin, nebo Vietnamská prodejna na rohu Kovářské a Sokolovské – no, inu, prodavači říkáme Ivan, a skolo umět chesky ceski.
Malá ochutnávka:
Na rockových klubech jsem si vždycky cenil toho, jak důsledně se vás snaží odříznout od světa. Hlukové stěny vztyčené reprobednami, permanentní přítmí, alkohol, tráva, jedovatě fluorescenční barvy, aroma gitanek a poblitých záchodů. Doslova každý ze smyslů je blokován bariérou, jejímž úkolem je nepropustit zvenčí ani náznak reality.
Možná si pamatujete na vibrující telefon a hlášku o Broučcích z Rychlopalby. Věřte, že i zde si pan spisovatel vzal na paškál pár pohádkových příběhů. Co mě nejvíc dostalo a rozesmálo byla průpovídka na Včelku Máju. To si přečíst dvakrát a nechcípnout smíchy, byl nadlidský výkon. Nebudu prozrazovat, ale tohle nezapomenu. Líbí se mi styl vyprávění a ačkoliv hlavní hrdina tak mluví skoro pořád a vám to připadá přirozené, není ta mluva tak jednoduchá, ale při tom nevyzní vyumělkovaně, jen aby pobavila čtenáře.
Citát: Ukázalo se, že mýtina není moc veliká; kdyby si tu Křemílek a Vochomůrka chtěli postavit sídlo, vešla by se jim sem leda tak pařezová kadibudka.
Je tu i jedna dost mrazivá scéna. Pojmenovaná „Studna“. Tohle nadmíru zvýšilo napětí v celém příběhu. Je to scéna ponurá, a nutí člověka k zamyšlení, proč se do toho vlastně vůbec hlavní hrdina pustil, když určitě musel očekávat následky. Silná část, která vás donutí k zamyšlení. A ano, i mladý Brůna přijde na návštěvu do tohoto příběhu. Tady není co řešit, deset hvězd, hmmmm, tak jen pět, ono tu víc nejde.
Citát: Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.
Velká gratulace, povedlo se, věřit v instinkt na první "palebný " dojem se vyplatí.
( I když tu studnu bych asi zúžila.)
Citace:" Temnota mě omotala jako role plesnivého sametu. Na totální panice je nejhorší její iracionalita; když vnímáte, jak vám mozek zaplavuje vřící olej hrůzy, v němž se kousek po kousku rozpouštějí zbytky toho jediného, co vás může zachránit - logického uvažování. A vy s tím nic nenaděláte."
No, nevem na revanš bokovku, když ti bylo pomoženo.
Bezvadný, gejzír hlášek, realitní fígle, paragrafy k okamžitému použití, pamětihodnosti dramatických vzpomínek a osobností z galerky, Václavův Ardo a Midaský klan v rejstříku českých fi. - wau.
Superdílo, to něco - neřeším, neb pocit mimořádnosti je fajnovost, co se jen tak nezažije. III. by potěšila.
Štěpán Kopřiva v roce 2015 přišel s Rychlopalbou, detektivkou z českého prostředí, jehož hlavní hrdina byl obyčejný policajt pátrající na vlastní pěst. Autor měl koule na to, aby balancoval na hraně uvěřitelnosti a namixoval perfektní detektivní román s akčními prvky. Na volné pokračování Křížovou palbu jsme si museli nějaký ten rok počkat, ale vyplatilo se, Kopřiva nic neuspěchal, mistrně si pohrál se zápletkou a napsal důstojné pokračování u kterého mi opět spadla brada. S uvěřitelností problém nemám, příběh pražského poldy je podle mě možná víc realistický než velezvraty v případech Harryho Hola nebo jiných světových detektivů a kriminalistů. Štěpán Kopřiva potvrdil že i s detektivním románem patří mezi českou špičku.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány boj o přežití policie české krimi české detektivky zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Kniha Křížová palba je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 371x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 143x |
| Chystám se číst | 103x |
| Chci si koupit | 25x |
| dalších seznamech | 4x |
Za mě to bylo stejně super jako první díl. Knížka je napsaná poutavě, svižně a velmi dobře se čte. Je doslova nabitá dějem a v závěru bylo čtení tak napínavé, že jsem skoro ani nedýchala! Ddoufám, že autor zase něco brzy napíše. :)