Rychlé šípy

2 17. dubna

Rychlé šípy, jsem znala od mala, mám tu knížku strašně ráda

28 02. dubna

Tohle je něco, co pro mě má zvláštní význam. Sešity Rychlých šípů jsem jako holka naprosto milovala, četla je pořád a pořád dokola a dodnes si ty příběhy pamatuju. Tato knížka, která nabízí všechny sešity v jednom je naprosto úžasná. Nádherné vzpomínky.

25 27. března

Až jako dospělá jsem si koupila tu obr knihu a je to krása.

8 21. března

Legenda každým coulem. Pravdou ovšem je, že v tomto případě mají možná až nadpoloviční zásluhu na úspěchu páni kreslíři, Jan Fisher a Marko Čermák, ten druhý možná o trochu menší, protože jak sám jednou přiznal "mimika v obličejích mu nikdy moc nešla". Přece jen ho mám trochu raději jako hudebníka, než jako kreslíře. (V souvislosti s tím si vzpomínám, že jsem se kdysi dočetl, že po smrti Jana Fishera byl jako potenciální kreslíř osloven i můj velký oblíbenec Karel Franta, který ale nakonec "s mírným úlekem" odmítl. Od té doby si s oblibou představuji, jakým způsobem by se asi mohl s tímto úkolem vyrovnat. Nemůžu se zbavit dojmu, že výsledek by byl přeroztomilý). Foglarův autorský podíl tedy zůstává, jak je u něj zvykem, stále stejně znepokojivě dvojaký. Vždy znovu a znovu je nutno konstatovat, že skutečně živými členy RŠ jsou jen Rychlonožka, Červenáček a snad i Jindra Hojer, Mirek Dušín spolu s Jarkou Metelkou mohou být už tradičně a opakovaně charakterizováni jako "neživotní, vyspekulovaní panáci s temperamentem výkladového manekýna" (což byly dobové komunistické výtky). Tato dvojakost však naštěstí vždy znovu vyústí ve Foglarův prospěch: je jasné, že Foglar se stal geniálním spisovatelem nikoliv proto, že vytvořil charakter Mirka Dušína (k tomu by věru moc geniality třeba nebylo), ale proto, že ta nepopiratelná plochost těchto charakterů ve výsledku vůbec, ale vůbec nevadí. A možná i proto, že už přes čtyřicet let nemůžu zaboha přijít na to, jak to vlastně dokázal.

11 10. ledna

Absolutní fenomén. Tady opravdu, ale opravdu nejde jinak než hodnotit úplně naplno. Zase jsem se vrátil do klukovských let, kdy jsem Rychlé šípy a další foglarovky vyloženě hltal a zbožňoval. A vlastně není třeba používat minulý čas, zbožňuji je pořád. A nejvíc říká fakt, že je zbožňují celé generace a ještě další generace je zbožňovat budou. Tyto příběhy jsou úžasné a je v nich úplně všechno. A až mě docela šokovalo, kolik smrti se v nich událo! Všechno ale má svůj důvod. Ze zcela osobního hlediska musím také přiznat, aniž bych nijak hanil ostatní pány, že nejvíce se mi líbily ilustrace Fischera. Všechny jsou nádherné a neskutečně trefné, ale ty původní mají toho kouzla ještě trošičku více.
A ještě jedná poznámka. Odzbrojila mě jedna cedulka z jednoho Rychlonožkova snu o indiánech - "Pasová kontrola - připravte si doklady o očkování". Vzhledem k dnešní době, pane jo!
A ještě jedna, poslední poznámka. Je opravdu krása pročítat si zdejší komentáře a konkrétní příběhy a osudy čtenářů, jak se k RŠ dostali nebo jak je tato parta ovlivnila :-)

3 07.11.2020

Zdálo se mi že to nikdy nepřečtu jelikož to má asi 600stran ale hned na první stránce mě to začalo bavit a každý den jsem přečetl asi 60stran. Musím říct fakt super komiks. :-)

10 08.09.2020

Rychlé šípy obsahují momenty, u kterých mé lehce nihilistické, cynické já skřípe zuby, až odštěpky skloviny lítají po celém obýváku. Jde hlavně o zbožštěnou postavu Mirka Dušína, jež jde po ulici a dívky se z něj roztékají po chodníku, protože nikdy nekouřil a nikdy neřekl sprosté slovo. Proto jsem vždycky byl raději, když v popředí stál Rychlonožka či Bratrstvo kočičí pracky. Příběhy totiž vyžadují dynamiku a hloubku, kterou Mirek neměl, byl prostě jen správný v každé situaci, vždycky připraven kázat pravdu a mír.
Jenže touto perspektivou se na stěžejní partu Jaroslava Foglara dívat nedá. Přestože často zachází do naprosté absurdity, pořád mají Rychlé šípy krásné poselství, pořád tahle parta přežila dvě totality a pořád tu funguje nostalgie, jelikož jsem tímto komixem poprvé listoval snad v pěti letech. A i když jsem postupem života začal kouřit, pít, mluvit sprostě a rozhodně každý den nezačínám rozcvičkou a studenou sprchou, pořád si myslím, že ve mě Foglar alespoň trochu podpořil smysl pro spravedlnost a to nelze neocenit.