Rybí krev

Románem Rybí krev pokračuje Jiří Hájíček ve své linii venkovských próz (povídkový soubor Dřevěný nůž, romány Zloději zelených koní a Selský baroko) a zavádí nás tentokrát na jihočeský venkov přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, má odhodlání ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít konečně staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství. Po úspěšném románu Selský baroko (Magnesia Litera 2006 za prózu), který tematizoval rozpad tradičního venkova v padesátých letech minulého století, zkoumá autor dál českou vesnici. Rybí krev je především příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice za již zcela jiných společenských okolností. Téma vysidlování a bourání obcí, aby na jejich místě mohla stát jaderná elektrárna, se zdá veskrze současné, nevyhnutelné i dnes, kdy je nejistý osud dalších vesnic, například kvůli těžebním limitům v hnědouhelné oblasti severních Čech. Rybí krev však není nějakým „zeleným románem“, je to především poutavý lidský příběh tří kamarádek z malé vesnice, které osud rozprášil do světa, příběh, v němž se silně ozývá touha po rodinné soudržnosti, a také příběh o síle lásky a odpuštění. Magnesia Litera 2013 – Kniha roku.

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/122317/rybi-krev-fDp-122317.jpg 4.4615
Série:

Volná „venkovská trilogie morálního neklidu“ (2.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
1. vydání originálu:2012
Počet stran:360
Vazba knihy:vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7294-639-6
Nahrávám...

Komentáře (134)

Přidat komentář
hrebmi
08. srpna

Autorův jazyk není kdovíjaký, ale smekám před jeho pozorovacím talentem a schopností vykreslit tehdejší socialistickou realitu. Asi nejvěrnější obraz venkova ze všech autorů.

tomas8187
01. srpna

Výborná kniha, asi nejlepší z trilogie SB, RK, DH.

KrystofJuzko
29. července

Zajímavý román o osudech lidí ze vsí, které zanikly kvůli výstavbě jaderné elektrárny Temelín.

Jane100
22. července

Kniha je příjemnou sondou do vesnického života.

BáraLind.
14. července

Dokonalé. Už dlouho jsem nebyla knížkou tak unesena. Bylo pro mě překvapením (příjemným), jak se dokázal Hájiček vcítit do prožívání a vnímání světa ženy, s veškerými detaily. Oceňuji i proměnu/nebo naopak zakonzervovanost některých postav. Vřele doporučuji.

Eleynee
05. července

Výborná kniha, zajímavé téma, dobře a uvěřitelně vykreslená daná doba i postavy.

iz67
09. června

Naprosto zoufalá kniha, která mě ničím nevtáhla. Nezajímavý příběh, vztahy, které nás mají trápit tím, že nefungují, ale vůbec netrápí; rádoby šokující sdělení nakonec. A to nejhorší, autor to hrozně prožívá, ale bohužel beze mě.

Aimee1
29. května

Další knížka Jiřího Hájíčka, která byla pro mě tématem zajímavější než Selský baroko. Nicméně pravděpodobně od autora upustím - vesnický realismus není můj šálek čaj a nemohu se zbavit nutkavého pocitu, že mě autor nemůže ničím překvapit. Jeho knihy mi přijdou všechny "na jedno brdo". Ale z hlediska zachycení beznaděje obyvatel, kteří jsou chtíc nechtíc vysídleni kvůli přehradě a jaderné elektrárně, je to velmi zajímavé. A smutné... bohužel.

Martina999
27. května

za mě plný počet - úžasná kniha, nemohla jsem se odtrhnout - přečetla jsem jedním dechem.

sabina3898
20. dubna

Moje první kniha Jiřího Hájíčka a určitě ne poslední. Trochu jsem se bála, že mě příběh z vesnického prostředí nebude bavit, ale opak byl pravdou. Celou knihu jsem přečetla velmi rychle, nebyla zde místa, která by mě nebavila.

Mánička178
16. dubna

Miluju venkov a číst tuhle knížku mi skoro trhalo srdce, hlavně asi proto, že i můj dědeček zažil podobný osud, i když v opačném koutu republiky.
Vždycky, když vyprávěl o své rodné vesničce nebo ukazoval fotky, slzy se mu draly do očí a hlas se mu třásl nad vzpomínkami z dětských let. Je to kruté, vyrvávat lidi z kořenů, pevně srostlých s určitým místem, s jejich domovem, rodnou chaloupkou, zahradou... Zajímalo by mě, jestli by dnes cítil takové vazby někdo, kdo vyrůstal např. v paneláku na Jižním městě. Pokrok bohužel nezastavíš, a tak na dědečka jezdím vzpomínat na břeh k hladině černé přehrady... Vše pomíjí... Poslouchejte vzpomínky svých rodičů a prarodičů a neodbývejte je s tím, že nemáte čas.

A druhé téma, která se mi na knize opravdu moc líbilo je síla odpuštění. Lidi, odpouštějte, každý dělá v životě nějaké krpy, buďte empatičtí, potlačte vlastní ego a ulevte těm, komu je chyb líto, vždyť nakonec ta zatvrzelost brzdí i vás samotné :) Z odpuštění nakonec těží zlato úplně všichni :)

Námět i jazyk naprosto skvělé, pět hvězd a těším se na další román!

Efča59
15. dubna

Kniha je napsána krásným jazykem. Myslím, že přesně toto české literatuře chybělo. Určitě to není poslední kniha od tohoto autora.

eiramka
10. dubna

Jsem přibližně o deset let starší, než hlavní hrdinka, takže pro mne byl tenhle román tak trochu ponorem do vzpomínek - mnohé pasáže vyvolaly vlnu reminiscencí na situace a vlastní zážitky - tohle dobrá literatura umí. Řekla bych, že hlavním tématem románu je VZTAH. Vztah rodičů a dětí, milenecký, manželský, vztah k půdě, k zemi, k historii - vztah k životu. Složitost vztahů je vyvážena nekomplikovaným jazykem - příběh má spád - jako řeka nás dokáže strhnout a nepustit - díky za takové knihy!

OliP
08. dubna

Moc hezká a čtivá kniha. Doporučuji všem, zejména těm, kdo mládí prožili na vesnici. Velice autentické.

evask
03. března

Zajímavé.

etrnka
23. února

Prvni kniha od tohoto autora a jsem lapena. Zajimave tema, syrovy realny styl psani, to je presne to, co tu chybelo!

zdenek118
04. února

V pořadí třetí moje kniha od J. Hájíčka opět s velmi poutavým příběhem, v němž líčí strasti obyvatel jihočeských obcí , které museli ustoupit výstavbě jaderné elektrárny Temelín. Hlavní hrdinka Hanka líčí jak bolestné a smutné bylo pro ni a pro ostatní obyvatele těchto vesnic opustit svá obydlí, kde prožili celý svůj život, a přestěhovat se do náhradních bytů. Hanka se po mnoha letech vrací s ciziny, aby se setkala se svojí rodinou a kamarádkami z mládí a dořešila si některé své neuzavřené záležitosti z mládí. Příběh mě velmi zaujal autorovým citlivým přístupem k tomuto tématu a hodnotím ho nejvýše z doposud přečtených Hájíčkových knih.

Louu
02. února

Dalšì krásná kniha z pera J.Hajíčka.Miluju jeho styl psaní - žádné rozvleklé popisy postav nebo krajiny na x stran,žádné zbytečné šťourání se v pocitech a citech,a přesto čtenář ví a cítí..je nenásilně vnesen do děje,najednou se ocitá na polích a loukách jižních Čech a žije příběh s hlavním hrdinou.

Floriška7
30. ledna

Paráda, po Dešťové holi další krásná kniha. A ještě lepší. Jdu na Selský baroko, beru to trošku pozpátku, ale vůbec to nevadí.

GreenMagritte
30. ledna

Polozatopení rodné vesnice i ztráta domova je tragická a dokazuje, že vědecký pokrok a modernita jsou často vykoupeny lidským neštěstím a nenahraditelnými ztrátami. V románu se silně ozývá historická křivda, která se projevuje už u otce, který byl se svými rodiči vysídlen kvůli procesům z padesátých let. Nenaplnění vlastních snů si projektuje do syna, který ale touží jít vlastní cestou. Právě scéna, kdy se Hana loučí se svým bratrem, patří k těm opravdu nejsilnějším v celém románu. Propletené rodinné i kamarádské vztahy román povyšují na něco víc než prostý boj proti atomové energii, proměňují jej na opravdový lidský příběh, který je dojemný i surový zároveň. Ztráta domova, marné ohlížení se za minulostí, přechod z dětství do dospělosti, to jsou univerzální témata, v nichž se čtenáři budou zrcadlit možná jeho vlastní vzpomínky. Podle mého názoru nejlepší Hájíčkův román.

Jana_Hlus
30. ledna

Mé druhé setkání s autorem. Rybí krev mě zaujala ještě více než Dešťová hůl. Na tom asi není nic divného, je mi zcela logicky bližší text se sympatickou, temperamentní a aktivní hrdinkou Hankou, než hledání smyslu života s "ospalým" mužem procházejícím krizí středního věku. Barvitě jsem si díky autorovi dokázala představit život na vesnici se všemi jeho klady i zápory. A uvědomila jsem si, jak moc nám z města chybí právě ty kořeny, i když si to většinou vůbec neuvědomujeme. Okolí Temelína znám, jezdím tam pravidleně, ale vím, že už nikdy se na tu krajinu nebudu dívat jako dříve. Muselo to být strašné přijít kvůli kolektivizaci o pole a hospodářství, které patřilo rodině mnoho let. A v druhé vlně o ten zbytek z důvodu "výššího" zájmu při stavbě elektrárny. Život dožít v panelákách/králíkárnách...

Asi jedinou drobnou výtku bych měla k tomu, že čtenář očekává, že dojde k velkému finále, odkrytí nějaké dávné temné historie, ale to se nestane. Na druhou stranu velmi oceňuji, jak dokázal autor vyjádřit "nekomunikaci" v rodině, kdy se o špatných věcech prostě nemluví. 5/5

Patricio
29. ledna

Na mě až příliš rozvleklé vyprávění. Dokázal jsem se vcítit do zoufalosti hlavních postav, ale opravdu zajímavá a čtivá je pro mě až finálová část.

čekanka13
27. ledna

Druhá kniha, kterou jsem od tohoto spisovatele četla. Líbí se mi čím dál víc.

axi81
23. ledna

Má první kniha tohoto autora a určitě ne poslední. Přečteno bleskově; krásně, pravdivě a obyčejně (rozuměj uvěřitelně a lidsky) napsáno. Přesně tak to má být.

Dáma s hrnstjm
14. ledna

Zajímavé téma, důstojné zpracování. Líbil se mi kontrast mladé a starší generace v jejich reakcích na tak zásadní změny v životě... mladí akční, staří (až na výjimky) rezignovaní, ač právě ti staří měli mnohem hlubší "kořeny." Děj je svižný, pořád jsou naznačovány nějaké křivdy z minulosti, ale ve výsledku se nejedná o nic zásadního a nečekaného. Předpokládala jsem, že starší generace časem odtajní nějaké dávné venkovské skandály, které vysvětlí něco z přítomnosti, ale to se nestalo. Děsila mě chladná atmosféra Haniny nefunkční rodiny. A na začátku knihy mi přišlo trochu zvláštní, že autor měl potřebu vyprávět z pohledu mladé dívky, ale ono to překvapivě dobře fungovalo. Selský baroko mě nenadchlo, Rybí krev téměř ano.

Aleh
07.12.2016

Když z dokumentů slyšíte, že vesnice musely ustoupit dálnicím, přehradám, elektrárnám, tak vidíte především tyto obrovské stavby. Když ale čtete o lidech, kteří přišli o svůj domov, svou vesnici, svou historii, pak nevidíte před sebou tyto stavby, ale lidi, kteří čelili neskutečně těžkému a složitému období, v němž se museli ať chtěli nebo nechtěli rozloučit se životem, který žili a začít žít prostě jinak a jinde. Přečtěte si tuto nádhernou knihu od Jiřího Hájíčka o tom, jak to poznamenalo život několika rodin v jedné vesnici, která dnes již dávno patří minulosti.

1alena1
24.11.2016

Mám radost, že česká literatura mě poslední dobou opravdu baví. Jiří Hájíček má obrovský talent přiblížit dobu nedávno minulou tak, že jsem s těmi postavami žila. Vzhledem k tomu, že jsem tu dobu prožila a jsem také z vesnice, moc dobře všemu co se v knize událo rozumím. Nádherně vylíčené charaktery postav. Držím palce k dalšímu tvoření autora.

Černorizec
01.11.2016

Dlouho jsem se bál o osud současné české literatury. Zbytečně. Na titul Rybí krev jsem místy narážel v různých kontextech, ale nikdy mě přečtení případné recenze dostatečně nenavnadilo na přečtení knihy samotné. Jen v tom názvu bylo stále cosi dráždivě nezodpovězeného.
Ke knize jsem se tak dostal spíše náhodou. Hned od prvních stránek jsem věděl, že to byla správná volba.
Autor používá poněkud sporý styl popisu. Namísto obsáhlých představování je atmosféra fikčního světa nastíněna především skrze nitro a rozmluvy postav. Samozřejmě je pozadí příběhu determinováno reálnými událostmi, ale ty zde slouží skutečně jako pouhé pozadí lemující pocity jedince (respektive mnoha jedinců) postupně vytrhávaného z rodného kraje.
Kniha je tak "svědectvím" nejen procesu stavby jedné jaderné elektrárny, ale především svědectvím o boji za domov, za lidské kořeny, za jejich minulost i budoucnost. Autor podivuhodně věrohodně tvoří psychologii postav, ukazuje jejich bolesti a pády, jejich snahu zachránit svůj rodný kraj v již předem prohrané hře.
Uvědomuji si, že stále nevím, co znamená Rybí krev, ale už vím, že ten pocit, který jsem z toho názvu měl na úplném začátku, dokonale pasuje na atmosféru ne (tak úplně) fiktivního příběhu.

Gooverka
10.10.2016

Moje druhá kniha od Hájíčka a celé jeho dílo má vzestupnou tendenci. Skvělý příběh, který ač mi byl postavami i tématem vzdálený, díky Hájičkovu popisu jsem se do všeho dokázala skvěle vžít. Těším se, že si přečtu další jeho knihy.

silazwyku
25.09.2016

Pěkná kniha