Řvi potichu, brácho

Řvi potichu, brácho https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295842/bmid_rvi-potichu-bracho-tIu-295842.png 5 583 194

Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.... celý text

Přidat komentář

_terka_
06.11.2018 5 z 5

2 dvojčata, která žijí sama s mamkou, to mají velmi těžké, protože jedno z dvojčat je jiné než ostatní lidi. Všichni lidé jim říkají, ať ho dají do ústavu, ale oni nechtějí.
Tato kniha mě zaujala tím, jak se tato rodina srovnává s problémy jejich syna Jeremiáše.

Vlasta155
04.11.2018 5 z 5

Silné téma. Stojí za přečtení.


Jirinamac
14.10.2018 5 z 5

U knížek Nejsem jako vy a Kluk z kostek, je tato knížka psaná jako podobné. A když jsem na ní narazila v knihovně, v části pro děti, tak se mi to moc nezdálo. Ale, proč né? Jsou situace, které nikdo nemůže ovlivnit a je dobře o nich informovat i děti.

marli58
24.09.2018 4 z 5

Je třeba vědět... Doporučuji.

Allla9
24.09.2018 5 z 5

Kniha o autistickém chlapci je psaná z pohledu sestry (dvojčete). Příběh je vyprávěn odlehčenou, často humornou, formou. Ale člověku mnohdy při smíchu vytrysknou slzy pláče.

lucygreen
22.09.2018 5 z 5

Už je to sice dost dlouho, co jsem tuhle knihu přečetla, ale vzpomněla jsem si na ni a musím ji taky moc doporučit. Je to moc krásné čtení a každému bych ji doporučila (pořád si pamatuji na tu pokličku :D ).

Andrea K.
20.09.2018 4 z 5

Krásná kniha a příběh, který vyvolává mnoho emocí (bulila jsem snad i když jsem četla Doslov). Doporučuji všem. Opravdu zajímavé téma.

allyce
13.08.2018 4 z 5

Velmi čtivě vykreslený příběh o lásce mateřské a sourozenecké a přesto, že je vyprávěný s nadhledem bezvadné čtrnáctileté holky, vnímáte plíživou bezvýchodnost, která s přibývajícím věkem postiženého Jeremiáše je stále aktuálnější.

Jane417
29.07.2018 3 z 5

"Řvi potichu, brácho"... tak tuto větu v knížce vyslovuje její hlavní hrdinka 14tiletá Pamela, která žije jen s maminkou a stejně starým bratrem, dvojčetem Jeremiášem. Jeremiáš má ale bohužel poruchu autistického spektra se silnou mentální retardací. Její a maminčin život není vůbec jednoduchý, naopak... je složitý i v jednoduchých, každodenních a běžných věcech. Neustále se řeší problémy s čím dál silnějším a nezvladatelnějším Jeremiášem. Žijí podle Jeremiášových pravidel a to je někdy hodně složité. Pamela chodí také do školy a zažívá první lásku. Trochu mi vadilo, že její první láska je... to už bylo trochu moc! V knížce je spousta témat k zamyšlení a to vážných a smutných témat. Přesto je napsáná vtipně a s lehkostí. Je určena pro děti od 10 let a je to znát. Neznamená to, že je špatná, ale potřeba s tím počítat. Měla jsem přečteno za jedno dopoledne.

Marekh
27.06.2018 5 z 5

Na tuto knihu mne nalákala Dana - natáčí knižní videa na YouTube. O knize velmi pěkně mluvila a tak jsem se rozhodl, že tuto knihu také vyzkouším. Kniha se mi líbila a ačkoliv je v knize uvedeno, že je určená pro čtenáře od 10 let, myslím si, že si knihu můžete přečíst kdokoliv, v jakémkoliv věku, pokud ho zajímá tématika autismu.

Určitě jsem si touto knihou rozšířil obzory a dozvěděl jsem se, proč autisté jednají tak, jak jednají. Dozvěděl jsem se také, že existuje různá škála autismu - od jednoduchých případů postižení po složitější. Pro nás "obyčejné" lidi je mnohdy jejich jednání nepochopitelné, z druhého hlediska zase autisté nerozumí nám.

Hlavní postavou je Jeremiáš, o něhož se stará jeho mamka a sestra Pamela. Obdivoval jsem je, s jakým odhodláním se mu věnovali, co vše pro něj udělali, aby se cítil co nejlépe. Ne všichni rodiče se takto chovají k postiženému dítěti.

V knize mne překvapila jedna událost, při které mne mrazilo, vyskytuje se v závěru. V závěru se vyskytuje ještě jedna událost, se kterou naprosto souhlasím.

Oceňuji také pěkné ilustrace.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Remík je moje bolavá pata. Kdybych ho neměla, necítila bych tu zvláštní bolest. Ale skákejte po světě radostí jen na jedné noze. Všechno má svý. A Remík je mojí součástí už od narození, vlastě ještě déle. Není to jenom můj bráška, je to dvojče, se kterým jsem, ať chci, nebo nechci, spojená. Už čtrnáct let.

Jestli mě něco v životě opravdu tíží, tak vědomí, že ty hrůzy prožíváš teď. Že jsem tě toho nedokázala ušetřit, protože jsem tě nemilovala víc než tvého bratra, že jsem vás měla ráda oba stejně.

certik003
26.06.2018 5 z 5

Knížka, která vyvolává spoustu emocí, člověka nutí přemýšlet nad sebou samým - nejenom, jak by se zachoval v případě, že by sám měl postižené dítě, ale třeba i o tom, jestli on sám neodsoudil dítě, které se mu zdálo nevychované a ono přitom mělo jenom nějakou formu postižení. Jak v knížce říkala sama Pamela, kdyby neměla takového bratra, byla by jiná. Jsem přesvědčená, že péče o postižené osoby, přestože je emočně vyčerpávající, lidi posiluje. Nejenom fyzicky, ale i na charakteru. Tohle je jedna z těch knížek, na které se nikdy nedá zapomenout… Doporučuju všem!

Danago
23.06.2018 5 z 5

Ivona Březinová citlivě a s nadhledem napsala příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat.
Pro mě úžasná knížka, kterou bych doporučila každému. Kniha mě velmi zasáhla. Skvěle a věrohodně napsaná.

alka1
30.03.2018 4 z 5

Pěkně napsaná kniha, pro mládež dobře pojaté téma autismu. Krásné obrázky. Čte se sama.

NebudBeton
27.03.2018 4 z 5

Kniha je velmi pěkná, čte se rychle jediné co bych autorce vytkl je to že na začátku knihy mě "přehltila" postavami které se stanou významné až v pozdějších či posledních částí ( Soused, Šárka atd.).

veru_nedvedova
26.03.2018 4 z 5

Tuto knihu jsem začala číst z důvodu, že to byl úkol, část zápočtu do školy. Musela jsem si vybrat beletrii, kde hlavní hrdina bude mít nějaké postižení.
Musím říct, že já čtu neustále knihy, které vám drásají nervy. A tato dětská kniha mě rozložila mnohem víc, než jakýkoliv thriller.
Kniha se lehce četla a přitom vás vtáhla do děje tak moc, že jste nedokázali přestat.
Jediné co bych autorce vytkla jsou zdrobňování jmen. Pamela = Pamča. Vždy jsem z toho měla husí kůži.

popeluška
30.01.2018 5 z 5

Klobouk dolů autorce.Kniha se čte nádherně, je dost výstižná co se týče autismu.Opravdu velmi povedené dílo a jako třešnička, úžasné ilustrace. Více takových knih :-)

buldozer5
23.01.2018 5 z 5

Ivona Březinová opět nezklamala! Obdivuji, jak dokázala mistrně popsat život chlapce trpícího autismem a co všechno péče o něj obnáší. Donutila mě se zamyslet nad tím, jaké mám vlastně štěstí, že jsem se s tímto postižením nenarodil.

lenkaabooks
15.01.2018 5 z 5

Můj brácha je jiný. Očichává popelnice, fascinují ho zipy, jídlo musí mít kulatý tvar a v pondělí musíme mít modré triko. Takhle nějak by svého bratra dvojče popsala 14 letá Pamela. Jeremiáš je těžký autista a život s ním není vůbec jednoduchý. Táta situaci nezvládl a odešel. Z knihy je cítit jak moc maminka s Pamelou Jeremyho milují, jak bojují se sousedy, sociálkou, samy se sebou, jen aby bratr neskončil v ústavu.
Kniha je určena pro čtenáře od 10 let, podle mého nejen jim, ale i dospělým má rozhodně co říci.

Pejuška
05.01.2018 5 z 5

Kniha se mi velmi líbila, zajímavý nápad napsat o tomto tématu. Seděla jsem u ní jako zařezaná. Jsem velmi ráda, že jsem měla díky této knížce možnost nahlédnout do života autistů, Paní Březinová má krásné knihy. Ještě musím zmínit nádherné ilustrace.

Raada
04.01.2018 4 z 5

Pozitiva knihy jsou, že je psána čtivou formou, seznamuje s PAS i s AS. Přiblížuje problémy, se kterými se rodiny s PAS potýkají. Co bych knize vytkla jsou některé stereotypy, které mohou negativně ovlivnit rodiče i okolí lidí s PAS - konkrétně jak je pojata medikace a situace, kdy chlapec ohrozil na životě matku.