Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295842/bmid_rvi-potichu-bracho-tIu-295842.png
5
587
194
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý příběh k doporučení všem, kteří se chtějí beletristickou formou dozvědět něco o autismus. Nejen pro děti.
Těžké téma, velmi citlivě a čtivě zpracováno do příběhu jedné neobyčejně silné rodiny.
O této knize jsme věděla, dokonce jsem ji měla v rukou hned, jak vyšla, a snad jsem se do ní i začetla, protože mi to všechno připadalo známé - poklička, bez které Jeremiáš neodešel z bytu, kulaté tvary k jídlu, spolužák s meteorologickými smskami. Ráda jsem si to celé přečetla znovu a znovu obdivovala rodiče, kteří mají takové děti, a děkovala, že sama jsem se s takovými dětmi setkala jen okrajově. Obdivuji také autorku, která napsala velmi poutavý příběh o tomto tématu. Osmáci nebo i mladší, kteří si to přečtou, mohou už nahlížet na podivnosti některých lidí kolem sebe s větším porozuměním.
Kniha je zvláštní a těžká, a to svým tématem o autismu.. Náhled do rodiny, kde matka s dcerou zvládají život s těžkým autistou, je ohromující.. a pro většinu lidí nepředstavitelné..
Kniha je určena pro děti od 10 let, proto je psána jednoduše, ale potřebovala jsem knihu s hrdinou trpícím psych.poruchou do výzvy-a rozhodně nelituji, že jsem po ní sáhla. Místy by se člověk i smál některým historkám, ale ono to vůbec není k smíchu a klobouk dolů před těmi, kteří se starají o autistické dítě-nezvládla bych to! Jak moc si teď vážím drobných nedostatků svých dětí!!
Kniha je napísaná tak, aby zaujala najmä vekovú kategóriu druhého stupňa základnej školy a tak k nej aj treba pristupovať. Jazyk, spracovanie, trochu naivnej sladkosti prvej lásky (klišé, ku komu Pamela vzplanie láskou, si autorka mohla odpustiť), to všetko je presne zacielené na túto skupinu. Cieľom rozprávania je podľa mňa to, aby autorka otvorila pubišom oči, poukázala, že výsmešnosťami sa nič nevyrieši a že existujú medzi tínedžermi aj pomerne rozhľadené osobnosti, ktoré idú proti davu a stádovému efektu. Pre zvyšných ľudí, ktorí majú skúsenosť s nejakým autistom, kniha neprináša nič nové. Silnou stránkou knihy je jej výtvarné spracovanie, to sa skutočne nadmieru vydarilo.
Při hodnocení knihy je třeba oddělit kvalitu literárního zpracování od osobních postojů k tématu. Přiznávám, že mě Jeremiášovy projevy po celou dobu značně iritovaly, a musel jsem si proto připomínat, že právě v tom spočívá úkol autorky - zaměřit čtenáře na problém, vyvolat (nějaké) pocity a potřebu k tématu zaujmout postoj. To se autorce určitě podařilo.
Vztah rodičů ke svým hendikepovaným dětem asi nikdo nemůžeme v úplnosti pochopit, naopak do vnímání okolí se snadno vžijeme. Já myslím, že rozhodnutí musí udělat každý rodič sám za sebe a že toto rozhodnutí se vyjeví až tváří v tvář takovému dítěti. Současně jsem přesvědčen, že i tento rodič má právo na život, a pokud v totální oběti pro své dítě nenalezne smysl života, neměl by za to být odsuzován. A od okolních lidí (v domu, ve škole, na ulici...) lze požadovat nanejvýš solidaritu, v žádném případě oběť. Vždyť práva jednoho člověka začínají tam, kde končí práva druhého.
Postavu Patrika považuji za jednu z hlavních, proto mi vadila absence jakýchkoli informací o rodinném zázemí - nikdo nežije ve vzduchoprázdnu, ale Patrik se v příběhu prostě jen objevoval a zase mizel, čímž bylo jeho vykreslení ploché.
Také nevěřím, že v roce 2016, kdy knížka vyšla, by učitelé ve školách byli takto nepoučení, jak je autorka vykresluje. Integrace takového dítěte jako Patrik by si přinejmenším vyžádala individuální vzdělávací plán, který by museli všichni dotčení učitelé podepsat, a tudíž se s Patrikovými potřebami seznámit. Nevzdělaní učitelé, vulgární spolužáci, bezcitní sousedé a neschopné úřady tak spíše v knize posloužili autorce jako (poněkud černobílé) archetypy problémů, jimž autisté v naší společnosti čelí.
Říct si o někom, že je magor a "divnej", je snadné. Ale kdo z nás ví, jestli dotyčný netrpí nějakou poruchou? Knížka je výborným pohledem do života rodiny, jejímž členem je kluk s těžkou formou autismu. Nelíbily se mi některé dialogy, které působily nepřirozeně (hlavně mezi dospívajícími). Celkově ale jednoznačně doporučuji ke čtení.
děkuji za krasny příběh a zprostředkování toho, jak je nesmírně těžké žít s autismem
a jak je tezke rozhodnuti rodiny zda si takové díte nechat doma nebo ho dat do ustavni pece
Ke knize jsem přistupovala spíše skepticky. Přece jen napsat dobrý příběh, kde jeden z hlavních hrdinů trpí poruchou autistického spektra, to není jednoduché a často to nedopadne dobře. Ne však v tomto případě. V tomto případě to dopadlo skvěle. Protože mám nějaké zkušenosti s dětmi s PAS, kniha se mi opravdu líbila a přemýšlela jsem, jestli autorka sama má nějaké takové dítě, nebo jestli s nimi pracovala. A zjistila jsem, že ona žádnou zkušenost nemá. O to více je to o divuhodné.
Hvězdu srážím za dialogy a celkově scény s dětmi ve škole, ty mi přišly hodně divné. Jakoby se autorka až násilím snažila mluvou a situacemi přiblížit mladým pubertálním dětem, ale moc dobře to nevyšlo. Jinak knihu určitě doporučuji.
Perfektní vhled do života s autistou. Ať už má člověk lehkou či těžkou poruchu autistického spektra, vždy je tak trochu zamčený v tomto světě. A s nimi i jejich okolí.
Knihy Ivony Březinové většinou nezklamou a v tomto případě je tomu opět tak. Kniha zachycující problematiku autismu bych doporučila jak dětem, tak rodičům, vlastně komukoli, kdo se chce nějakým způsobem seznámit s poruchami autistického spektra. Hlavními postavami jsou dvojčata Pamela a Jeremiáš. Užitím těchto dvou postav autorka docílí kontrastu mezi zdravou Pamelou a jejím autistickým bratrem. V knize jsou realisticky líčeny každodenní problémy sourozenců a jejich matky.
Kniha je skvěle pojatá z narativního hlediska, kdy máme personálního vypravěče, ale do textu jsou vloženy i pocity a retrospektivní pasáže z pohledu jedné z hlavní postav - Pamely. Také grafické zpracování se mi moc líbí, každá kapitola je zvýrazněná v určité barvě, podle dne v týdnu, kterému podle Jeremíáše odpovídá určitá barva.
Do příběhu je zasazen i další pohled na lehčí formu PAS - a to je Pamelin spolužák Patrik. Tato linka příběhu je však v závěru až moc romantizující a dle mého názoru zbytečně přidaný prvek. Příběh je jak už jsem uvedla realistický a dle doslovu v knize můžeme vidět, že samotná autorka se problematikou autismu zabývala opravdu podrobně, avšak v závěru knihy sklouzává k trochu idealizovanému konci. Přesto musím udělit plný počet hvězdiček. Knihu jsem přečetla jedním dechem a byla jsem z ní nadšená!
Nepřijde mi to moc jako dětská knížka, i když milostné "problémy" hlavní hrdinky jsou trochu pro náctileté. Naštěstí nemám žádnou zkušenost s podobným onemocněním, nicméně je dle mého názoru dost přínosné, že byla tato kniha napsána. Styl je čtivý, přesto a nebo právě proto si člověk dovede velmi živě představit těžkosti života s podobným dítětem.
Hodnotím 5* a taky bych dala asi více.
Včera jsem dočetla jednu knihu stejného tématu, a dnes jsem sáhla a přečetla tuto.
Paní Březinová nemá s autismem vlastní zkušenosti a o to víc mě dostalo, jak toto téma zvládla. Je to bravurně napsáno, čtivě a bezchybně, atmosféru tomu dodávají krásné obrázky.
Jeremiáš je autista, v tom asi nejhorším stádiu autismu, a jeho sestra "Pomela" mu pomáhá a brání ho před okolím. Velmi často dostává záchvaty a jeho rodina už neví, jak mu více pomoci.
Kniha je výborná a skvěle všechno vystihuje. Doufám, že budu mít možnost potkat paní Březinovou a požádat jí o podpis. :)
Velmi citlivě a s nadhledem popsán život s autistickým dítětem.Zabavila jsem svému 10letému synovi, který knihu přečetl během 2dní. Autorce tleskám
Nakonec čtyři hvězdičky, protože občas jsem nechápala myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Popis problematiky PASu (Poruchy Autistického Spektra) ovšem doceňuji všemi deseti, paní Březinovou za výběr témat jejích knih blahořečím a nečtu naposledy. Vřele doporučuji. Skvělá práce.
Nebudu opakovat, co už tu v mnoha obměnách padlo. Opravdu poutavě a jemně napsaný příběh. Kromě přesných ilustrací bych ještě ráda vyzdvihla i čistou grafiku knihy, která ještě víc umocňuje požitek z četby. Jedinou výhradu mám asi jen k charakteru "Pomely", jež je na svůj věk až neuvěřitelně dokonalá.
Štítky knihy
autismus česká literatura Aspergerův syndrom Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Kniha Řvi potichu, brácho je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 853x |
| Čtenářské výzvě | 378x |
| Doporučených | 91x |
| Knihotéce | 149x |
| Chystám se číst | 338x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 18x |
Zajímavě zpracované téma autismu, knížka se četla velmi rychle, občas jsem se u nějakých částí i zasmála, doporučuji.