Růže světa
Daniil Andrejev
Stěžejní dílo Daniila Andrejeva Růže Světa, jehož žánr sám autor definoval jako "metahistorický esej", přináší zcela nový pohled na smysl dějin, lidského života i celého vesmíru. Ucelená filosoficko-náboženská koncepce nabízí netradiční přístup k řadě teoretických myšlenkových východisek, a to ať již jde o teologii, filosofii či přírodní vědy. V Růži Světa je spojeno to nejlepší z náboženského a filosofického myšlení předchozích staletí, zvláštní důraz je však také kladen na následování mravního ideálu a principů nejvyšší etiky. Básník, prozaik, filosof a vizionář Daniil Leonidovič Andrejev (1906-1959), druhý syn významného ruského spisovatele L. N. Andrejeva (1871-1919), patří k nejoriginálnějším autorům 20. století. Formování jeho osobnosti jako myslitele a básníka zásadně ovlivnily podmínky stalinského politického systému, v němž nemohl uvažovat o publikaci svých děl. V roce 1947 byl za údajnou antisovětskou činnost odsouzen k dvaceti pěti letům vězení. Po propuštění v roce 1957 s podlomeným zdravím ještě stihl dokončit své zásadní dílo, mystický traktát Růže Světa. Kromě zničeného románu Poutníci noci, jenž zavdal příčinu k jeho zatčení, je rovněž autorem knihy Nejnovější Plútarchos, básnických cyklů Železné mystérium, Ruští bohové, Lesní krev aj. a rozsáhlé korespondence; pro pochopení jeho tvorby jsou zvláště cenné také drobné prózy a zápisy z dětských i vězeňských deníků.... celý text
Přidat komentář
Růže světa
Andrejevovo životní veledílo se hodnotí velice těžce, jelikož se čtenář musí rozhodnout, jak k němu bude přistupovat a autor mu to rozhodně neulehčuje. Na jednu stranu můžeme knihu vnímat jako společensko-náboženský esej, který prezentuje nové možné náboženství a směřování společnosti, dále se na to můžeme dívat jako na moderní Božskou komedii, ve které Andrejev prezentuje vlastní rozdělení vesmíru na různé sféry, které obývají démoni a jiné bytosti, na všechna podsvětí a nevím co ještě, kdy pracuje s neskutečným množstvím pojmů, které si sám vymyslel (pokud mu je tedy skutečně nepředali duchové a bytosti z jiných sfér). Dílo nabízí mnoho zajímavých myšlenek, ale ona démonologická a fantaskní část to táhnou trochu dolů, pokud tedy nepřistoupíte na fakt, že by Andrejevovo pojetí mohlo být pravdivé, případně na to budete nahlížet nezaujatě jako na nový náboženský text. Andrejev se nebojí pracovat s karmou nebo technokratickými myšlenkami a velké části knihy také věnuje rozboru politiky, životů nebo děl z Ruska, které jsou podle něj důležité a nějakým způsobem ovlivnily nás svět. Zde je podle mě ale nutná velká znalost ruské literatury, jelikož zde Andrejev zabíhá do nejmenších detailů. Velmi složitá avšak zajímavá kniha, díky které se konečně dozvíte, že za vším zlem stojí Gagtungr, Lilith, wicraoři případně žrugři.