Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311693/bmid_ruze-pro-algernon-frI-311693.jpg
5
3127
562
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2016 , Argo
Originální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Kniha sa mi veľmi páčila bola komplexne popísaná, príbeh sa zakladá na človeku ktorý dosahoval IQ 68. Neskôr však podstúpil operáciu, ktorá mu zvýšila IQ. Dokázal napísať vedecké články dokázal ich aj publikovať, dokázal sa dorozumieť rôznymi jazykmi. Vedel dokonca rozprávať aj rôznym mŕtvymi jazykmi teda (napríklad semitskymi jazykmi). Neskôr sa táto jeho schopnosť, táto jeho inteligencia znížila. Jeho celkový život upadal, stal sa agresívnejším avšak nikdy nezabudol na jeho myšacieho kamaráta Algerona ktorý bol pre neho jedinečný už len v tom že obaja museli podstúpiť rovnaký zákrok, a to zvýšenie IQ. Kniha sa mi čítala veľmi dobre bola písaná formou zápisníkov. Knihu odporúčam každému, kto sa zaujíma o psychológiu, mentálne choroby. Kniha popisuje ako sa cíti človek ktorý má nižšie IQ, človek ktorý až taký múdry ale chce byť múdry a myslím si že každý z nás sa rôznych fázach tejto knihy nájde, niekto sa nájde prostriedku knihy, niekto v tretej štvrtine knihy. Túto knihu odporúčam a určite plánujem prečítať a ďalšie autorove knihy, ak vyšli v sSovenčine knihe dávam 5 hviezdičiek.
Prajem príjemný zvyšok dňa.
Člověk je inteligentní tvor, ale někdy z jeho chování a přístupu k jiným opravdu o tom dost pochybuji.
Nádherná kniha. Doporučuji úplně všem k přečtení. Pro mě je to srdcovka a ještě mě to moc dojímá, jelikož s mentálně postiženými lidmi jsem strávila veliký kus mého profesního i osobního života. Knihu jsem přečetla už před několika lety a znovu se k ní vracela, když ji měla moje dcera jako povinnou četbu k maturitě. Přesto že uběhlo spoustu vody v řece od prvního přečtení, stále jsem si vybavovala některé věty slovo od slova.
Jsou knihy, které vám vstoupí do života a už se v něm pevně zakotví.
Rovněž mohu doporučit skvělé představení s divadelním spolkem Kašpar. Hlavní roli hraje Jan Potměšil a to naprosto famózně.
Jsem ráda, za setkání s touto knihou, neboť to byl velmi silný zážitek a pro mě krásná hřejivá událost.
Tuhle povídku četla celá třída v rámci hodiny češtiny na základní škole. Je to už dávno, ale pamatuji si, že všichni poslouchali a nikdo ani nehlesl. Zaryla se mi do paměti mocně a silně. Po čase jsem zašla do divadla V Celetné na divadelní představení a opět se nechala zasáhnout . Je to opravdu úžasný námět nutící k zamyšlení.
Audiokniha: čte Jan Potměšil - procítěně, dojemně, sugestivně.
,,Inteligence a vzdělání, které nekultivuje lidský cit, je k ničemu."
Emotivní, dojemná...
Jeden experiment, jedna proměna.
Pointa je jasná hned.
Algernon se válí ve vlastních výkalech.
A co já? Co bude se mnou?
Povzdech Charlieho Gordona...
Cituplná, emotivní, dojemná pouť za lidskou genialitou.
Silné etické i společenské poselství.
Příběh o vztahu společnosti k mentálně zaostalým lidem.
Příběh odpovědnosti vědců za své experimenty.
Sci-fi? Snad.
Pro mě hluboká psychologická sonda do lidské duše - jeho, mojí a třeba i té vaší.
A já přemýšlím, zda nakonec nadbytek inteligence není spíše na obtíž.
Geniální kniha.
P.S.: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.
Zpěv trávy, zpěv zralý pšenice
a kytka růží na směšným hrobě
pro malou Algernon
(Aleš Brychta, Pokusná myš)
Ani nevím co napsat..od začátku knihy jsem vlastně měla na krajíčku a na konci jsem to samozřejmě už neudržela. Je to krátké, ale i na takovém malém rozsahu se autorovi povedlo čtenáře emočně rozložit. Tu knihu si prostě budete pamatovat.
"Tak prostá myšlenka. Věřit sám sobě. A mě to nikdy nenapadlo.."
Páni! To byla kniha s velkým K. Měla jsem na ni zálusk již delší dobu, ale očekávala jsem něco úplně jiného. Téma nevšední, postava Charlieho tak nádherně a dokonale vykreslená, že ho musíte od první stránky milovat. Vždyť já fandila i té myši! Konec očekávaný, ale jiný by knihu sesadil o příčku níž. Ještě poslední drobnost - smekám před perfektním překladem. Palec hore, klobouk dolů.
(SPOILER)
Toto byla opravdu výborná kniha. Smekám už před tou myšlenkou - co by se stalo, kdybychom někomu uměle zvýšili inteligenci? Už jsen když na to pomyslíte, musí vám být jasné, že kniha, která toto téma rozpracuje, nebude povrchní dílko.
Musím říct, že takový nějaký konec jsem už od začátku tušila, ale vůbec není na škodu, naopak. Happyend by byl nevhodný a nerealistický.
Veľmi precízna práca s hlavnou postavou a premenou jej inteligencie, nazerania na svet, novovzniknutých problémov a zmeny vzťahov. Príbeh zaujímavý, no napriek tomu mi spracovanie námetu neprišlo až tak pútavé, ako by som očakával, a skutočne išlo iba o Charlieho a jeho vnútorné prežívanie daných okolností, ktoré je, ako som už písal, na bravúrnej úrovni.
Velmi neobyčejný čtenářský zážitek.
Asi bychom si měli uvědomit, že Bůh nás chce mít takové jací jsme, a nemá cenu to měnit, ať už jsme s tím spokojeni nebo ne. Člověk nemůže mít všechno a ať je chytrý nebo hloupý, může se mezi svými vrstevníky vypracovat a být šťastný.
Vědec bude uspokojen potleskem publika, zaostalého potěší, že se naučil péct rohlíky a tím se zalíbil kamarádům.
Být inteligentnější nemusí nutně znamenat být šťastnější, o tom nás Charlie ve svých "pracovních hlášeních" nadobro přesvědčí.
„... Ať se tolyk nesteká gdyš se mu lidi smňejou a pak bude mít víc přítel. Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou. Tam gde du budu mít zpoustu přítel.“
Asi nejvíc mi bylo líto toho, kolik lidí opovrhuje postiženými, či mentálně zaostalými, vybíjí si na nich zlost, zneužívá jejich důvěřivost a dobromyslnost a zesměšňuje je.
Na autentičnost téhle knížky a na prostou, ale všem otevřenou duši Charlieho Gordona jen tak nezapomenu.
Práve prečítané, žiada sa mi sem hodiť bezprostredný dojem .. tak to bolo niečo! Chcem si to v sebe udržať a to dlho, dúfam, že sa mi to podarí. Na niektoré veci v živote netreba IQ 170 - Charlie to v prestávke medzi dvoma "tmami" občas pozabudol. Ľudia ako Charlie Gordon ("v demo verzií" - dôraz na úvodzovky!) vedia dať druhej strane viac nezištného záujmu a úprimnej vďaky za úplnú banalitu (viem o čom píšem) ako ktovieaký intelektuál. Na druhej strane, samozrejme, aj títo ľudia nie sú čiernobieli, ale pestrofarební a povahovo rôzni. Tak ako my všetci, ale späť ku knihe. Čo je v konečnom dôsledku dôležitejšie - a tu sa dostávame k hlavnej dileme celej knihy - nevedieť kto si a byť šťastný alebo byť tým, kým si vždy chcel byť, mať intelektuálny, materiálny, pracovný úspech, no nemať nikoho, komu by na tebe naozaj záležalo? Tým samozrejme nemyslím iba porovnanie - mentálne znevýhodnený vs. "normálny"- aj to je na tomto diele pekné. Láska je zvláštna vec a myslím, že Charlie jej rozumel veľmi dobre, iba o tom poriadne nevedel, že jej tak rozumie, ale to vôbec nie je dôležité. Vlastne, je to dôležité, lebo o láske príliš nepremýšľal, iba ju chcel dávať a trochu jej dostať - lebo to je ľudská bytosť ako každá iná. Pre mňa možno najlepšia kniha akú som kedy čítal. Nádherné, nič viac, nič menej. A to som určite mnohé prehliadol, no veľmi rád sa k príbehu raz vrátim a objavím ďalšie myšlienky (a určite si prečítam nejaké komentáre tu:)). Ani koniec mi vlastne až taký smutný nepripadal, a aj keď som zhruba tušil kam to smeruje, vzali mi posledné stránky dych.
PS. Je skutočne smutné, akou spoločensky diskriminovanou skupinou sú ľudia s mentálnym znevýhodnením, pritom sú to ľudia, ktorí vedia byť aj mimoriadne platní pre spoločnosť napríklad v jednoduchšej platenej manuálnej práci atď atď. Sú to ľudia, ktorí majú rovnako obľúbenú hudobnú skupinu, jedlo či tajné sny a túžby, chuť sa niečo naučiť, potrebu byť užitočný, dostať pochvalu, pracovať, mať kamošov, mať dievča (chlapca), nie niekto na koho by mala spoločnosť pozerať cez prsty ako na „niečo“ menejcenné a neužitočné. Aj v tejto problematike existuje mnoho mýtov a ešte nás ako spoločnosť čaká aj v tomto smere dlhá cesta. Som rád, že kniha má aj tento rozmer.
Jsou knihy, a není jich ani zdaleka dost, které přečtete a víte, že jsou zvláštní a skvělé, že si je budete pamatovat celý život. Problém, který poté nutně nastane je, že nebude schopni říct proč. Jistě, mohla bych tu vypsat spoustu jednotlivostí, které jsou výjimečné (a pokud se chcete o nějakých dozvědět, doporučuji přečíst si " předmluvu", či spíše doslov ke knize od paní Robsonové), jenže výsledek vždy není jen součtem jednotlivých částí a tato kniha to dokazuje.
To, co činí knihu čtenáři tak blízkou je podle mého umění autora dotknout se všech těch tmavých míst uvnitř nás. Tím nemyslím, jen obvyklý soubor radostí, bolestí a snů, ale i pocitů zhnusení, odtažitosti, vlastní nedostatečnosti a otázky po naší morálce.
Chci tím říct, že příběh o Charliem je v první řadě příběhem o nás. Ten malý chlapec je nastaveným zrcadlem pro nás samé, stává se obrazem našeho ponížení, našich nezdarů, našich tužeb potěšit, vyniknout, oslnit a pochopit, stát se něčím, stát se někým, zapadnout a být milován. Jenže stejně jako je svět plný příležitostí, tak je krutý a nikdy prostě nelze mít všechno.
A tady nastupuje jako vždy otázka: ,,Byli byste radši Sókratem, anebo spokojeným vepřem?"
Pro mě jedna z nejoblíbenějších knih. Naprosté zjevení. A divadelní představení v Divadle V Celetné nemá chybu.
Prechadzka po emocnej duhe. Na zaciatku smiech, v strede nadej, v zavese frustracia, na konci slzy.
".. A ja som sa zlakol ze som nespravil test. Tak som mu povedal ze je to velmi pekni obrasok atramentu s krasnimi botkami na krajoch ale pokrutil hlavou tak ze to nebolo ono." :D :D
Skvělá kniha. Moc se mi líbilo, jakým stylem byla autorem pojata.
Myslím, že má rozhodně přesah a po psychologické stránce je naprosto geniální!
Vřele doporučuji!
Velmi čtivý a věrohodně podaný příběh dvou ubohých tvorů v závodě o to, kdo dřív najde cestu bludištěm života. Kromě věčné otázky, jak daleko má věda právo zajít ve svých experimentech se v příběhu odráží i znepokojující zjištění, že vysoká inteligence a nadprůměrné schopnosti jdou často ruku v ruce s nepochopením a osamocením. Moc mě bavila práce s jazykem, kterým jsou vykresleny změny v Charlieho myšlení. Konec příběhu byl bohužel předvídatelný, i když tady bych autorovi odpustila snad i zářný happy end.
Dojemný příběh o etických otázkách vědy, touze zapadnout do společnosti a být milován i pocitu osamělosti. Charlie Gordon nám ukázal, že vysoká inteligence umožní řešit komplikované matematické vzorce a dorozumívat se v několika cizích jazycích, nepřinese ale automaticky spokojenost a lásku. Ba naopak, výjimečně vysoká inteligence ho odtrhla od ostatních lidí a jejich emocí, posunula ho do roviny, kdy pro ostatní byl neuchopitelný. A je horší být hloupý nebo osamělý? Máme litovat spíše hloupého pro jeho malou inteligenci, nebo chytrého pro jeho osamělost? Růže pro Algernon bude ještě dlouho nestárnoucím dílem o lidské existenci, které nám přinese více otázek než odpovědí.
Sci-fi záměrně nevyhledávám, ale ani se mu nebráním. A jsem za to ráda, jinak bych neměla tu čest prožít s Charliem neskutečné. Dojemné, citlivé. Dlouho budu vzpomínat.
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Růže pro AlgernonKniha Růže pro Algernon je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 4 260x |
| Čtenářské výzvě | 818x |
| Doporučených | 618x |
| Knihotéce | 631x |
| Chystám se číst | 1 738x |
| Chci si koupit | 349x |
| dalších seznamech | 39x |
Noo, co napsat? Příběh se zajímavým tématem, který pro mě (dostavilo se až po přečtení) nabízí polemiku, zda je humánní provádět takovýto pokus na člověku. Kniha se mi četla dobře. Vše je podle mě vystiženo velmi věrohodně vč. těch gramatických chyb, výbuchů hněvu, ješitného profesora... Bylo mi líto Charlieho Gordona. Prošel si svou cestu i s myškou Algernon. To, o čem snil, se mu podařilo, mohl se setkat s rodiči a sestrou, a pak zase upadl do svého světa s omezeným IQ. Asi jako když sníte o tom, že byste se chtěli aspoň ve snu setkat s někým blízkým zemřelým, ono se Vám to povede, a pak se z toho snu probudíte.
Osobní poznámka: Podle názvu knihy jsem si představovala úplně něco jiného, vůbec mě nenapadlo, že Algernon může být osobní jméno. Také nevím, proč překladatel mění název knihy. Přesný překlad by byl "Květiny pro Algernon". "Růže pro Algernon" také jasně nespecifikuje, zda se jedná o singulár nebo plurál slova 'růže'. Vadí mi to, podobně jako Čtyřicet dnů od Fr. Werfela.