Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311693/bmid_ruze-pro-algernon-frI-311693.jpg
5
3127
562
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2016 , Argo
Originální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Bylo mi ctí si tuto knihu přečíst. Chtěla jsem se do ní pustit již dávno ale nějak na no došlo až teď díky letošní vyzvě.
A jsem za to ráda neboť bych se k ní možná ani vůbec nedostala.
Pasáže s textem co psal Charlie jakožto negramotný se četli hodně těžko a některá slova jsem musela číst i několikrát aby mi dávali smysl.
Určitě doporučuji si knihu přečíst. Je zajímavá.
(SPOILER) poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou panem Potměšilem, dokonale. velmi silný příběh. Vývoj Charlieho je skvěle zaznamenán a s každým dnem znatelný, a zároveň se domnívám, že je pro Charlieho bolestný. Každé uvědomění si toho, jak se k němu kdo choval, proč a nač. Těch dobrých lidí bylo opravdu pomálu. Ze svého okolí jsem získala pocit, že mnohdy vyšší inteligence je vykoupena jakousi sociální slabostí, okolí geniům nestačí, a tak zůstávají sami, protože jim málokdo stíhá, pokud se k tomu přidá ještě určitá arogance.... je dokonáno. Zároveň v díle vidím i apel na vědce a jejich zodpovědnost za kroky, které činí. Charlie opravdu byl jen Algernon ve vyšší verzi.
Když jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuhle knihu, nevěděla jsem co mě čeká. Takovou knihu jsem ještě nečetla - tolik citu, bolesti, smutku, paradoxu a sily v jednom příběhu. Nezapomenutelná!
Páni... tohle jsem tedy fakt nečekala. Titul mi byl znám, ale jeho obsah vůbec ne, a musím říct, že to je teda hodně zajímavá jízda. Ale vůbec ne veselá, proto jsem se snažila přečíst celý román raději rychle. Absolutně jsem nečekala tak neobyčejný příběh, strašně mě bolelo osamění, které musel Charlie prožívat, bylo to až mučivé :( Bože, kolik takových opuštěných a nemocných lidí asi tak je... :( Paradoxně získal přátele, když se dostal na svůj počátek... Nezapomenutelný příběh.
Knihu jsem četla jako e-knihu a při četbě prvních řádků mě napadlo, jestli to nemám nějaké rozbité.
Aneb jak se ze šťastného, naivního a negramotného kluka stane nešťastný inteligent v krutém světě. Bylo mi z toho úzko.
Je mi z téhle knížky tak smutno, že o ní snad nedokážu nic napsat. Jen to, že vůbec není podstatný děj, ale to, jak na vývoji hlavní postavy poznáváme, jak nespravedlivý je svět a jaké paradoxy jsou skryty mezi řádky toho, co považujeme za důležité. Spi sladce, malá Algernon...
(SPOILER)
(9/10, ale přidávám do Doporučených) "Čím víc inteligentní budeš, Charlie, tím víc problémů budeš mít." Pokud je člověk intelektuálně podprůměrný, je možná ostatním pro smích, ale nemusí si to uvědomovat a může tak být i svým způsobem šťastný. Příliš inteligentní člověk si zas s ostatními nebude rozumět, což vyústí v osamělost a další nelichotivé pocity. A náš hlavní hrdina pozná oba tyto světy.
Před románem jsem ještě projel původní povídku, která už je sama o sobě poměrně úderná a člověk na ni jen tak nezapomene. Rozšířit ji do románové podoby považuji za vcelku dobrý nápad, člověk s Charliem více sžije, ale tím pádem je i to čtení těžší, zvlášť, když už víte, co se bude dít. Vlastně jsem se přistihl, že se čtení vyhýbám, nesoustředím se, odkládám knihu a koukám do telefonu, jen abych oddálil ten moment, kdy vše začne jít z kopce. Tahle část bohužel už není takové sci-fi, ale něco, co může ve stáří plíživě překvapit každého a o to děsivější to je. Přišlo mi to jako umírání, jen v tom smyslu, že tu neodchází přimo fyzické tělo, ale vzpomínky, vědomosti a tím v podstatě i osobnost - takže to svým způsobem smrt je. Být v takové situaci, asi bych měl chuť to skončit úplně a bojím se, že přede mnou jednou takové rozhodování třeba i skutečně bude. Proto mě z knihy mrazí a mám po dočtení vyloženě nepříjemný pocit. I tak ale knihu doporučuji přečíst.
Kniha do mé top 10, jednoznačně. Pořád jsem o ní slyšel tady a támhle, zmiňovali ji ve filmech, ale pořád jsem nevěděl, do čeho jdu, i jsem se ubránil přečíst anotaci, abych byl překvapen.
De facto se vlastně během celé knihy nic moc neděje, ale je zničující sledovat vývoj hrdiny, když vám v půlce knihy dojde, kam to spěje. Jedna z mála knih, která mně , otrlému čtenáři, dostala slzu do oka. A za to jí děkuji.
Tento leden 2024 mám nějak šťastnou ruku na výběr knih, nebo snad stárnu?
Dávám 6/6
Co napsat k této knize, o které už toho bylo tolik napsáno? Mně se dostala do rukou ve své audioverzi a byla opravdu výborně načtená. Příběh prostoduchého Charlyho mne zaujal hned od začátku a bylo mi ho docela líto. Hlavně se mi vůbec nelíbilo, jak se k němu chovala jeho vlastní matka. Tohle se snad ani nedá pochopit a už vůbec ne odpustit... První část vyprávění je i navzdory tomu krásná a svým způsobem milá - stejně jako sám Charly se svou duší dítěte. Poměrně brzy ovšem dojde ke zvratu, kdy se stane (nebo spíše nastane) něco, co změní celou Charlyho osobnost a jeho vnímání světa... Podrobněji se rozepisovat nebudu, knihu si přečtěte sami, je opravdu zajímavé a zároveň znepokojivé pozorovat tuto změnu, která má za následek (minimálně) to, že Charly už nikdy nebude tím, čím byl dřív...
Příběh je smutný, jsou v něm sice i úsměvné situace, ale ve finále se již není nad čím usmívat, bohužel. Kniha byla místy tak trochu zdlouhavá, přesto ji hodnotím plným počtem, protože si to autor za tak silný, výborně zpracovaný a originální příběh definitivně zaslouží...
Kniha má zajímavé téma, bohužel od počátku bylo jasné, jak se bude vyvíjet a jak dopadne. V polovině jsem bojovala s tím, abych ji dočetla. Nakonec jsem ji dokončila, ale ničím mě nepřekvapila a nenadchla.
Bylo to moc pěkné čtení, smutné, hluboké. Místy ale příběh trochu stál a já měl tendenci přeskakovat. Pasáže psané s hrubkami se hodně špatně četly.
Kdysi jsem viděla v divadle s Janem Potměšilem v hlavní roli a už dlouho jsem si chtěla přečíst knihu. Trvalo to tak dlouho, protože jsem věděla, že mě vezme za srdce. A ano, je to tak. Knížka je skvělá - smutná, dojímavá, zajímavá. A nějak při čtení člověku dochází, kolik malicherných pseudoproblémů kolikrát zbytečně řeší a jak se má vlastně ve skutečnosti fajn.
Poslechnuto jako audiokniha. Doporučuji všem čtenářům a fanouškům knihy.
Neskutečný jak příběhu pomohlo, jak si z hlasem a přednesem dokázal Jan Potměšil pohrát a vynést ho do top 5 za letošní rok (četba+ audio).
Velice silný příběh, jak můžete číst v komentářích níže.
Nezapomenete, budete stále přemýšlet, vzpomínat. Vracet se pokládat růže...
“Aš budete mýt ňákí rúže navýc, dejte je nahrop Algernon na dvorku, prosym.
Menuju se Charlie Gordon a pracuju v Doneroví pekárně a pan Doner mi
dává 11 dolarú tejdňe a chleba a jiní pečivo gdyš chci. Je my
32let a za mněsýc budu mít naroseniny
Kdy vás naposledy kniha rozplakala? No ták, nestyďte se to přiznat.
Málokdy narazíte na fantasy dílo, které vyvolává tolik otázek o nejhlubších kořenech lidských popudů, ambicí a vnímání života vůbec. Na dílo, které výborně porozumělo svému motivu a podávaj jej s hřejivou pokorou, ale
i děsivým puntičkářstvím.
Námětem knihy by se zdála inteligence. Co na ní považujeme za hodnotné a proč. Já bych řekla, že je to zásadní kniha o lidské existenci, o touze po lásce a přijetí druhými. O touze žít normální život. Myslím, že každý, kdo knihu správně navnímá, neunikne bez nějakého šrámu na duši.
Súctou Váž Charlie Gordon.
Tak nádherná a zároveň smutná kniha...
Mám pocit, že v detstve sme všetci takými Charlie Gordonmi - sme naivní, chceme sa zavďačiť, chceme sa priateliť, chceme poznať lásku a byť len šťastnými. A potom narazíme na hrubé bariéry barbarského cynického sveta a sami emocionálne otupujeme, ba čo viac, častokrát ubližujeme slabším len preto, že bolo ublížené aj nám.
Forma denníkov Charlieho rozprávaniu ide len k duhu; môžeme na vlastné oči sledovať, ako sa učí gramatike, prehlbuje svoje myšlienky a predovšetkým, začína spomínať. A že sú to spomienky zväčša trpké...
Koniec bol možno tak nejak jasný už vopred, no napriek tomu zabolel... Predtým som nikdy nečítal nič podobné (no veľmi mi to pripomenulo hollywoodsky film Čas prebudenia) a tak nemôžem inak, než knihu všetkými desiatimi odporučiť.
"... inteligence a vzdělání, které nekultivuje lidský cit, nestojí za nic."
Vlastně taková variace na téma rozum a štěstí. Tahle kniha mě úplně pohltila. S něčím by se experimentovat fakt nemělo.
Přesně takovouhle knihu si představuji když se řekne kvalitní literatura. Bylo tam vše napětí, příběh i dojetí. Po přečtení ve mě víří emoce.
Doporučuji všemi 10
Audio
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Růže pro AlgernonKniha Růže pro Algernon je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 4 260x |
| Čtenářské výzvě | 818x |
| Doporučených | 618x |
| Knihotéce | 631x |
| Chystám se číst | 1 738x |
| Chci si koupit | 349x |
| dalších seznamech | 39x |
ĎAKUJEM Čtenářskej výzvě za túto knihu.
Vedela som, že existuje, ale nejako som ju, NETUŠÍM PREČO, mala v hlave zaradenú medzi knihami typu Jedz, modli sa, miluj (ktorú som nečítala) a inými podobnými náboženskými blábolmi, ech, chcem povedať bestsellermi (ktoré som tiež nečítala).
Tým chcem povedať, že som vôbec netušila, do čoho idem a bola som úchvátená. Očarená. Pohnutá. Zhrozená. Naštvaná. Smutná.
Neviem, či sa mi niekedy predtým stalo, že som nejakú knihu odložila alebo ani neotvorila, pretože som vedela, že na toto teraz nie som v dobrom rozpoložení. Rozhádzalo ma to. Nejde ani tak o to, že by ma obsahovo nejako zvlášť prekvapovala (svojho času som pracovala so zdravotne znevýhodnenými dospelými - áno, naschvál som politicky korektná), skôr ide o ten uhol pohľadu, ktorý nám ponúka a samozrejme o zoznámenie sa s Charliem Gordonom a jeho nezvyčajným osudom.
Musím si na záver požičať vyjadrenie Lucky podo mnou, pretože presne vystihla aj moje pocity- bolo mi cťou si knihu prečítať.