Růže pro Algernon

od:

Růže pro Algernon

Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele.

Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/311693/ruze-pro-algernon-qyB-311693.jpg 4.71721
Originální název:

Flowers for Algernon (1966)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Počet stran:252
Překlad:Richard Podaný
Edice:Fantastika
Autor obálky:Chris Moore
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:978-80-257-1905-3
Nahrávám...

Komentáře (281)

Přidat komentář
marara
31. července

Inteligence, jakkoliv vysoká, není zárukou štěstí. Retardovaný Charlie byl šťastnější, žil víc tady a teď a nedělal si starosti, měl své přátele, byl milý, příjemný a schopný postarat se o sebe a to bylo zdrojem jeho sebejistoty. Díky svému omezenému IQ nerozuměl lidem kolem sebe a nemusel je tedy posuzovat. Zabýval se sám sebou, měl obrovskou vůli a chuť pracovat na sobě. S rostoucí inteligencí a s rostoucím poznáním byl stále více frustrovaný - přáteli, rodinou, ženami, společností, stavem lidského poznání, akademismem, který se mnohdy zabývá prázdnými a nepraktickými vědeckými teoriemi, sám sebe staví na piedestal a bojí se, že budou odhaleny jeho limity. Bylo to čtení plné zajímavých myšlenek a hlubokých emocí. Ještě citát, který mě zaujal: "Moje studium pokračuje dobře. Teď právě mě nejvíc zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje. " "Jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intlektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví."

JP
31. července

"MORON-GENIUS AND MOUSE GO BERSERK" tahle věta mě dostala. Obstála by i jako plnohodnotný název knihy. ____ Nebudu lhát, bylo mi z toho ve výsledku smutno. Není to dokonce ani sci-fi (v podstatě jediný prvek je experimentální operace pro zvýšení inteligence), jako spíš psychologické drama, studie o jednom dobrosrdečném retardovi a jeho cestě k, nejdřív pouze tomu, být normální, jako ostatní a následném převýšení všech ve svém okolí, až po pád zpátky. Během své cesty a zápisků si Charlie uvědomí ledasco a vy s ním, než ho lidé, jeho bující schizofrenie, minulost a osamocení a odcizení, sežerou, stejně jako začnou odeznívat i efekty operace a vše jde do kytek (relatable), včetně Algernon. Z místního Quasimoda, Forresta Gumpa, dobrosrdečného blba (a že každý známe nějakého)... kdo je tak trochu utiskovaný okolím se stává bytost, která všechny převyšuje, spěje k vrcholu, čte, roste, zkoumá, zajímá se o věci. Trošku bych uvítal, kdyby ta inteligence a genialita byla lépe vymazlená, projevená. Obvykle ji spisovatelům nežeru (jeden případ, který se mi naopak líbil byla třeba Trevanianova kniha Šibumi a Nikolaj Hel), tady je ta idea podaná velice střídmě: de facto jsem polyglot a tak jsem génius (nigga please). A taky, že Algernon obecně byla dost upozaděná, koneckonců je to jen myš, ale na druhou stranu myš, které se nosí květiny. A že právě Charlieho neodvratitelně čeká stejný osud jako ji. Definitivně věc, ke které se ale vrátím.

Agatha84
28. července

Páni,tak to byl zážitek. I když převládajícími emocemi zůstává smutek a lítost, je to jedna z knih, za které moc děkuji! Tohle se nedá zapomenout!!

Peyka
28. července

Tahle kniha se ke mně dostala až po letech, ani nechápu, jak mě mohla minout. Dojemný příběh retardovaného Charlieho, který nabyde inteligence a zařadí se tak do normální společnosti, a přitom se citově přimkne k myšičce, kterou potkal podobný osud.

Opět jedna z nadčasových knížek. Autor zachytil počáteční hloupost a naivitu hlavní postavy, ze které nakonec vytvořil inteligentního jedince s vysokým IQ. Ovšem všechno něco stojí a nic netrvá věčně, to už by si člověk mohl uvědomit! Charlie byl pro mě něco jako Forrest Gump. Chytrost se totiž neměří pouze tím, že dokážete citovat Danteho Inferno v italštině! :D

Jediné, co mi vadilo, byl jazyk. Sice bravurně zachycené rozdíly (jak v originále, tak v českém překladu) podle toho, jak se Charlie vyvíjí, ale ty hrubky jsem fakt nemohla vystát. :D

Konec chytne za srdce každého, kdo nějaké má.

Kexina
23. července

Síla. To je asi přesné vyjádření toho, co jsem při čtení cítila. Knížku jsem si chtěla přečíst už dávno, ale že to bude taková "jízda" bych nikdy nečekala. Na začátku jsem si říkala, jak je to super napsané, skvělý nápad se stylem pracovních hlášení.... po pár desítkách stran mě smích přešel a zhruba v polovině jsem už v určitých chvílích musela se čtením na chvilku přestat. Skvělá sonda do mezilidských vztahů napsaná perfektním stylem. A rozhodně donutí hodně přemýšlet.

konicekbily
23. července

I když je to útlá knížka, dá se přečíst za jeden den, tak jsem ji četl delší dobu. Dala mi hodně moc prostoru k přemýšlení. Víc prozrazovat nebudu.

artepeli
15. července

Zajimava mnohovrstevna sonda do duse cloveka. Zajimavy, smtny pribeh jednoho cloveka. Az me mrazilo, kdyz jsem si prebirala, ze stejne tak, jak se k Charliemu chova okoli a rodina, casto se nevedomky chovame vsichni - a neprijde nam to divne. Utahujeme si z nekoho, koho mame vlastne radi, odchazime, kdyz prestavame rozumet, stavime vlastni ego na obdiv.

Ence
08. července

Povídka mi přišla příliš stručná a krátká. Doufal jsem, že kniha prohloubí a více popíše kontrast mezi stavy hrdiny "před" a "po", jenomže zvětšený rozsah knihy je z velké části vyplněn vzpomínkami, schizofrenními stavy, sexuálním životem a podivnými citovými výlevy hlavního hrdiny.

Jessybelle
22. června

Idiot - cesta tam a zase zpátky...to bylo první co mě při čtení napadlo... Nicméně se mi kniha líbila a zaujala mě...je vlastně ze života...přečíst by si ji měli všichni posměváčci a že jich je...
Poslední zápis mě fakt dostal na kolena...
Určitě stojí za přečtení, možná že z počátku budete mít trochu problém se začíst, ale pak najednou bude konec....

radka9129
18. června

Kniha která v podstatě odstartovala moji čtenářskou cestu. Jedna z prvních přečtených jedním dechem, kdy na poslední stránku půl hodiny zíráte a nevíte jestli je dobře že jste ji dočetli nebo je to to nejhorší co jste mohli udělat... člověk pak zvažuje jestli to chtěl číst i když věděl... přesto nemůže jinak. Místo učení se na maturitu mě naprosto pohltila. Snad jediná kniha, kterou mi vnukla ukázka z čítanky (kde byla myslím "jen" povídka). Ještě teď po mnoha letech se mi vrací ten pocit, který jsem měla tehdy... ta bezmoc a bolest, pochopení i nepochopení, osudovost... lidskost i nelidskost... knížka je o přechodu zjednoho extrému do jiného... a přece v jistém smyslu stejného.

fruitbueno
14. června

S knihou jsem se naprosto minula. Asi ke mně přišla v nevhodný čas, možná mě od počátku dost iritoval její přebal, ale neoslovila mě tak, jako velkou většinu zdejších čtenářů.

belldandy
11. června

Aby bylo jasno, já původní povídku považuji za mimořádné a geniální dílo. Ovšem tato kniha mi přišla vlastně zbytečná. To nejlepší z ní bylo už ve stejnojmenné povídce. Proč se patlat na sto stranách s něčím, co jste zvládl mnohem úderněji vyjádřit na deseti. Tohle předělávání slavných sci-fi povídek na romány mě docela štve. (viz třeba ještě Příchod noci Asimova a Silverberga ) Takže za tři, původní povídka je ovšem jednoznačně za 100%.

Atlantis
03. června

Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.

kní
27. května

15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

laura
25. května

Tuhle knihu jsem četla, no před mnoha lety... Někdy zhruba tak na 30 stránce (přesně už nevím) jsem začala brečet - a nepřestala jsem až do konce. Ten příběh mi rozemlel srdce na cáry, a já brečela a brečela pro toho malého kluka, pro muže, kterým chtěl být a nebyl, pro toho, kým se stal, pro Algernon, pro všechny plané naděje, pro bolest v srdci těch nepochopených, i pro ty, kteří to pochopili... Nádherná kniha, ale tak bolestná, že nevím, jestli někdy budu mít odvahu, abych si ji přečetla znovu...

Kamcatak
18. května

Přečetla jsem povídku během dvou dnů a jsem z ní totálně mimo. Nechápu jak jsem mohla tento příběh ignorovat takovou dobu a přečíst si to až teď.

Je to velice silný příběh, nebudu psát víc, všechno už bylo řečeno :) :)

thorir
13. května

Poetická kniha. Jen zdánlivě depresivní, se silným poselstvím, lehká, čtivá a zároveň nesmírně hluboká. Celou knihou se proplétá silná humanistická myšlenka. Víc nelze napsat bez zásadního prozrazení děje. Inteligence nesouvisí s tím, jak je člověk „dobrý“. Na to bychom neměli zapomínat. Kniha pomáhá si to uvědomit.

ondras666
25. dubna

Milé překvapení ve formě lehké četby.
Autor si pohrál dobře se zápletkou a forma deníku byla velice dobrá varianta. Bylo pěkné sledovat změnu myšlení hlavního hrdiny a následně návrat zpět do předchozího období.

Hellrampage
25. dubna

Skvelá kniha bez hluchých miest, no aj tak jej nemôžem dať plný počet. Verím, že v poviedkovom podaní by príbeh vyznel silnejšie, než v "rozťahanej" knižnej podobe. Príbeh ma až tak silno nezasiahol, ostal som na konci knihy emočne chladným. Asi som dopredu vedel, že to tak dopadne.

Ale len o Charlim a jeho príbehu kniha nie je. Je o živote samotnom. O tom, ako využijeme svoj čas a svoju "normálnosť" pre seba ale hlavne pre ľudí, ktorých máme radi. Každý človek v texte nájde časť seba. Na to, v akom roku kniha vznikla, je stále aktuálna a stále sa dobre číta.

Polinka92
16. dubna

Není-li čtenář dost trpělivý a pozorný, ztratíse hned na prvních stranách textu. Ale když má výdrž a čte dál, pročte se k nádhernému příběhu, který zamává s nejedním srdcem.

Acamar
11. dubna

Nejprve jsem knihu léta ignorovala kvůli obalu. Po přečtení anotace a komentářů chvíli váhala, se strachem, že půjde o předvídatelnou "agitku", kterak jsou vědecké zásahy do lidského života nepřirozené a škodlivé. Zvědavost ale zvítězila.
Příběh se zajímavým námětem je velmi emocionálně zpracován. V krátké časové výseči, kdy inteligenční křivka Charlieho opíše prudký oblouk, formou deníkových záznamů popisuje především změny jeho vnímání a pocitů, proces rozpomínání a uvědomování, vše plasticky a představitelně.

Kniha, která navzdory některým svým nedostatkům a "dojímavosti" naštěstí nevnucuje čtenáři jednoznačné závěry a nabízí mnoho myšlenkových vrstev, pro různé čtenáře a různé časy přečtení. Mně, v tuto dobu při prvním čtení se nejvíc uhnízdila představa, jaký by asi byl Charlie, kdyby měl méně šílenou, vyrovnanější matku, jak by to ovlivnilo jeho nový život, vlastně zda by vůbec tak toužil po tom být chytřejší...

Lie
09. dubna

Stačí jedno slovo. Geniální.

Kitty
04. dubna

asi vše bylo řečeno, super.

Rihatama
18. března

Skvělá fantasy! Žádní mimozemšťané, žádné nestvůry s osmi nohama či třema ušima, žádní roboti... Jen člověk. Se všemi svými duhy i neduhy. Neotřelý a ve své době asi i zcela mimořádný nápad. A jakkoli příběhu dominuje krkolomný pohyb Charlyho na ose IQ zleva doprava a zase zpět, mnohem více než o chytrosti a zaostalosti se od Keese dozvídám o lidských slabostech, lidské ne-toleranci a především strachu. Strachu z jiných, lepších, chytřejších, vzdělanějších, bohatších aj. lidí vedoucí v reálu k celosvětovému tažení za politicky korektní rovnost. Equality. Zaklínadlo, které v posledních desetiletí pohřbívá odvahu a ambice jedněch, aby vítězila průměrnost těch druhých. Jak jinak by ale ti druzí mohli projevit svou lidskost? Příběh je ale také o štěstí, naději, očekáváních a iluzích. A deziluzích. Ano, a prozření. Charly to vše stihl v několika měsících života. My na to vše máme celý život. A ne nutně musí prozření přijít až v jeho závěru. I díky Charlymu.

Chesterton
05. března

Geniální. Poprvé jsem byla na divadle, poté po letech audiokniha . . . . nemá chybu:)

Banny_L
01. března

Povídka..nádherná..

vendysantos
28. února

Velmi zajímavá kniha, o jejíž obsahu jsem předem nevěděla a snad to bylo dobře. Ač opravdu neskutečný děj, chvílemi na mne působila realisticky a zkoušela jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Opravdu na mě udělala dojem.

slunicko1958
27. února

Nenapadá mě nic, co by v předchozích komentářích chybělo. I mě knížka zasáhla, je opravdu kvalitní.

Makropulos
21. února

Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.

Clea3112
15. února

Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.