Rubá'iját

19.09.2019

„Ach kdož tajemství lásky až do dna prohloubili
Ach kdo jako já prošel luh její široširý
Po břehu bloudí moudrý a marně lávku hledá
Co bosé nohy blázna proud dávno přebrodily“

„Dnes všecky touhy v srdci mém – jdou za tebou
V mé mysli myšlenečky není o jiném – jde za tebou
Čas dlouhý přešel v přemítání a já vím:
Dnes jsi mně vším a stejně se zítřkem – jdu za tebou“

Rubáí persky znamená čtyřverší. To jsem nevěděl, to jsem si přečetl v doslovu k téhle sbírce, kterou jsem náhodou objevil v knihbudce na Palmovce. A mám opravdu radost, že jsem ji nepřehlédl (zaujal mě neobvyklý název), protože číst si v téhle knížečce bylo jedno velké potěšení.

Tyhle perské básně působivě a půvabně spojují lásku pozemskou a lásku nebeskou, mnoho z nich se dá číst v obou významech. Připomnělo mi to svatého Jana od Kříže a jeho velmi fyzickou, konkrétní lásku k Bohu.
Našel jsem zde vášeň i odevzdanost a s úžasem sledoval, jak se dá v pár slovech vyjádřit tak mnoho.


„Největší radost v každém milování
Číst v očích milého ta nejtajnější přání
Vskutku jej miluješ? Zapomeň vůli svou
Do jeho srdce vstup a roztaj v odevzdání“