Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/858/bmid_rozum-a-cit-t2u-858.jpg
4
2569
307
Hlavními hrdinkami jsou sestry Mariana a Elinor Dashwoodovy, které mají ještě malou sestru Margaret a staršího nevlastního bratra Johna. Na začátku románu zemře pan Daswood a paní Dashwoodová se i s dcerami musí odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Mariana i Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chlad a rezervovanost. Ale na konec zjistí, že rozum a cit se nemusí vylučovat,,,... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 2008 , Rozmluvy , Leda
Originální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
Krásně napsaná kniha, která je ale o něco slabší než např. pýcha a předsudek. Navíc mě neskutečně štvala Mariana.
Konečně jsem se k téhle klasice dostala a na minutu jsem nelitovala. Děj se plynule bez nejmenšího zaškobrtnutí vyvíjí, zápletky se krásně rozuzlují, aby se náhle znovu zamotaly. Ačkoliv mi je většina postav spíše nesympatických, tak jsem s nimi jejich lásky i trápení ráda prožila a čtení si opravdu vychutnala.
Ach Jane, Jane ty tvé knihy mi nedají spát a nepřestávají mě uchvacovat. Opravdové potěšení a radost číst je. Příběh hrdinek Dashwoodových jsem si ihned zalíbila. Nechybělo vykreslení krásné, leč těžké doby pro ženu. Nechyběl i humor, zamyšlení hodné pasáže, ani trochu toho napětí. Jsem ráda, že na světě ještě existují takové skvosty, krásné, čisté a okouzlující na svou dobu. Jinak plukovník Brandon je můj hrdina, milý, galantní, spravedlivý, takových by mělo po světě chodit víc.
Moje první setkání s tvorbou Jane Austenové dopadlo víc než dobře. Dobu, v níž se román odehrává, mám ráda, baví mě číst o společenských konvencích a problémech toho období. Jediné, co mi zde vadilo, byl ten takřka zázrakem vyřešený konec.
Nevyhnula jsem se srovnávání s mojí milovanou Pýchou a předsudkem. Oproti výše zmíněnému dílu příběh nebyl tak chytlavý a četl se mi hůř - docela mě zklamal konec, byla bych radši, kdyby to autorka rozvedla do další jedné dvou kapitol -, nicméně charaktery byly moc pěkně vykreslené a čtení jsem si užila :)
Co mě na knihách z té doby-nebo psaných podobným stylem- vždy fascinovalo bylo to,o čem všem se nesmělo mluvit v rámci společenské konverzace a jakým způsobem se to umělo naznačit "mezi řádky" a všichni tomu rozuměli . Wow! My,co jsme se narodili bez schopnosti být diplomaty,jen zíráme ☺
Dvě sestry - Marianne a Elinor - jako ústřední postavy romantického příběhu z Anglie počátku 19. století. Každá ze sester má jinou povahu. První je plná citů, jde do všeho po hlavě s plným srdcem, druhá je rozvážná a city potlačuje na úkor rozumu a zkušeností. Jak tento příběh dopadne? Najdou sestry pravou lásku?
Pestrobarevné vyprávění, ve kterém v žádném momentě nevíte, na čem jste a jak příběh dopadne. Neméně zajímavé jsou velmi rozsáhlé dialogy postav románu, ve kterých nechybí ironie, satira, ale i umírněnost a pokora. Neskutečné v příběhu je to, jak čtivou formou Jane Austenová dokáže dát čtenáři v závěru knihy ponaučení z chování té které postavy. Všímavý čtenář pochopí.
(Poznámka: Nedoporučuji se dívat na film s Emmou Thompson (1995), který oproti knize příliš povrchní a naprosto nevystihuje to, co Jane Austenová chtěla říci. Ochudíte se tím o velmi mnoho zajímavých linek a dialogů.)
Co na tom všichni vidí? Prostě takový románek pro ženy no... navíc únavně rozvleklý.. Pozitivum je dobré vykreslení postav a jo, je to sice červená knihovna, ale aspoň napsaná chytře, není to zas úplný paskvil... Jen pro mě tahle kniha prostě byla ztrátou času... Zkusim si přečíst ještě něco jinýho od Jane Austen, ale pokud jsou všechny její knížky takové, tak nechápu, proč je i dnes slavná a čtená... Fajn v tamnější době, byla něčím jiná a literárně se vymezovala, ale čím to oslovuje dnešní čtenáře, nechápu.
No, ale pokud si chcete přečíst takovou kvalitnější červenou knihovnu, sáhněte po Rozumu a citu.
Mě tenhleten žánr holt nebere.
Co na téhle knize a obecně na Austenové zbožňuji je to, jak dokonale umí vykreslit lidské charaktery, ať už jsme v 19. století nebo ne, lidé se neliší, najdeme tady melodramatickou Marianne, rozumnou Elinor, prostořekou paní Jenningsovou a celou řadu postav ať už těch sobeckých nebo naopak pár těch čistých duší. Stejně tak se mi líbí, že Austenová šla do jisté míry proti proudu, neudělala ze sester ty typické husičky, které touží jen po manželích jako jsme to mohli vidět v případě sester Bennetových (až na Elizabeth). Jejich hlavní náplní není jen vyhledávání plesů a pošetilé blábolení.
Jane Austenová nezklamala, její příběh jsem si užívala, nechala jsem se tím pohltit a okouzlovat se všemi postavami, tím prostředím a celkově to byl příjemně strávený čas. A ač je to román pro ženy, který nijak zvlášť nevybočuje z dějových linií má to přece jen něco víc než jiné ženské romány. Za což Austenovou obdivuji a navždy obdivovat budu.
Rozum a cit není ani oslnivý bohatý pan Darcy ani půvabná oduševnělá Elizabeth. Edward Ferrers je zakřiknutý, nepříliš hezký, s ustupující bradou a trochu ňouma, ovšem jeho devizou je silný charakter, smysl pro čest a povinnost, stálost a oddanost. Elinor je všedně pohledná, racionální, empatická a oplývající taktem. Táhne je to k sobě, protože jsou jeden pro druhého poklidným něžným přístavem, čehož si nadevše cení. Nic strhujícího, srdceryvného, co by vydojilo emoce z Hollywoodem odkojených, kteří mají o lásce podobné představy jako druhá sestra – Mariana. Krásná, hudebně nadaná, silně emocionální, leč bez empatie, ve svém citu až sobecká a beztaktní, hledající lásku na život a na smrt. Třetí nejmladší Margaret neoplývá ani bystrostí ani šarmem. Matka je laskavá a tichá, nicméně stejně emocionální jako Mariana. Paní Jenningsová je hlučná, familiární drbna, ovšem jak někdy leze na nervy, stejně pak dojímá svou dobrotou, štědrostí a snahou pomoci. Lucy Steelová je pohledná a chudá, avšak nevzbuzuje v nás sympatie, protože jde o kariéristku a zlatokopku. Zatímco její sestra Nancy je komická figurka, která oživuje romantiku příběhu. Stejně tak jsou vykresleny i další charaktery.
Příběh nám předkládá myšlenku, že emoce nemusí stříkat jako potoky modré krve, ba někdy je to přímo na škodu, jak se Mariana přesvědčí. A že city se nemusí předhazovat davu jako houska v krámě a přesto jsou silné a všeobjímající.
Zkrátka nutí mne to číst ho opětovně, zatímco Pýcha a předsudek nikolivěk :-)
Rozum a cit nedosáhl na laťku, kterou nasadila Pýcha a předsudek, ale i tak patří mezi příjemné čtenářské zážitky. Mnohé charaktery jsou tak precizně vykresleny, že jsem se smála nahlas - Fanny a John Dashwoodovi nebo slečny Steelovy. Určité pasáže už mi přišly příliš zdlouhavé - problém, který již byl čtenáři jasný, se opakovaně řešil s různými postavami na mnoha stranách. Ale uznávám, že v době, kdy román vznikal, měly dámy jistého postavení takové přetřásání jako hlavní náplň svého času, protože přece jen šlo především o co nejlepší sňatek, takže vztahy byly na vrcholu žebříčku zajímavých témat. Protiklad rozumnosti a přehnané citovosti se povedl - Elinor a Marianne (a samozřejmě i jejich paní matka) sehrály své "role" skvěle. Masochistické rozněcování žalu až do extrému mi připadalo místy až legrační. Skoro jsem si říkala, že by nakladatelé měli přidávat na Shakespearovy Sonety varování podobně jako na léky...
Konec mi přišel useknutý, ale podobně to vlastně bylo i u Pýchy a předsudku. Holt už jsem moc rozmazlená moderními filmy a romány, které konec řeší jinak (dokonce i v případě, že jde o otevřený konec).
Tak to byl úchvatný výlet. Výlet do lidských povah. Austenová a její vykreslování lidských charakterů, to je pokaždé skvělý zážitek. Rozum a cit jdou často společně, stejně jako sestry Elinor a Marianne. Austenová dává přednost rozumnější a na první pohled méně citovější Elinor. A ta byla i mně sympatičtější a jejíma očima jsem si užil pozorování tehdejší společnosti, která se od dnešní příliš neliší - nesobečtí přátelé jako plukovník Brandon, chodící materialistická kalkulačka John Dashwood, naprosto zlatá a humorná paní Jenningsová... Jistě, příběhovou linkou autorka nijak nevybočuje z klasických "ženských" románů, ale ta moc uchvátit, popsat lidské nátury, tehdejší společnost, tím se stala právem nesmrtelnou.
Mám ráda atmosféru světa s jasnými pravidly, kdy chovat se ohleduplně a správně bylo ještě běžnou společenskou normou, a samozřejmě mám někdy ráda i příběhy s happy endem... I když se toho zase tolik nestane, rozdíly mezi oběma sestrami mě baví a byť bych se v dané době asi v postavení Elinor a Marianny ukousala nudou k smrti, dobře se mi o nich čte a ráda se k nim vracím. Jen tedy překlad Ottova nakladatelství, který vlastním, obsahuje o něco víc překlepů, než zvládnu bez potíží tolerovat - ale za to autorka opravdu nemůže.
Miluju knížky Jane Austenové. Její postavy jsou úžasné, ona je prostě spisovatelka s velkým S.
Už ani nevím, kolikrát jsem Rozum a cit četla :-). Mám k němu ještě lepší vztah než k "slavnější" Pýše a předsudku. Plukovník Brandon je jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav a lepší mužský hlavní hrdina naž Darcy!
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Rozum a cit je v
| Právě čtených | 46x |
| Přečtených | 3 951x |
| Čtenářské výzvě | 670x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 1 223x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 35x |
Oproti Pýše a předsudku obšírnější kniha, krásně napsané, dokonale vykreslené charaktery postav. Jedna z mých oblíbených knih.