Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35975/bmid_rozum-a-cit-DP6-35975.jpg
4
2569
307
První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy...... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 1996 , Academia
Originální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná kniha, opravdu precizně napsaná. Jen je mi trošičku líto, že Elinor si na konci nevzala plukovníka Brandona.
S hrdostí oznamuju, že Jane Austenová je prostě dokonalá autorka. Rozum a cit je nádherná kniha, má propracované postavy a dokonce je i místy napínavá. Zápletka je neočekávaná, kniha se zbytečně netáhne, všechno jde hezky plynule. Jediný problém jsem měla se jmény všech známých, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jinak ale nemám co vytknout
Filmový Rozum a cit je mou velkou láskou už mnoho let. Hrají v něm mí oblíbení herci, prostředí anglického venkova je pastvou pro oči a je, jak jsem zjistila, přesnou kopií knihy. Byla to pěkná ostuda si ji tak dlouho nepřečíst. A já se do ní ponořila a vnímala ten rozdíl více než dvou set let, obvzláště pak ve společenském chování, jak důležitou roli hrály i nejjemnější nuance, každé slovíčko, pokrytecké a neupřímné řečičky... No zkrátka bylo to složité. :-) Není pochyb o tom, že na první pohled vyrovnaná Elinor je představitelkou rozumu, kdežto její mladší sestra Marianna, plná vášně, je ovládána citem. Ale jak to s nimi nakonec dopadne? Kniha je plná kontrastů, takže to může leckdo uhodnout, ale je lepší číst až do konce, který vám trochu víc než film ukáže, jak to bylo dál.
Rozum a cit je je moje oblíbená kniha od autorky, velmi příjemná je i audiokniha.
Příběh plný vášnivé lásky i střízlivého rozumu.
Myslím, že na svoji dobu pokrokový příběh, dobře vykreslená atmosféra i charakter osob.
Příběh se mi líbil. Přestože jsem knihu četla delší dobu, byla moc dobrá. Jane Austenová tímto dílem předběhla svou dobu, a proto se nedivím, že je mnoha čtenáři a literárními kritiky považovaná za největší autorku anglické prózy.
Oproti Pýše a předsudku jsou postavy i příběh reálnější. Konec mi ale přišel příliš zkrácený, jakoby autorka měla limit stran a neměla prostor závěr dovysvětlit.
Čtení téhle knížky je vlastně metaforou toho, jak se musela cítit úplně normální, inteligentní a vzdělaná mladá žena v tehdejší „lepší“ společnosti – mezi lidmi, kteří nepracují, protože nemusí, a mají spoustu času pro sebe – to jest na zbláznění :-). Trávit čas s bezduchými dámami a jejich plytkými řečmi, navíc sešněrovaná konvencemi a pravidly zdvořilosti.
Jasně, že po dvou stech letech jsme někde jinde, ale lidi se zas až tak nezměnili, takže i dnes lze v knize najít poučení/návod, jak se chovat ve společnosti lidí, s kterými se z nějakého důvodu musíme stýkat, ač bychom jejich společnost jinak sami nevyhledávali. Je to vlastně taková psychologická příručka s dvěma krajními případy v postavách sester Elinor а Mariany aka Rozumu a Citu – v různých životních situacích můžeme sledovat, jak se žije rozumovějšímu, vyrovnanějšímu typu a jak naopak citovějšímu typu. Kniha je též pobídkou snažit se lidem porozumět, než je odsoudíme.
Nutno přiznat, že je to celé trochu (dost) upovídané a jazyk zní škrobeně (jako celá ta společnost), takže člověk si připadá jako by se brodil v medu. Ale i to je součástí utrpení člověka, který tam nezapadá.
---
„Když není paní Jenningsová doma, plukovník nejspíš nepůjde dál.“
„Tomu bych nevěřila. (…) Člověku, který neví, co s časem, nijak nevadí okrádat o něj jiné.“
---
„Moc toho nenamluvila, protože na rozdíl od jiných lidí užívala slova úměrně počtu svých myšlenek.“
Pýcha a předsudek mě bavil, tohle ovšem pro mě bylo utrpení. Nechci Austen upírat skvělou práci s jazykem, ale já už jsem na to asi moc stará. Vleklo se to jak týden před výplatou a děj by se dal shrnout na 3 stránky. A to kdo ví jestli :-)
Musím přiznat, že po Pýše a předsudku byl pro mě Rozum a cit trochu zklamáním. Prostředí nepracující, avšak nezřídka finančně nezajištěné třídy, společenský život plný plytkosti a střet rozumu a citu stejně tak jako dobra a zla, to všechno bylo stejné, za mě byl ale příběh o něco prostší, věci se občas dály trochu nesouvisle a celkově, ačkoli to asi od této knihy nelze očekávat, byla méně uvěřitelná. Nicméně díky brilantním rozhovorům a spletitým, důmyslným souvětím to pořád stálo za to. Bohužel jsem se trochu ztrácela v místech a příbuzenských vztazích, ale to mohlo být také tím, že jsem četbu prokládala dlouhými pauzami.
Klasický román z prostředí šlechtických rodin staré Anglie, které miluju. Román trochu slabší než třeba Pýcha a předsudek, nicméně stejně čtivý a poučný. Vykreslení prostředí i postav od autorky skvělé.
Odvěký a dosud nedořešený konflikt rozumu a citu na pozadí pevně semknuté rodiny. Kulisy staroanglického venkova jsou okouzlující, stejně jako obě hlavní hrdinky i jejich nápadníci. Krásné zpracování a pro mě opravdu výborný oddechový čtenářský zážitek.
Pocity z knihy: knihu jsem si chtěla přečíst už nějaký ten pátek ,protože jsem o letních prázdninách viděla film založený na té to knize a moc se mi líbil ,tak jsem si říkala,že by bylo fajn si přečíst i knihu. Poněvadž jsem viděla i film ,tak se mi kniha velice dobře četla a události z filmu se mi krásně spojovaly s těmi knižními . Díky tomu,že jazyk v této knize byl vznešený,tak jsem musela knihu číst velice pomalu ,abych byla schopna pochopit všechny události odehrávající se v knize-nějaké použité výrazy se nyní v běžné mluvě nepoužívají .
Perfektně jsem se vcítila ihned do 2 postav z knihy a zjistila jsem,že jsou i v něčem podobné mně samotné- Elinor svou kamufláží pocitů a nečitelností a plukovník Brandon svou uzavřeností-celkově osobnost těchto 2 postav mi byla velice blízká. Jediné ,v čem jsem se velice snadno ztratila byla anglická města zmiňovaná v knize-ta bydlí tu a ten zase tady - měla jsem v tom celkem chaos a dělaly mi problém rodinné vztahy v knize -ten a ten je příbuzný s tímhle -někdy jsem se ztrácela v tom,ke komu zrovna konkrétní postava patří . Též jsem na nějaké události z filmu úplně zapomněla ,tak jsem si je tou knihou osvěžila . Kniha nebyla extrémně přeslazená,nádech romantiky měla krásný a přiměřený. Určitě to není naposledy,co jsem něco od Jane Austenové četla.
Ze začátku to bylo trošku zdlouhavé, ale poté se to hezky rozjelo a kniha mě zaujala. Je to příjemné čtení...doporučuji.
Četla jsem jako první knihu od této autorky a ne a ne se jí prokousat. Začátek šíleně zdlouhavý. Příběh mě za srdce chytil až někde za půlkou.
Příměr úžasný. Postavy dokonalé. Jen trošku nuda. Trošku víc než předvídatelné. Trošku obehrané. Ale i tak pěkný příběh, ke kterému se nejspíš už asi nevrátím (na rozdíl od předešlých dvou titulů)...
Milá oddychovka, ale ozaj medzi slabšie diela ho radím, ako už bolo uvedené nižšie. Pýcha a predsudok s Emmou zostávajú pre mňa naj. Filmové verzia Rozumu a citu sa mi páči viac a to s neprekonateľným Severusom Snapeom alias Alanom Rickmanom alias na druhú plukovníkom Brandonom:) takže ak to čas dovolí, znovu si pustím film a nie posledný raz, ako to už pri "austenovkách" býva:D
Proslulá Jane Austen. Ach Jane, jak moc jsem se musela s touhle Tvou knihou prát. Vkládala jsem do jejího příběhu velké naděje, čekala jsem více, než jsem měla a jsem zklamána. Ano, vím, že je to jen tím, že jsem si utvořila mylné domněnky ohledně zaměření knihy.
Charaktery postav mi přišly nesmírně ploché, jediný, kdo na mě ze začátku udělal opravdu dojem, byl plukovník Brandon, jemuž byla cizí přetvářka. Willoughby mě rozčiloval, Edwardova nerozhodnost a plachost mě nudily, jednání Johna Dashwooda a jeho manželky Fanny jsem shledávala jako velmi povrchní a zaměřené na jednu jedinou věc - peníze a zase jen peníze. A sestry Dashwoodovi? Jedna druhé se povahově ani za mák nepodobají. O Margaret toho sice moc nevíme, ale Elinor je díky své zdrženlivosti a neprojevováním citů naprostým opakem aktivní, milující a poté utrápené Marianne.
Je ale třeba si uvědomit, v kontextu jaké doby tahle kniha vznikala - a to je to, co mi došlo až při čtení druhé poloviny knihy. Doba, kdy byly ženy stále ještě považovány za určitý majetek svého otce/bratra a kdy ještě nebylo tak úplně zvykem, aby se mladí lidé brali z čisté lásky. A pokud už toho docílili, jejich rodiče jednali tak, jako paní Ferrarsová - své děti vydědili, vyhnali z domu a zřekli se jich. Je to pro mě, mladou ženu žijící v 21. století naprosto nepochopitelné. Na druhou stranu, dlouhá léta, snad staletí udávala právě církev chod společnosti a její hodnoty, a jak víme, v církvi leží prvotní hřích na bedrech ženy - Evy, která se, ač ovlivněna hadem, provinila tím, že utrhla jablko ze stromu poznání a byli pak s Adamem vyhnáni z ráje. Ale to bych opakovala dávno známý příběh.
Ač si to vlastně propouštím jen velmi pomalu, a svůj názor snad ještě postupem času změním k lepšímu. Kniha je krásnou ukázkou doby a počínající ženské emancipace.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Rozum a cit je v
| Právě čtených | 44x |
| Přečtených | 3 951x |
| Čtenářské výzvě | 670x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 1 223x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 35x |
Nemohla jsem se vůbec začíst, děj se strašně vlekl (knihu jsem četla skoro 2 měsíce), bylo mi knihu ale líto odložit, takže jsem ji na několik etap přečetla. Více se mi líbila Pýcha a předsudek.