Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35975/bmid_rozum-a-cit-DP6-35975.jpg
4
2569
307
První publikovaný román Jane Austenové Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou stoletích překvapuje autorka neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy...... celý text
Literatura světová , Historické romány
Vydáno: 1996 , Academia
Originální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
Pěkný romantický příběh s dobrým koncem a mnoha postavami, které mají velmi rozdílné charaktery. To děj hodně obohatilo.
Ke knize se ráda a pravidelně vracím, je to hodně dívčí četba, trochu staře napsaná, tedy alespoň podle mě, mám radši modernější jazyk, ale ty myšlenky a určitá něha je občas potřeba.
Kniha se mi líbila. Byla to moje první audiokniha a nejsem schopna hodnotit psaní ale jako mluvené slovo to bylo úžasné a mohla jsem poslouchat v práci
Byla to krásná knížka! Hodně mě chytla a nemohla jsem se odtrhnout. Jak píše Starmoon, všechny postavy a vztahy mezi nimi jsou krásně zapamatovatelné a také krásně vykreslené. Líbí se mi, že krásně popisuje tehdejší dobu a kastovnictví. Těším se na další knihy od Jane Austenové.
Romantická knížka s jednoduchým dějem. Poměrně se mi líbila, ale v porovnání s Pýchou a předsudkem byla slabší.
(SPOILER)
Prvních tak 100 stran mě moc nebavilo, ale pak jsem se nemohla odtrhnout.
Pár poznatků z knihy (pozor spoilery):
Líbila se mi proměna paní Jenningsové.
Hrozně mě ze začátku štvala Marianna, ale pak jsem pochopila, proč to bylo nutné. Její vyznání na konci knihy, kdy si uvědomila, že byla sobecká a všechno nechala na Elinor mě dojalo.
Podobně mě dojalo uvědomění paní Dashwoodové, že možná byla necitelná k Elinor.
A samozřejmě jsem se bavila nad maloměšťáctvím sousedů a hlavně příbuzných. Paní Fanny a její manžel se pro mě stali oblíbenými postavami.
Hlavní záporačka Lucy byla dobře napsaná. Vlastně je vám celou dobu nesympatická a nemáte jí rádi, ale valstně nemáte pro ní žádné důkazy o tom, že není hodná. Po pár kapitolách ale se důkazy objevují a na konci jasné, že o proti rodině Ferrarsovým je Lucy hlavně zákeřná a zlá.
Čtení mě moc bavilo a těším se na film. Nejvíc se samozřejmě těším na Alana Rickmana :)
V knize se toho vlastně ani tolik neděje, příběh je nabytý dialogy, rodinnými a přátelskými vztahy, drby, rozbory charakteru a popisy, kdo koho kde navštívil. Ačkoliv byla Marianna přecitlivělá, byla mi sympatičtější než Elinor, která neměla vůbec žádnou osobnost. V žádném případě bych toto dílo nedokázala srovnat s Pýchou a předsudkem ani s Emmou, i tak jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla.
Podľa Lucy Worsleyovej, autorky knihy Jane Austen doma, „Rozum a cit je zo všetkých Janiných kníh medzi dnešnými čitateľmi často najmenej obľúbený“. Súdiac podľa počtu tunajších hodnotení a komentárov... Nuž, neviem. Možno to však anglickí čitatelia majú inak :)
Ak si niekto z Divadla Nová scéna bude niekedy náhodou čítať tento komentár, tak ďakujem za skvelú adaptáciu (premiéry 16. a 17. januára 2019), ktorá mi pomohla preklenúť predsudky voči Austenovej a o pár rokov takmer na deň presne, kedy som bola na premiére ja, siahnuť po románe. Austenovej uštipačný tón a nadhľad je skrátka neodolateľný, a Rozum a cit katapultuje do úplne inej ligy červenej knižnice, ak nie rovno preč.
Veľmi sa mi páčili aj všetky postavy – boli skvelo vykreslené a zapamätateľné, a ľahko identifikovateľné aj v dnešnej dobe a ľuďoch.
PS: Asi nie som jediná čitateľka, ktorá začínala ako Mariana, postupne však v sebe objavila Elinor :)
Pro knihu jsem se rozhodla po shlédnutí filmu z roku 1995 z výborným hereckým obsazením. Ovšem kniha, od které jsem čekala mnohem mnohem více mě zklamala, z napětím jsem čekala na různé situace, těšila se na jejich popis, na rozhovory, i myšlenky postav, bohužel autorka mé nadšení nenaplnila. Bohužel musím prohlásit (což se mi často nestává), že film byl lepší než kniha.
Ale k příběhu, autorka přesně popisuje problémy mladých lidí, kteří byli nuceni mít svatbu pro peníze, žádné city prostě jen rozum. Hlavní postavy byly příjemné, ale někdy mi chybělo nahlédnout více do pocitů a myšlenek postav. Těšila jsem se, jak dopadne Mariane a nedočkala jsem se, konec byl divně strohý a nevysvětloval a nepopisoval to podstatné. Za mě kniha nesplnila mé očekávání...
Bylo to fajn :) Děj byl pravda trochu rozvleklejší a konec možná až moc překotný, ale dávalo to smysl a kniha se moc dobře četla. Bohužel se neubráním srovnání s Pýchou a předsudkem, jejíž mužští hrdinové byli o dost živější a oduševnělejší, Rozum a cit mi paradoxně přijde emocionálně plošší a nevzbouzel ve mně až takové sympatie k hlavním hrdinům. Už kvůli krásné práci s jazykem ale rozhodně stojí za přečtení.
Dámy, dámy Jane Austen není tak zcela a úplně romantika. Vlastně vůbec to není romantika, je to medailonek tehdejší doby : kritika. Pro autorku zdvižený prst který jí v různých jiných ( podobných ) postavách a barvách otáčel. A pýcha a předsudek už vůbec není romantika, tam Austen ostrá az až. I zde je ostrá a nic hrdinům ani hrdinkam nedaruje, vlastně nic jim nedaruje.
Líbit se nemusí, ale nemaskovat to tím že " mě romantika nebere"
Krásný den.
Pýcha a předsudek byla moje první od autorky, ale to asi stačilo. Toto mi připadalo dost podobné, romantiku příliš nevyhledávám ani současnou, takže pro mě už to rozhodně není.
K nepřežití - ale díky bohu za filmovou interpretaci! Díky tomu, že jsem si při čtení vybavovala film (ano, ten z roku 1995... fakt je to přes čtvrtstoletí?!?!?) a Emmu Thompson, Cate Winslet, Hugha Granta, Alana Rickmana... tak jsem tuhle skrz naskrz růžovou knihovnu přežila do konce a tu a tam se i bavila. Inu, stárneme... určitý typ literatury i já... :-)
Pro mě bylo nejlepším dílem Jane Austenové pýcha a předsudek a asi to tak navěky zůstane, zkrátka se umí zarýt do srdce dospívající dívky. Rozum a cit jsem četla díky čtenářské výzvě a bylo to hezké, Austenovské, ale ne nejlepší. Asi už jsem moc odrostlá na kýčovitou lásku Jane Austenové.
Pro velkou část dnešních čtenářů (včetně mě) je zpracování knihy díky době vzniku značně vyžilou záležitostí. Dějových epizod je v textu minimum. Taková červená knihovna 19. století. Byť jakás myšlenka má zřejmě z díla vyplynout - už podle názvu - odlišnost povah a temperamentu každého člověka, živočišnosti a rozvahy, které představují sestry Marianna a Elinor. Mně osobně knížka nebavila nijak zvlášť, bylo to dlouhé, málo dynamické, závěr jak z pohádky byl nasnadě. Kladně hodnotím kritiku snobství vyšších společenských tříd, faleš, přetvářku, lakomost a honbu za majetkem, intrikářství, kterých se Austenová zhostila s až parodickou satirou.
Dala jsem si opáčko v podobě audioknihy a znovu jsem spokojená.
Jane Austen se mi zkrátka líbí a je to má parketa :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Kniha Rozum a cit je v
| Právě čtených | 44x |
| Přečtených | 3 951x |
| Čtenářské výzvě | 670x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 1 222x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 102x |
| dalších seznamech | 35x |
Rozum a cit
Rozhodně doporučuju. Místy jsem cítila tu nespravedlnost vůči Elinor a říkala jsem si, jak jen může být tak klidná a rozvážná. Naopak Marianna, která se nechala zaslepit a stále věřila ve svou lásku se mi podobá rozhodně více, ale samozřejmě dle mého byli její reakce stále mírně. Já bych už běsnila
Každopádně je to krásný vhled do toho, jak to ještě ne až tak dávno fungovalo. Nedej bože, když se mladá dívka dlouze zadívala na muže - to už byla skoro ruka v rukávě.
Krásně něžný příběh a rozhodně si potřebuju přečíst i Pýchu a předsudek.