Rozšíření bitevního pole
Michel Houellebecq
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/8123/mid_rozsireni-bitevniho-pole-ljB-8123.jpg
4
403
60
Kultovní francouzský román z roku 1994, který Francouze rozdělil na Houellebecqovy bezvýhradné příznivce a zuřivé odpůrce. Hlavní hrdina, třicetiletý střední kádr, odborník na informatiku, se suchou ironií líčí v první osobě svůj banální život bez ambic, bez přátel a bez lásky. Zatímco kolem něho kolegové bojují o zvýšení platu a snaží se urvat co nejvíc rozkoší, protagonista upadá do depresí. Jeho „citová výchova“ směřuje k otupělosti a znechucení, kde jistě ví jen jediné: že existuje cesta, kterou je třeba urazit.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2004 , Mladá fronta
Originální název:
Extension du domaine de la lutte , 1994
více info...
Přidat komentář
Autorova prvotina se velmi dobře čte, člověk si snadno představí vše, co se v ní děje. Hlavní postava mi byla sympatická svým vnitřním hlasem, jímž trefně hodnotila lidi kolem sebe. Skvěle se podařilo vystihnout dnešní společnost, její hodnoty a směřování, až z toho mrazilo. Přesto nemohu dát plný počet, protože se nejedná o vynikající knihu, jen velmi dobrou.
Moje první kniha od tohoto autora a jsem naprosto nadšená. S jakou trefností dokáže vylíčit náš svět, kdy každý se za něčím honí, za penězi, za vztahy, ale má to všechno nějaký hlubší smysl? "Oficiálně jsem tedy v depresi. Ten výraz mi přijde trefný. Ne že bych se cítil nějak zvlášť na dně; to spíš okolní svět mi připadá vysoko."
Kniha na mne nepůsobila nijak depresivně, i když hlavně v závěru o depresi pojednává. Líbily se mi výborné, trefné a vtipné ironické postřehy o lidech a společnosti jako takové. Závěr zůstal trochu otevřený a nebyl tak pesimistický, jak jsem očekávala a jak se podle gradace děje zdálo. Ve vložených "zvířecích fikcích" autor vtipně paroduje šroubovaný literární styl. Kniha se mi četla rychle a velmi dobře, Houellebecq opět nezklamal.
Není to příjemné čtení, z části proto, že to ani nemá být příjemné čtení, z části proto, že autor nenabízí východisko a z části proto, že a přiznejme si to, každý máme nějaký názor na svět, bytí, samotu a další Houellebecqova klíčová témata, ale málokdo tak vyhrocené, nihilistické, nesmířlivé a hlavně tak moc "pasivní". To ale nejsou důvody, proč Rozšíření bitevního pole nepřečíst. Nebude se vám to číst dobře (ale to je účel), někdy budete souhlasně pokyvovat hlavou, někdy skoro zuřivě kroutit hlavou, někdy jen přemýšlet. Pravděpodobně se k téhle knize nebudete chtít vracet, stejně jako k jiným knihám autora, ale za to si je budete pamatovat. Nezapadnou a některé pasáže vám sem tam vytanou na mysl. A to není málo, Houllebecq je svůj, má svojí filozofii hořkosti a jeho knihy jsou do jisté míry více polemikou než románem. Rozšíření bitevního pole pak jako prvotina trpí především roztříštěností a neuceleností, ale rozhodně stojí za přečtení. Nutí k myšlení, ne ke změně postoje, ale k přemýšlení nad vlastním životním postojem a "světonázorem" ano. A někdy je nutno nad těmito věcmi přemýšlet, pak je skvělé sáhnout právě po tomto autorovi, právě ten (ne)souhlas s jeho stanoviskem a rozebrání věcí z více úhlů vám může posunout obzory. 65%
Depresivní, nihilistické, strhující. V překladu mě irituje slovo "kádr"; bohužel se opakuje několikrát během celé knihy.
Zbytečná a prázdná kniha o zbytečnosti a prázdnotě bytí. A jakápak otupělost? Hrdina toho cítí spoustu. Pro mě ale jen další vypsaná deprese, kterou nemá smysl číst. Podezírám autora, že si to myslí taky a královsky se baví tím, jak intelektuální živly vedou o jeho dílku vášnivé debaty. Dokonce to prý někdo zfilmoval. Lze doporučit budoucím sebevrahům nebo těm, kdo mají rádi svou depresi (či aspoň splín). Dobře se to čte. Nic k zamyšlení jsem tam nenašla (nic nového), takže kniha asi nesplnila účel (pokud nemám pravdu s tím, že byla hlavně pro autora), dávám záporné hodnocení.
Jeden z najnesympatickejších hrdinov. Svoje osobné problémy sa snaží zakrývať cynizmom a rádoby-úvahami o spoločnosti. Nič mu nebolo dosť dobré, sám ale neprejavoval akékoľvek snahy o zlepšenie svojho postavenia. Totálna letargia.
Som rád, že to bolo také krátke. Dočítal som to len z povinnosti.
Dočteno jen proto, že kniha byla tak krátká. Neskutečně nesympatický hlavní hrdina, z jehož pasivity se mi dělalo zle. Knihu nedoporučuji citlivým jedincům, kteří mají pochybnosti o svém životě, mohli by se s tím chudákem nedejbože ztotožnit!!!!
Z knihy je cítit, že jde o prvotinu a autor se trochu ještě hledá - a po přečtení pár desítek stran Elementárních částit je to cítit ještě více. Zpočátku jsem s bezejmenným asociálním a kousavě sarkastickým hrdinou sympatizoval a souzněl, ovšem od jistého okamžiku se to tedy pěkně zvrtlo a sympatie se začaly vytrácet... Bezesporu ale stojí za přečtení.
Na přebalu se píše, že "román kritika rozcupovala pro zvrhlé a pornografické pasáže". V textu samotném se téma sexu objeví asi ve dvou nebo třech jednoduchých nerozvitých větách, které snad nemůžou pořádně urazit ani upjatou učitelku náboženství na prvním stupni základní školy. Tady pan vydavatel trochu přestřelil.
Kniha je především o samotě, depresích a neschopnosti zapojení se do většinové společnosti. Nevím, čím čtenáře tato kniha tolik uchvátila. Asociální nesympatický hrdina se sklony k planému žvanění a pseudofilozofování mi lezl tolik na nervy, že jsem se s ním na poslední stránce s radostí rozloučil. :-)
Dobrá kniha, ale nemohu říct, že bych měl radost ze čtení. S tak hlubokým osamocením jsem se snad ještě nesetkal. "Socialistická" Francie se najednou proměnila ve stát asociálů.
Všechny atributy lidského žití, dokonce i láska, se řídí tržními mechanismy podobně jako cena másla v supermarketu. To jediné, o co skutečně jde, je naše postavení na společenském a sexuálním žebříčku. Zároveň je ale náš život vpodstatě jen výslednice naší genetické výbavy a prostředí, do kterého jsme se narodili a cena našich akcií je tak předem dána, aniž bychom měli nějakou větší možnost jí zvýšit. Přesto se o to neustále zoufale snažíme. Výsledkem je že se z našeho života stává absolutně směšná tragikomedie, ve které jakékoliv pokusy vzepřít se svému osudu jen zvyšují tragédii našeho údělu.
Přesně takhle vidí svět hlavní (anti)hrdina. Román chápu jako snahu šokovat čtenáře a donutit ho tak k přemýšlení, což funguje velmi dobře a je na každém, aby si posoudil do jaké míry se jedná o prvoplánovitě negativní zahořklost a do jaké míry o věrný popis současné společnosti.
Výborný debut nyní již známého autora. Skvělý popis stavu, kdy si třicátník připadá jak křeček v kole a zjišťuje, že žije jen proto, aby si udržel svůj pofidérní standard, že už ho pravděpodobně nic velkého nečeká... Někdy to cítím obdobně ... Jen ten konec mi přijde tak trochu za vlasy přitažený a násilně naroubovaný, jako kdyby autor nevěděl, jak skončit.
Sila.Cítil som sa fajn,no po prečítaní tejto knihy len ležím na posteli a snažím sa nemyslieť na nožnice.
Veľmi depresívna záležitosť, taká tá kniha po prečítaní ktorej sami zauvažujete nad slučkou. Vraj literatúra už nemá čo ponúknuť , nakoľko svet sám o sebe je riadna s..č.a. Tento typ literatúry (Palahniuk, Houellebecq, Ellis, McInerney) však osobne môžem.
Zvláštní kniha, docela mě zaujala. Tak trochu deprimující, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že tahle divně blbý život někdy fakt je. Není to typ knihy, co by mě chytl za srdce, ale rozhodně nic tuctového.
Som sa nudil trochu. Keď sa rozohní, tak je to Houellebecq ako ho poznám. Také priemerné. Posun k elementárnym časticiam je nesmierny.
Vzpomněl jsem si na Buka. S odstupem času, i když jej mám rád pořád stejně, vidím v cynismu stupňování a to takové, že Bukowski ho měl jako koření, zatímco Houellebecq jako hlavní chod. U Bukowského byly pocity samoty, depresí a šílenství rozvášněny jeho chlastem, Houellebecq ale rezignoval, vše vzdal a vyloženě jen prská jed. Možná kdyby vynechat pár cigaret a šel si zaběhat, je to jako nořit se do spirály deprese, hlouběji a hlouběji, černější, kyselejší (pokud to chcete zabalit a hledáte něco, co by vám pomohlo udržet směr, tohle určitě není špatná volba)...
Většina lidí ovšem druhou odvrácenou stranu nevidí, většina lidí jsou bezstarostní uličníci, co proplouvají životem a nesnaží se o něm přemýšlet, dokud se jim něco zlého neděje. Lidé stejně tak nedokážou přijmout, že v tomhle Světě existuje někdo, kdo smýšlí poraženecky či chce spáchat sebevraždu (jako lidi z Francie, nejdeprimovanějšího státu na Světě... k snídaní croissant, k obědu sebevražda). Jako kdyby to bylo nepřípustné. Sám Houellebecq je jako raněné zvíře, které chrlí cynické soudy na každé stránce, zatímco uvnitř hluboce touží po lásce a navenek to nechce přiznat. Je to učiněná póza. Mě s touto knihou zastihl v době, kdy jsem byl taky zraněný a taky v podobných náladách, tudíž jsem ji přečetl velmi rychle. Ale hlavně je fajn, že H. nutí k tomu, k čemu má správný literát - přemýšlet, debatovat, rozebírat. Kontroverzní přijetí je nejlepší nálepka.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura odcizení osamělost nihilismus misandrie
Autorovy další knížky
| 2015 |  Podvolení |
| 2019 | Serotonin |
| 2013 |  Elementární částice |
| 2008 | Platforma |
| 2007 | Možnost ostrova |
Kniha Rozšíření bitevního pole je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 537x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 172x |
| Chystám se číst | 112x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 3x |
Instantní zmar
Složení: misantropie, sexuální frustrace (E69), deprese, pseudofilozofování, letargie, ironické postřehy, nihilismus, kritika společnosti, životní zahořklost, E666
Upozornění pro melancholiky: výrobek obsahuje zdroje melancholie a múže vás přivést až k pláči
Návod na přípravu: zalijte alkoholem, případně možno dochutit popelem z cigaret
Uchovávejte v suchu vaší knihovny a v chladu vaší duše
Spotřebujte alespoň jednou za život (a jelikož ten múže skončit i zítra začněte s tím radši hned)