Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408541/bmid_rozhovory-s-prateli-RjM-408541.jpg
4
419
92
Román Sally Rooney Rozhovory s přáteli vzbudil ve světě zcela ojedinělý ohlas. Z neznámé autorky se doslova přes noc stala literární celebrita, její kniha vévodila žebříčkům prodejnosti i kulturním rubrikám a získala nejedno literární ocenění, a to nejen proto, že knihu můžeme číst jako romantickou komedii, plnou nevěry, sexu, odcizení i sblížení, ale zároveň jako silný příběh o životě a myšlení současných mladých žen. Rozprostírá se před námi příběh jednadvacetileté dublinské studentky a básnířky Frances, její kamarádky Bobbi a o něco staršího manželského páru, herce Nicka a fotografky Melissy, spolu s vypravěčkou Frances sledujeme složitou dynamiku vztahů, intelektuálních debat i milostných románků. Titulní „rozhovory s přáteli“ jsou přitom nesmírně otevřené. Frances, Bobbi, Nick a Melissa spolu mluví o sexu a přátelství, umění a literatuře, politice a genderu a samozřejmě i o těch druhých s až nemilosrdnou upřímností. Každopádně čtenáře čeká fascinující, velmi precizně promyšlený a výtečně napsaný román o vztazích, intimitě, komunikaci s okolím a osobním zrání.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2019 , Argo
Originální název:
Conversations with Friends , 2017
více info...
Přidat komentář
Ehrm takové honosné recenze? Tak tahle knížka mě hodně zklamala. Nejdřív jsem myslela, že mě to nebaví kvůli stylu psaní - autorka nepoužívá uvozovky na přímou řeč a celé je to zhuštěné… ale ne, ten příběh byl nuda a postavy nesympatické. Takže za mě nee
Na knihu jsem byla zvědavá, protože jsem náhodou vyposlechla v knihkupectví její nadšené hodnocení. Přečetla jsem ji během dovolené a to ohromné nadšení mne nějak minulo. Spíše z toho mám rozporuplné pocity.
Knihu Normální lidi, která u nás vyšla této autorce v roce 2020, si nechám s klidným svědomím ujít (alespoň prozatím).
Vážně přemýšlím, jestli je tahle kniha opravdu tak plochá a hloupá, nebo jsem jenom já tak nafrněná? Dočetla jsem, protože jsem nechtěla mít třetí odloženou knihu tento měsíc, ale nadšená nejsem ani malinko.
Autorku mám moc ráda a její psaní mi prostě naprosto skvělé sedí. Paradoxně jsem se ale k této prvotině dostala až na úplném konci její literární tvorby. Kniha byla opět čtivá a ukrývalo se v ní spoustu emocí, životních rozhodnutí a vztahových či společenskovědních témat.
Autorčina prvotina je dosud, dle mého skromného názoru, nejslabší z její tvorby, ale přesto stál příběh za to.
Sally, piš směle dál !! :)
Sally Rooney pro mě byla velkým objevem a jsem ráda že současná světová literatura získala autorku, jako je ona! Skvělé dialogy, styl psaní a nastínění společenských otázek, které rezonují současnou mladou generací. Normální lidi se mi také líbili, ale očekávání byla po nadšeni z prvotiny asi příliš velká, a Rozhovory proto u mě vedou. Nyní jsem zvědavá na Beautiful Work. Na každou novou knihu se těším!
Rozhovory jsem četla jako druhou knížku od Sally a musím říct, že Normální lidi je za mě propracovanější kniha. Tady mi chybí právě to hledisko ostatních aktérů, např. Nicka nebo Bobbi. Každopádně je to skvělá sonda do hlavy 21 leté holky, která tak moc neví, co se sebou a prožívá první vážný vztah se ženatým mužem. Občas je trochu naivní, vznětlivá, prchlivá, náladová, pro její věk asi takové typické chování...
Co jsou přátelé? Co jsou rozhovory? - A proč mě knížka, která je údajně pro dvacetiletý, jednoduchá a s falešným happyendem (cože?), tak baví a zároveň uvádí do totální deprese?
Knihu beru jako pokus o psychologickou sondu do myšlení současné dvacetileté dívky s uměleckými ambicemi, která tápe ve svých vztazích. Bohužel, nenašel jsem pro hlavní hrdinku dostatek pochopení a navíc peripetie celého příběhu mi připadaly poněkud nereálné, včetně závěru. Rušivě na mě působila i absence úvozovek u přímé řeči.
Nepamatuji si kdy naposledy jsem pociťovala tolik různých emocí během jedné knížky. Jednu chvíli se smějete a za dvě stránky přijde deprese. Pak brečíte a příští stránku už zase pociťujete tu lásku. Stejně jako "Normal People" je tahle knížka jednoduchá a právě proto je tak krásná a dostane se vám pod kůži. Protože je ze života. V těch postavách se sami najdete. Možná je nemáte rádi, ale to spíš protože kdysi dávno jste vy sami udělali něco co bylo stejně tak krutého a nebo to prostě nedávalo smysl. Za mě rozhodně pět hvězdiček.
Kdybych se nacházela v určitém období svého života a řešila určité věci/vztahy, tak si asi dovedu představit, že budu nad Rozhovory s přáteli jásat a budu se ztotožňovat a budu soucítit a rozjímat, jak je ten život někdy drásavě bolavý, a jak v tom nejsem sama. A tímto komentářem se teď nechci opravdu nikoho dotknout. Prostě bych řekla, že Rozhovory napsala holka kolem dvaceti pro holky kolem dvaceti. A v této kategorii je to fajn kniha. Někoho jiného může ale neustálé řešení se, plácání se ve vztazích a určitá absence nadhledu a tim i hloubky docela nudit. Na hlavní hrdince je každopádně zajímavé, že nikdy neříká to, co by chtěla říct, ale říká zásadně to, co vlastně říct nechce, což je ve výsledku dost na palici. Za zmínku stojí i její ne příliš uvěřitelná afektovana kamarádka. Závěr je tak trochu pitomý, příběh se otočí kolem své osy a ocitne se skoro ve stejném bodě, kde začal, a jediný rozdíl je falešný pocit happyendu a sílící dojem, že autorka se v tom ke konci už taky slušně plácá.
Mimochodem neuvozovat přímou řeč mi vůbec nepřipadá originální, je to spíše dost matoucí a nepřišla jsem na to, jak to textu prospívá.
Ak toto je literarny debut - na obalke uvedene “inteligentny” roman, tak asi nie som cielova skupina. Uz Obycejni lide bolo tak jedna k jednej, moze - nemusi sa pacit kazdemu, ale toto je strata casu.
Když mě tolik nadchnula kniha Normální lidé, tak jsem si knihu Rozhovory s přáteli musela přečíst a bohužel jsem se nevyhnula srovnání. Frances je taková předzvěst Mariane z Normálních lidí, ale tentokrát jsem s hlavní hrdinkou nedokázala souznit. Místy jsem netušila kdo je tady skutečná oběť a myslím, že to byl záměr, že nic v životě není jasně dané. Ocitáme-li se uprostřed vztahového čtyřúhelníku zákonitě se musíme nořit do zvláštního propletence, kdy chvíli straníme jednomu, pak dalšímu a nakonec úplně někomu jinému. Rooney nepíše jenom o vztazích mladých lidí. Prostřednictvím svých hrdinů popisuje sociální situaci, náboženství, kritiku kapitalismu a celkově život mladých lidí v Irsku. V této knize možná ještě víc než v Normálních lidech. Rozhovory s přáteli určitě opět zaujmou trochu jiným pohledem. Frances se celou dobu jeví jako ta, co trpí. Rooney jí nechává trpět psychicky i fyzicky. Ale ... opravdu? Nevím, zda to máte u jejích knih taky tak, ale mě rozseká vždycky až ten úplný závěr. V obou knihách je poslední stránka přesně tím, co ten příběh vlastně zpětně vytvoří nebo spíš dokonale dotvoří?
Vlastně mě ty tři hvězdy mrzí. Možná za ně můžou zbytečně vysoká očekávání. Je tu naťuknuto tolik skvělých témat, které v literatuře chybí, že jen za to bych tu další hvězdu měla přidat. Jenže ono je to všechno podané tak divně. Mega divně. Jakoby odtažitě, přestože jde o tak intimní věci. Autorka mě do příběhu nedokázala vtáhnout, svět jejích hrdinek mi přišel tak vzdálený a často nereálný. Většina dialogů byla prapodivně vystavěná, neuvěřitelně, nepravděpodobně. Ale rozhodně to bylo zajímavé čtení, v mnohém inspirující a poučné. Asi jsem už jen tak "někde jinde", že mi ten příběh nešel uchopit, přestože k tomu intelektuálnímu šílenství mám blízko.
O lidských vztazích, o partnerství, o rozpolcenosti, o hledání sama sebe v současném světě... Za mne jednoduchý styl vyprávění s přesahem. Kniha se mi líbila více než oceňovanější Normální lidi. Zejména vykreslení hlavní hrdinky mě zaujalo - Rooneyová skvěle popsala pocity a myšlenky neukotvené mladé holky, která už není teenager, ale necítí se ani jako dospělá; na venek silná žena, kterou jen tak něco nerozhodí versus nejistá dívka, která si vůbec nevěří.
V knize se toho zásadně nic moc neděje, ale je radost trávit čas s těmito obtížnými, inteligentními a někdy nepříjemnými lidmi.
"No a co znamená, že vztah "dopadne"?"
"Měla bys jí to říct. Stejně nemůžeš uhlídat všechno, co si o tobě myslí."
4,5*
Od téhle knihy jsem dostal trochu něco jiného než jsem očekával.
Příběh mě chytil hned od začátku, ale jednou větou, která se objevila po několika prvních stránkách mě autorka, chytila a přikovala k vyprávění. Od té chvíle jsem se začal ztotožňovat se spoustou věcí a do příběhu se opravdu ponořil. Ta věta zní : ,, Někdy jsem si připadala, že se pořádně nedokážu zajímat o vlastní život, a deprimovalo mě to. ´´ Možná je to rozpoložením, ve kterém jsem knihu četl, ale opravdu silně na mě zapůsobila. Donutila mě přemýšlet nad životem, na lidmi i nad sebou samým. Autorka nám na pozadí několika různých podob lásek, z nichž ani jedna není tak úplně romantická, ale právě možná díky tomu jsou všechny o to silnější, předhazuje spoustu problémů. Ať už společenských nebo osobních. Ač se může zdát, že jsou na příběh trochu našroubované, všechny tam naprosto sedí a tváří se naprosto přirozeně. Nejlepší na tom všem však je, a to je asi to co na mě zapůsobilo nejvíc, že nám autorka neříká co je špatně a co dobře. Nechává prostor pro nás, na to utvoření vlastního názoru, a pokud čtete pozorně, brzo zjistíte, že na vašem názoru vlastně nezáleží. Ty věci prostě jsou, ať už si o nich myslíte cokoli. Autorka nám nic nevysvětluje, nechce přijetí a pochopení pro své hrdiny, prostě vám vypráví jací jsou a co zažívají. A je to geniální.
Při čtení jsem si vybavil seriál HBO Girls, ale ten mě bavil víc. Přečetl jsem, ale asi zásadní kniha to není.
Štítky knihy
přátelství prvotina láska irská literatura manželství mezilidské vztahy životní problémy nemoci žen zfilmováno – TV seriál studentky
Kniha Rozhovory s přáteli je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 570x |
| Čtenářské výzvě | 76x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 340x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 1x |
Jsem si jistá, že se mnou mnoho lidí nebude souhlasit, ale mě tento titul naprosto odzbrojil a považuji jej za jeden z nejlepších debutů, které jsem kdy četla.
Tato kniha je o čtyřech lidech. Frances a Bobby jsou bývalé přítelkyně, které se seznámí s o deset let starším manželským párem, Melissou a Nickem. Společně se spřátelí a mezi Frances a Nickem brzy přeskočí jiskra. Možná byste čekali, že kniha bude o nevěře, ale není tomu úplně tak. Autorka jde velmi do hloubky a nazvat jejich vztah nevěrou není tak jednoduché. Děj se zabývá láskou v mnoha podobách, komplikovanými vztahy a především tím, zda je možné milovat více osob najednou. Mimo jiné se zabývá mládím, stárnutím, a jak v průběhu let přehodnocujeme svá rozhodnutí. Tolik pocitů ve mně kniha už dlouho nezanechala. Myslím, že ji ještě dlouho budu rozdýchávat.
Prostě nádhera. Určitě jsem knihu nečetla naposledy.