Rozcestí krkavců

Ja som si tento prequel veľmi užil. Zaklinačov svet milujem, Sapkowski píše majstrovsky, takže "Geralta mláďenca Príhodi a Skúsenosťi" ma naozaj bavili.

Teším sa na ďalší spin-off :).

07.08.2026

Návrat do známého světa, který potěší, ale nijak výrazně nepřekvapí. Je to něco jako Star Wars film Solo, který představuje začátky Hana a my všichni dopředu víme, co se musí stát, že dojde k jistým představením a odkud kam to bude směřovat. Cesty, kterými vyprávění probíhá, už jsou pak jen bonusem. A takový je i poslední Zaklínač – je nováčkem, učí se, (znovu) poznává svět (doslova) novýma očima a získává osobnost i předměty, které ho v následujících letech (a předchozích knihách) neomylně definují.

Rozcestí krkavců sice tvoří řada povídek, ale byla snaha je všechny propojit. A čím víc pozornosti bylo jednotlivým příběhům věnováno, tím za mě lépe. Naopak třeba "dění na ostrově" by si ještě nějaké ty stránky a detaily zasloužilo, protože přesně takovýmto částem nechyběl klasický autorův vtip, hlášky i trochu toho lidského tepla. Každopádně mě těší, že i tady jsou různě poschovávané vnitřní odkazy na předcházející kapitoly a ne vše je úplně odhaleno. Otevřené konce, otevřené inspirace, přesto uspokojivé čtení pro fanoušky Geralta.

Zaklínač nezklamal. Je sice poznat, že autor zestárnul a že se zase vrací ke kořenům formou kratších povídek, které se snaží spojit v jakýsi ucelený celek, ale... Ono to funguje!

Rozcestí krkavců jsem si užil. Četlo se příjemně a i když nepřineslo nic hyper nového do světa Zaklínače, tak je to vlastně strašně fajn pohodovka, kterou by určitě nikdo z Geraltových fanoušků neměl minout.

No možná jsem se těšil - ostatně jako většina tady - asi trošku víc než jsem dostal, každopádně každá kniha z této legendární série je požehnání :D

Byl jsem na tuhle knihu velmi zvědavý. Jsem docela zklamán, jako je fajn se dozvědět, proč se každý kůň jmenuje Klepna. Upřímně, to je ale tak všechno.

Rozcestí krkavců je poslední kniha z univerza Zaklínače, ovšem chronologicky předchází hlavní pětidílné sáze a představuje doposud nejmladšího Geralta. To s sebou přináší výhody i nevýhody. Výhodou je, že se kniha dá číst zcela samostatně a kdykoliv a nevyžaduje žádné další znalosti série. Může tak sloužit jako úvod do ságy vedle samostatných, volněji propojených povídkových sbírek.

Pro ty, kdo už celou ságu přečetli, je to ale trochu sešup. Jednak v literární kvalitě a také v tom, že Geralt v této knize je trochu jiný Geralt (logicky), než na jakého jsme si zvykli v „předchozích“ pěti dílech. Podobně jako když dohrajete nějakou videohru s postavou nabušenou na maximum a pak ji rozehrajete znovu od začátku a vaše postava ještě nic neumí. Je to prostě nezvyk.

Navíc jsem se nemohl ubránit dojmu, že chování a osobnost Geralta (možná opět logicky) jsou prostě jiné, než na jaké jsem už zvyklý, což mi zpočátku trochu vadilo a vytvářelo nepřehlédnutelnou disonanci. Tu jsem bohužel viděl i v jednání jiných později klíčových postav ságy, například u Nenneke. Jsou to možná detaily, ale právě určitá etika, kodex chování nebo nečernobílé vidění světa a jednání byly tím, co mě na hlavní sáze bavilo nejvíc.

V Rozcestí krkavců bylo jednání nejen Geralta příliš prvoplánové až primitivní a v mých očích postrádalo komplexitu a hlubší filozofii či zásady těch nejlepších knih série. Už jen z tohoto důvodu bych doporučil přečíst Rozcestí krkavců před hlavní pentalogií, aby se toto dalo skrýt pod přirozený vývoj postav a celkový dojem dával větší smysl.

Kniha samotná je dobrá, ale nepřináší (téměř) nic nového a celkově na mě působila v podstatě jako zbytečný přídavek do série, který nedokázal zakrýt už poněkud opotřebovanou invenci a snad i únavu Sapkowského. To se projevilo i recyklací některých témat a zápletek, stejně jako výrazně méně elegantním humorem, než na jaký jsem od něj zvyklý.

Napsal jsem „téměř nic nového“, protože Sapkowski se přece jen pokusil přinést odpověď na některé otázky, které ale podle mého názoru měly zůstat nezodpovězené. Například skutečný původ zaklínačů. Autor zde podle mě zcela zbytečně, příliš na sílu a tak nějak nedotaženě sáhl do něčeho, co mělo zůstat na představivosti či interpretaci čtenáře.

Přesto lze knihu doporučit, protože i když působí jako již trochu přelouhovaný čaj, stále nabízí vypravěčskou kvalitu a návrat do unikátního a promyšleného světa. Ale v nejlepším se má přestat. A to nejlepší už má Sapkowski za sebou.

Oproti Bouřkové sezóně mě tenhle dovětek k Zaklínači bavil. Geralt se poprvé vydává z Kaer Morhen, aby provozoval své zaklínačské umění. Nemá žádné zkušenosti se světem a jak je jeho zvykem, nejde pro problémy daleko, když se zamotá do záležitostí, které nejsou jeho starost. Zprvu se zdá, že se jedná jen o navazující epizodické příběhy. Postupně se ale začne odkrývat i hlavní dějová linka.

Na Rozcestí krkavců jsem se těšil opravdu hodně. Návrat do světa Zaklínače po letech zněl jako splněný sen. O to větší bylo zklamání po dočtení. Neříkám, že je to vyloženě špatná kniha, ale vedle původních povídek a ságy působí spíš jako nevýrazná fanfikce než plnohodnotný návrat legendy.

Největší problém pro mě byl samotný Geralt. Chápu, že je mladší, nezkušenější a ještě z něj není ten cynický zabiják nestvůr, kterého všichni známe. Jenže tady působí spíš jako generická fantasy postava bez charismatu. Chyběla mi jeho ironie, zvláštní melancholie i ta zvláštní moudrost mezi řádky. Místy jsem měl pocit, že čtu o úplně jiném hrdinovi.

Stejně rozpačitě působí i samotný styl psaní. Sapkowski kdysi dokázal několika větami vytvořit atmosféru, humor i filozofický přesah. Tady se většina děje skládá z podivně usekaných epizod, které začnou docela zajímavě, ale vyšumí do ztracena. Kniha působí strašně roztříštěně, jako slepenec vedlejších questů bez pořádné pointy. A když už se něco začne opravdu rozjíždět, autor to rychle utne a jde dál.

Další věc, která mě dost tahala za oči, byla přehnaná latinština a šermířská terminologie. V původních knihách byly souboje živé, přehledné a měly tempo. Tady jsem měl občas pocit, že čtu učebnici historického šermu. Místo atmosféry jen hromada termínů, které působí spíš samoúčelně než cool.

Co ale zamrzí nejvíc, je absence toho „zaklínačského kouzla“. Chybí silné vedlejší postavy, zapamatovatelné dialogy i ikonické momenty. Některé pasáže jsou vyloženě nudné a dlouhé, jiné zase uspěchané. Finále pak působí, jako by autora už psaní přestalo bavit a potřeboval to rychle uzavřít.

Abych nebyl jen negativní, pořád je to Sapkowski. Občas tam probleskne stará atmosféra, pár scén je opravdu povedených a návrat do světa Zaklínače má pořád svoje kouzlo. Jenže těch momentů je strašně málo. Ve výsledku jsem měl spíš pocit, že autor recykluje staré nápady a snaží se znovu oživit něco, co už bylo dávno perfektně uzavřené.

Výzva 2026 - Kniha s obálkou obsahující pouze jeden objekt.
Tedy medailon školy zmije. Pravděpodobně :)
Moc jsem se na čtení těšil - o to více, že jsem necelých tři sta stran zfoukl během jednoho víkendu a to nejsem žádný zázračný rychlík...
O knize jsem si moc nezjišťoval a tak mě překvapilo, že Geralt tu není ten cynický řešitel problémů s bestiemi, ale pouze floutek, který jde poprvé na Stezku. Inu: každý jsme nějak začínali. A nejvíc mě asi překvapilo, jak důležité postavy jsou v jeho příbězích Marigold, trpaslíci, Yennefer, Triss, Shani, další zaklínači a spousta a spousta epizodních postaviček. Bez nich jsou ty příběhy... Řekněme, že ploché. Poloviční. Ale jinak je knížka naprosto fajn, jako stoprocentní zaklínačofil jsem si i tak rochnil :)

(SPOILER) Až při čtení tohoto dílu jsem si, díky jejich absenci, uvědomil, jak důležité pro celkový dojem série byly postavy Yenefer a Ciri. Povídky jsou zábavné, dílo dobře napsané, ale ženy, které tvořily děj celé ságy o zaklínači tomu prostě chybí.

Návrat ke Geraltovi mě moc bavil. Tentokrát jeho první krůčky po stezce. Jeho první chyby a jizvy.
Velmi povedená kniha!

Tohle bylo hodně dobře nakopnuté a moc jsem se na to těšila :)

Možná by se tam našla nějaká drobná nesrovnalost - jedna postava tu nosí přídomek z Rivie, což možná zaklínače v budoucnu z nějakých osobních důvodů inspiruje k rozšíření jména. Přitom by podle všeho měl na takový přídomek přijít už na Kaer Morhen a trénovat přízvuk, hm. Ale tahle možná osobní cesta se mi také líbí. Zatím prostě Geralt, tak uvidíme, jak se to vyvrbí :)

Jak už tu psali jiní, je trochu škoda, že jsme neviděli více vzpomínek z výcviku a raného dospívání, to by jistě taky stálo za to. Tak třeba příště.

Objevilo se tu spoustu znamých náznaků - vidle, pověst o věnování "toho, o čem otec neví a najde doma" výměnou za služby, příběh se strigou, i když v trochu jiné verzi. Postavy jsou naopak kromě kněžek od Melitelé úplně nové a neznámé, což je osvěžující. Různé příhody byly akční, čtivé, dojemné, veselé i dobrodružné a konec docela překvapivý :)

Osobně doufám, že se s Geraltem ještě zdaleka neloučíme, to je prostě srdcový lore :)

Zpátky na stezku!
Sapkowski nám poskytl další díl ze světa zaklínače. Nyní sledujeme mladého a nezkušeného Geralta, který čerstvě opustil Kaer Morhen.
Příběh i zápletka byla dobrá, ALE možná jsem čekala něco o trochu více a hlavně odhalení nějakých velkých tajemství. Třeba něco o Kaer Morhen, Geraltově původu či jeho rozhodnutí si přivlastnit přídomek "z Rivie".
I přes ta malá nevyřčená tajemství bylo čtení napínavé a mohli jsme sledovat vývoj mladého zaklínače a jeho těžká rozhodnutí, která ho vedla na nejedno rozcestí.

Jsem spokojen, líbilo se mi to velmi. Sapkowski umí fakt popsat živoucí uvěřitelné světy a Geraltův příběh je vystavěn skvěle. Akorát by mě zajímalo, jak to pak dopadlo na tom břehu moře. Jestli po vyřešení příšery ještě dokončil to, proč k tomu pobřeží jel, nebo jestli to nechal plavat.

Původní zaklínačské knihy budou asi navždy nejlepší, ale tento prequel rozhodně není žádná kniha do počtu. Stává se plnohodnotnou součástí ságy a až budu sérii znovu číst, Rozcestí krkavců bude mít své místo vedle původních knih.
Sledujeme mladého, začínajícího Geralta, který ještě není tím Geraltem, jak ho známe. Má v sobě mladický optimismus a cit pro hrdinství, chce dělat to, co je správné a spravedlivé. Ještě není tak spráskaný a zklamaný světem a nevidí, jak moc je svět zkažený. Je mladý a nezkušený, proto je pro něj střet s realitou těžký. Naštěstí mu pomáhá nový mentor. Je to starý zaklínač, který pomůže Geralta formovat a který má svá tajemství a důležitou minulost.
Historie se opakuje a některé osudy prostě nejdou změnit, proto je hezké vidět paralely ve vývoji vztahu mentora a učedníka. Dříve Geralt a Ciri, nyní Holt a Geralt.
Konat dobro, nebo stát stranou a být neutrální? Pronásledovat pomstu, nebo to nechat být a dělat jen to, k čemu jsi předurčen? Geralt stojí na pomyslném rozcestí a musí se rozhodnout.
A nakonec se rozhodne.
Tak se zrodí Geralt z Rivie.

(SPOILER) Moc ráda jsem se vrátila do světa Zaklínače a doplnila si příběh o události, které předcházely ostatním dílům.
Bylo to čtivé, zajímavé a příjemné rozšíření známého univerza.
Přesto mě ale několik věcí zaskočilo. Například opětovné zpracování příběhu se strigou – ten už známe, ačkoliv je to za jiných okolností.
Závěr mi pak přišel poměrně uspěchaný. Čekala jsem, že se dozvím víc o Kaer Morhen, samotném výcviku a jednotlivých zaklínačských školách více o Vesemirovi a ostatních zaklínačích.
Postava Holta byla zajímavě podanná,ale zároveň nijaká- těžko se mi to přesně popisuje.
Na druhou stranu se kniha četla velmi dobře. Sapkowski psát zkrátka umí. Také jsem ocenila, že zde nebylo tolik politiky jako v některých předchozích dílech, což příběhu dodalo svižnější tempo.
Budu doufat v další díly.

Prequel k celé "zaklínačovské" sérii byl Sapkowského perfektní nápad. Seznámení s mladičkým Geraltem a jeho prvními úkoly, s jeho výcvikem a pozdějším mentorem Holtem, o kterém jsem neměl tušení, že vůbec existoval a také s kněžkami z chrámu Melitelé.
Opět výborné čtení, kde sice není tolik příšer, jak jsme zvyklí, o to víc je tady ale těch "příšer" lidských, které jsou ještě horší než ty nadpřirozené a Geralt se s něma musí vypořádat. Čekal jsem ještě, že se objeví mladý Marigold, ale ten ještě nejspíš tahal kačera po dvorku nebo začínal brnkat maximálně tak na kráječ na vajíčka.
Četlo se to víc než dobře, má to spád, napětí a pořád se něco děje, (kromě Geraltových nočních pletek s čarodějakmi :) ) až mě na konci zamrzelo, že už to končí a že mohla být kniha delší.

Bylo velmi příjemné vrátit se do světa zaklínače.
Čtení této knihy mi navodilo příjemné vzpomínaní a cítil jsem se, jako bych se vrátil na staré známe místo.

Je to čirá radost číst zase po čase něco, co člověka baví natolik, že se mu vůbec nechce knížku (sluchátka) na chvilku odložit a také dělat něco jiného.