Mistrovské dílo

od:


KoupitKoupit eknihu

Román s množstvím autobiografických prvků o věčném zápase umělců o vytvoření mistrovského díla a s realistickým hrdinou Claudem Lantierem.

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32391/mistrovske-dilo-32391.jpg 4.538
Série:

Rougon-Macquartové (14.)

Orig. název:

L´Œuvre (1886)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
sick.boy
09.10.2018

Někdy mi přijde, že k Zolovi přistupuji až příliš nekriticky a obdivně, ale když tenhle sympaťák uměl tak strašně dobře psát, že to jinak ani dělat nechci.
Vedle Zabijáka, Germinala a Země přidávám po dočtení Dílo k tomu nejlepšímu z jeho tvorby.
Zola zase, jak je jeho dobrým zvykem, se svými postavami neskutečně vyjebává, vytáhne je z nuznosti, dá jim krátkou naději v podobě šťastného období a pak je vrhne do těch nejhorších sraček, vymáchá je ve všech žumpách Paříže a nakonec je brutálně vyčerpané a v depresích dorazí. Přesto jeho knihy nepůsobí schématicky.
Mám k malířství blízký vztah, občas též něco na plátno naplácám a impresionismus považuju za začátek nejzajímavější etapy malířství a tak jsem měl předpoklady, že mě toto Dílo pobaví.
Skutečnost zase předčila očekávání a příběh posedlého malíře jsem prožíval, jako bych byl jedním z jeho přátel, kterým se svou posedlostí postupně odcizoval a ničil svou rodinu honbou za oním mistrovským dílem.
SPOILER Scénu kdy malíř začne bezprostředně po smrti svého dítěte malovat jeho mrtvolu, zařazuju do své sbírky dech beroucích bizárů, děkuji mistře KONEC SPOILERU
Pak tu máme ohromně dlouhou kapitolu, kdy parta jen prochází výstavou z místnosti do místnosti a hledá přítelův obraz a když něco takového dokáže autor popsat čtivě, to svědčí o tom, že umí, umí, umí.
Ten člověk dokáže psát o nejrůznorodějších tématech jako by je dokonale znal, naprosto suverénně.
Jo a to jak pozitivně vykreslil Zola sám sebe bylo rozkošné, že?

Knihoholka
30.05.2018

Tuhle knihu miluju, četla jsem ji snad třikrát. Nejlepší kniha o umění, která vznikla. Až na ten drsný konec, potrpím si spíš na happy endy. :-) Ale prostředí i postavy vykreslil opravdu přesvědčivě, člověk má úplně chuť se stát chudým strádajícím malířem. :-))

pavelkraus
20.03.2018

Drsné, zanechalo to ve mě silný zážitek. Skoro bych rád zapomněl abych mohl přečíst znova - snad se k tomu po letech zase vrátím.

venora
30.01.2018

Zolovy romány jsou sázkou na jistotu, zde tematika uměleckého světa Paříže, který byl autorovi znám, zaplněna živými a různorodými lidmi a jejich mnohdy trudnými osudy. Klobouk dolů před Zolovými charakteristikami a takřka psychologickými profily jednotlivých postav, i jejich posunem s ubíhajícím dějem - jako v reálném životě...

Pajina68
12.07.2017

Román se mi líbil, je to opět typický Zola, barvitě dokáže vylíčit vše, co o čem zrovna píše. Život bohémů surový, bez příkrasy, takový, jaký zřejmě v té době byl a jak jsem se dočetla, tak tohle je zčásti autobiografie.

Morgause
05.03.2017

Zola mě svým Dílem přesvědčil, že je nejen mistrem popisu prostředí a psychologie postav, ale že také dokáže dokonale vylíčit postupný úpadek lidské mysli spojený s černými stíny bídy, které oběti semknou a už nepustí. Claudův zápal pro práci, který se může zpočátku zdát čtenáři téměř chvályhodným, se píď po pídi mění v naprostou posedlost, nevnímání čehokoliv reálného a živého ve svém okolí, ať už je to vlastní dítě nebo trpící žena. Všichni se v Claudově mysli stali jen subjekty jeho neutuchajícího žáru, který jej má jednoho dne zaživa rozhlodat a donutit ke strašným činům. Claude byl sice inspirován Zolovým přítelem Paulem Cézannem (a na Paulově místě bych Zolovi vrazila pár facek a už s ním v životě nepromluvila jediné slovo), Cézanne však naštěstí nebyl Claude a Claude nebyl Cézanne. Cézanne se na rozdíl od Clauda nikdy nevzdal, nikdy neutekl od svých iluzí do věčného objetí smrti, ale vždycky bojoval a nakonec pro sebe vybojoval uznání a nesmrtelnost, za což si tohoto malíře neuvěřitelně vážím a obdivuji ho. Autor nechává výjimečně čtenáře nahlédnout i do vlastního soukromí, objasňuje i tok myšlenek stojících v pozadí jeho impozantního díla. Pane Zolo, nepřidal jste si ovšem trošku, když jste zmínil, že Vaší jedinou slabou stránkou je mlsný jazyk?

de_baques
30.03.2015

Kniha o uměleckém zanícení a touze prosadit svůj vlastní, svobodný pohled na umění. Předlohu si vzal Zola ze skutečných událostí kolem alternativního Salónu odmítnutých. Tragický příběh mladých milenců není žádná love story, ale jak jsme u Zoly zvyklí - naturalisticky vykreslený souboj s pokrytectvím, bídou a vlastními nedostatky.

Thanyss
16.02.2015

Nevím, jak je to možné, ale každá další kniha od pana Zoly mě nepřestane překvapovat. Ať už se ten člověk pustil do čehokoli, vyšlo mu z toho opravdu mistrovské dílo.
Protentokrát se autor rozhodl nechat nás nahlédnout do svého života, jelikož román obsahuje značné množství autobiografických prvků a vlastně se vůbec nedivím, že Zolův přítel z dětství na něj po vydání této knihy zanevřel.
Ovšem mně Claude Lantier doslova vzal dech. Ten neuvěřitelně sugestivní výlet do hlubin malířovy duše a jeho pozvolna se rozvíjejícího šílenství je jednoduše bravurně napsaný. Úžasná kresba posedlosti, která člověka postupně objímá silněji a silněji ve svém smrtícím stisku a stahuje do temnoty nejenom nešťastného malíře, ale i osoby jemu nejbližší.
A jako vždy se dočkáte i krásných popisů tehdejší Paříže se spoustou jejích malebných zátiší.
Díky, pane Zolo, zase jste mě dostal.

Selket
30.10.2012

Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli odkazu v knize Impresionisté: jejich životní příběhy, kde se o ní autorka zmiňuje jako o takřka autobiografické knize Emile Zoly, v níž stvárnil hlavní roli jeho veliký přítel Cezanne. Po vydání knihy už ale zase tak velkými přáteli nebyli a já se vlastně ani nedivím. Zola tam sám sebe ztvárňuje jako usměvavého poloboha, který se nemění, zatímco všechny okolo ztrhává melancholie či nedostatek peněz. Ani hlavní hrdina není výjimkou a v průběhu knihy se mění v šílence, který přestává vnímat realitu.
Kniha neuvěřitelně detailně popisuje tehdejší Paříž i poměry v uměleckém světě, který tehdy ještě zdaleka nenastoupil na svou milionovou dráhu.
Dříve se mě ptávali, kam bych se chtěla podívat, kdybych se mohla na jeden den vrátit v čase a od přečtení Mistrovského díla mám jasno. Vidět Salón odmítnutých!