Mistrovské dílo

od:

Mistrovské dílo

Román s množstvím autobiografických prvků o věčném zápase umělců o vytvoření mistrovského díla a s realistickým hrdinou Claudem Lantierem.

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32391/mistrovske-dilo-32391.jpg 4.535
Série:

Rougon-Macquartové (14.)

Originální název:

L´Œuvre (1886)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Přidat komentář
Knihoholka
30. května

Tuhle knihu miluju, četla jsem ji snad třikrát. Nejlepší kniha o umění, která vznikla. Až na ten drsný konec, potrpím si spíš na happy endy. :-) Ale prostředí i postavy vykreslil opravdu přesvědčivě, člověk má úplně chuť se stát chudým strádajícím malířem. :-))

pavelkraus
20. března

Drsné, zanechalo to ve mě silný zážitek. Skoro bych rád zapomněl abych mohl přečíst znova - snad se k tomu po letech zase vrátím.

venora
30. ledna

Zolovy romány jsou sázkou na jistotu, zde tematika uměleckého světa Paříže, který byl autorovi znám, zaplněna živými a různorodými lidmi a jejich mnohdy trudnými osudy. Klobouk dolů před Zolovými charakteristikami a takřka psychologickými profily jednotlivých postav, i jejich posunem s ubíhajícím dějem - jako v reálném životě...

Pajina68
12.07.2017

Román se mi líbil, je to opět typický Zola, barvitě dokáže vylíčit vše, co o čem zrovna píše. Život bohémů surový, bez příkrasy, takový, jaký zřejmě v té době byl a jak jsem se dočetla, tak tohle je zčásti autobiografie.

Morgause
05.03.2017

Zola mě svým Dílem přesvědčil, že je nejen mistrem popisu prostředí a psychologie postav, ale že také dokáže dokonale vylíčit postupný úpadek lidské mysli spojený s černými stíny bídy, které oběti semknou a už nepustí. Claudův zápal pro práci, který se může zpočátku zdát čtenáři téměř chvályhodným, se píď po pídi mění v naprostou posedlost, nevnímání čehokoliv reálného a živého ve svém okolí, ať už je to vlastní dítě nebo trpící žena. Všichni se v Claudově mysli stali jen subjekty jeho neutuchajícího žáru, který jej má jednoho dne zaživa rozhlodat a donutit ke strašným činům. Claude byl sice inspirován Zolovým přítelem Paulem Cézannem (a na Paulově místě bych Zolovi vrazila pár facek a už s ním v životě nepromluvila jediné slovo), Cézanne však naštěstí nebyl Claude a Claude nebyl Cézanne. Cézanne se na rozdíl od Clauda nikdy nevzdal, nikdy neutekl od svých iluzí do věčného objetí smrti, ale vždycky bojoval a nakonec pro sebe vybojoval uznání a nesmrtelnost, za což si tohoto malíře neuvěřitelně vážím a obdivuji ho. Autor nechává výjimečně čtenáře nahlédnout i do vlastního soukromí, objasňuje i tok myšlenek stojících v pozadí jeho impozantního díla. Pane Zolo, nepřidal jste si ovšem trošku, když jste zmínil, že Vaší jedinou slabou stránkou je mlsný jazyk?

de_baques
30.03.2015

Kniha o uměleckém zanícení a touze prosadit svůj vlastní, svobodný pohled na umění. Předlohu si vzal Zola ze skutečných událostí kolem alternativního Salónu odmítnutých. Tragický příběh mladých milenců není žádná love story, ale jak jsme u Zoly zvyklí - naturalisticky vykreslený souboj s pokrytectvím, bídou a vlastními nedostatky.

Thanyss
16.02.2015

Nevím, jak je to možné, ale každá další kniha od pana Zoly mě nepřestane překvapovat. Ať už se ten člověk pustil do čehokoli, vyšlo mu z toho opravdu mistrovské dílo.
Protentokrát se autor rozhodl nechat nás nahlédnout do svého života, jelikož román obsahuje značné množství autobiografických prvků a vlastně se vůbec nedivím, že Zolův přítel z dětství na něj po vydání této knihy zanevřel.
Ovšem mně Claude Lantier doslova vzal dech. Ten neuvěřitelně sugestivní výlet do hlubin malířovy duše a jeho pozvolna se rozvíjejícího šílenství je jednoduše bravurně napsaný. Úžasná kresba posedlosti, která člověka postupně objímá silněji a silněji ve svém smrtícím stisku a stahuje do temnoty nejenom nešťastného malíře, ale i osoby jemu nejbližší.
A jako vždy se dočkáte i krásných popisů tehdejší Paříže se spoustou jejích malebných zátiší.
Díky, pane Zolo, zase jste mě dostal.

Selket
30.10.2012

Knihu jsem si půjčila hlavně kvůli odkazu v knize Impresionisté: jejich životní příběhy, kde se o ní autorka zmiňuje jako o takřka autobiografické knize Emile Zoly, v níž stvárnil hlavní roli jeho veliký přítel Cezanne. Po vydání knihy už ale zase tak velkými přáteli nebyli a já se vlastně ani nedivím. Zola tam sám sebe ztvárňuje jako usměvavého poloboha, který se nemění, zatímco všechny okolo ztrhává melancholie či nedostatek peněz. Ani hlavní hrdina není výjimkou a v průběhu knihy se mění v šílence, který přestává vnímat realitu.
Kniha neuvěřitelně detailně popisuje tehdejší Paříž i poměry v uměleckém světě, který tehdy ještě zdaleka nenastoupil na svou milionovou dráhu.
Dříve se mě ptávali, kam bych se chtěla podívat, kdybych se mohla na jeden den vrátit v čase a od přečtení Mistrovského díla mám jasno. Vidět Salón odmítnutých!