Roucho
Lloyd Cassel Douglas
Román Roucho se odehrává v době říše římské za císařů Tiberia a Caliguly, tj. v první polovině 1. století po Kristu. Líčí neobvyklou životní cestu hlavního hrdiny, římského patricije Marcella: Zúčastnil se hostiny na císařském dvoře, kde opilého následníka trůnu hosté oslavovali jako boha. To přišlo Marcellovi k smíchu. Za trest byl proto poslán do nehostinné Gazy v Palestině a ustanoven velitelem tamní římské posádky. Znamenalo to pro něj odloučení od jeho milé dívky Diany i od rodičů, doprovázet ho směl jen věrný otrok Demetrius. Mezi povinnosti posádky římské pevnosti v Gaze patřilo udržovat v Jeruzalémě klid o velikonočních svátcích. Marcellově setnině navíc připadl úkol skutečně „historický“ – ukřižovat Ježíše Krista. Tak se k němu, do jeho vlastnictví dostalo Kristovo roucho. Nebyl to ovšem pouhý kus látky. Brzy se ukázalo, že na toho, kdo se ho dotkne nebo se do něj obleče, mocně působí. Roucho začíná tedy v Marcellově životě zaujímat čím dál tím důležitější místo, až dramaticky změní celý jeho život… Roucho (poprvé vydáno v roce 1942) může někomu vzdáleně připomínat slavný Sienkiewiczův román Quo vadis? V anglicky mluvících zemích se ho ve 20. století prodalo přes tři miliony výtisků, přeloženo bylo také do mnoha jazyků. Za druhé světové války ho v nacistických zajateckých táborech rozšiřovala křesťanská organizace YMCA.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Robe , 2010
více info...
Přidat komentář
Pěknou románovou formou přiblíženy okamžiky ukřižování Ježíše Krista a vznik prvních křesťanů.
"Císaři! Přeje-li si říše pokoj, spravedlnost a dobrou vůli mezi lidmi, můj král bude pomáhat říši i císaři. Jestliže však říše i císař budou pokračovat v zotročování a zabíjení, které uvedlo svět do agónie, hrůzy a zoufalství a nezbude-li lidstvu nic než naděje v okovy, hlad a pochopy naší říše, pak můj král nastoupí svou vítěznou cestu světem a veškeré zlo napraví! Ne snad již zítra, pane! Císaři se nedostane štěstí dočkat se nastolení tohoto nového království. Jeho příchod je však jistý!" str. 418-419
Knihu jsem si půjčila, protože v popisku bylo, že je podobná knize Quo Vadis. Je to příběh vojáka, který ukřižoval Ježíše Krista a po roce se vrací zpět do Jeruzaléma a ptá se, kdo to vlastně byl ten popravený. Potkává učedníky, uzdravené a postupně uvěří. Kniha není tak pozitivní jako Quo Vadis a má uvěřitelnější konec.
Tahle kniha je pro mne TOP, jeden z nejsilnějších románů o Kristově ukřižování a o obrácení člověka. Prostými slovy, velmi čtivě je zde zpřítomněna velká lidská naděje a Boží láska. Příběh mi doslova vehnal slzy do očí a jeho přečtení bylo pro mne opravdu silným strhujícím zážitkem, ke kterému se ráda v duchu vracím.
Ze začátku se mi kniha líbila, ale pak se historický román zvrhnul do křesťanské literatury. Římská říše je prohnilá, legionáři mají zlomyslný a potměšilý úsměv a zvířecký hlas, Herodes je římský donašeč a Salome je nebezpečná fena. Neustále se probírají různé Kristovy zázraky, mrzáci začínají chodit a lidé se mění k lepšímu. Konec jsem už jen prolistoval. S Gravesem to opravdu, ale opravdu nemá nic společného. Mělo mě varovat, že knihu napsal luteránský pastor.
Štítky knihy
Ježíš Kristus rané křesťanství náboženské relikvie Caligula, římský císař, 12–41 Tiberius
Roucho
Kniha Roucho je v
| Přečtených | 36x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 12x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Moje pocit z této knihy jsou velmi smíšené, ale uznávám, že když člověk jednou uvidí The Chosen, potom dost věcí vidí optikou těchto obrazů. A zároveň samozřejmě vždycky to svádí tyto příběhy srovnávat s Quo Vadis, což je za mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla, a tento román kvalitou ani příběhem na Quo Vadis nedosahuje ani náhodou.
Příběh je vcelku fajn, ale na druhou stranu byl dost roztahaný a místy jsem se fakt nudila a čekala, kdy dostane nějaký zajímavý zvrat. Top postava byl jednoznačně Demetrius, škoda, že jeho prožívání a jeho způsobu vidění věcí nebyl věnovaný takový prostor, jaký byl věnovaný Marcellovi. Skvěle byli vykreslení i jednotliví císařové. Konec byl pro mě dost nečekaný, představovala jsem si od začátku jiný scénář.
Celkově je to velmi fajn oddechovka.