Rosnička
Jakub Deml
Deníkově dokumentární kniha. „...těmi Rosničkami chtěl bych posléze obnoviti slávu a důležitost (almanachů) v tom smyslu, že [...] bych v těchto Rosničkách uveřejňoval pak i myšlenky, duchovní zkušenosti a původní i překladatelské práce též jiných autorů...“ J. D. Tento plán autor neuskutečnil, ale „Rosničky“ nahradily o pár let později Šlépěje... Deml Rosničku nepředložil církevnímu schválení – dostává nařízení, aby opustil venkov a usadil se ve městě – stěhuje se tedy do Prahy a koresponduje se svou mecenáškou Eliškou Wiesenbergerovou.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1934 |  Zapomenuté světlo |
| 2000 |  Moji přátelé |
| 1912 | Hrad smrti |
| 1914 | Tanec smrti |
| 1931 | Mé svědectví o Otokaru Březinovi |
Kniha Rosnička je v
| Přečtených | 3x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 2x |
Výpisek: „Nejčastějším a nejhlubším pokušením člověka jest: pochybovati o své slávě. ‚Co se bojíte, malověrní?‘ Věřiti ve svou slávu jest naší povinností, pravím všem hlupákům, kteří mne nepřestávají nazývati pyšným. Věřím v Boha Otce Všemohoucího…… život věčný, amen! V celém křesťanském kredu není ani jediného slova, které by neřvalo jako král pouště, že jsme slavni. Jsouce v milosti Boží, jsme mnohonásobně slavni. Dle sv. Terezie, máme si být této slávy vědomi. Máme se jí před sebou honositi. Naše hříchy dobře uchopí kořeny naší bytosti, takže se nemusíme příliš obávat, že za živa se utrhneme a vletíme do nebes. Dnešní lidé útočí na pýchu, aby mohli ve cti žít jako prasata. – Smutku se chraňme, jedině smutek je neklamným znamením pýchy.“