Rosemary má děťátko

Legendárny horor, v ktorom ma okrem čoraz väčších obáv hlavnej hrdinky z vlastného okolia bavili aj popisy dobových medziľudských vzťahov a celkovo fungovania spoločnosti. Všetky tie pribúdajúce náznaky, ktorým viac či menej verí, až po odhalenie sprisahania v závere a bezmoc v pokročilom štádiu tehotenstva. Veľmi dobré, počúvané ako stará audio nahrávka v podaní Jiřího Zavřela.

Knížku jsem si vybrala do výzvy. Moc nevím, jak ji hodnotit. Je v ní krásně popsáno, jak lze celkem jednoduše manipulovat. Ale někdy mi to přišlo příliš přitažené za vlasy.

Knížku jsem četla už několikrát. Dočetla jsem jí, ale nikdy mě nijak ohromně nezaujala

(SPOILER) Přečteno za dva dny. Ira Levin má pro mě velmi poutavý způsob vyprávění. Psychologii postav dotváří skrze dialogy i stylem jejich projevu. Guy se mi začal protivit každou svojí rejpavou poznámkou a zjevnou touhou být obdivován.

Stále ještě zpracovávám a přemýšlím o samotném konci, kde autor miminko popsal skutečně jako Satana a nabídl tak vypravěči dvě možnosti - Rosmary se zbláznila anebo má kniha skutečně fantaskní prvky. Vlastně nevím, jestli jsem s tím zakončením spokojená, ale knihu jako celek jsem si užila.

Je to tak fantasticky napsané! Snad by se to dalo označit za "nespolehlivého vypravěče", protože autor vypráví jakoby dva příběhy v jednom, jeden banální v popředí, a spousta drobných postřehů a "nadbytečných" informací vytváří podhoubí pro "ten druhý" příběh, a teprve na závěr se oba tyto světy prolnou. Kromě skvělého vypravěčství (či díky němu) si potom čtenář může využít všechny hrůzy, které příběh nabízí, zejména představu, že by byl člověk láskou připoután k partnerovi, který by ani trochu neváhal takto se k vám zachovat. (Anglicky.)

Na čtení jsem se těšila, ale byla to poměrně studená sprcha. Vlastně mi uniká, co na tom všichni mají. Nic děsivého vás nečeká - nejděsivější je asi kombinace manipulace okolí a naivity hlavní postavy. Nutno podotknout, že mě Rosemary neuvěřitelně iritovala. Snad je film lepší, ale zkoušet to nebudu.

(SPOILER) Veľmi zaujímavý nápad, skvelé rešerše a super zápletka. Kniha sa čítala ľahko, človeka až mrazilo, ako sa dá oklamať jednu osobu, keď spolupracuje viac ľudí. Rosemarino šťastné manželstvo prerastie vo frašku len vďaka manželovej chamtivosti. Neviem si predstaviť, že by mňa môj muž len tak "odovzdal" na sexuálne zneužitie nejakým pošahaným satanistom. :-)

Je to napsáno tak, že musíte číst dál a dál až je jasný(?) konec. Nic děsivého, ale čtivého určitě. Doporučuji

Další kultovní klasika za mnou, díky ČV. Než hororový příběh na mě zapůsobila síla lidského ovládání a beznaděj. Konec byl strašidelnější, ale spíše až dětinsky zrežírovaný, no satanova syna už asi nemusím číst...

Film jsem viděla kdysi dávno, ale do knihy jsem se pustila až teď a přišla mi ještě strašidelnější. Respektive není to druh hororu, u kterého bych si hryzala nehty strachem, ale ta atmosféra byla dusivá a nepříjemná mnohem víc, než to na mě působilo v tom filmu.
Zajímavé bylo prostředí New Yorku v 60. letech, i ten starý dům opředený duchařskými historkami. Být na místě Rosemary, tak bych se tam chtěla nastěhovat taky:)
Co se mi naopak zprvu hodně nelíbilo, byl doslov Radoslava Nenadála na konci knihy, který podsouvá čtenáři myšlenku, že to celé byly jen Rosemaryiny halucinace způsobené tím, že New York je fujky atd. Což mi tam vůbec nesedělo a ani to neodpovídalo autorovým záměrům. Pak jsem se nad tím zamyslela víc a došlo mi, že jsem v knihobudce vyhrabala vydání ze 70. let = normalizace, cenzura, hororům coby podřadnému žánru tady pšenka nekvetla, takže aby tady něco takového vůbec mohli vydat, zabalit to do takových hemzů zřejmě bylo nezbytné. Takže naopak klobouček dolů, že pan Nenadál pomohl tohle dílo k českým čtenářům dostat už tehdy.

Další kniha do čtenářské výzvy. Čtení jsem si užila, líbilo se mi to. Za mě doporučuji.85%

(SPOILER) Skvěle napsané, ta potřebná atmosféra na mě dýchala z každé stránky. Ano, nebyl to děsivý horor jako z pera Kinga, ale i tak to bylo super. Do poslední chvíle doufáte, že všechny ty náhody byly opravdu jen náhody... Teď mám jen dilema, jestli sáhnout i po pokračování, ale má to jen 250 stránek, tak to asi risknu :)

Díky čtenářské výzvě se ke mně dostala tato skvělá knížka. Je velmi čtivě a napínavě napsaná. Musela jsem číst dál a dál. Nemohla jsem se odtrhnout. To se mi stává jen u těch nejlepších z nejlepších kousků.

Ano, Rosemary je strašně naivní až hloupoučká. Tak nějak víte, co bude následovat, ale to rozhodně na bodech knížce neubírá. Ze mě jen malinké mínus za otevřený konec. Nicméně doporučuji všemi deseti! Prostě si ji musíte přečíst!

V první řadě musím říct, že kniha je perfektně zlověstná a spousta náznaků, že je něco v nepořádku, mě nutila obracet další a další stránky. Na druhou stranu posledních 10-15 % mohlo být míň utržených že řetězu, ve výsledku by to pak působilo mnohem uvěřitelněji a tím pádem i děsivěji. Taky mě už cca od půlky postava Rosemary trochu štvala svou naivitou, kdy byla sice nonstop na pochybách, ale vždycky si hned řekla, že to s ní všichni určitě myslí dobře.

Mohlo to být hororovější, napínavější, mysterioznější... prostě něco víc. Prakticky celou dobu čtenář ví, co se tam děje - malé překvapení na konci spočívalo v tom, že to byl JEHO syn, a to bylo všechno. Rosemary bohužel velmi naivní a asi hloupá, i když je to příběh ze 60. let, tak přece musela mít aspoň nějaké tušení. Hlavně kvůli tomu se mi to prostě zdálo neuvěřitelné.

Jako bych tento příběh už četla nebo viděla, nicméně se tomu tak předtím nestalo. Úplně jsem celou dobu tušila, kde se skrývá zlo a nemoci věřit nikomu, ani svému manželovi? Pro mě děsně předvídatelné. Asi klasika, nijak neurazí, ale ani extra nenadchne. Možná někdy ze zvědavosti sáhnu pro úplnost po pokračování.

Hororová klasika, která neomrzí a nezestárne. Atmosféra, psychologie postav a tajemno, tři klíčová slova. Obejde se to bez brutality a přesto se člověk chvílemi dost bojí. Mysteriózno je dávkováno po kapkách a tak nenápadně, že čtenář netuší do poslední chvíle, co si má myslet. Závěr knihy je pro Iru Levina typický.

Dlouho jsem si chtěla přečíst tuto klasiku. Díky ČV jsem se k tomu konečně dostala. Velmi čtivé a napínavé.

Rosemary má děťátko - hezky to zní, o to víc člověka překvapí, když děťátko vystrkuje růžky. Kniha uváděná jako horor - na mne to tak moc nepůsobilo. Knihu jsem přečetla s chutí. Byla jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než se Rosemary kontrolka v hlavě rozbliká.
Film jsem neviděla, kniha stačí.