Já, robot

Isaac Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace a hlavně: tři zákony robotiky. Jakže znějí? 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy... celý text

Isaac Asimov – při tomto jménu se všem příznivcům a čtenářům SF vybaví dvě věci – románový cyklus Nadace a hlavně: tři zákony robotiky. Jakže znějí?

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí sám sebe chránit před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Tvůrcem a otcem celé robotické etiky je právě americký spisovatel Isaac Asimov. V této dnes již klasické sbírce nacházíme jedny z nejlepších povídek, jaké kdy byly na toto téma napsány. A nelze jen dodat, že myšlenky v nich obsažené nijak nestárnou – spíše naopak. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/24_/246/ja-robot-gAw-246.jpg 4.5843
Originální název:

I, Robot (1950)

Žánr:
Literatura světová, Povídky, Sci-fi
Vydáno:, Ivo Železný
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (82)

Přidat komentář
darque
17. srpna

Velmi čtivé, úžasná vize z před půl století. Nejzajímavější mi přišlo, jak si tehdy lidé představovaly budoucnost. Mrzela mě občas nelogičnost světa, ale možná je to způsobeno všechno tím, co víme dnes....

PavlineCZka
17. srpna

Bylo mi doporučeno, že je to vhodná četba pro ty, kteří jinak scifi moc nefandí. Příběhy se vždy řídí jasnými zákony robotiky, takže při několika posledních už celkem dokážete předpovědět pointu. Z toho důvodu mě kniha s postupujícím čtením bavila méně a méně.

olle3
02. srpna

Knihu jsem otevřel až po (několikátém) shlédnutí filmu. Byl jsem potom velice překvapen, když jsem zjistil, že si tvůrci z knižní verze vzali jen pointu, pár jmen a tři zákony.

Nutno dodat, že dobře udělali. Zatímco Já robot z hollywoodské produkce je jeden z nejlepších sci-fi počinů, se kterými jsem se setkal, o knize se to říct nedá.

Pokud jsou velmi vysoká hodnocení udělována kvůli smělým robotickým vizím, tak to chápu. Představit si potencionální problémy s myslícími stroji v době, kdy neexistoval internet a počítače se nedaly vyrobit menší, než šatní skříň (a zvládaly sotva násobení), nemohl leckdo. Rovněž nápady týkající se tří zákonů a způsoby, jak je obejít, bych označil za téměř geniální. Ale jak se ukázalo, bohužel to na dobrou knihu nestačí.

Soft sci-fi jsem nikdy nemusel, ale když už - tak jelikož v něm jde hlavně o dialogy - měly by za to stát. Zde tomu tak není. Konverzace mi přišly odfláknuté. Vysvětlující rozmluvy, které objasňují čtenářům co je potřeba tak, aby se to hodilo autorovi, ale ne postavám, bych čekal u amatérských spisovatelů. A právě postavy s tím vším souvisí. Nejsou lidské a uvěřitelné - např. všichni vědci se věčně dohadují a nadávají si jako malé děti. Stejně tak názvy jako Stroj nebo Mozek mě nepřesvědčily o nějaké vyšší propracovanosti.

Nejvíc mě štvalo asi to, že si autor vysvětloval, co se mu zrovna chtělo a ignoroval logické otázky, které se mnohdy přímo nabízely. Tohle je ale asi vinou toho, jak si myslící stroje Asimov představoval - jinak než pracují počítače dnes. Proto tohle jako chybu nelze označit a proto nevyčítám třeba ani to, že v budoucnosti psali ještě na papír, používali mapy a museli plnit pracovní plány. To však neznamená, že se to četlo o to lépe.

Shrnu to asi takto: Na svou dobu možná odvážné dílo plné nadčasových myšlenek, ale po literární stránce podprůměrné, a číst mě nebavilo.


Další recenze naleznete na http://sekerkatomas.cz

Rosie5
19. července

Knihu jsem přečetla,chtěla jsem zkusit něco od tohoto autora ,ale nemůžu říct, ze by mě moc zaujala . Možnou výjimkou by mohla byt povídka Robbie, která se mi opravdu líbila,kde malá Glorie musí ubránit svého plechového kamaráda před pečující matkou. Pro někoho ovšem může být kniha velmi zábavná.

Katranis
03. července

Já, robot je úžasná kniha. Rozhodně doporučuji. Myšlenka byla sice poté několikrát přepracována, ale varování zůstává stejné. Při pohledu na chodící robolidi, robokočky, robopsy, na robovýrobu, roboarmádu, robocookies hlídače, mi mrazí po zádech. Po přečtení knihy robosrdce zaplesá, ale já si jdu zakrýt wifi, vypnout elektrické hodiny, odpojit elektrickou ochranu, neboť s nimi se cítím ve větším nebezpečí než mezi lidmi, kteří mají aspoň to srdce a ty lidské emoce.

Lector
05. června

Další chod v menu recyklované sci-fi, dalo by se říci. „Recyklované“, ale vynikající, klasické, nadčasové a ovlivňující žánr. Kdo se nesetkal s Asimovovými robotickými zákony citovanými napříč žánrem? Kolik literárních a filmových děl, byť nepatrně, ovlivnily. Mnoho čtenářů, ani netuší, odkud pocházejí.
Jak to tak bývá, po letech jsem v knize „objevil“ nové dimenze a žasl nad nimi, respektive nad géniem jejich autora.
Člověk se může, jako u mnoha jiných raných sci-fi, pokud si neuvědomí rok vydání, pozastavit nad naivním ztvárněním budoucí techniky. Ale dokážeme si představit komunikační přístroje za 10 – 15 let?
Na Asimovově díle však není podstatná podoba robotů a jejich některé (ne)dovednosti (např. syntéza hlasu), ale filozofický rozměr, který významně předbíhá dobu a v době prvních elektronkových počítačů formuluje problémy, které ještě ani dnes neumíme dobře vystihnout.
Vrátím se k technice: Zaujal mne „princip“ pozitronického mozku. Asimov píše o tom, že odborníci v podstatě chápou, jak funguje, ale neumí popsat, co se v něm ve skutečnosti děje. Ve stejné situaci jsme dnes s prvními kvantovými počítači. Principy jsou jasné, ale jejich konstruktéři neumí popsat, jak vypadá jejich reálná činnost, právě proto, že jde o kvantové procesy. Zdá se, že Asimovovův pozitronický mozek našel svoji reálnou tvář (i když kvantové počítače mají zatím daleko do univerzálnosti i stávajících PC).
A trochu se chci pozastavit u povídky „Konflikt nikoli nevyhnutelný“. Zaujala mne autorova vize světa v polovině 21. století. Do ní nám ještě nějaký ten pátek zbývá, ale už nyní je zřejmé, jak Asimov dobře odhadl např. budoucí roli Evropy ve světovém dění.

„Možná - a tím neříkám nic nového - že celá naše technická civilizace více neštěstí a bídy vytvořila než odstranila.“ Isaac Asimov.

Faila
02. června

Přes půl století stará kniha, která i dnes - a možná zvláště dnes - nabízí spoustu zajímavých námětů k zamyšlení.

ZlýJabko
27. května

"Inu, jedna možnost, jak by robot mohl uhodit člověka, aniž by porušil Zákony, by tu byla. Jediná."
"A to?"
"Pokud je člověk, který má být uhozen, jen další robot. Sbohem, pane Bayrley."

Absolutně. Geniální.

Ikkju
17. května

Knihu jsem si po letech poslechl v audio formátu namluveném panem Nedělou, zvláštní, že z příběhů jsem si moc nepamatoval, ale myšlenka, že by nás nakonec mohli/měli řídit roboti se mi z prvního čtení zaryla do paměti - nejspíš pod vlivem krásně popsaných her Robieho s holčičkou z první povídky, a elegance, s jakou zabránili globálnímu konfliktu z povídky poslední.

Nicméně asimovy robotické zákony jsou bohužel scifi, první aplikace bývají výjimečně jinde než ve vojenství. Osobně nevěřím ve zlou vůli strojů, ale mám obavy, že v některých hrách je konflikt jediné matematicky správné vyústění - a nejspíš jenom strach z nicoty je ta tenká čára, která nás možná už párkrát zachránila - a nejsem si jistý, jestli jsou stroje tímhle strachem, na rozdíl od člověka, vyzbrojeny..

Zajímavá byla i povídka o robotovi, který jak se zdálo, dokázal číst myšlenky. Ten mechanismus vystihuje myslím úžasně metodu, jakou často používají podvodníci a šmejdi jistého druhu - jen jejich motivace je méně vznešená, než motivace nešťastného robota..

annakolin
13. května

Po neuvěřitelně dlouhém čtenářském bloku mi tato kniha pomohla znovu si čtení zamilovat! Po pravdě jsem se zprvu bála toho, že kniha bude naivní, vzhledem k tomu, že je poměrně stará, ale nakonec mě příjemně překvapila. Doporučuji :)

Karcoolka2210
20. dubna

Slušné, ale nie až také super. Toť môj krátky komentár ;) AJ

Paldini
31. ledna

Bohužel, čas se na knize podepsal. Povídky jsou napsány naivně s předvídatelnými pointami. Je to o to horší, že ve většině povídek, jsou hlavními hrdiny vědci, kteří nejsou schopni přijít na nějaký banální problém, jehož řešení celou dobu bije do očí.

H4N1CK4
17. ledna

Knihu jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy 2017 – kniha odehrávající se v budoucnosti.
Do tohoto bodu výzvy se mi nejvíc nechtělo, tak jsem si ho raději odbyla mezi prvními. Ve sci-fi žánru se moc nevyznám, takže jsem vybrala knihu, jejíž název mi zněl aspoň trochu povědomě. Navíc jsem si říkala, že když jde o povídky, tak to by v tom byl čert, aby mě aspoň jedna nebavila.
A byla jsem příjemně překvapená – Isaac Asimov píše čtivě, příliš nezabředá do technických detailů (naštěstí!) a děj docela odsýpá. Je opravdu zajímavé číst, jak si před 70 lety představoval naši současnost a jak bychom v této době podle jeho představ už měli mít vyspělé roboty, létat na Merkur a těžit na asteroidech.
Povídky většinou řeší nějaké dilema nebo problém, který se vztahuje ke třem zákonům robotiky, a vždycky jsem byla zvědavá, jak si s tím hlavní postavy poradí. Některé povídky jsem zhltla jedním dechem a jiné se mi četly hůře, ale skoro všechny obsahovaly zajímavou pointu. Nejvíc se mi rozhodně líbila povídka Malý ztracený robot, dále mě bavil Lhář! a Důkaz.

Madluska
05. ledna

Sice nejsem kdovíjaký fanoušek sci-fi (popravdě mě nadchlo zatím máloco - nejvíc asi Červený trpaslík, což se asi dvakrát nepočítá, radši to nechme stranou :-)), ale tohle bylo vážně dobré! Neskutečně promyšlená kniha, která je sice "jen sbírkou povídek", nicméně výtečně propojená úryvky rozhovorů s robopsycholožkou Susan Calvinovou, jež pamatuje roboty ještě "v plenkách" a zároveň se jim věnuje až do své smrti v požehnaném věku 82 let. Ze začátku jsem si říkala - no to je toho, tak si robot hraje s holčičkou (Robbie), ovšem jak se vyvíjeli roboti, tak se také prohlubovaly problémy. Osobně mě nejvíc oslovily poslední 2 povídky - Důkaz a Konflikt nikoliv nevyhnutelný, třebaže bych si je potřebovala přečíst ještě několikrát (protože nejsem Stroj, abych to přelouskala a zpracovala všechno najednou :-)). Důkaz je mimochodem úplná učebnice manipulativního chování - a to až do konce. :-)
Závěrem bych ještě ráda dodala, že se mi na knize líbilo i to, jak v několika větách dovedl Asimov perfektně vystihnout i zcela odlišné situace. Na důkaz několik založených citací:

George Weston se cítil dobře. Bylo to ostatně jeho zvykem, cítit se o nedělních odpoledních dobře. Spořádal dobrý, vydatný oběd, natáhl se s nedělním číslem Timesů na příjemný, měkký, omšelý gauč, na nohou měl papuče a na sobě košili s krátkým rukávem. Je snad někdo, komu by bylo jinak než dobře?
Proto ho moc nepotěšilo, když do pokoje vešla jeho žena. Po deseti letech manželství byl pořád takový nenapravitelný blázínek, že ji miloval a vždycky ji rád viděl. Ale čas v neděli odpoledne právě po obědě byl zasvěcený jemu a jeho představa o pohodlí znamenala, že ho na dvě až tři hodiny nechají osamotě. Proto pevně upřel zrak na poslední zprávy o Lefebrově a Yoshidově expedici na Mars (tahle odstartovala z měsíční základny a možná e opravdu uspěje) a předstíral, že si manželky nevšiml.
Paní Westonová trpělivě dvě minuty čekala, pak další dvě minuty čekala netrpělivě a nakonec ticho prolomila.
(Já, robot; Argo, 1. vyd., 2012, ISBN978-80-257-0472-1; s. 20; pov. Robbie)

Následovalo učiněné peklo.
Nic lepšího si tradicionalisté nemohli přát. Netvořili žádnou politickou stranu a formálně se nehlásili k žádnému náboženství. V podstatě to byli lidé, kteří se nedokázali přizpůsobit tomu, čemu se v době objevení atomu začalo říkat atomový věk. Jednoduše toužili po takzvaném jednoduchém, který těm, co takový život skutečně žili, asi moc jednoduchý nepřipadal.
(Tamtéž, s. 209; pov. Důkaz)

"Každé stadium lidského vývoje, Susan," začal koordinátor, "mělo svůj vlastní jedinečný typ lidského konfliktu - svou vlastní paletu problémů, které bylo údajně možné vyřešit jedině silou. Ve skutečnosti, ačkoliv je to skličující, síla nikdy dotyčný problém nevyřešila. Ten místo toho přetrval řadu konfliktů a pak zmizel sám od sebe - jak se to řekne - už vím - 'nezarachotilo to, ale jen zašumělo'. Zároveň se změnou ekonomického a společenského prostředí. A pak přišly nové problémy a nové série válek. Zjevně nekonečný cyklus. (...)"
(Tamtéž, s. 225; pov. Konflikt nikoli nevyhnutelný)

"Celý ostatní svět zjevně nemohl existovat zčásti anglicky, zčásti francouzsky, zčásti německy a tak dál. - Dokud se nacionalistická hnutí nerozšířila natolik, aby ostatní svět vyřešil to, co všechny války vyřešit nedokázaly, a rozhodl se, že může docela pohodlně existovat bez Evropy."
(Tamtéž, s. 226; pov. Konflikt nikoli nevyhnutelný)

Myslím, že Asimov měl neobyčejný dar odhadnout, čeho by lidé mohli být schopní. A proto vymyslel roboty. Frajer!

trudoš
29.12.2016

Povídková sbírka Já, robot vyšla v Čechách již v několika vydáních a ještě pár jich v budoucnu určitě bude. Už jen proto, že má stále koho oslovit a na koho zapůsobit. V devíti příbězích - v nichž se často za pomoci selské dedukce a „robotické psychologie“ řeší problematické vztahy mezi člověkem a strojem - autor nenásilnou formou různě ohýbá slavnou trojici robotických zákonů. Poukazuje na rozdíly mezi chybujícími lidmi a výkonnými roboty, stejně jako na absurdnost důsledného dodržování programových příkazů.
Isaac Asimov má dar vypravěče, který mluví napříč generacemi. Nejsilnější je v postavách, které jsou přirozené a veskrze lidské, díky čemuž se do nich čtenář hravě promítne. Ústřední hrdinkou je pak postarší doktorka Susan Calvinová, která lépe vychází s chladně uvažujícími roboty než s nepředvídatelnými lidmi. Tedy žádná milá stařenka ani patetická ikona, přesto si vás pro svůj ironický sarkasmus zcela získá, stejně jako miliony fanoušků před vámi. Vlastně tak jako celá kniha.

Etelea
13.12.2016

Smekám před tou genialitou. Klasika všech klasik, na kterou ovšem je potřeba mít tu správnou náladu. Nevím proč jsem se bála. Asi jsem čekala hollywoodem načichlý příběh s Willem Smithem. Překvapení se konalo a bylo velmi milé. Každý příběh mě dostal. Zákony robotiky, které jsou nad vším a přesto se dají aplikovat různě. Doporučuji!

Není to smutné? Asimov (i jiní geniální autoři sci-fi) viděli naši dobu jako technicky vyspělou civilizaci, která zkoumá vzdálené světy, těžkou práci za lidi dělají stroje, které jsou schopny samy myslet, těží kovy z asteroidů atd. Místo toho jsme svědky postupného samoničení. Vzduch, voda i půda jsou toxické, pouště se rozrůstají, denně vymře minimálně jeden živočišný druh. Navzájem se vraždíme, taháme se o území, důležitý je majetek a vliv.

teltri
18.11.2016

Vypočuté ako audiokniha v podaní výborného Milana Nedělu. Výborná kniha o robotoch a robopsychológii. Moja obľúbená téma. Vyrovná sa geniálnym dielam Stanislawa Lema.

LuckaCeallka
12.11.2016

děj se odehrává před nadací, kniha pěkná, vytáhla jsem si ji v knihovně náhodou, vřele doporučuju

maxicos
16.10.2016

Původně jsem si knihu z knihovny vytáhl jen jako společníka pro zkrácení dlouhé chvíle v tramvaji. Proto mě překvapila propracovanost jednotlivých logických problémů. Asimov byl velice chytrý chlapík, čehož je kniha jasným důkazem. Knihu bych označil za sbírku scifi detektivních příběhů, jejichž hlavní hnací silou není kriminální zápletka, nýbrž technický problém.

Mako123123
22.09.2016

Tak ako mnohí i ja som si myslel že to bude ako film Ja robot (ktorý sa mne dosť páčil a pre to som sa na toto tešil) ale nebolo to tak a je to asi aj lepšie, kedže film je akčný zaujímavý ale oproti Asimovovej tvorbe až detsky jednoduchý... tuná je viacero kratších príbehov ktoré predostierajú zložitejšie problémy a to je na tom dobré... niekedy je krátkosť poviedky ale na škodu, niekedy je to akurát. Občas som mal problém uveriť tomu žeby robot nezachránil človeka pričom by pri pokuse sám zomrel len na základe úvahy abnormálneho robota, alebo tvrdeniu r.psychologičky... ale inak ok. Ak si vezmeme že roboty sú vlastné osobnosti tak by sa to ,,asi,, dalo pochopiť, no nechajme to tak... v poviedke o rakete a Mozgu som trocha neuveril žeby sa im (tej konkurenčnej spoločnosti ktorá krachla) podarilo mať plány na takú medzihviezdnu raketu. Ale aj toto sa dá prekusnúť... :)
P.S: premýšľam ako táto kniha bude pokračovať do ,,Konca večnosti,, a toho čo sa tvrdí v ,,Nadace a Zeme,,.

Bono
22.08.2016

Výborné

reader.007
21.08.2016

Upřímně doznávám, že jsem si knihu "nechala přečíst" Milanem Nedělou, místo abych si dala tu práci ji louskat sama a jelikož mě to tedy nestálo tu námahu se soustředit, o to víc jsem si ji užila.
Netvrdím, že by mi sci-fi obecně přišlo nějak zvlášť záživné, jenže Asimov měl prostě dar podat ho svým jedinečným, mírně arogantním a vtipným způsobem, takže mi všechny povídky přišly nejen velmi zábavné, ale ta poslední dokonce i nesmírně motivující.
Zajímavé mi připadá i srovnání s filmovým zpracováním, kde jsou roboti líčeni v podstatě jako ti zlí, které je třeba v zájmu lidské existence a svobody zničit, jenže v knižní podobě to vyznívá naprosto opačně: tedy že právě oni a jejich citově nezaujatý "dohled" je jediným řešením, jak nedovolit lidem, aby zlikvidovali planetu i sebe samotné.

danny_21
09.08.2016

Já robot je další z klasických děl světové literatury, ale musím říct, že mě ta přísná logika třech robotích zákonů až tolik neoslovila. Některé příběhy vzestupu umělého člověka a jeho konfrontace se svým stvořitelem mě pobavily, jiné méně. Čekal jsem víc, ale jsem si jistý, že Asimov mě ještě překvapí - tady ale jen lepší průměr - 65 %

lucille48
19.07.2016

Nejsem zastánce sci-fi a přesto jsem tuto knihu dočetla. Zaslouží obdiv. Nějaké části se mi líbili, některé méně. Ale autorovi gratuluji, dílo jistě mnoho lidí oceňuje.

Janek
02.07.2016

I když nejsem moc sběhlá v četbě tohoto žánru, "Já, robot" je knížka podle mého gusta. Povídky jsou spolu navzájem provázané a jejich pořadí vůbec není náhodné (kniha senzačně graduje); zároveň je každá povídka skvěle vypointovaná a může být čtena i samostatně. A co mě na knížce nejvíc zaujalo, je neúprosná logika, které se autor i čtenáři musí držet, aby mohly být zachovány tři robotické zákony. Skvělá knížka. Klasika, kterou by měl přelouskat každý.

vlkcz
28.06.2016

Jak na povídky moc nejsem, tak tahle sbírka je prostě klasika klasik a nemá konkurenci. Snad jen poslední mírně zaostává. Ale i tak je pro mnohé další autory nedostižná.

Headvay
28.06.2016

Dlouho jsem tuto knihu odkládal, ale nakonec jsem rád, že jsem si jí přečetl. Všechny příběhy mají hlavu a patu, jsou dobře popsané a vyvedené závěry se mi líbí. Co více dodat. Stojí za přečtení a jistě ještě pár desítek let bude mít koho inspirovat.

Schullerka
12.05.2016

Nepředpokládala jsem, že mě to bude bavit, ale naopak jsem si čtení povídek moc užívala. I přes to, že nejsem zrovna milovník sci-fi, se těším až si přečtu nějakou další 'robotí' knihu od Asimova. :)

Platýz
15.04.2016

Musela jsem bohužel zavřít. Snad její sláva už pominula, protože doba opravdu pokročila. Navíc to není žánrově úplně můj šálek kávy. Jednu povídku jsem dočetla, druhou už jsem nedala po třech větách. Pro mě nuda, ačkoliv mám ke knize úctu.

Palorizek85
06.04.2016

Výborné povídky. Dobře se to čte a dá se k tomu vracet.



Štítky

sci-fi roboti zfilmováno

Autor a jeho další knihy

Isaac Asimov

Isaac Asimov
americká, 1920 - 1992

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených21x
v Přečtených1252x
v Čtenářské výzvě40x
v Doporučených89x
v Knihotéce338x
v Chystám se číst287x
v Chci si koupit49x