Cukrárna v Paříži

Milá pohodová knížka z krásného prostředí staré cukrárny. Sympatické vedlejší postavy. Že je tady méně popisů města mi nevadilo, Paříž už stejně není, co bývala. Sebastian mi nebyl úplně sympatický, moc jsem nerozuměla tomu, proč byl od začátku na Ninu protivný, když mu ve svém volném čase přijela pomoct. Já bych se mu na to vykašlala hned na začátku :-) Alex se mi líbil hned od začátku, takže na navazující Hotýlek na Islandu jsem se vrhla s chutí.

Když čtu knihy Caplinové, vždy je tam více postav a vždy mě zajímá, jaký mají příběh ti ostatní. Jelikož následně vyšly další knihy, kde se prolínají postavy z této knihy s jinými příběhy, tak vím, že o Nině a její cukrárně nebo jejímSebastianovi nečteme naposledy.

Příběh cukrárny byl pohodový, svižný jen mě vždy mrzí, že například Paříž už rozhodně není takhle idylické místo, když jsem tam byla před pár lety, pro mě osobně velké zklamání, podobně je na tom i Londýn. Takto máme předloženou spíše takovou vysněnou verzi města milenců s hodně stereotypy, jak je zvykem u Caplinové.

Moje druhá kniha od Julie Caplin. Co mě na jejích příbězích baví nejvíc je a) zajímavé prostředí a jeho popis, kdy je člověk do těch míst vtáhnutý a skvěle se do nich dovede vcítit b) jídlo v hlavní roli. Skvělá kombinace, která je u požitkáře, za jehož se považuji, mimořádně působivá. Paříž = sladkosti a kavárny, a jejich popis byl úchvatný. Člověk se i u toho pečení cítil jako při sledování Peče celá země ;)
Sympatická hrdina, atraktivní chlap a peripetie v jejich vztahu + skvělé vedlejší postavy z cukrářského kurzu.
Podtrženo sečteno: příjemná a milá sladká kniha, po jejímž přečtení je člověku hned veseleji.

Autorka se dobře čte. Je to oddychová romantika. Sledujeme dívku Ninu, která se vydala na "zkušenou " do světa. Všechny obtíže, které ji potkaly, díky také svým přátelům, překonala a pobyt v Paříži byl jí splnil to, po čem v duchu toužila.¨
Jana"12- 4. 11. 2023

Mám ráda oddechovou literaturu a tuto sérii a nevadí mi předvídatelný děj. Tady se ale hlavní hrdina autorce nějak nepovedl a ani chemie mezi postavami moc nefungovala. Přestože měl Sebastian pouze působit nesympaticky, nějak mi vlastně připadal skutečně nesympatický. Prostředí mě také moc neoslovilo, atmosféra Paříže tam vlastně nebyla vůbec, mohlo se to odehrát kdekoliv.

Za mě bohužel nejslabší díl ze série. Nina mi bohužel nebyla vůbec sympatická a svým chováním mě vytáčela. Dělala si v cukrárně, která jí nepatřila, co chtěla. To jsem nepobrala. Sebastian by se měl zachovat adekvátně, ale on? Jejich přitažlivost jsem jim vůbec nevěřila.
No zkrátka na mě příběh působil hodně pohádkově, nereálně a tím pádem i hloupě.
Jsem ráda, že jsem knihu poslouchala, protože tak byla pro mě snesitelnější. Taky by se mi líbilo více cestování a zajímavostí dané země, jak to bylo u jiných dílů.

Knihu Cukrárna v Paříži jsem začínala jako pohodové čtení. Ze začátku to bylo pomalé, klidné, říkala jsem si, že se to třeba jen rozjíždí. Jenže čekání na to, až se něco stane, trvalo opravdu dlouho.

Celou první část knihy se děj pořád točí kolem jednoho místa a upřímně. Hlavní postava Nina mi přišla nemastná neslaná a Sebastian vlastně taky. O obou jsem měla pocit, že o nich nic nevím, nic ve mně nevyvolávali. Když se objevila Katrin, konečně jsem si řekla: tak teď se to možná zlomí, konečně někdo zajímavej. Jenže nedostala skoro žádný prostor a zase to vyšumělo.

Celou první půlku knihy byste vůbec nepoznali, že se děj odehrává ve Francii. Tedy kromě toho, že se tam neustále peklo tisíc éclairků. Na to slovo jsem si postupně vybudovala skoro alergii, jak často se opakovalo. První skutečná procházka Paříží se objeví až přesně v půlce knihy, což mi přišlo neuvěřitelné.

Celé mi to přišlo pitomé a nepromyšlené. Upřímně nechápu, proč je kniha zasazená právě do Paříže, když se o Paříži, Francii nebo francouzské mentalitě vlastně skoro nic nedozvíte. A to je pro mě u Julie Caplin obrovské zklamání.

Když to srovnám s Kodaní nebo Islandem, kde jsem hltala, kolik atmosféry a detailů o dané zemi dokázala autorka do příběhu dostat, stejně tsk i Praha, tak tady je Paříž skoro nulová. Jen název a cukrárna.

Výsledkem je pro mě příběh, který je plytký, nudný a zdlouhavý. Drama na konci mi přišlo úplně zbytečné, stejně tomu podle mě nikdo nemůže věřit. A upřímně, po téhle zkušenosti si dám od Caplin na dlouho pauzu.

Audiokniha
Odpočinkový poslech , jako vždy , nenadchne ani neurazí .

Ke knize jsem se dostala díky knižní štafetě od @petululinka.
Pěkně vymyšlený příběh, skvělé postavy, ale zdlouhavě a nudně převyprávěno. Žádná chemie mezi hlavními postavami - škoda. Doufám, že příští díl bude lepší a těším se, kdo z tohoto příběhu se tam objeví :-)

Příběh tak pro náctileté, plytký, prvoplánový. Četla jsem jen kvůli výzvy. Romány tohoto typu jsou pro mě nudné a nezáživné.

Prekladatel by se mel trošku vzdelat a neprekladat tak doslova. Kdo, proboha kdo rika v cestine slovo "nehloupni"?

Jinak kniha až tak poutava nebyla, mám mezi Caplinovkama jiný favority.

Na taký oddych, relax ideálna. nie je to zrovna môj žáner, ale občas poteší aj takéto čítanie....

(SPOILER) Oddechová četba, pro unavené podzimní večery ideální. Zápletka je patrná již na první straně, ale to je přesně, co čtenáři této série hledají. Já nejsem výjimkou. Autorka má zajímavé a uvěřitelné postavy, za kterými ráda uteču. Trochu mi po předchozích dílech chyběla vášnivá scéna u které by se hrdinové dostali dal než k líbání, ale snad se dočkám v tom dalším. Při čtení vždy dostanu chuť sama něco upéct- malá útěcha pro členy mé domácnosti, kteří jsou na "druhé koleji" za knihou. Snad bude můj komentář užitečný váhavým čtenářům.

V knize Cukrárna v Paříži nás Julie Caplin zavádí do srdce Francie, kde Nina Hadleyová hledá sama sebe. Blíží se jí třicítka, ale zatím jen tápe – vyzkoušela různá povolání, a přesto pořád nemá pocit, že našla to pravé. Všichni ji stále vidí jako malou holku, kterou je potřeba chránit a radit jí.

Když se jí naskytne příležitost odjet na čas do Paříže a pomáhat s přípravou cukrářských kurzů, vypadá to jako šance začít novou kapitolu. Malá pařížská cukrárna, sladké dezerty, ruch velkoměsta a možná i setkání, které prověří její srdce…

Protože jsem velký milovník Francie a Paříže (mé úplně nejoblíbenější město), byla jsem trochu zklamaná, že autorka věnovala víc prostoru samotné cukrárně a zákuskům než toulkám po městě. ALE! To, jak popsala dezerty, bylo absolutně famózní. Před očima se mi střídal jeden zákusek za druhým a já si musela googlit názvy, abych si je mohla prohlédnout a slintat nad fotkami.

Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a znovu musím vyzdvihnout skvělou Veroniku Lazorčákovou, která ji namluvila. Její práce s hlasy je neuvěřitelná – dokáže vtáhnout, upoutat a mužské i ženské role zní naprosto přirozeně.

Autorka opět napsala romantický příběh, u kterého chcete, aby hlavní hrdinové byli spolu. Někdy máte chuť Ninou zatřást, že si víc nejde za svým… a hned nato byste nejradši propleskli jeho, protože se chová jak hňup. Ale právě tohle napětí je na tom tak návykové – a v závěru jsem samozřejmě tleskala, protože Julie své čtenáře nikdy nenechá odejít bez šťastného konce.

Celkové hodnocení: 4,75/5* – a to jen proto, že jsem chtěla víc Paříže.

Krásná oddechovka

Nina přijíždí do Paříže za klukem, který kamarádil s jejím bratrem v dětství a do kterého byla dlouho zamilovaná. Měla by mu pomoct po úrazu s vedením cukrářského kurzu. Vzhledem k tomu, že jí cukrařina zajímá, rozhodne se tuto cestu absolvovat. A tím startují události kolem jedné cukrárny a snahy o její záchranu, jednoho Sebastiana, nových přátel a nového prostředí v Paříži.

Byla to moje první knížka od Julie Caplin, od doby, kdy jsem překonala dvacet let, jsem na romantiku moc nebyla, ale rozhodla jsem se ponořit i do těchto vod, takže jsem si knihu kterou jsem měla dlouho v elektronické podobě, přečetla.

Miluju Paříž, takže se mi v knize moc líbilo právě prostředí Paříže a popisy pařížských cukráren, kavárniček, trhů a takového toho francouzského života. Občas se pohybuju v gastru, takže mě oslovilo i zaměření knihy na zákusky a různé dezerty, které jsem si díky tomu, že znám většinu názvu dokázala i představit. Takže tohle mě na knize moc bavilo.

První část se mi nečetla moc lehce, pořád jsem čekala, jestli se to rozjede, přišlo mi to takové nijaké. Sebastian navíc byl hrozně nepříjemný a nebylo moc jednoduché k němu získat nějaké sympatie, takže jsem se vlastně Nině divila, co na něm má a připadala mi taková naivní :) Cca od půlky už se to dalo, děj se trochu víc rozběhl, i Sebastian už začal občas mít i pozitivní stránky, Nina se začala stavět sama za sebe, prostě až pak mě to začalo víc bavit.

Celkově můžu ke knize říct, že mě dvakrát nenadchla ale ani neurazila. Prostě jsem si jí přečetla, něco mě bavilo, něco méně, jsem ráda, že jsem jí přečetla, ale víc se k ní vracet určitě nebudu. Ráda bych si přečetla jiné knihy této autorky, vzhledem k tomu, jak je autorka oblíbená, tak si k ní určitě tu cestu časem najdu.

Nina přijíždí do Paříže za klukem, který kamarádil s jejím bratrem v dětství a do kterého byla dlouho zamilovaná. Měla by mu pomoct po úrazu s vedením cukrářského kurzu. Vzhledem k tomu, že jí cukrařina zajímá, rozhodne se tuto cestu absolvovat. A tím startují události kolem jedné cukrárny a snahy o její záchranu, jednoho Sebastiana, nových přátel a nového prostředí v Paříži.

Byla to moje první knížka od Julie Caplin, od doby, kdy jsem překonala dvacet let, jsem na romantiku moc nebyla, ale rozhodla jsem se ponořit i do těchto vod, takže jsem si knihu kterou jsem měla dlouho v elektronické podobě, přečetla.

Miluju Paříž, takže se mi v knize moc líbilo právě prostředí Paříže a popisy pařížských cukráren, kavárniček, trhů a takového toho francouzského života. Občas se pohybuju v gastru, takže mě oslovilo i zaměření knihy na zákusky a různé dezerty, které jsem si díky tomu, že znám většinu názvu dokázala i představit. Takže tohle mě na knize moc bavilo.

První část se mi nečetla moc lehce, pořád jsem čekala, jestli se to rozjede, přišlo mi to takové nijaké. Sebastian navíc byl hrozně nepříjemný a nebylo moc jednoduché k němu získat nějaké sympatie, takže jsem se vlastně Nině divila, co na něm má a připadala mi taková naivní :) Cca od půlky už se to dalo, děj se trochu víc rozběhl, i Sebastian už začal občas mít i pozitivní stránky, Nina se začala stavět sama za sebe, prostě až pak mě to začalo víc bavit.

Celkově můžu ke knize říct, že mě dvakrát nenadchla ale ani neurazila. Prostě jsem si jí přečetla, něco mě bavilo, něco méně, jsem ráda, že jsem jí přečetla, ale víc se k ní vracet určitě nebudu. Ráda bych si přečetla jiné knihy této autorky, vzhledem k tomu, jak je autorka oblíbená, tak si k ní určitě tu cestu časem najdu.

(SPOILER) Knížka se mi moc líbila. Moc jsem se těšila, až se dá Nina se Sebastianem dohromady. A paradoxně když přišel okamžik, kdy se políbili, vůbec mi to do děje nepasovalo. Nečekala jsem, že se "to" stane zrovna v tom okamžiku. Dokonce jsem se musela vrátit a zkontrolovat si, že jsem nepřeskočila stránku. Takže to mě lehce zklamalo. A od téhle části, mi děj přišel, trošku slabší. Do té doby mě ale knížka bavila hodně.

Předchozí dva díly mi chutnaly víc než tahle pařížská cukrovinka. Tentokrát mi na patře chyběla ta správná chemie. Sebastian byl spíš kyselý než sladký a jeho „příjemné já“ mě nepřesvědčilo ani po několika stránkách. U Niny jsem ocenila její schopnost říkat jisté věci nahlas, i když by je jiní radši spolykali se šlehačkou navrch. Snad další díl nabídne lepší kombinaci ingrediencí, protože tenhle recept mi úplně nesedl.