Meze rozorané

19.05.2023

Jsem ráda, že jsem na knížku narazila v knihovně. A abych měla ucelený příběh, půjčila jsem si i první díl. A ačkoliv ten se odehrává v období kolem Mnichova a války, byl tak nějak lehčí. Naděje pořád byla. Meze rozorané téměř všechnu naději vezmou. Násilná kolektivizace, nesplnitelné dodávky, dřina, věznění, udavačství... padesátá léta jak vyšitá. Hnusná doba. Jediné, co potěší, je soudržnost rodin, snaha pomoci a objeví se i láska. To by ani nebyla paní Javořická. Klidně bych četla dál a dál. Hvězdička dolů za rychlý konec.

Loni jsem měla období, kdy jsem si do Chystám se číst dala knížky, které se týkaly komunismu, tuhle knihu mají jenom v jedné knihovně a trochu jsem na ni musela čekat.
Javořická píše knihy, které jsou hodně smutné a hodně o víře a přírodě. Trochu mě překvapovalo, jak psala, že starý hospodář měl rád vůni mateřídoušky a dalších kytek, které asi znám pod jiným názvem.
Kniha nebyla taková, že bych u ní brečela, ale nakonec mi z ní bylo smutno. A jsem ráda, že autorka se na konci posunula v čase a dovyprávěla příběhy Jarolíma a Josefa.

03.01.2020

Od této autorky jsem do této knihy nic nečetl. Narazil jsem na ni náhodou, když jsem hledal román z dob kolektivizace od spisovatele, který v té době a prostředí žil. Kniha mě nadchla, že popisuje lidi i dobu takové jaké byly. Kupodivu mě zaujal i popis vztahu manželů Přecechtělových – a to je co říct. Uprostřed děje jsem prožíval frustraci, jak je jednoduché udělat přes noc z pracovitého člověka vykořisťovatele, kterého je nutné se zbavit a vzít mu vše, i domov jinak se nebudeme mít dobře, ale konec byl moc krásný, i když bych ocenil, kdyby byl delší.

01.01.2020

Kniha podává náhled na dobu, kdy se lidé sebrali z 2. světové války a očekávali lepší zítřky, které bohužel pro mnohé nenastaly. Líbí se mi popis venkova, život osadníků a měnící se charaktery lidí s nástupem komunismu. Autorka vykreslila dobu takovou jaká byla a jak to sama viděla. Rozhodně doporučuji k přečtení.