Rodina Moskatova
Isaac Bashevis Singer
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64442/bmid_rodina-moskatova-WsJ-64442.jpg
5
28
9
Příběh židovské rodiny Moskatů se odehrává ve Varšavě od počátku 19. století do roku 1939 a odráží nelehké postavení Židů v Polsku, kdy Židé stále doufají, že je ostatní národy přijmou mezi sebe a budou s nimi jednat jako rovní s rovnými. Zjišťují však, že jejich utrpení nekončí, je stále stejné, jako bylo před deseti, sto i tisíci lety, a budoucnost, zdá se, nepřinese, s blížící se první i druhou světovou válkou, změnu k lepšímu.... celý text
Literatura světová , Romány , Válečné
Vydáno: 1997 , Argo
Originální název:
The Family Moskat , 1946
více info...
Přidat komentář
U čtení tohohle příběhu se mně stala zvláštní náhoda; v době, kdy jsem ho četla, u nás pořádali zájezd do Osvětimi. Autor však román psal podle skutečných postav, tedy lidí z meziválečné Varšavy a ti v té Osvětimi skončili. Rozhodla jsem se tam jet a byl to, stejně jako obsah románu, hodně silný zážitek.
Číst rodinnou ságu je vždycky běh na dlouhou trasu. Těch postav a osudů, to dá na pořádně tlustou bichli. Doufal jsem, že Singer dostojí svému poutavému stylu plnému mystiky, jaký předvedl ve svých brilantních povídkách. Jeho povídky jsou jako vybroušené drahokamy, ovšem rodinná sága je z jiného těsta. Singer ji otiskoval na pokračování v novinách a to ji poznamenalo. Sám psal, že je jeho cílem zobrazit starou Varšavu, jak si ji pamatoval. Obsáhlé popisy tedy vévodí každé kapitole. Osudy lidí se repetitivně opakují a vy se ptáte, jak mohli lidé (Židé) tak nešťastně žít. V knize snad není jediné šťastné manželství, lidé obtížně hledají smysl života, židovský tradiční svět je na svém samotném konci… A ještě něco: jestli jste sledovali debaty o židovském údělu v předválečném Polsku, tato kniha jednoznačně dává za pravdu těm, kteří obvinili Poláky z nenávisti k Židům. (Ale abych nechodil daleko: přečtěte si dějiny československé 2. republiky – tady to nebylo před válkou o moc lepší!) Singer se v knize snažil popsat tehdejší proudy myšlení polských Židů, od chasidů, přes sionisty až k bolševikům a trockistům. Román končí, šoa právě začíná… Zavítal jsem na stránky města Otwock, kam jezdili hrdinové románu na letní byt. Nacisté tam zřídili ze sanatoria vyhlazovací ústav, kde likvidovali duševně nemocné… Ale po válce tam byl krátce sirotčinec pro přeživší děti bez rodin. Singer sám přežil válku v USA. Jeho kniha je svědectvím časů, které se nevrátí... Celý život jsem byl šťastný, že jsem žádnou válku nemusel prožít.
Kniha se mi moc líbila. Dokonalá sonda do předválečné židovské komunity a do rozvětvené rodiny Moskatů.
Tuto knihu jsem si plánoval přečíst mnoho let. Protože jsem ale věděl, že se v ní pojednává také o válce, dlouho jsem to odkládal. Nakonec na Rodinu Moskatovu přišla řada a výsledný dojem předčil moje očekávání.
Autor se narodil v Polsku, kde se děj také odehrává, avšak poválečné období prožil v Americe. Zdálo se mi tak, že Singerův styl kombinuje to nejlepší od spisovatelů, kteří žili v zemích sousedících s tehdejším Polskem (respektive Polsko bylo jejich součástí, jak je i v knize popisováno). Mám na mysli především Tolstého psychologii postav a rodinnou kroniku Thomase Manna. Dílo je navíc napsáno vesměs jednoduchým, nicméně výstižným jazykem. To mi zase připomínalo knihy od Hemingwaye. Protože mám všechny zmíněné autory rád, bylo to pro mě příjemné čtení. Nadto kniha čtenářům představuje běžný život chasidských Židů ve Varšavě, kde byla téměř pětina obyvatelstva židovského původu, a to před tím, než byla zcela rozbombardována.
Myslím, že by si Rodina Moskatova zasloužila, aby ji znalo více lidí. Trochu mě mrzelo, že tak dobrá kniha byla ukrytá v archivu knihovny.
Váhám mezi 4 a 5 *. Spousta stránek, rozvláčný děj, nikam nespěchá. Asi se v té meziválečné době všeobecně tolik nespěchalo. Židovské zvyky a rituály. Jak to, že se i věřící židé běžně rozvádí, ženy chodí na potraty? Mistrně vykreslené typy lidí. Protřelý Kopl, stále nespokojený a neusazený Asa Hešl.
Singer knihu napsal krátce po druhé světové válce, aby nikdy nebyla zapomenuta předválečná Varšava, jak ji znal. Podává plastický, živý a až neuvěřitelný obraz města s důrazem na jeho židovskou komunitu se všemi jejími zvyky, postavičkami a životními osudy: „Židovská čtvrť ve Varšavě působila dojmem, jako by to byl kus Bagdádu, přenesený do západního světa.“ Ortodoxní judaismus a různá antisemitská omezení však lidské vztahy pořádně zdeformovaly. Zosobněním těchto tendencí je Asa Hešl, mladík ze zapadákova přicházející do velkoměsta, fascinovaný filosofickým dílem Spinozy a Weiningera. Jeho životní filosofii, která pořádně zahýbe životem rozvětvené rodiny Mešulama Moskata a zničí život dvěma ženám, shrnuje jeho pozdní milenka Barbara: „Vy nemůžete nikdy nikoho milovat. Jestliže jediný smysl života je v potěšení, není žádný důvod, aby člověk také dával. Stačí, když bude brát.“ Je to zkrátka velmi rozsáhlá rodinná sága, v níž se rozvíjí osudy řady postav s různorodými osudy. Někdo odejde do Palestiny, jiný do Ameriky, většina ale zůstává v domácím prostředí, prosyceném protižidovskými náladami. Těch téměř sedm set stran se ale díky napínavosti a krásnému jazyku výborně čte. A závěrečná věta románu ze závěru roku 1939 hovoří sama za sebe: „Smrt je mesiáš. Taková je pravda.“ Amen.
Úžasná rodinná sága, od které se mi těžko odtrhávalo. Postupný proces rozvolňování pojetí, jaký je a není pravý židovský styl života, jsem málokdy našla někde věrněji postižený (i když je fakt, že takovýchto tematických ság mnoho není). A skutečně mrazivá (ve světle historických událostí, které přišly a v jejichž obrysu si čtenář raději další osudy svých hrdinů nepředstavuje) je závěrečná věta: "Smrt je Mesiáš". Ne každý asi bude mít na tento titul trpělivost, ale rozhodně ho doporučuji.
Na začátku jsem si říkala, že jsem tentokrát asi přecenila své čtenářské schopnosti. Ten styl psaní, tolik postav, neobvyklá jména, neznámá slova a zvyky... A to nemluvím o počtu stran. Ale jak jsem četla dál a dál, tak mne kniha opravdu chytla. Nejen zajímavé osudy všech postav. Ale i to, že díky ní člověk aspoň trochu pochopí myšlení ortodoxních Židů. Když jsem knihu dočítala a zbývalo mi asi poslední půl stránky, tak jsem si říkala: "Sakra, jak to může teď skončit. Uprostřed napínavého děje...?" Je neskutečné, jak se osud všech Židů, jejich tisíce let zachovávaná víra.... Jak se to dá vše shrnout a přesně vyjádřit ve třech posledních slovech knihy. Až z toho mrazí!!!!!!
Jinak bych chtěla dodat, že vydavatel měl možná do knihy zařadit vysvětlivky. Protože ne každý zná židovské názvy a zvyky atd..
Kniha Rodina Moskatova je v
| Přečtených | 35x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 9x |
| Chystám se číst | 19x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 1x |
natrafil som na knihu v knižnici, keď som hľadal čosi úplne iné. čítal som ju už dávnejšie, ale dojem zostal. mohutná kniha, ktorá by nejednému škrabákovi námetmi vystačila na mnohodielnu ságu, samozrejme, dostatočne rozriedenú, farbotlačovú a povrchnú.
aj keď sa mi do knihy začítavalo dosť ťažko, odrazu som bol v polovici a nešlo sa od nej odtrhnúť. a po poslednej strane som si radšej nechcel predstaviť ďalšie osudy rodu, pretože nikoho z tej rodiny nečakalo nič veselé.
majstrštich I. B. Singera.