Rodí se město

21.05.2023

Román Rodí se město byl napsán v roce 1931 v SSSR mladým ukrajinským spisovatelem. Až povinné nadšení pro socialismus a bolševismus je tady poznat z každé věty, dnes to někdy vyznívá až směšně.

V dobách první pětiletky se buduje nedaleko Charkova nové dokonalé socialistické město Stalhorod. Stavbu má na starosti dokonalý Mykola Pavljuk, který krom práce nemá na nic jiného čas. Nezná osobní život, nezná žádnou jinou zábavu než budování města. Dokonalému komunistovi pomáhá stejně dokonalá Taňa Kaabová, která šest dnů v týdnu vstává před šestou ráno, vlakem z Charkova cestuje na stavbu Stalhorodu a je zde do pozdního večera. Také ona nezná žádnou zábavu, je nadšena jen budováním města a pronáší věty typu Revoluce udělala z lásky vedlejší záležitost.
Výstavby města má ale i své odpůrce, třídní nepřátele. Ty jsou většinou oškliví už vzhledově, smrkají do prstů, které utírají do nohavic, popíjí vodku Každý, kdo je jen trochu popsán s nějakou vzhledovou vadou se rovnou ukáže jako třídní nepřítel s nejpodlejšími úmysly. Proti stavbě je i maloměšťácká rodina Kaabových, kterou tvoří neužitečný profesor, jeho žena, syn inženýr a rozvedená dcera Halyna, která touží jen po zábavě, večírcích a mužské společnosti.

Při popisování výstavby nových domů se zde zmiňuje, že klasická rodina je již přežitek. Proč by někdo měl jako rodina bydlet společně. Nová rodina musí být socialistická, každý člen mít svůj pokoj a žít kolektivně se všemi v domě, to bude jeho dělnická rodina.

Táňa se ve vlaku potkává s německým inženýrem, diskutuje s ním o kolektivistické duši sovětského člověka a vysvětluje mu, jak bídně se žije v jeho kapitalistickém světě, kdy každý myslí jen na sebe.

Při výstavbě města Stalhorodou autor nějak zapomněl na děj. Takže vstupujeme na prvních stránkách do výstavby a na posledních stránkách sledujeme Táňu, která se zříká své maloměšťácké rodiny, ale stavba ještě není dokončena. Překvapilo mě, že prakticky všechny postavy jsou jen Ukrajinci, krom jedné Tatarky a dvou kapitalistických německých inženýrů. Chyběli mi zde Rusové.

V dnešní době si knížka asi těžko jen najde své čtenáře, přesto něco z popisu ruské duše zde tak nějak bylo a svým způsobem to nebyla zase taková slátanina, jak to podle mých slov vypadá.