Počátek

Doposloucháno. Z knihy mám rozporuplné pocity. Bylo tam spoustu myšlenek se kterými musím souhlasit, ale i spousta otázek. Opravdu by to církvi tak vadilo? Církev má být pokroková a vzhledem k dnešní době se bude měnit jak již bylo napsáno. To jak vykreslil IA již před lety, je naprosto šokující a děsivé. Však se jen podívejme okolo sebe. Až si jednou AI uvědomí sama sebe a že to nebude trvat při tomto tempu do roku 2050, bude problém. Dobrá kniha, ale spousta zbytečné vaty a zbytečné církve. 70%

Mám Dana Browna ráda, když člověk sáhne po jeho knize, tak přesně ví co dostane.
Jenže tady to na mě moc nefungovalo. Námět byl skvělý, střed vědy, náboženství i otázky odkud pocházíme a kam směřujeme…jenže očekávání asi byla větší, než výsledek, který mě nechal chladnou.
Postavy mi byly víceméně ukradené a zvraty jsem čekala předem. Nečetlo se to špatně, ale nakonec mi v hlavě spíš zůstaly prezentované myšlenky než příběh a postavy jako takové. Dávám palec nahoru pro Winstona.

Na knize oceňuji především to, že se ústřední motiv točí kolem základních filozofických otázek – kdo jsme a kam směřujeme. Oproti „prostým“ detektivkám či thrillerům je to bonus pro čtenáře, který v četbě nehledá jen napětí a akci, ale také podněty k zamyšlení nad otázkami, na něž v běžném životním provozu často nezbývá čas.
Ano, Brown někdy čtenáře napíná až trochu samoúčelně a kniha by jistě snesla určité krácení. Některé reálie jsou navíc na míle vzdálené skutečnosti, například způsob, jakým Kirsch prezentuje svůj převratný vědecký objev. Takto věda jednoduše nefunguje: zásadní výsledky se standardně publikují v odborných časopisech, procházejí recenzním řízením a jsou vystaveny kritice ostatních badatelů, nikoli představeny světu jako dokonale připravená multimediální show. Podobné nepřesnosti ale lze Brownovi vzhledem k tomu, o jaký typ knihy jde a čeho se snaží dosáhnout, poměrně snadno odpustit.
Ještě zajímavější je kniha s odstupem několika let kvůli roli umělé inteligence. Brown v roce 2017 poměrně vizionářsky předpokládal nejen její rychlý rozvoj a pronikání do běžného života, ale také rostoucí význam etických otázek spojených s tím, nakolik se na AI můžeme spoléhat, jakou míru autonomie jí přenechat a kde by měly ležet hranice jejího využívání. To, co tehdy mohlo působit jako atraktivní technologická kulisa thrilleru, dnes zní překvapivě aktuálně.
Jako příjemný bonus vnímám i výrazné zasazení příběhu do španělských reálií, architektury a geografie.

Bylo na čase pustit se do dalšího dílu s Robertem Langdonem. A i když to nebyl úplně nejlepší díl série, i tak to bylo moc fajn se s příběhem seznámit.
Dá se říct, že do určité míry autor píše podle zajeté šablony - nějaké tajemství, které má šokovat či změnit svět, Langdon se k tomu připlete a snaží se to nějak kočírovat či řešit a pomáhá mu s tím inteligentní krásná žena po jeho boku. Pokud tohle čtenář přijme jako daný fakt, asi s tím nebude mít problém a knihu si přečte tak jako tak a nejspíš si to užije.
Tady jsme tuhle šablonu dostali též. V dnešním ohledu je třeba říct, že to téma je docela aktuální - snad ještě víc než v době, kdy kniha vyšla. V tomto kontextu mi to přišlo zajímavé a určitě to s sebou nese řadu otázek, které by stály za přemýšlení a bližší prozkoumání či diskuzi.
Přiznám se, že v tom závěru mi chyběla trochu taková ta jiskra či wow efekt, který by mne dostal do kolen, to se tu úplně nekonalo. Ale nevadí, celkově knihu vnímám dobře - zajímavé téma, vcelku svižné čtivo. Navíc se tu ocitáme v mém oblíbeném Španělsku. To, že si autor pro potřeby příběhu trochu poupravil členy španělské královské rodiny, to radši ponechávám stranou, to mi tu přišlo kapánek úsměvné.
Celkově to bylo fajn, hodnotím 3 lepšími hvězdami (3,5). Andělé + Šifra za mne zatím vedou a autor je za mne zatím dosud nepřekonal.

Autor umí zaujmout každým případem, ale tentokrát mi moc nesedl. Příliš mnoho odborného popisu, který mě nebavil. Sice zápletka byla zajímavá, popis Španělska pěkný, rovněž Winston byl úžasný. Nejlepší byl závěr, kde to dostalo spád. Přesto dávám pouze pár hvězdiček.

Taková větší slabotka.
Děj koncentrovaný pouze velmi ohraničeně, žádné velké cestovatelské zážitky nečekejte. Příběh samotný příliš roztříštěný do mnoha rovin, které ale ne vždy doznají završení nebo jsou vlastně celé zbytečné a působí jen jako vata pro další stránky.
Za mě velké plus za téma technologií, AI a podnětů k dumání, po jak prudké spirále jsme se to právě vydali (a jakým směrem vlastně).

Zcela upřímně si myslím, že to bylo poněkud dlouhé napínání a celý příběh by se vešel možná na polovinu stránek. Ale taky musím přiznat, že to bylo čtivé, nenudilo to ani chvíli a nakonec to vyvrcholilo dlouho očekávaným odhalením, které bylo promyšlené a dostatečně uspokojující, vyvolávající další otázky k zamyšlení. Takže dobrá kniha, která stojí za přečtení.

Zatímco u pražské knihy jsem byl nevýslovně zklamaný, španělské dobrodružství mě bavilo podstatně více. Příběh sám o sobě není tak silný jako u Šifry nebo Inferna, ale zápletka má švih i napětí. Navíc samotná pointa a sdělení je mrazivě silné. Jo, tohle dobrodružství s Langdonem jsem si užil.

Dan Brown má jednu velkou výhodu a to, že umí vyprávět. Dokáže vytvořit zápletku a v ní napětí, to udrží, aby pak vše ve finále vygradovalo. Tím čtenáře vtáhne do příběhu a nepustí, dokud knihu nedočtou. Přidá k tomu sympatickou hlavní postavu. Tady opět působí harwardský profesor a symbolog Robert Langdon. Vyjedeme si s ním na takový malý a milý výlket do Španělska, kde dojde na střet neochvějného a dogmatického náboženství s moderními technologiemi a myšlenkami. Člověk je samozřejmě tvor zvídavý a šťouravý a rád by věděl a znal odpovědi na některé znepokojivé otázky, které lidstvo provázejí od jeho narození či zrození. Šlo o boží dílo nebo vše bylo výsledkem evoluce, kam se pak člověk bude vyvýjet dál a splyne s technologiemi. Takové pokusy už můžeme vidět i dnes. Každopádně toho technologie a věda umí dost a ještě toho samozřejmě dost dokáže, ale nikdy nedá člověku možnost víry a duchovní útěchy.

(SPOILER) (9/10) Zase dočteno během dvou dní. Především kvůli tomu, že nás autor celou dobu napíná tím, s čím by asi tak Kirsch mohl přijít. Tentokrát má příběh zase tak trochu sci-fi ráz a je okořeněn umělou inteligencí, což dnes už vlastně takové sci-fi není. A zrovna třeba v tom, že by AI mohla dělat průvodce po muzeu vidím celkem potenciál. Celou dobu jsem se bál, zda mě odtajnění přednášky nezklame, ale naštěstí měla hlavu a patu. Sice si nemyslím, že by to nutně muselo zbořit všechny víry světa, ale celkové vyznění - vytvoření univerzální víry spojující lidstvo - se mi líbilo. Asi jediné, co mě příliš neohromilo, bylo zjištění, že ve všem tom zmatku má prsty i Winston, protože jsem to tak nějak tušil a dle recenzí jsem nebyl jediný. A ano, uznávám i argumenty, že Brown v podstatě neustále vykrádá sám sebe, protože konflikt mezi vědou a náboženstvím jsme měli hned v prvním díle této série.

Každopádně mě to ale alespoň nutí k zamyšlení nad vírou jako takovou a ptám se, čemu vlastně sám věřím. A přijde mi zajímavé, že mě takové myšlenky napadají u odpočinkové literatury více, než třeba u čtení Bible. Celkově mám dojem, že se věda a náboženství vůbec nevylučují - třeba nás a vesmír skutečně někdo stvořil a my pomocí vědy odhalujeme, jak vlastně funguje. A myslím, že ani Kirschovo vysvětlení existenci nějaké vyšší moci zcela popřít nemůže. Aneb jak napadlo Roberta: Jestliže jsou fyzikální zákony tak mocné, že můžou stvořit život... kdo stvořil ty zákony? Sám jsem někde na pomezí - připouštím, že jsme prostě možná vznikli prostě jen tak a smrt je prostě konec, ale přál bych si, aby v tom bylo něco víc, nějaký hlubší smysl. Proto si říkám, že třeba něco mezi nebem a zemí je, ale asi to je spíše přání než víra. Každopádně, jak už bylo řečeno v Šifře, Bible nám nepřišla faxem z nebe a celkově mi nepřijde smysluplné následovat nějakou církev nebo knihu - tohle prostě stvořili lidé. A co se týče morálky, ta snad nemusí vycházet z nějakých kázání, ale především z nás samotných - lidé by se k sobě měli chovat lépe, ať už nějaký Bůh je nebo ne.

Audiokniha. Čte Martin Sláma.
Knihu jsem „četl“ až po Tajemství a musím říci, že se mi to líbilo o moc víc.
Kniha měla celkem hlavu, a dokonce, i patu. I když ten konec byl trochu přitažen za pačesy (vysvětlení co a jak), ale to už je zkrátka Brown.
On je skvělý vypravěč, a kdyby napsal knihu bez Langdona o něčem normálním, myslím, že by sklidil větší úspěch. Aspoň u mě :-)
A jak jsem někde dole četl, že Brown už nepíše tak jako dříve, já bych řekl, že píše. Dle mého trochu lépe než dřív. Nikdo už neskáče z vrtulníku, ale dělá jiné akrobatické kousky. Jen ty jeho konspirační teorie jsou už trochu ohrané. O čem asi bude psát příště? Myslím po Tajemství... No nechme se překvapit.

Zajímavý příběh, který opět začal svižně, a nenechal čtenáře chladným. "Postava" Winstona mi byla sympatická, i když vlastně ukazuje, jak by něco takového bylo skutečně "dvojsečnou zbraní".

Za mě hodně solidní pokračování dobrodružství profesora Langdona. Čte se to rychle, je to oddechové, svižné a nechybí tomu typická Brownova směs tajemství, symbolů a honby za odpověďmi.
Není to nic převratného, ale jako napínavá jízda na pár večerů to funguje skvěle.

Zatím asi nejslabší z Brownovych knížek, co jsem četla. Není to špatné, čte se to docela dobře, ale narozdíl od jiných jeho knížek jsem necítila potřebu to číst rychleji a zjistit jak to dopadne. Zhruba od poloviny jsem i měla správné tušení, kdo v tom měl asi prsty...

I když mám D. Browna opravdu rád, tato kniha mne nenadchla tak jako jeho ostatní. I přes to je velmi čtivá.

Je tu spoustu zvláštních komentářů o tom že Brown už nepíše jako Brown a kdesi cosi. S tím já nesouhlasím. Opět se mi na knize líbí jak je čtivá a jak je napsaná. Je pravda, že ostatní knihy s Langdonem jsou trochu rychlejší, údernější. Tady je spoustu dat a informací a to důležité přijde až na ,,konci" v posledních 100 stranách. To na co čtenář od začátku knihy čeká, protože ho události k knize nalákají, se dozvíme a mně se to opět líbí, rozhodně to jsou informace k zamyšlení, závěr knihy paráda. Tuto knihu stejně jako ostatní s Langdonem hodnotím plnými body. Bavila mě a rozhodně mě zaujala, což si od knihy čekám.

Trošku sa obávam toho, že ma Brown prestava baviť

Ano začiatok bol úžasný, perfektný večer, kedy mal byť objavený najväčší vynález - objav a skončí to vraždou samotného predstaviteľa.

Robert je tento raz po boku budúcej španielskej princeznej, ktorá sa obáva, že zrovna jej snúbenec spachal atentát na Edmunda a zároveň zničil možnosť predviesť základné otázky ľudskej existencii.

Samozrejme nebola by to Brownovka, keby Langdonovi pri pátraní nešlo o život a spolu so španielskou princeznou utekajú aby zachránili Edmondovu prácu.

Nie nehovorím, že tato kniha bola vyložene zlá, hádanky, ktoré museli vyriešiť aby sa dostali k odkazu boli perfektné a opäť sa potvrdila Brownova perfektná hra s mysľou ale safra strašne som sa nudila

Samotné zodpovedanie otázok bolo sice wau aj plánovaný atentátnika na Vatikán a iné cirkvi ale tak nejak už idu jeho knihy mimo môj žáner.

Ale nič to este zvládnem šiesty diel, lebo som zvedavá čo ešte vymyslí a odložím ho.

Jsem velký fanda knih Dana Browna a ano, uznám, že to byla jedna z těch slabších z jeho tvorby, ale i tak byla čtivá. Chybělo mi tam více řešení symbolů a hádanek. Je pravda, že se tam objevilo pár motivů a situací, které jsem už někde v jeho knihách v podobném duchu četl. Konec byl zajímavý na přemýšlení.

Upřímně jsem trochu zklamaná. A místama jsem se do čtení až nutila. Tohle téma mi až tak nesedlo.