Říše pohádek je pro všechny

U některých pohádek jsem asi nepochopila, co tím chtělo autorstvo říci, některé byly fajn a jiné mi přišly na hlavu. Hodně je tam zapletené lgbt, které teď snad povinně musí být všude, no, dejme tomu... ale nelíbilo se mi podání u některých z nich, např. chceš něco dokázat ale jsi holka? Tak se musíš změnit na chlapa, pak tě lidi začnou brát vážně (aspoň takhle na mě tenhle druh pohádek působil i když je mi jasné, jak to bylo myšleno).

Pohádky jsou různorodé a musím přiznat, že některé mě svou atmosférou chytly za srdce a minimálně jeden příběh mě dojal. Je poznat, že tvůrci svazku nehlídali jen to, aby příběhy mluvily k současným dětem a dospívajícím (zvláště k těm, kteří prožívají něco velmi těžkého, jako potíže s identitou a čelení nejrůznějšímu druhu násilí), ale také chtěli, aby pohádky měly uměleckou hodnotu. Podle mě se obojí podařilo naplnit. Některé pohádky jsem přečetla sedmileté dcerce, jiné mi přijdou vhodné pro starší děti.

Číst tuto kniho bylo utrpení. Je plná jazykové neohrabanosti, kostrbatých vět a necitlivého výběru slov. Uvádím několik těžkopádností:

Nespolehlivá syntaxe a rytmus věty
"Kainis se začala z úst sypat slova stejně bez zábran, jako když za horkého dne vyskakují ze smrkových šišek semínka."

Neobratná metaforičnost a mechanické formulace připomínající byrokratické texty
"Svaly na pažích se mu dmuly jako zralá granátová jablka. Křehký zjev zmizel, byl vyšší a nohy mu poskytovaly mnohem pevnější oporu."

Opakování slov
"Kaineus takto spokojeně žil dlouhá léta a stal se z něho tak velký hrdina, že jeho jméno bylo zapsáno mezi nejslavnější hrdiny, Argonauty."

Jazykový tón neodpovídá pohádkové atmosféře
"Učinil ho nezranitelným, jako by mu tělo nepokrývala pokožka, ale železo, takže mu žádný smrtelník nemohl ublížit."
Při čtení slova pokožka se mi vybavilo spojení epidermis, dermis, subcutis.

Kombinace knižního a hovorového tónu
"Otec ji vychoval v jemných mravech..." - archaizující
"Mnohem radši si zvolí být mužem." - pouliční čeština

Stylistická nečistota
"Uvidíš, že mé přání nepřijde vniveč!"
"Rozumím tvému přání, odvětil smutně."

To vše (a ještě mnohem víc) na třech stránkách. Děj už neřeším, protože na ten jsem se nemohla vůbec soustředit.

Co jsem si od pohádkové knihy sliboval? Odpočinkové čtení během zkouškového. To jsem tedy v podstatě dostal, takže bych měl být spokojený, bohužel ani tak moc nejsem.
Jak to už u povídek bývá, tak některé jsou lepší jak jiné. Pohádky Ukradená princezna, Róza na plese a Čarodějnice vypráví, jsou výborné a jedině je doporučuji. Jsou pěkně napsané a mají opravdu hloubku. Ukradená princezna vypráví o princezně, která si nepřeje žít pozlátkový život. Róza na plese odráží život malé dívky, které zemřela maminka a Čarodějnice vypráví zase o čarodějnici z Perníkové chaloupky, u které se dozvíte její životní příběh. A sice možná znějí trochu brutálně, ale jsou opravdu skvělé.
Dále se to však spíše zhoršovalo. Doslova mě naštvaly povídky Listopadka a Hodně štěstí, Popelíku. Já nevím, ale vážně si někdo myslel, že když udělá z Popelky borce a ze 7 trpaslíků 7 švadlenek, tak tím udělá díru do světa? Bylo to jedině trapné.
Hodně pohádek v sobě nese nádech LGBT, u čehož bych normálně řekl, že je super, ale on to byl skutečně jen nádech (až asi na 2 výjimky). Či-li to ve finále působilo tak, že autoři jen chtěli mít možnost napsat, že jsou jejich pohádky LGBT friendly, i když tam nic z toho opravdu skoro není.
Poměrně velká skupina pohádek nebylo špatných, ale neobsahovaly prakticky nic na víc, žádné ponaučení. Často jsem tak dočetl a nevěděl, co si z toho vzít. Jako bych vám v pohádkové knize prostě odvyprávěl svůj obyčejný den…
Pravděpodobně se v té knize zbytečně pitvám, ale co jsem chtěl říct, je, že pokud chcete pohádkovou sbírku, jsou rozhodně mnohonásobně lepší.

Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.

(SPOILER) Příběhy jsou originální. Vadili mi tam záměrné přeměny žen na muže. Nebyly to úplně takové pohádky jaké bych ráda četla dětem. Očekávala jsem něco jiného.