Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/9037/bmid_rikali-mi-leni-8u0-9037.png
4
1350
259
Leni je 11 let a žije v poválečném Německu. Sama však cítí, že se sem nějak nehodí. Je jiná, citlivá, ve škole nemá kamarádky. Nechápe jejich fašistické náboženství. Žije s maminkou, babičkou a bratrem Raulem, ale ani doma to nemá lehké. Touží po vlídném slově, po pohlazení, ale to se jí občas dostává jen od babičky. Leni má často kusé vzpomínky na nějakou jinou maminku i tatínka. Na rodiče, kteří ji drží v náručí, zpívají jí a ona cítí jejich lásku. Nakonec sama přijde na to, že není Němka, že pochází odněkud z Čech a byla ukradena svým vlastním rodičům. Ví, že tatínek už nežije, ale maminka určitě ano. Podaří se jí najít pravou maminku a dostat se zpět domů, do Československa?... celý text
Přidat komentář
Četla jsem ji jako malá v rámci povinné školní četby a dodnes ve mně zanechala hlubokou stopu jako asi žádná jiná kniha z povinné školní četby na základní škole.
Tuto knížku jsem měla ráda už jako dítě, i když to byla povinná četba. Dneska jsem jí chtěla pouze prolistovat a hned jsem se do ní zase začetla. Doporučuji jí pro dospělé i děti. Pokračování této knížky už bylo hodně ovlivněno dobou ve které vznikala a jsem ráda, že mě minula v dětství a nebyla povinná.
Krásná, smutná kniha. Srdce mi často bušilo během četby a bylo mi z toho tak nějak úzko. Příběh je silný a podtrhuje ho ještě to, že je vyprávěn onou dívkou Leni/Alenkou a ne dospělou "nezaujatou" osobou. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala až teď a nečetla jsem ji jako malá. Řekla bych, že se hodí spíše pro dospělé nebo starší děti. Každopádně stojí za přečtení.
Jako dítě mě kniha minula, poprvé jsem se k ní dostala ve svých 22 letech a jsem ráda, že jsem si ji přečetla, chytla mě hodně za srdce. Od čtení mě původně odrazovalo, že se jedná o dívčí román, ale jak jsem vzala knihu do ruky, nemohla jsem se od ní odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla. Proto bych knihu ani tak nezařazovala do literatury pro děti a mládež, ale doporučila bych ji i dospělým.
Dojemný příběh se šťastným koncem. Kniha mě už jako dítě chytla u srdíčka a i nějaká ta slzička ukápla (hlavně na konci příběhu). Pamatuji se, že jsem nechápala, jak mohlo být dítě "bez důvodu" odebráno rodičům a dáno navždy k cizím lidem, strašné! Člověka z toho mrazí...
Tato kniha dlouho odpočívala v mé knihovně. Nakonec jsem si ji přečetla až v dospělosti … a nelituji času. Sice je zařazována do kategorie pro děti mládež, ale myslím si, že i starší v ní najdou zalíbení. Mladší budou číst příběh o dívce, která hledá maminku, starší budou zhrozeni násilnou germanizací a poválečným vývojem v Německu. Četla jsem velké množství knih o druhé světové válce, tato mé city zasáhla nenásilným podáním z pohledu malého děvčátka.
Moc hezké vyprávění o nelidskosti a o tom,jak malá Lenik rodině přišla.
Krásné popisy dětských her,akorát by mohla byt o meč delší.
Tahle kniha ukazuje, že ani v Německu nebylo vše tak úžasné, jak jsem si předtím myslela. Obyvatelstvo spustošeno válkou nemělo dost jídla a pořádné oblečení.
Bylo zajímavé, když si Leni vybavovala různé okamžiky pro ni "z onoho světa".
Nádherná kniha, moc bych jí neřadila do žánru Pro děti a mládež,.Krásným jednoduchým způsobem vás vtáhne do poválečného Německa. Přečetla jsem jí jedním dechem.
Když jsem ji četla jako dítě, moc mi nedocházelo, oč tam jde. Viděla jsem jen děvčátko, které se vrátilo k mamince. Neměla jsem moc tušení o "věcech kolem", jen mi přišlo pěkné, jak to celé dopadlo. Podruhé jsem ji přečetla před rokem, za jediný den. Vím, co je germanizace, vím, jak se násilně odebíraly děti a jak byly zavlečeny do Německa a vím o tom, že jejich praví rodiče byli posílání do koncentračních táborů, ale nic z toho nebrání v tom, aby pro mě knížka ztratila své kouzlo. Jen mě z toho nyní mrazí a radši bych o oněch "věcech kolem" tušení neměla, ale bohužel, jsou součástí historie a rozhodně by to nemělo být zapomenuto.
Přišla jsem na ni při vyřazování knížek ze školní knihovny. Útlá, ohmataná... Ještě nikdy jsem tak neplakala u žádné knihy. A dokonce na dvakrát. I když člověk přečetl mnohé o druhé světové válce a historii, dojde mu díky knížkám jako tahle, jak strašný zločin je krást děti maminkám.
Myslím si, že tuto knihu by měl znát každý. Jsem moc ráda, že jsem měla k dispozici si ji přečíst, alespoň vím, jak to v té době vypadalo a nebylo to jako peříčko jak v dnešní době. Kniha mě chytla hodně za srdce, průběh se mi moc líbil, tady není nic k řešení - 5 hvězdiček. :)
Velice smutný avšak poutavý příběh malého děvčátka,které nic netuší,ale pomalu a jistě všemu přichází na kloub :'(
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Kniha Říkali mi Leni je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 2 281x |
| Čtenářské výzvě | 458x |
| Doporučených | 158x |
| Knihotéce | 436x |
| Chystám se číst | 426x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 18x |
Knihu jsem našel v knihobudce na náměstí, a s chutí si jí přečetl, abych tak splnil dluh vůči povinné školní četbě, kdy mně zajímaly knihy docela jiné. Kniha je dost tendenční, ale to je pochopitelné. někdy se Leni chová jako malá blbka, někdy je až moc přechytralá. Jsem rád, že jsem knížku četl, ale asi jí zase vrátím zpět do budky a posunu dál :-)