Rieky Londýna

*Šlo bezesporu o sžíravou obžalobu jakéhosi aspektu moderní společnosti - kdyby jen někdo věděl jakého.*

Čte se to "tak nějak samo na půl pozornosti". Tedy přesně tím způsobem, který je vhodný do dopravních prostředků, nádraží, letadel, na dovolenou. Čirá odpočinková četba na ukrácení času. Což není špatně.

Není až takový problém, že Aaronovitch vykrádá v urban fantasy linii Gaimana, v humoru Pratchetta, v jakože krimi lince ulítlosti Adamse. Problém je v tom, že je příliš velký rutinér, který jenom napodobuje velké vzory, ale ani se jim nepřibližuje; a co hůře nedává do látky nic svého, originálního, specifického. Již v úvodním díle tak čtete něco, co jste v bleděmodrém (a ostatně i tmavě) četli již stokrát.

Největší problém však nejde za "meh" realizací ani otřesně rozbitou a žánrově nefunkční krimi linkou. Naštěstí o tu až tak nejde, tohle jsou útržky budování světa. Ne, hlavní zádrhel je ústřední postava. I karťáci mají víc osobnosti. Ovšem platí na počátku zmíněné, že "se to čte samo". Je to krátké, čtivé, rychle ubíhající s až překvapivě vtahujícím londýnským genius loci.

Potenciál v látce je, ne že ne, ale Aaronovitch ani v jeden moment/větu neprokazuje, že by měl byť jen ždibec potenciálu ho někdy vytěžit. Druhému dílu se tedy sice zuby nehty bránit nebudu, ale dříve než před nějakou echt zdlouhavou cestou plnou prostojů na letištích/nádražích to nebude.

Nevím, co si mám myslet... Je možné, že moje hodnocení je dost ovlivněné tím, že jsem teď za sebou četla víc fantasy knížek, takže jsem měla laťku nastavenou trošku výš... Nápad je skutečně zajímavý - magie v Londýně, našem skutečném Londýně, a ještě k tomu ve službách policie. Nevadily mi ani trošku učebnicové popisy míst, kde se příběh odehrává. Sama detektivní linka je taky zajímavá. Ale kdyby byl příběh zaměřený jen na ni a byl o polovinu kratší, bylo by to jen ku prospěchu. Druhá linka s božstvy mi nepřišla nijak zajímavá a vlastně mi ve vztahu k vyšetřování nepřišla ani tak podstatná. Navíc jsem se nedokázala do příběhu nijak vžít. Možná dám autorovi ještě šanci s druhým dílem.

Příběh policisty, který v sobě objeví schopnost vnímat magii a nadpřirozeno byl celkem dobře vystavěný a originální. Sice některé věci mi přišly docela chaotické anebo jen tak lehoulince nakousnuté a odložené... Takže místy mi to připadalo trošku neuchopitelné nebo mírně zmatené. Ale jako oddychovka fajn a přečtu si asi i další dily. Jsem zvědav jak se Peter bude postupem času a vlivem zvládnuté magie posouvat dále.

Peter Grant, mladý londýnský policista, nečekaně zjistí, že magie existuje. Stává se učněm posledního čaroděje britské policie a začne vyšetřovat vraždy spojené s nadpřirozenými jevy. Zároveň se zaplétá do konfliktu mezi božstvy londýnských řek, která soupeří o moc nad městem.
Kniha mě zaujala hlavně tím, jak spojila detektivní příběh s magií. Hlavní postava Peter mi byl sympatický a jeho příběh mě bavil od začátku do konce. Líbilo se mi prostředí Londýna a to, že se tam objevily kouzelné a tajemné prvky. Příběh byl napínavý a zároveň zajímavý. Rád/a bych si přečetl i další díly.

Vcelku povedená urban fantasy. Mytologie promyšlená. Takže dalšímu dílu dám určitě šanci.

Dobře napsaný a vymyšlený příběh

Dobře napsané, dobře vymyšlený svět. Místy ovšem trochu chaotické a zdlouhavé. Myslím, že knihu si nejvíce užijí čtenáři, kteří dobře znají Londýn a mohou si tedy udělat jasnou představu o tom kde se děj právě odehrává.

Marketingové přirovnání hlavního hrdiny Petera Granta k Harry Potterovi nesedí a je laciné. Ale jinak mám celou sérii ráda pro spoustu originálních prvků a snad i zeměpisné ponaučení :-)

Autor umí psát dobře, jen to bylo místy dost divoké až nepřehledné. Baví mě břitký britský ironický humor, v tom vidím podobu s Rowlingovou.

Nebylo to špatné, ale Harryho Pottera u policie bych si představovala trochu jinak. Tohle s ním nemělo vůbec nic společného.

Takové jednodušší, chvilkami i nudné, ale milé. I jsem se pobavil

Místy děsivé, ale skvele napsané, jdu na 2. díl :)

Čím větší očekávání, tím větší zklamání.

Správný mix magie a reálného světa, tentokrát reprezentovaným současným Londýnem a policejní prací. Hlavní hrdina je sympaťák, příběh poutavý, co více si přát?

Když se policejní zelenáč Peter Grant přichomýtne k vyšetřování podivné vraždy, zatím netuší kam všude ho to zavede. Otevře se před ním tajemno Londýna, o kterém neměl ani tušení. Aby se mohl vypořádat s duchy a různými nadpřirozenými bytostmi musí získat jisté magické dovednosti. Proto se stane učedníkem u vrchního inspektora Nightingalea a spolu sním se snaží odhalit nebezpečného pachatele. Příjemná a docela vtipná detektivní fantasy.

Od této knihy jsem měla docela velká očekávání, bohužel však musím konstatovat, že jsem poněkud zklamaná. Začnu ale s pozitivy a zkusím to bez spoilerů.

Základní koncept je skvělý. Fantasy detektivka z prostředí Londýna, přesně to mě nalákalo ke čtení, protože takový nápad má podle mě obrovský potenciál. A byly to právě části, kde se vyšetřovalo, kde si postavy dávaly věci do souvislostí a přemýšlely nad dalším postupem, kde Peter prováděl různé experimenty, kterými se snažil zjistit, jak magie vlastně funguje, aby tyhle poznatky pak mohl v důležitém okamžiku použít, které mě bavily ze všeho nejvíc. Bohužel jsem kvůli nim musela přetrpět spoustu bolestivých, nepřehledných a někdy nudných částí, ale k tomu se dostanu.

Samotná kostra příběhu je rozhodně zajímavá, s každou další vraždou hrdinové nachází nová vodítka, až jsou nakonec schopni předpovědět, kde by se mohla stát další, a pokusit se jí zabránit. Motiv a závěrečné odhalení chválím, nápad to byl originální, i když jsem se na konci trochu ztrácela. Celkově se mi ale právě ta detektivní dějová linka moc líbila, rozhodně víc než ta, kde se řešil spor božstev, ale ten tu kvůli spoilerům pro jistotu rozebírat dopodrobna nebudu.

A posledním čistě plusovým bodem, který bych ráda zmínila, byl samotný popis práce u policie. Prostředí, atmosféra, popis postupů, a vysvětlování některých technických záležitostí, všechno to působilo důvěryhodně a skvěle doplňovalo celou atmosféru.

Teď k té méně příjemné části. Ačkoliv je Londýn jedním z mých oblíbených měst, přiznám se, že po několikátém detailním popisu toho, přes které zastávky metra Peter jel, který podnik se nachází v konkrétní části nějaké ulice, které budovy ho obklopují a jak dlouho už tam stojí, jsem začala přeskakovat. Pokud vás historie a struktura Londýna opravdu zajímají, věřím, že pro vás tyto části budou představovat plus, já jsem však bohužel většinu míst, které autor popisoval, během minuty vypustila, tedy až na ta, která byla pro příběh skutečně důležitá. To, co mi navodilo atmosféru Londýna mnohem lépe, byly zmínky mrazivého vzduchu, deště, turistů a hlavně suchý britský humor, který sice nebyl pokaždé tak vtipný, jak autor zamýšlel a do některých situací se mi moc nehodil, ale většinou svůj účel splnil a pobavil mě.

Co mi na rozdíl od přednášek o městě chybělo, byly překvapivě emoce. Chápu, že Peter za tu dobu, co pracuje u policie, viděl dost ošklivých věcí a neočekávám proto, že se bude hroutit kvůli každé kapce krve. Ne. Aby člověk mohl dělat takovou práci, musí si vypěstovat určitou odolnost, a to nám kniha dost jasně sdělila. Za to určitě plus. Jenže postavy se tady chovají absurdně klidně v situacích, kdy to skoro až není normální. Zdá se mi, že všichni přijali fakt, že magie existuje, úplně v pohodě. Žádná dlouhá fáze popření, žádný „To přece nemůže být pravda, někdo si z nás dělá legraci!“ Respektive ono tam vyjádření určitých pochyb je, jak ze strany Petera, tak Lesley, jeho kolegyně, ale trvá celkem tak dvě věty a oba velmi rychle přijmou fakt, že kouzla existují, jako by se nechumelilo. Žádné otřesení z toho, že svět funguje jinak, než si mysleli a že existuje oddělení pro vyšetřování případů zahrnující nadpřirozené jevy. Žádné „Jak to, že zrovna já vidím duchy a cítím nadpřirozeno?“ Nic, všechno je v pohodě, jedeme dál a Peter po velmi krátké době vyjádří přání stát se čarodějovým učněm a složit přísahu, aniž by o cokoliv věděl o magii nebo o tom, proč k ní vlastně má nadání. Teprve na straně 128 vyjádří nespokojenost nad tím, že vlastně neví, jak magie vzniká, a právě tady konečně začínají jeho výše zmíněné experimenty a různé otázky na inspektora Nightingalea, který Peterovi ale většinou odmítá odpovědět, protože ještě nenastal ten správný čas. Ve druhé polovině knihy už je to lepší, pokud vynechám scénu, kde posednutá postava s rozpadající se tváří s klidem žertuje, a hlavně se dočkáme i napínavých scén, ze kterých jde občas mráz po zádech, ale do té doby jsou všichni, jak jsem řekla, překvapivě klidní na to, co se kolem nich děje.

Teď přejdu k tomu, co mě v knize rušilo ze všeho nejvíc, a to byly neustálé sexuální narážky. To, že Peter se snadno rozptýlí, je sice pro postavu dobrá špatná vlastnost, jestli chápete, co tím myslím, jde o nedokonalost, která nám postavu polidšťuje, bylo by ale fajn, kdyby ho rozptylovalo něco jiného, než ženy. Skoro pokaždé, co se v knize objeví ženská postava, jako první se obvykle dozvíte, jaká má prsa a jestli Petera vzrušuje. Neřeknu, kdyby to tam bylo jednou dvakrát, abychom pochopili, že Peterovi se prostě ženy líbí, ale ono je to tam až překvapivě často. A když pak většinu kapitoly, kde se máte dozvědět od jiné postavy podstatné informace pro vývoj příběhu, zabere Peterovo očumování nahé holky a přemýšlení nad jejími ňadry a zadnicí, zatímco ten důležitý rozhovor zabere pár vět, máte chuť knihu odložit. Tedy aspoň já jsem ji měla. Dalším příkladem je část, kdy skončí napínavá kapitola, v níž postavy bojují a utíkají o svůj život, jenže hned ta další začíná Peterovým naštěstí ne detailním popisem jeho erotických snů. Skvělý způsob, jak podkopat atmosféru. Co mě ale naštvalo úplně nejvíc, byla tahle věta: „Hlas patřil baculaté ženě s kulatou tváří toho typu, která si vytvoří příjemnou povahu, protože druhou možností je sebevražda.“ Protože ženy, které nejsou štíhlé a nemají výstavní postavu, kterou by muži mohli okukovat, by se měly jít zabít. Nevím, jestli tohle pořád patří pod „klasický britský humor,“ který mám normálně ráda, každopádně vtipné to nebylo a akorát to ve mně probudilo chuť autorovi zaklepat na dveře a přátelsky si s ním promluvit. Pokračujeme k postavám.

Nejvíc jsem si oblíbila Nightingalea. Tajemný a většinu času seriózní čaroděj, který ale navzdory svému zdánlivě neochvějnému stoicismu nepřipomíná ledovou sochu, a chová se jako normální člověk. Umí se zasmát, má rád rugby, má svoje morální zásady, ale i nedostatky. Není vševědoucí ani všemohoucí, ačkoliv tak na začátku může působit. Mrzí mě, že nám o něm kniha neprozradila trochu víc, na druhou stranu zrovna on je postava, kterou je lepší nechat částečně obestřenou tajemstvími, aspoň do dalších dílů, takže to chápu.

Z Petera mám smíšené pocity. Ve druhé polovině knihy jsem ho měla radši, protože se konečně začala projevovat jeho osobnost, ze začátku jsem o něm ale věděla jen to, že se nechá snadno rozptýlit, má rád ženy a je přidrzlý. Co nám ale kniha připomene tak milionkrát, je to, že Peter je smíšeného původu a že jeho otec býval hudebníkem. To sice jsou celkem zajímavé poznatky, ale nevidím důvod je zmiňovat pořád dokola, myslím, že čtenáři to pochopí už napoprvé. Každopádně jak jsem řekla, ve druhé polovině mi přišel mnohem zajímavější a začalo se ukazovat, že mu to pálí víc, než se zdá. Nepřijde mi kdovíjak do hloubky promyšlený, každopádně podobně jako u Nightingalea předpokládám, že se o něm víc dozvíme v dalších dílech.

Z ostatních postav bych vyzdvihla snad jen Molly, u které nemám nejmenší tušení, co je vlastně zač, ale ráda bych se to dozvěděla, protože mi přijde zajímavá, a inspektora Seawolla, který je sice napřed popisován jako protivný, tvrdohlavý a uřvaný nadřízený, ale taky má i světlou stránku. Je ve své práci vážně dobrý, a ačkoliv to asi nedává moc najevo, našlo se pár momentů, které prozradily, že se o své zaměstnance přeci jen stará. Jsem moc ráda, že z něj autor neudělal jen hloupého uřvaného troubu, za to palec nahoru.

Z ostatních postav mě nikdo moc nezaujal, takže tenhle úsek bych ukončila a raději přešla k závěru, než prozradím něco zásadního.

Přemýšlela jsem, jak knihu ohodnotit. Jak jsem říkala, koncept mě uchvátil a jsou tu věci, o kterých bych se opravdu ráda dozvěděla víc, bohužel mě od dalších dílů ale odrazuje myšlenka, že se budu muset znovu prokousávat Peterovými vnitřními monology o ženách, přednáškách o londýnském metru a popisů toho, jak kouká na televizi a snaží se zprovoznit internet, abych se vůbec dostala k zápletce. Je to sice moje první kniha od autora, takže nemůžu posoudit, jestli je tohle jeho typický styl, domnívám se ale, že kniha by mě bavila mnohem víc, kdyby sejný koncept zpracoval někdo jiný.

Nakonec dávám s přivřeným okem tři hvězdičky, v nejbližší době se ale do dalších dílů nejspíš nepustím.

Zpocatku slibne, zajimave, vtipne. Nicmene od odhaleni identity pachatele uz to byla spise nezajimava "rutinni" zalezitost. Napinave to nebylo, coz je skoda. zkusim dalsi dil, uvidime ;)

Na tuhle fantasy odehrávající se v ulicích Londýna jsem byla velmi zvědavá. A nakonec to bylo lehké trápení - především v závěru, ale obávám se, že si za to mohu trochu sama.
V prvé řadě chci uvést, že to téma, s nímž autor pracuje, je zajímavé. Duchařiny a nadpřirozené věci prolínající se do našeho světa má ráda, pokud je to zpracované dobře. A tady myslím, že se s tím autor popral skvěle. Aspoň jsem měla pocit, že to tu funguje. Zápletka sama o sobě nebyla vůbec špatná - detektivka křížená s fantasy prvky byla fajn a po téhle stránce mne to vlastně bavilo. Ale...
Asi mi v tomto případě úplně nesvědčilo to, že jsem tu knihu četla v originále. Nečetlo se mi to úplně hladce, musela jsem postupovat docela pomalu, abych chápala, co se zrovna děje a neztrácela se. Z toho důvodu jsem četla knihu asi měsíc, což je na mé poměry dost dlouho - čím déle čtu jednu knihu, tím snadněji ztrácím pozornost a zájem.
Největší potíže mi způsobil ale samotný závěr, posledních cca 80 stran, kdy jsem se do toho děje tak strašně zamotala, že jsem nevěděla, která bije a co se vlastně děje. A to asi byla pro mne konečná, kdy jsem byla ráda, že jsem se nějak dostala nakonec. Nevím, jestli je to tak problematické i v českém překladu, ale pro mne ten konec byl prostě matoucí a chaotický - takovým způsobem, že mi to vlastně bylo pak ve výsledku jedno, jak to skončí.
Nakonec 3 hvězdy z 5 a v sérii pokračovat patrně nebudu. Nebo určitě ne v anglickém originále.