Zhubni

No, Kingův vypravěčský talent se tu sice projeví, to zas ne že ne, ale celkově... vlastně se mi to i líbilo a četlo se to skoro samo, ale... za mě to prostě nemá tu sílu, jakou bych u Mistra očekával. Především to bohužel zabil konec, ten byl tak nedotaženej, až jsem podrobně zkoumal, jestli se mi třeba neslepily stránky. Ale ne, fakt to bylo zbytečně uťatý před logickou finální gradací. Mám z toho pocit asi takový, jako kdyby se v baráku naproti pomalu svlíkala kozatá sousedka, propracovala se zdlouhavě od rukavic a kabátu přes šperky a tři páry ponožek až do spodního prádla a ve chvíli před rozepnutím podprsenky by zatáhla závěsy. Četlo se to fajn, ale připadal bych si líp, kdyby mi tu knížku těsně před dočtením nějakej dacan šlohnul a já bych si konec domyslel.

Je to dobrý, je to King. Bachmanovky píše svižněji, zbytečně se nezdržuje, ale způsob vyprávění si drží. Mě to pobavilo a odnáším si i super citát: “Pro mě je blbec jasně definovanej tím, že nevěří tomu, co vidí.”

(SPOILER) Kniha má velice zajímavé téma a stále jsem čekala, jak se to rozvine. A musím přiznat, že na konci jsem byla i trochu zklamaná. Ale od začátku, kniha začínal poměrně zmateně, kdy vůbec nevíte, co se děje. Pak děj plyne docela zlehka, kdy se tedy dozvídáme o cikánské prokletí a nezastavitelném hubnutí. “Mám kamaráda, kterýho by sis mohla pouštět jako draka, kdybys mu přivázala šnůru k opasku.”

Nejedná se jen o hlavního hrdinu Billyho, ale také další, kteří se nezachovali čestně ohledně usmrcení cikánky. “On se vážně mění v aligátora. Očekávám, že ho zanedlouho asi dají do akvária. Až konečně umře, můžou z něj dělat dámské kabelky značky Soudce.”

Náhle nastane zvrat, když se do všeho vrhne Ginelli. To jsem pak měla pocit, že je to zcela jiný příběh, protože se vše otočí do mafiánského stylu. Ale jeho hlášky jsou opravdu dokonalé.
Billy: “Co jsi slyšel?” Ginelly: “Prdění psů, pěkně hlasitý.”

Pak se kniha věnuje stíhání cikánů a boji s nimi. Nakonec nastal oddech, že se konečně vše vyřeší. Ale otevřený konec není můj šálek kávy. Jsem ráda, když vím, co se stalo, ale tady si to můžeme jen domýšlet. Je zde i dost nevysvětleno, například přestěhovaný nábytek a podobně.

Kniha je plná vtipných pasáží:
“Billy si jasně vybavoval, jak mu táta říkal, že z masturbace bude koktat.”
“Už jsi začínal mluvit jako postava z románu Stephena Kinga.”
“Postraším ho tak, že si bude muset dát do kardiostimulátoru baterii z traktoru.”

Tak takhle končí svět, nikoli třeskem, ale hubnutím.

Opravdu zajímavé čtení, docela mě to bavilo.

Kniha se dobře četla, námět skvělý, konec nepředvídatelný. Není to klasická hororovka.

nebylo to špatné, jen krátké a "nehororové" :)

Nebylo to špatné, ale od Kinga jsem čekala víc. Tohle bylo zajímavé a tím to končilo. Chyběl mi tam nějaký hlubší pocit strachu nebo znechucení. Vlastně celkově nějaké hlubší pocity.

Příběh se mi moc nelíbil,co člověk by přečetl kvůli bodu ve výzvě.

King se zjevně mým oblíbeným autorem nestane. Tohle je moje třetí kniha od něj, závěr byl sice lepší, než ten totálně odfláknutý konec u Pod kupolí, ale stejně docela zklamání. Nemluvě o čirém diletantství, kdy nechává cikány s maďarskými kořeny mluvit špatnou švédštinou - wtf?!

Kdyby to byl jiný autor, dám víc. Ale tohle je King samotný, čekal bych víc.

Moje první bachmanovka a rovnou taková paráda? ;D. Už před lety mě ten námět okamžitě zaujal a konečně jsem se dostal k přečtení. A bylo to vážně dobrý. Dokonce tak dobrý, že to zfleku označím za jednu z nejzábavnějších (rozuměj nejzáživnějších) mistrových samostatných knih. Hororových prvků je tu sice pomálu, rozhodně to není příliš děsivé. Zato je to pekelně napínavé a neustále zajímavé. Velmi kladně též hodnotím mistrovu povedenou snahu o sociálně-filozofickou úvahu. Prakticky nemám co vytknout, dokonce je to snad poprvé co se nekonal jinak pro autora typicky pomalý rozjezd. I ten závěr se povedl (byť byl později poměrně snadno předvídatelný - dojmu to ale neublížilo). Plný počet je tak tentokrát pro mě nasnadě - žádné přešlapování na místě, žádné klopýtnutí a žádné výhrady co by stály za zmínku. Paráda! :)

Ze začátku mě Billův příběh o prokletém hubnutí strašně bavil, ale s přibývajícími přečtenými stránkami jsem mu věnovala čím dál méně pozornosti, jak mě přestal bavit. Konci knihy, kdy Billovi pomáhal jeho kamarád, jsem již přelétávala očima.

Chtěla jsem knihu zařadit do čtenářské výzvy. A chtěla jsem být při čtení vyděšená, což se mi v případě této knihy nestalo.

Myšlienka nekontrolovateľného chudnutia vo mne okamžite vyvolala zvedavosť. Takýto nápad presne zapadá medzi ostatné, ktoré King písal pod pseudonymom. Koncept som si však lepšie vedel predstaviť v kratšom formáte, skôr v poviedke. Napriek tomu som bol milo prekvapený, aká pútavá kniha bola. Na väčšom formáte mal autor priestor lepšie rozviť myšlienkové pochody postáv a efektívnejšie dávkovať napätie. Pomenovanie kapitol číslom reprezentujúcim aktuálnu váhu protagonistu bol veľmi šikovný ťah, až som mal chuť pretočiť na posledné stránky a pozrieť sa, na akom nízkom čísle to skončí. Našťastie som odolal.
Napätie bolo dobre obohatené pocitmi bezmocnosti a viny. A ako čitateľ som ešte cítil znepokojujúcu empatiu k protagonistovi a predstavoval som si, čo by som asi robil ja v jeho situácii. Približne tri štvrtiny knihy boli ladené takto – psychologicky, meditatívne a investigatívne. V poslednej štvrtine tempo rázne zrýchlilo a premenilo sa na akčný triler. Našťastie aj táto časť fungovala, lebo sa neodohrávala priamo očami protagonistu, ale bola vyrozprávaná iba z druhej ruky, čím udržala aspoň čiastočné prepojenie so zvyškom knihy.
Za slabšiu stránku románu považujem postavy, s ktorými som sa nedokázal stotožniť. Protagonista bol obézny právnik. Jeho spôsob života a riešenie problémov mi boli cudzie. Rovnako aj mafián Ginelli, no bolo pútavé a mrazivé sledovať jeho konanie. Román by sa dal trochu skrátiť, čo by možno prospelo tempu, no aj tak si myslím, že nie je príliš dlhý, a končí sa tak akurát. Ibaže záver nepovažujem za uspokojivý. Mám pocit, že autor nevedel, ako román ukončiť, a tak nasilu pretlačil nejaký zvrat. Na druhú stranu to však korešponduje so zakončeniami ostatných románov od R. Bachmanna.

celkem zklamani, nudne opravdu nezazivne, necekal jsem od tohoto autora takovy spad

Chvíli jsem si musela opět zvyknout na Kingův styl, ale kniha se mi nakonec moc líbila. Bylo mi při čtení i kolikrát úzko, když jsem si sebe představila v kůži Billyho. Bavilo mě i to cikánské prostředí a konec dost dobrý :)

Skvělý námět na povídku, jenže je roztahaný do stopáže útlejšího románu. To by až tak nevadilo, kdyby výplní mezi příběhovými spojnicemi nebyla čistokrevná, nepoživatelná vata, kdy se mistr zaobírá mnohastránkovým popisem něčeho, co člověka absolutně nezajímá. Tuhle třeba popisuje aktuální život v táboře cikánských světáků, jinde zase rozvíjí slepé dějové odbočky... Úplně stejný nešvar jako v Gerald's game.

4/5 knížky jsou ryzí nuda, skrz kterou jsem se prokousal jenom se sebezapřením (a drobným přeskakováním, kterým jsem se o nic zásadního neochudil). Zajímavé to začne být až v poslední pětině, kdy vstoupí na scénu Ginelli. Pak to získá spád a čtivost.

No a závěr, ten je tak blbý, jak to umí jedině Mistr.

Nejdříve jsem moc nechápala jak by se z tohoto dal vykřesat poutavý příběh, ale King je výborný vypravěč a vykouzlí čtivé čtení asi z jakéhokoliv nápadu. Ve skutečnosti je to jen taková delší povídka, ale vyprávění je to brutální a cynické. Postavy nejsou tentokrát tak propracované jak je u mistra hororu obvyklé, ale čte se to dobře. Závěrečná scéna s cikánským koláčem je opravdu nechutná a celý tento román je velmi depresivní, takže vzhledem k těžkému osobnímu období nehodnotím knihu až tak dobře a na nějakou dobu si Kinga zakazuji.

Četla jsem kvůli čtenářské výzvě, ale tak hroznou knížku už jsem dlouho nečetla... byla to první kniha od tohoto autora, ale díky jeho popularitě jsem teda čekala něco daleko lepšího

Za mě slabší King.