Tajné recepty restaurace Kamogawa

Pro japonské autory mam slabost, ale tahle gastronomická jednohubka byla trochu zklamání. Šest velmi jednoduchých příběhů, založených na hledání specifických receptů různých lidí z různých pohnutek. Zajímavý pohled do japonské kuchyně, ale nic hlubokého nebo překvapivého ve mě po jejím přečtení nezůstalo.

Kniha byla celkově příjemná a čtení jsem si v zásadě užila, ale postupně mě začalo unavovat typické japonské opakování téměř totožného děje a infantilní chování dospělých postav, které na mě působilo spíš rušivě než mile. Navíc mi bylo líto Ospalky, čekala jsem, že alespoň na konci trochu ustoupí.

Kniha byla skvělá. Moc se mi líbilo, že hlavním tématem bylo jídlo. Moc mě baví vařit a vaření miluji, tak to pro mě bylo na míru. Mrzí mě ale, že ty všechny příběhy byly vlastně stejné, až v posledním příběhu mi to přišlo s nějakou větší pointou. Kniha mi potvrdila, že se musím víc orientovat na asijské autory. Atmosféra knih z Asie pri mě má kouzelnou atmosféru.

Restaurace Kamogawa je také detektivní kanceláří, která vypátrá recept na žádost klienta. Je to trochu na způsob vyprávění „Než vystydne káva“. Ale mnohem lehčího charakteru. Člověk se tu nepřenese reálně do jiného času. Lidé mají s jídlem a jinými věcmi spojené určité vzpomínky. A právě skrze jídla ze vzpomínek si zákazníci restaurace něco připomínají nebo se naopak loučí. Je to pěkné lehké čtení s příběhy z normálního života.

Máte na jazyku chuť jídla, ale nevíte recept? V Kjótu stojí nenápadná restaurace Kamogawa, která funguje i jako detektivní kancelář. Jejím posláním je nalézt ztracený recept a hned vám ho i naservírovat.
Kniha obsahuje šest příběhů, všechny vystavěné podle stejného schématu:
1. Obtížné hledání restaurace
2. Nalezení restaurace
3. Seznámení se s kuchařem Nagarem a jeho dcerou Koiši
4. Líčení osazenstvu restaurace obtížné hledání restaurace
5. Vychutnání si servírovaného jídla, které vám vybere sám kuchař
6. Cesta chodbou do zadní místnosti, kde je detektivní kancelář
7. Vylíčení svého příběhu
8. Návrat po určité době do restaurace
9. Vylíčení získání receptu
10. Ochutná dávno ztraceného pokrmu
Někdy se pořadí maličko promění, ale rámec zůstává pevný.
To, co by mohlo působit jako opakování, jsem si nakonec zamilovala. Tento japonský vypravěčský rys příběhy ukotvuje, vnáší do nich řád a nechává prostor pro nuance – pro jemná sdělení, která by jinak snadno zapadla.
Nejde jen o recepty na tradiční japonská jídla, ale objevuje se i kuchyně mezinárodní. Důvody hledání jsou různé: dětství, manželství, touha po návratu k něčemu ztracenému. Spojuje je jediná věc – touha přivolat zpět minulost skrze chuť.
Tyto příběhy jsou sladkobolné, poetické a – jak jinak – velice chutné.

Na první pohled mě zaujala obálka, která mimo názvu napovídá, co je hlavním námětem knížky.
Kniha obsahuje šest příběhů, ve kterých se to zajímavým jídlem jen hemží. Trochu mi dělaly problémy jména a názvy měst, ale jen ze začátku.
V podstatě se v každém příběhu opakuje stejné schéma. Těžkopádné hledání restaurace Kamogava, uvítání jídlem, rozhovor s Koiši, která je dcerou majitele a následné hledání vytouženého receptu a tím přivolání dávno ztracených vzpomínek.
Jen jsem čekala, že kočka Ospalka, tu bude mít větší roli.
Vše tu probíhá velmi rychle a svižně. V podstatě se případ od případu vyřeší vcukuletu, jen někdy s hořkosladkým koncem.
Přesto se jednalo o odpočinkové čtení s vůni poutavého jídla. :-)

Souhlasím s P0des - po první povídce už je to pořád stejné schéma. Na obálce se objevuje "pro čtenáře bestselleru Než vystydne káva", a to přesně odpovídá, ten princip opakování je úplně stejný. Nevím, jestli je to nějaký typický jev japonské literatury nebo její části, ale už se mi to začíná zajídat.

Líbí se mi příběhy a atmosféra, ale i když mám japonskou kulturu moc ráda, jsem v těch jídlech dost ztracená a transkripce čajů a pár věcí, které znám je mimo to, jak se používají v Čr. Až si říkám, jestli to bylo přeloženo z japonštiny z jiného překladu, že by transkripce odpovídala jiné normě.

Moc hezký nápad a pohodové čtení. Japonská literatura je můj šálek. Jen mi trošku mi nesedělo, jak se v příbězích přeskakovalo. Přišel zákazník se zakázkou a pak se najednou přeskočilo o dva týdny s vyřešeným případem. Trochu se to celé i tak nějak opakovalo. Myslím, že příběh by měl větší potenciál s lepším zpracováním. I tak jsem, ráda, že jsem si knihu přečetla.

Knížka se mi líbila. Byla klidná. Jednoduchá. S libým nápadem. Žádná divočina.
Příjemná rodinná atmosféra dodává knize hvězdičky navíc...
Vůbec mi nevadilo,že to není detektivka se spoustou detailů jak to jídlo vypátral.

Nadchl mě koncept detektivní restaurace, která vypátrá recepty z vaší minulosti podle toho, jak je majiteli popíšete. Trochu méně už mě ale bavilo zpracování. V duchu japonské tradice se koncept několikrát opakuje, příběhy se ale nijak zvlášť nesvážou, pátrání je hodně povrchní a po první povídce se vlastně jen dočkáte variace na stejné téma. Je skvělé, že se tu autor věnuje jídlu, celé to má hodně "cozy" atmosféru, ale je to taková knížka na dovolenou - přečíst, odložit, zapomenout.

Asijská literatura není pro každého :), milé čtení, které tak nějak plyne. Hledání odpovědí, nostalgie. Zažít ještě jednou to, co bylo ztraceno - zapomenuto. Zdánlivě stejný příběh žijeme všichni. Ale pod povrchem je vše jiné, vnímat ty nuance různorodosti, to chce trochu cviku, trochu otevřené oči a zejména srdce...

(SPOILER) Lehké čtení, ideální na odpočinek. Škoda jen, že kniha je psaná pořád stejným stylem – přijde zákazník s prosbou o recept, střih na o týden později, zákazník se vrací, šéfkuchař mu řekne, jak recept našel… a tím to končí. Tento vzorec se opakuje stále dokola.

Opravdu příjemná kniha. Každý příběh byl stejný. Jen jiná jména, recept a důvody, proč recept hledají, ale přesto z toho sálal klid a pohoda. U některých příběhů mě i ukápla slza.
Odpočinkové. Doporučuji.

V Kjótu jsem nedávno byla a kniha na mě zapůsobila tak jako bych se tam znovu ocitla. A dostala jsem hroznou chuť na japonskou kuchyni.

Příjemné čtení s dobrým nápadem a seznámení s japonskou kuchyní ....

V dnešní době může být kniha inspirací pro gurmány, protože spousta těchto pochutin je již v naší zemi k sehnání ....

Ale musím poctivě říci, že i když tyto dobroty zkouším chystat, ty moje se opravdu originálům nepodobají ....

Pan Nagare, Koiši i kočka Ospalka se stanou vašimi kamarády ....

Taková milá, laskavá jednohubka pro milovníky japonské literatury. Při čtení jsem se nejen dobře bavila, ale také se mi sbíhaly sliny na všechny ty dobroty, které Nagare připravoval pro své zákazníky. Sice jsem po většinu času moc netušila, co si pod jednotlivými přísadami představit, ale i tak znělo všechno moc lákavě :) Teprve později jsem zjistila, že na konci knihy jsou ke všem ingrediencím vysvětlivky.
Mírně mě sice zklamal konec, protože jsem čekala, že se příběhy třeba nějak propojí, nebo se ještě dočkáme podrobnějšího vyprávění o životě Nagareho a Koiši, ale i tak jsem si čtení užila.

Knížka se mě moc libila, hlavně ty jidla, ty bych chtěla vyzkoušet.

Japonská literatura je prostě úžasná. To, co se tváří jako kuchařka, vlastně kuchařka není. Spojení japonského románu s mojí oblíbenou kuchyní bylo přesně to, co jsem hledala.
Celkový vzhled obálky krásně vystihuje o čem kniha je – vidíte zde kočičku Ospalku, o které se v knize také dočtete, a misku rámenu. Celkový design působí jemně a pro oko lákavě.

Říká se, že láska prochází žaludkem, a tahle kniha i všechny příběhy v ní obsažené jsou toho důkazem.
Rozhodně není dobré číst tohle krásné dílo, aniž byste měli po ruce aspoň něco dobrého na zakousnutí, protože v průběhu čtení na vás jistě přijde chuť.

Každý příběh ve mně vyvolával vlnu nostalgie a vzpomínání na jídla, se kterými mám spojené konkrétní osoby, místa či události. Asi každý z nás by rád navštívil místo, kde by si mohl dát znovu jídlo, které pro něj připravil někdo blízký – i když už tu třeba není.
Já osobně bych moc ráda navštívila restauraci/detektivní kancelář, která by mi připravila jídlo z dětství, jaké mi vařila má úžasná babička. A přesně jak vypráví příběh – i tohle jídlo má spoustu různých podob, ale já bych si ho chtěla dát přesně takové, jak ho připravovala ona.

Jediné, co mě trošku mrzí, je, že na konci knihy jsem se nedočkala nějakého závěru nebo celkového shrnutí jednotlivých příběhů. To však na originalitě určitě neubírá.

Při čtení jsem doslova hltala každé slovo a těšila se na výsledný spokojený výraz každého ze zákazníků. Kniha se čte tak příjemně, že jen otáčíte stránky, až najednou jste na konci a říkáte si: To už je konec?
Celková originalita a nevšednost téhle knihy mě mile překvapila, a znovu opakuji, že jsem nesmírně ráda, že nejde čistě jen o kuchařku – protože tahle kniha má pro mě mnohem hlubší hodnotu.
Jako člověk, který doma vaří pouze asijskou kuchyni, a převážně tu japonskou, jsem zde měla možnost se inspirovat a zkusit zase něco jiného, nového.

Za skvěle zpracované dílo a opravdu originální námět hodnotím 90 %.