Reportáž, psaná na oprátce

kniha od:


Koupit

Reportáž, psaná na oprátce: První úplné, kritické a komentované vydání. První část knihy tvoří úplné, komentované vydání Reportáže, druhou část doprovodné stati sledující její vznik a polemiky. První úplné, kritické a komentované vydání knihy Julia Fučíka je dílem historika Františka Janáčka, který ve svých komentářích zhodnotil své mnohaleté studium českého domácího odboje za druhé světové války....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/101062/reportaz-psana-na-opratce-101062.jpg 3.7352
Žánr:
Literatura česká, Biografie a memoáry
Vydáno:, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Reportáž, psaná na oprátce

Přidat komentář
Massek
24. srpna

Četl jsem vydání z roku 1950 a musím souhlasit s komentářem některých čtenářů, že mi také chyběl doslov či kritické zhodnocení a uvedení do historických souvislostí. Sám jsem po knížce sáhl v podstatě náhodou, bez přípravy a hlubší znalosti tématu.
Ale když si odmyslím některé ideologicky pojaté pasáže, považuji knihu stále za velmi čtivou a především popisy vězeňského systému či charakteristiky bachařů a vězňů považuji za autentické. Dle mého názoru byl Fučík dobrý pozorovatel a dokázal výstižně a ve zkratce tato pozorování shrnout, ideální pro reportáž a obecně novinářskou práci. Nepochybuji ani o krutostech během prodělaných výslechů. Těžká doba.

petbrab
31. července

Četl jsem tu vydanou v Torstu s doslovem 2x delším než reportáž.
Člověk se musí odpoutat od kultu, který mu po válce udělala komunistická strana a jeho manželka a číst to "nezávisle".
Kniha samotná je kusovitým příběhem odbojáře zatčeného a ve vězení vyslýchaného gestapem do doby než je mu jasné, že bude konec...

Balthazar
05. dubna

Knihu jsem četla 3x a stejně jsem vždycky doufala, že bude mít šťastný konec :) Krátká a výstižná

ArwenEvenstar
19. ledna

Pokud se při čtení oprostíme od komunistické propagandy, je to kniha, která má i dnes co říci. Nalezla jsem v ní spoustu pasáží, které mě přiměly k zamyšlení nad dnešní společností a nad povahou člověka, která se ukáže v pravém světle až v těch nejtěžších situacích, což prostředí pankrácké věznice bezpochyby bylo.

Otázkou je, na kolik je výpověď Julia Fučíka věrná skutečné situaci. Byl Fučík opravdu takový hrdina, za kterého se v knize vydává, nebo i on zradil své kamarády a spolupracoval s gestapem? Posuzovat Fučíkovo počínání ale není mým cílem.

Já osobně v knize nehledala historicky věrnou skutečnost, ale spíše svědectví o dané době a o lidech, kteří v ní žili. A popravdě mě trochu děsí, že spousta věcí zůstala stejná a ve vládnoucím aparátu jsou lidé podobných, možná i totožných, povah.

Felsenberg
10. ledna

Silná výpověď jednoho hrdiny z Petschkova paláce a Pankráce, kterému paradoxně nejvíce ublížila jeho přílišná glorifikace. Protože on hrdinou bezesporu byl. Nejvíc sugestivní pro mě však byla přiložená Fučíkova zpověď svému synovi Pokolení před Petrem a svědectví spoluvězně Vladimíra Kazdy. Musím pochválit vynikající, kritické vydání Ottova nakladatelství z roku 2008.

Ronnie68
15.11.2018

Tato reportáž byla opět skvělým pohledem do doby, kdy Česká republika byla okupovaná Německem a řádilo zde gestapo ... v tomto konkrétním případě se zaměřilo hlavně na komunistické přívržence ...

regulax
06.07.2018

Čtivá kniha, při které běhá mráz po zádech a tečou vám slzy. Obdivuji sílu a odhodlání lidí bojujících za svou ideu. Je to naše historie, opakující se v různých podobách.

eraserhead
20.04.2018

Ač čtyřicátník, poprvé jsem tuhle knihu četl až dnes. A tak nějak jsem za to rád. Nikdy mi nikdo tuhle knihu nenutil, ani "tehdy". Věděli jsme o ní, ale nikdo po nás nechtěl, abychom ji četli. Takže jsem k ní dnes přistupoval sám a dobrovolně (a někde ve své knihovně mám ještě nějakou Fučíkovu knihu). Trochu mě mrzí, že jsem četl staré vydání z roku 1949. Určitě si budu muset vyhledat nějaké komentované vydání nebo nějaké informace k tomuto jistě proslavenému dílu. Míru propagandičnosti nepopírám na druhou stranu mě tak trochu "pobavilo", že Fučík technicky napsal takového rádce či milého přítele pro pozdější vězně jeho politických a ideových soudruhů. Že sám Fučík nevěděl, co bolševici sami dělali s vězni pochybuji, jako novinář měl jistě sám dost zkušeností a informací nejen ze SSSR, ale i českých bojovníků ze Španělska, takže pochybuji, že by vězeňsko-výslechové praktiky bolševických papalášů neznal. Možná byl ale jen naivní a jeho idealismus tuhle pravdu zastíral, nebo ji zastáral sám, vědomě. Podobně jako polským bolševikům nijak nevadilo, když jim kominterna zrušila jejich stranu a mnozí z nich to ještě vítali jako uvědomělý krok. Nic z toho však neubírá na tom, že sama o sobě je Reportáž psaná na oprátce čtivě napsaná kniha z ne zrovna moc veselého období.