Bohové zblízka

Tuto pekelnou knihu jsem musel povinně přečíst a zrecenzovat v rámci svého studia Religionistiky, což ve mne (a všech mým spolužácích) zanechalo takřka nesmazatelné stopy. Jak jen jsme jí kolektivně proklínali!
Na první pohled se nemusí jednat o kdovíjakou katastrofu - Waardeburg se rozhodně snaží o vyčerpávající výčet všech možných i nemožných přístupů k náboženství, takže si zde teoreticky "každý najde to své". Jenže má-li kniha sloužit coby souhrn a přehled pro studenty religionistiky (převážně nováčky) a obecněji zájemce o toto téma, žalostně selhává svou přílišnou odborností a nepřívětivým slohem, jehož zdolávání stojí mnohonásobně více námahy, než by text zasloužil. Nepomáhá ani přehnaná spletitost a přebujelost textu. Považte: 1. kapitola se dělí na na části A-F, A zahrnuje oddíly 1-3, 1 tvoří a) a b) etc. Čekáte-li odpověď na otázku z prvního odstavce kapitoly dříve než po dvaceti stranách, jste naivní.
Fakt, že v českém vydání je čtenář konfrontován s nemalým množstvím pravopisných chyb, jistě nelze vyčítat autorovi, ale strojený a nezajímavý text rozhodně. A to ani nemluvím o Waardenburgově naivitě stran přínosu religionistiky světu, překonanosti mnoha jeho postojů, nebo jeho doznání, že kvůli psaní zanedbal svého potomka, ač zároveň vyjadřuje přání, že mu tento bude s ohledem na důležitost "tatínkovy práce" schopen odpustit. Škoda, že byl přínos celého svazku tak nicotný.