Řeky Londýna

27.09.2020

Kniha je místy zábavná ale je někdy až zdlouhavá, psaná tak že musíte mít zrovna náladu na její typ humoru jinak se moc nepobavíte. Děj se odehrává v Londýně a můžu za sebe říci že popis jednotlivých ulic a míst zní opravdu věrohodně je to takový vymyšlený svět vmáčknutý do reality. Hlavně je zde docela podrobně rozepsána policejní činnost místy velmi zlehčeně. Je to takové lehké fantasy do kterého autor přidal hodně popisů a vyprávění z reality. Takže když si odpustíte že vyšetřují duchy upíry a bůh ví co ještě a že je vyšetřovatel kouzelník je to vlastně takové zábavné Krimi.

03.09.2020

“Od okamžiku, kdy lidstvo přestalo bezcílně bloumat a začalo si pěstovat vlastní potraviny, vyvíjí se společnost ke stále větší komplexnosti. Jakmile jsme přestali spát se svými bratranci a sestřenicemi a postavili jsme zdi, chrámy a několik slušných nočních klubů, nabyla společnost takové složitosti, že ji žádný člověk není schopný uchopit vcelku, a tak se zrodila byrokracie.”

Tak já nevím. Tato kniha má většinu potřebných ingrediencí, abych si četbu užila: úsměvně sarkastický styl, sympatického hrdinu i zajímavé vedlejší charaktery, mraky dobrých postřehů, živoucí prostředí, obstojnou atmosféru, zábavnou magii, stále se něco děje... a přesto jsem se do “Řek Londýna” nedokázala plně ponořit. Oběti nadpřirozených masakrů mi byly šumák, klaďasům jsem držela palce jen vlažně, padouchovi jsem nějak nerozuměla a docela mi hnulo žlučí, když autor začal “nenápadně” vnucovat ten jediný správný světonázor, zatímco konzervativní zastánce starých pořádků šmahem deklasoval na xenofobní lůzu.
Mé dojmy pobublávají těsně pod hladinou 70%, ale při vhodnějším duševním rozpoložení mohly došplouchnout nejméně na 75%. Zřejmě si počkám na patřičnou náladu a zkusím i další díl, ačkoliv mám utkvělý pocit, že série nejvíce řekne obyvatelům Londýna, zatímco my ostatní vždy budeme v daném světě cizinci.

14.08.2020

Molly je skvělá.Děj se rozehrával vláčně,ale pak se konečně hnulo.Zajímavé pojetí policie a duchové.Velice povedené.

11.08.2020

Naprosto promrhaný potenciál. Zajímavý nápad a postavy, dost dobře zvládnutá atmosféra Londýna a často vtipné průpovídky či glosování situace. Ale o čem to vlastně bylo? Fakt bych ráda slyšela, jak mi to někdo srozumitelně vysvětlí a bude to dávat smysl. Protože mně to smysl nedávalo. Pan Punch, nějaký herec, duchové, do toho upíři zlikvidovaní bombou, do toho rodina personifikovaných londýnských řek (proč vlastně? asi že se knížka podle toho jmenuje), do toho Armáda kostlivců; po upířím kousnutí začne konstábl putovat světem duchů do minulosti... prostě jeden velký nesmyslný guláš. Velké finále už bylo úplně divné a smysl nedávající. Když autor něco napíše, musíte to tak brát a rozhodně je špatný nápad klást si otázky typu proč. Hlavní postava je potenciální čaroděj (asi teda, těžko říct) a je asi děsně chytrý, protože i když trochu ňouma a do světa magie teprve zčerstva nakouknul, nakonec mu vždycky všechno dojde a se vším si poradí. Naopak jeho nadřízený a učitel Nightingale, opravdický letitý čaroděj, který by měl oslňovat vším možným, nedělá skoro nic, většinou jen sedí v křesle a čte si. Pak ho postřelí a on v podstatě z děje zmizí; v knížce je tak celkově víceméně zbytečný, což je škoda, já očekávala výraznou charismatickou postavu.
Knize navíc škodí i styl a jazyk psaní, těžko říct, do jaké míry je to dáno jen originálem a do jaké i překladem. Ten totiž občas zahapruje, jako třeba když je zaměněna ruka za hlavu (ale to mohlo být už v anglické předloze, head/hand je podobné), nebo když někdo z auta "vysedá" (jako jo, ne že by to nedávalo smysl, ale z auta se prostě vystupuje, nevysedá – "vysedněte si s rukama nad hlavou..."?), nebo třeba stylistická neobratnost "stál v jedné ruce s hrnkem čaje". To jsou prostě věci, které mě při čtení zarazí a zarážet se při čtení není nikdy dobré. Plno vět je navíc obsahově poněkud nejasných a komplikovaných, takže nejednou jsem je musela číst opakovaně a ani potom jsem z nich nebyla moudrá.
Zkrátka jak psali už jiní, do čtení jsem se musela nutit, rozhodně to nešlo jak po másle. No a když k tomu připočítám onen svrchu zmíněný logicky nespojitý mišmaš, tak druhý díl už zkoušet ani nechci. Škoda, ze začátku to vypadalo hodně nadějně.

01.08.2020

Než jsem knihu začala číst, bála jsem se přirovnání k HP, kterého mám moc rada. Přirovnání je podle mě úplně zbytečné, naštěstí, a nemá s HP krom Londýna a magie nic společného. Je to příběh sám o sobě a používání magie vychází z jiného základu. Příběh mě moc bavil, držel mě v napětí, vtipné hlášky odlehčovaly vážné situace a postavy mi byly sympatické. Těším se na druhy díl :)

14.06.2020

Takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.
Peter Grant je normální policista, který se jen občas zasekne u čtení informační desky na kostele (soše, domě...) místo aby pomohl kolegyni s výtržníky. Pak ale uvidí ducha a najednou jeho roztěkanost dává smysl.
Řeky Londýna jsou skvělou Městskou fantasy, která nám předkládá dospělého hrdinu, který se stane učedníkem čaroděje policisty. Spolu s ním objevujeme jak magie funguje, a co všechno za havěť (někdy bohy) žije v Londýně. A mě to neskutečně bavilo.
Pravda, někdy jsem se ztrácela v Peterových myšlenkových pochodech a některá jeho přirovnání magie k technologii mě ještě víc zmátla. Taky by se šikla mapka města. Protože autor hodně popisuje reálie Londýna a byť jsem v Londýně byla, tak jsem z textu poznávala a dokázala si představit jen pár míst. Ale ve výsledku jsem se bavila britským humorem a rozplývala se nad uvěřitelností magie v Londýně. Protože pokud by ve světě magie existovala, tak asi nějak takhle.

06.06.2020

Nejspíš tuhle sérii buď budete milovat nebo si ťukat na čelo. Pro mě je v ní všechno co mám ráda. Konečně zase něco co mě baví. Hlavní hrdina zatím není žádný neprůstřelný borec, má humorné hlášky. Duchové a magie vždycky do života patřili a popisy beru. Jen škoda, že mám možnost cestovat pouze prstem po mapě, moc ráda bych se při čtení dívala Peterovi přes rameno.

02.06.2020

... magie, britský humor, londýnská zákoutí, mytologie, ironie a sarkasmus, dobrodružství
.
Svět, ve kterém se po ulicích prohánějí zlomyslní duchové a dotčení bohové, kteří chtějí bojovat za svou budoucnost. Svět na který není nikdo připraven, ale když se nám ukáže jeho pravá tvář, leknutím zestárneme. Přesto se najdou tací pro něž je každá překážka výzvou a nebojí se. Věříte na duchy, bohy a jiné divotvorné příšerky?
.
*Řeky Londýna od Bena Aaronovitche*

23.05.2020

Opravdu nechápu, jak tohle někdo může přirovnávat k Potterovi. Ano, odehrává se to v Anglii a ano, jsou tam kouzla. Ale to je jediná podobnost. Slušnou část knihy jsem se skoro až nudil, protože je tam plno zbytečných informací, většinou se týkající Anglické kultury. A vzhledem k počtu stránek je to hlavní obsah knihy. Zbytek je divná detektivka a Peterova potřeba si vrznout. Vtip se taky moc nevydařil. Jediné plus můžu dát asi jen pro Peterův charakter a sílu. A velké mínus mocné Paní Temži, která je obyčejný slaboch.

23.05.2020

Velmi divná kniha. Spousta vtipných hlášek, řada originálních nápadů, kombinované s dlouhatánskými pasážemi plnými nudy a nezajímavých figur. Nápad dobrý, provedení až tak dobré není. Obdobně pojatý Kraken od Chiny Miévilla mne pobavil mnohem víc.

14.05.2020

Já chci být polda.
Protože chci pomáhat lidem.
Chytat padouchy.
Střežit královnin mír.
Z chaosu vykřesávat pořádek.

Tak dlouho jsem odkládal koupi této knihy, až jsem zjistil, že už je dalších sedm pokračování. Inu, proč nekoupit rovnou celý box. Příběh je psaný takovým tím klasickým břitkým Britským humorem se špetkou magie, s nádechem tajemna, s trochou cestování v čase, duchy a záhadnými vraždami. Jen škoda, že v plné míře nedokážu ocenit urban legend z Londýna. Vlastně jsem ani netušil že v tomto městě teče víc jak jedna řeka. Avšak při pohledu na mapu si člověk teprve uvědomí, kolik má Temže přítoků. Pravda, u nás se tomu říká spíš potoky a prameny, ale i tak, vody je to dost.

Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit.

Hlavní hrdina je konstábl Peter Grant a stává se učedníkem Thomasu Nightingalemu. Jejich příběh je poutavý, plný napětí a neočekávaných zvratů. Sice nechápu, proč v anotaci knihy zmiňují Harryho Pottera, ale beru to jen jako reklamu. Grant si rozhodně na Pottera nehraje, i když sem tam utrousí nějakou tu hlášku i na Bradavice. Ale abych vás moc nemystifikoval i tady se čaruje. Zatím jen v malé míře a já doufám, že v dalších příbězích se to bude stupňovat. Tak že zatím jen lux a nějaká ta levitace.

Malá ochutnávka:
Héj! Zařval jsem. Co si myslíte, že tam děláte?
Dotyčný se otočil a já zahlédl šmouhu jeho bledé, polekaně vyhlížející tváře. Měl na sobě omšelý, staromódní oblek i s vestou a hodinkami na řetízku a na hlavě pomuchlaný cylindr. Napadlo mě, že je to možná jeden z umělců, kteří mají v Covent Garden povolení k produkci, ale na někoho takového bylo přece jen ještě kapánek brzy.

Celkem častokrát jsem se zasmál. Asi největší zasmání patřilo situaci, kdy Máma Temže vypočítává z kolika mostů na řece chtěla skočit. Až nakonec skončila....ale, ale pane čtenář, přece bys nechtěl spoilerovat? V poslední době se vyrojilo dost podobných příběhů. Kdy detektiv používá magii a nebo má při sobě někoho, kdo umí čarovat. Tohle se mi však zdá osobité a lehce čitelné. Pravda, ke konci se to trochu zvrtlo v až podivné prodlužování, a chvilkama to bylo divné, ale dočetl jsem a určitě se pustím do dalšího dobrodružství.

Citát: Sice tvrdila, že netouží po mé smrti, ale začínal jsem tušit, že mi nejspíš lhala.

Víte, co to je Theremin? Jako fanda starších hororů jsem to věděl, ale i tak mě překvapilo, že se tento nástroj používá do dnes. Carolína Eyck v písni: Ennio Morricone - The Ecstasy of Gold - Theremin & Voice – ano, je to tam napsané, to jasně dokazuje. A za pár tisíc se dá i koupit. Jsem na hudební nástroje úplně levej, ale tohle bych si chtěl někdy vyzkoušet. Pravda, vyluzované zvuky by spíš byly nějaké prdy a pazvuky, ale i tak mě to láká. Tato kniha mi tento nástroj připomněla.

Citát: Udělali jsme to, co dělají všichni dobří poldové, když mají uprostřed dne chvíli volna – vydali jsme se najít hospodu.

07.04.2020

Za mě překvapeni. Nečekal jsem od toho zázraky, ale ve výsledku jsem dostal to, co jsem očekával. Příběh vtipný, místy s jasnou erudicí autora o minulosti Londýna a jeho kultury v časech dávno minulých, dostal jsem magii a dva skvěle vystavěné hlavní postavy, jejich vývoj mě zajímá dal v dalších příbězích. Faktem je, ze bych tento díl zkrátil. Některé pasáže byli zbytečně zdlouhavé, popis míst a situací také... ovšem tipuju, že se jedna o autorův styl, takže je zapotřebí si zvyknout. Pro mě to bylo na poprvé nové a ne tak dobře stravitelné... věřím však, ze další díly příběhů Petera Granta mě již budou bavit mnohem více.

21.03.2020

Kniha to není špatná, jen by mohla být klidně kratší. Dost jsem se u ní nudila.

21.03.2020

Na knížku jsem se dlouho těšila hlavně kvůli atraktivnímu londýnskému prostředí a slibovanému mixu mých dvou oblíbených žánrů fantasy a detektivky. Bohužel přišlo trochu zklamání. Příběh je celkem povrchní a plně nevyužívá svého potenciálu a jistojistě nesplňuje recenzi - co by se stalo, kdyby byl Harry Potter policistou. Nicméně sérii dám ještě šanci v dalších pokračováních.
Knihu jsem také četla pro splnění čtenářské výzvy ( v anglickém originálu s červeným názvem), tak mě i trošku překvapilo, že česká verzi má písmo modré :)

Něco tak hrozného jsem už dlouho neviděl. Autor honí popularitu na moderním multikulti pojetí, takže i když všechno ostatní stojí za nic, tohle prodává. Smutné....

28.02.2020

Hned od prvních stran se mi zalíbil autorův smysl pro humor, takový, jak bych očekával od Brita. Četlo se to tedy velmi dobře a hned jsem si také oblíbil několik postav. Jen jsem trochu bojoval s tím, že je příběh vyprávěn v první osobě. Tento čarodějný svět pak velmi rád budu poznávat i v dalších pokračováních. O něco slabší byla hlavní dějová linie, která mi přišla taková nekonzistentní až chaotická, jako by si s ní autor tak docela nevěděl rady.

29.01.2020

Dvě třetiny jsem vydržela číst, respektive jsem se nutila to číst s nadějí, že dál to bude lepší...
Ne, vzdala jsem, protože jsou na světě zajímavější knihy, kterými bych trávila svůj čas daleko raději.
Příběh má nápad, ovšem potenciál je nevyužitý a jsou chvíle, kdy děj vyloženě nudí..

24.12.2019

Fantasy mě nikdy nelákalo, ale rozhodla jsem to aspoň zkusit a Řeky Londýna byly můj první testovací vzorek. A nemohla jsem si vybrat lépe - magické prvky jsou zasazeny do současného Londýna a to je dělá čtenářsky stravitelné i pro fantasy nefanouška. Jen jsem se musela odprostit od hledání logiky tam, kde žádná není :-)

Vytkla bych až moc chaotickou druhou polovinu a hlavně absenci gradace - na jednom řádku se neděje nic a o dvě věty dál už leží mrtvola, což nám autor sděluje, jakoby se nechumelilo. Možná je to tvůrčí záměr, ale mně to úplně nesedělo. Co mi ovšem sedlo byl humor - co by to bylo za knihu v Londýně bez pověstného britského humoru! Ráda se s inspektorem Nightingalem a světem, který má skrz magii pod palcem, setkám v příští knize.

11.12.2019

Řekami Londýna, myšleno celou sérií, se pročítám asi dva roky. Nechci hodnotit každý díl zvlášť, neboť příběh samotný je jako londýnské metro. Zprvu se z toho zmatku motá hlava, proklínáte kupu zdánlivě nesouvisejících informací. Ale jakmile se do toho jednou dostanete, pak je váš svět o chlup lepší (v případě této série - o chlup magičtější). Na Aaronovitche je potřeba si zvyknout. Je užvaněný, notně sarkastický, píše hutně, zabíhá do detailů, doslova se vyžívá v nabalování dalších a dalších příběhů na hlavní dějovou linii. A tu ke všemu velmi rád komplikuje. Humor má však krásně britský a suchý. Čím víc dílů přečtete, tím víc vám celá ta mašinérie bude dávat smysl. Pak už to všechno funguje jako ozubená kolečka Big Benu

Přiznávám, tohle je přesně můj šálek čaje! Pořádně hustě našlapaná urban fantasy, podbarvená mytologií a ironií nejvyššího kalibru.