Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1586
413
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Pokud bych knihu četla, určitě bych ji odložila. Tím, že jsem ji poslouchala jako audio, tak jsem zvládla celou, ale opravdu nebyl to můj šálek kávy. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, vše bylo příliš zdlouhavé a pro mě nepochopitelné.
(SPOILER) Začátek je slibný, ale s ubíhajícími stránkami nadšení upadá. Ze sympatické hrdinky se stává naprostý blázen posedlý minulostí, neschopný žít ve vztahu normálním životem. Což by snad ani nevadilo, kdyby autorka konec tak neuspěchala.
Hodně silná kniha. Ke konci se mi udělalo úplně zle. Ale je dobře, když kniha vyvolá silné emoce.
(SPOILER) Nesouhlasím s tím, že kniha nemá závěr. Nejenže hlavní hrdinka našla pochopení pro chování matky, ale sama ho svým životem rekonstruuje.
Depresivní. Napínavé, u některých částí mi úplně bušilo srdce. Nemohla jsem knihu odložit, potřebovala jsem jí dočíst do konce.
Nosné téma - Eliška, 9 -ti leté dítě, je psychicky poznamenaná vraždou svého nezvladatelného 5-ti letého bratra a sebevraždou matky. Otec se o ni odmítl starat. Vyrůstala u své tety, která byla zcela bez emocí. Celé své dospívání a mládí zasvětila hledání příčiny, proč to matka udělala.....? Odpověď nenachází.
Podle mě naprosto skvělý popis traumatu, který hlavní hrdinku pronásleduje celý život. Četla jsem jedním dechem, je to trýznivé, ale skvělé čtení. Jen mě trochu frustroval ne zcela jasný závěr.
Za mně hodně divná kniha...Ze začátku to šlo,ale pak mi připadalo,že autorka vlastně neví jak dál,nemá to domyšlené,tak píše cokoliv ji napadne,bez ladu a skladu.Dočetla jsem jen proto,že jsem doufala,že se z toho přece jen nakonec vyklube něco rozumného,to se bohužel nestalo,jsem velmi zklamaná,ztráta času
Zpočátku zajímavé. Ale postupně přibývají nelogické slepé uličky a výplňová vata. Přibližně od poloviny začíná narůstat podezření, že z toho nic nebude. To se následně potvrdí, když se na konci otevřou dveře a za nimi prázdno. Celkově amatérská práce. Nedomyšlené, nevyrovnané tempo, nedostatečný spád, bez závěru. Asi chápu, čím kniha měla být, ale nepovedlo se. Zůstal pocit, že mě paní spisovatelka podvedla a zbytečně připravila o čas.
Kniha se mi moc líbila! Přišla mi částečně jako detektivka, ovšem s nějakým jasným rozuzlením na konci se moc počítat nedalo vzhledem ke zkušenostem s knížkami autorky, které jsem četla dříve. Četla se moc dobře, dělalo mi potíže ji odložit, abych si kus nechala ještě na příště. ;-)
Poslední kniha roku 2022 a zároveň první dočtená v novém roce. Jde o mou třetí přečtenou knihu od Viktorie Hanišové a stejně jako ty minulé knihy, mě i tato velmi zaujala.
Jde o ponurý příběh, který vám nedovolí knihu jen tak odložit.
Tak řečeno slovy Denisky z Aristokratek, bylo to "psycho". Příběh zajímavě začínal, chápala jsem snahu Elišky přijít věcem na kloub. Prostřední část byla plná tápání, zbytečných pokusů, odboček, které nikam nevedly a místy mne moc nebavila. Měla jsem obavy, že vše skončí bez konce, což nemám ráda. Nechci psát spoilery, snad jen tolik, že podle mně tam konec byl a nebyl dobrý...
Konečně jsem se dostala také k této knize od Viktorie Hanišové. Četla jsem již Houbařku a Dlouhou trať a obě mě moc bavili. U Rekonstrukce tomu není jinak. Hanišová si vás svým psaním ,,zaháčkuje'' a už nepustí. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Hlavní hrdinku jsem svým způsobem chápala i nenáviděla. Chvilkami mi ji bylo líto.
Kniha nádherně ukazuje, jak těžko se vymaňuje z událostí, které se nám staly. A také to nejdůležitější, že rodiče jsou pro dítě ta největší jistota na světě a pokud v tomto vztahu dojde ke zradě (ať už ze strany rodiče nebo dítěte), je to rána na celý život, která se jen tak lehce nezahojí.
Posledná Hanišová, ktorú som ešte nečítala, ma nesmierne bavila. Dlho som sa jej vyhýbala, lebo zlé internetové jazyky tvrdili, že je to jej najslabšia kniha, s čím absolútne nesúhlasím. Opäť kvalitná oddychovka, ktorej nechýba napätie, pohltila ma po pár stranách a vírila mi v hlave ešte dlho.
Príbeh Elišky, ktorá sa rýpe v minulosti svojej rodiny a hľadá odpovede na nezodpovedané otázky súvisiace s odsúdeniahodným činom vlastnej matky možno čitateľa v závere neuspokojí, niekoho možno aj na naštve, ale aj o tomto je dobrá literatúra.
Zajímavé čtení a pátrání po minulosti, chvílemi bych hlavní hrdince doporučila jít dál. Nesnažit se najít pravdu a pochopit, co se stalo. Nechat některé věcí spát. Škoda konce, čekala jsem, že se dozvím víc, ale tak to v životě chodí, zkrátka někdy nepřijde to, co bychom očekávali nebo chtěli. Čte se velmi dobře.
Zvláštní kniha s krutým příběhem. Místy mě pátrání bavilo, někdy jsem Elišce přála, ať to už pustí z hlavy a "jen" žije. Přijde mi, že i po konci zůstává ve vzduchu plno otázek.
No teda, řekla bych... Mazec .. ale dalo se to čekat .. nicméně silné kafe .. pro slabší povahy nedoporučuji..příběhy jak matky zavraždily své děti byl hodně drsný.. ale jinak kniha se mi líbila..
(SPOILER) Nějak osciluji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám jen tři. Viktorie Hanišová umí víc, než předvedla tentokrát. Bylo by docela zajímavé sledovat postupný rozklad Eliščiny osobnosti, jak ji víc a víc stravovalo trauma prožité v dětství a nepřicházející odpovědi na její otázky. Taky příběh její spolubydlící Romany a přítele Davida byl krásně zakomponovaný. Ale proč děj tolik natahovat a rozbíjet nepodstatnými epizodami (exotický milenec na Erasmu, ateliérové dny, sraz se spolužáky ze základky, troska bývalé spolužačky Lišky...) a zdlouhavým vyprávěním o studiu? Celému tomu rozpitvávání studia architektury jsem nějak nemohla přijít na kloub. To aby byla hlavní postava uvěřitelnější? Nebo to měla být nějaká paralela rekonstrukce činu Eliščiny matky vs. rekonstrukce starých budov, kterým se chtěla Eliška v budoucnu věnovat? Že než by vybudovala něco nového a krásného, tak raději neustále rekonstruuje něco starého a prohnilého? Asi jo. A nebo se v tom už sama moc pitvám. Takže knihu hodnotím podobně jako Listopád od Mornštajnové: krásný jazyk, umně vyprávěno, ale příběh s nevyužitým potenciálem.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Rekonstrukce je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 204x |
| Čtenářské výzvě | 461x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 376x |
| Chystám se číst | 570x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 13x |
Moje čtvrtá kniha od p. Hanišové a asi nejslabší. Příběh slibuje zajímavý děj, ale nakonec tam toho zajímavého tolik není. Asi chápu poselství knihy, že se člověk nemá nechat pohltit minulostí a neřešit, co vyřešit nejde. S otevřeným koncem jsem počítala, ale na mě byl otevřený už moc. Celkově se kniha četla pěkně a proto čtyři hvězdičky.