Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Eliška mi byla krajně nesympatická. Chápu a toleruju, že spousta lidí má psychické problémy, ale tady snad nebyla postava, která by je neměla :) Postupem čtení jsem si říkala, ta holka je snad magor, a na konci si říkám "aha..." :-D Ale četlo se mi to dobře (až teda na pasáže o mrtvých dětech). Pocity mám ale nějaké rozporuplné..
Autorka má styl, který mi sedí. Velmi dobře se čte. Téma velmi těžké, smutné až traumatizující. Přesto kniha stojí za přečtení.
Téma silné až drásající, už samo o sobě musí zapůsobit.
Začátek úderný, děsivý. Ale potom přejde autorka do popisného vyprávění, na mě je toho povídání, informací, odboček a nedotažených postav až moc. Škoda…
Závěr mě – na rozdíl od mnohých – nezklamal, naopak, řekla bych, že to je vyústění, ke kterému celý děj směřoval, bublá to celou dobu pod povrchem. Že dědičné zatížení a výchova bez citového zázemí člověka vždycky poznamená. Nakonec všechna mateřství v knize vyznívají jako zátěž, trauma, ne jako radost a obohacení.
(Houbařka s komorním a sevřeným příběhem ale u mě jednoznačně vede.)
Divnokniha chytré horákyně - líbila se mi i nelíbila zároveň. Už ze začátku jsem měla neurčitě určitý pocit, že o detektivní pátrání Elišky tu nejde, i když se kolem něj čtenář motá v podstatě celou knihu. Jenže celá ta pátrací posedlost - co se stalo a proč se to stalo - je jen kulisa pro rozvinutí temných vod nefunkčních rodinných vztahů. Absence pozornosti od matky svému dítěti se prolíná v časových smyčkách, ze kterých se nejde vymanit... Citová vyprahlost Elišky v podstatě v jakýchkoli vztazích - je to následek toho, co se stalo? Nebo je to něco, co se předává i podprahově - tedy i kdyby Kateřina neudělala to, co udělala, nedopadla by Eliška, kterou by vychovávala matka bez emocí, nakonec stejně?
Rozhodně to není knížka, která čtenáře nechá chladným. Naopak - dokáže vzbudit tolik emocí - stačí si jen projít komentáře... Autorka rozhodně psát umí, těším se na její další knihy.
Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, udělám to :-) Román přesně podle mého gusta - krásné vyprávění s příchutí detektivky. Už aby byl další román od paní Hanišové na světě :-)
Začít číst dřív a ne až na večer, přečetla bych ji opravdu "jedním dechem". Tak jsem ji musela odložit a dočíst ráno. Ale je to skvěle napsané a nedá se odejít! Rozhodně si půjčím další knihy této spisovatelky. Konec je sice zvláštní a neurčitý, ale i tak doporučuji!!!!
Autorka umí, její postavy mě zajímají, ale tohle mělo ještě chvíli zrát. Několik pasáží vyzní tak nějak do ztracena, ale tím nemyslím hlavní linku, u které to má opodstatnění. Těžké téma.
Tak tohle byl fičák! Knížku jsem začala číst ve středu večer a ve čtvrtek jsem měla dočteno. Bylo to čtivé, napínavé, uvěřitelné, těžké téma, ale četlo se samo. Večer jsem potom nemohla usnout a jelikož sama mám šestiletého syna, knížka mi na hodně dlouho uvízne v hlavě. Konec mě trošku zklamal, ale i tak dávám 5*. Zbytek knihy to dokonale vyváží. Doporučuji.
Trošku mě zklamal ten konec, ale jinak hodně silný příběh. Obdivuju, jak autorka dokáže depresi a trauma tak skvěle převést na papír.
Fascinujici silny pribeh! Knizka se mi cetla krasne. Zamrzel me otevreny konec, ale mozna je chyba v moji omezene predstavivosti. :-D
Silný příběh o mateřství, se kterým jsem měla problém se vyrovnat. Velmi deprimující čtení, dokonalá psychologie postav, těžký osud hlavní hrdinky (podobně jako tomu bylo také u Houbařky) - pokud jste přecitlivělé povahy a navíc matky, nevím, zda tento příběh dokážete vstřebat bez následků.
Hlavní hrdinka řeší, jak se vyrovnat se skutečností, že její matka zabila jejího mladšího brášku a následně i sama sebe. Za mě velmi silný zážitek.
Knihy od V. Hanišové jsou pro mě duševní jízdou! Opět dívka, která se snaží srovnat s událostí, která ji zasáhla v dětském věku. Doporučuji!
Líbí se mi originalita příběhů od Hanišové i to, jak je dovede zpracovat.
Stejně jako u Houbařky i Anežky je i tady Eliška poznamenaná svým dětstvím a i tady se pokouší s minulostí a vlivem minulosti na její aktuální stav srovnat. Bohužel někdy se prostě přes zažité hrůzy člověk přenést nedokáže.
Jednu hvězdu jsem ale ubrat musela - nalezla jsem pár hluchých míst a občas se autorka nechala unést, což čtenáře posune úplně jinam. Knize by rozhodně prospělo méně stran. Téma je hutné samo o sobě, což třeba Dvořáková krásně smrskne do 200 stran.
Četla se moc dobře. Těšila jsem se na konec a pořádné rozuzlení a to se nekonalo. Za ten konec jedna hvězda dolů.
Noo,bylo to napínavý a čtivý.Jen je škoda že se čtenář na konci nedozvěděl důvod toho matčina strašného činu.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
2018 | Houbařka |
2015 | Anežka |
2019 | Rekonstrukce |
2020 | Dlouhá trať |
2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Rekonstrukce je v
Právě čtených | 18x |
Přečtených | 2 204x |
Čtenářské výzvě | 461x |
Doporučených | 51x |
Knihotéce | 376x |
Chystám se číst | 570x |
Chci si koupit | 110x |
dalších seznamech | 13x |
Nebylo to špatné, to ne, ale jsem trošku zklamaná. Asi jsem očekávala jiný konec :-(