Rekonstrukce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/397708/rekonstrukce-Zft-397708.jpeg 4.2144
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
1. vydání originálu:2019
Počet stran:300
Jazyk vydání:český
Autor obálky:Lucie Zajíčková
Vazba knihy:pevná / vázaná
ISBN:978-80-7577-817-8
Nahrávám...

Komentáře (47)

Kniha Rekonstrukce

Přidat komentář
soukroma
včera

Nanic(ovaté): první třetina byla napínavá, uprostřed se to ale začalo rozplizávat, poslední třetina už vypovídala jen o tom, že autorka neví kudy kam s rozehraným příběhem. Takže ani závěr nemohl přinést žádný objevný ocenitelný zlom a vysvětlení. Všechny postavy bez výjimky byly podivné a hlavně neuvěřitelné, stejně jako jejich vztahy a mizivý vývoj. Věrohodnost snad chtěla autorka posílit zbytečně detailními několika stránkami o počítačové tvorbě achitektonických návrhů (bez jakéhokoli významu pro děj) a přehledem všech možných skutečných vražedkyň dětí a jejich příběhů (ohavnost na druhou - jakoby rešerše bylo třeba publikovat v románu).
Mea culpa, nechala jsem se zlákat ohlasy na novou autorku a novou knihu, a zažila jeden z nejnepříjemnějších pocitů po dočtení - zbytečné ztráty času, mysli a očí. A depresivnost táhnoucí se celými 300 stranami se ještě zvýraznila.

tannasja
včera

Autorka si vymyslela chytlavé téma, ale způsob zpracování mi neseděl. Občas mi to přišlo jako tlachy odnikud nikam. Asi jsem divná ... zřejmě potřebuju číst jiné věci. Omlouvám se, příště sáhnu po jiném autorovi ...

padyska
předevčírem

Nepřišlo mi to až tak depresivní, možná taky proto, že jsem na to byla připravená. Bylo to těžké téma, některé detaily byly totálně mrazivé, ale celkově mě překvapilo, že Eliška byla celou dobu celkem normální holka, žádné zkraty, to přišlo až ke konci. Přišla mi až neuvěřitelně racionální, na to, čím si prošla. Zajímavé čtení, plné myšlenek.

Pistácie
13. června

Tady jsem měla jistotu, že to bude těžké a depresivní čtení. Jak už tady každý zmínil. A proto mě to nezklamalo, ale naopak, protože jsem věděla, do čeho jdu a na co se autorka zaměřuje. Bylo to až absurdní a a neskutečne představovat si, že tohle všecko dokáže potkat jednoho člověka. A že i další rodinní příslušníci nemají v životě štěstí. Jako by celá rodina byla nositelem těžkých osudu. I tak jsem ráda, že se ke mně dostala, ale i tak bych se ráda autorky zeptala na pár věcí. Závěrem jsem víc než lehce zmatená.

skalek
12. června

Hodně depresivní kniha....čekala jsem trošku něco jiného....

kasavubu
12. června

Tak to bylo hodně depresivní čtení. Když se tak zpětně zamýšlím nad celou Eliščinou rodinou, byl v ní vůbec někdo, kdo byl šťastný a vedl normální život? Eliščina matka, otec, tety, já osobně jsem tedy nikoho nenašla. Jako by to bylo snad nějaké rodinné prokletí, které zřejmě nakonec dostihlo i hlavní hrdinku. Jinak to bylo moc pěkné počtení. Knížka se perfektně četla a krásně mě vtáhla do děje. Jediné, co mě trochu mrzelo, je, že nevyšlo najevo, zda skutečně vraždila matka Elišky a nedozvíme se ani důvod, proč to vůbec udělala (i když možných vysvětletní tu bylo dost). Na otevřené konce u Hanišové jsem si už tak nějak zvykla a řekla bych, že každé její knize dodávají vyšší rozměr, který nás nutí k hlubšímu zamyšlení nad sebou samými. Můžeme jen doufat, že se své posedlosti Eliška nakonec zbavila, ale já osobně si myslím, že u ní převážily dědičné dispozice, které se zřejmě naplno projevily po porodu prvního dítěte (stejně jako u matky?). O knize budu ještě dlouho přemýšlet.

Kopretina_aku
11. června

Po přečtení zůstalo ve vzduchu viset pár otazníků, ale možná to byl záměr. Celkový dojem je dobrý, kniha se četla velmi dobře, jen si možná autorka vzala na bedra moc těžké téma, které nedokázala více rozvinout a jakoby chodila jen kolem dokola a najednou nevěděla co s tím.

Stekl
11. června

Velmi čtivá kniha, výborně napsaná, zajimavé téma. Kniha o tom, jak posedlost minulostí dokáže zničit život člověka. Hlavní hrdinka mi byla protivná, nocméně i takové postavy jsou a je to jen můj problém. Jediné, co mi trochu nesedlo, byl konec, vzhledem k tomu, jak příběh gradoval, najednou tak nějak vyšuměl do ztracena. Celkově ale rozhodně doporučuji.


Autor a jeho další knihy

Viktorie Hanišová

Viktorie Hanišová
česká, 1980

Kniha Rekonstrukce je:

v Právě čtených23x
v Přečtených175x
v Čtenářské výzvě54x
v Doporučených8x
v Knihotéce92x
v Chystám se číst365x
v Chci si koupit97x