Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1586
413
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala, jak tématem, tak zpracováním, neseděl mi konec celého příběhu....
Volná trilogie této autorky - Anežka, Houbařka, Rekonstrukce ...
A společným tematem je mateřství - a to problémové, rozporuplné ...
A postavení dítěte v problémových vztazích - v Rekonstrukci Eliška hledá pravdu o smrti svojí matky - a to ji vede téměř k sebezničení ...
Dokáže najít sama oporu ve vztahu a mateřství, když si není sama sebou jistá ?
Knihy této autorky vedou k zamyšlení...
Opět velmi silný příběh. Bylo to hrozné. Vůbec to nedokážu pochopit jako hlavní hrdinka. Je asi špatně, že s ní o tom nikdo nemluvil a pak se to snažila sama zjistit a vzpomenout si.
SPOILER. Z konce knihy, kdy měla černé můry i přes den a syna Kubíka na celé dny zavírala v pokoji a nechala ho brečet a druhé dítě ještě v břiše se snažila zabít.. mrazilo mě, bylo mi špatně. Po téhle knize teda musím šáhnout po nějaké romanťárně nebo pohádce. Opravdu mazec.
Na tuhle knihu mě navedla kamarádka ... a nebylo to špatné čtení ... ale chvílemi mi to připadalo spíše docela depresivní, ale jinak zajímavé čtení
Nelehké téma přinášející spoustu otázek, přesto čtení velmi návykové, potřebujete vědět jak to s Eliškou dopadne....
První přečtená knížka od paní Hanišový a pro mě mírné zklamání. Poslední dobou jsem si oblíbila knihy českých autorek, ale bohužel tato za mě nebyla tak čtivá. Příběh byl zajímavý, nicméně mě velmi rozčilovala hlavní postava. Nějak jsem si k ní nedokázala najít cestu a její chování mi přišlo až patologické (i s přihlédnutím k události, která ji postihla).
Třetí kniha autorky uzavírá téma mateřství a rodinných vztahů. Styl autorky je svižný, čtivý. Téma Rekonstrukce je hodně drtivé. Co může být horšího pro malé dítě, než najít svoji mámu a bratra v krvi. Být dcerou vražedkyně je ve společnosti stigmatizující. Otec je po celou knihu v pozadí, vylíčený spíš jako rodinná přítěž. Ani pak o Elišku nejeví zájem, tak se o ni přihlásí její podivínská teta. Pomůže neteři v tom základním, bydlení, jídlo, školy - ale je naprosto studená, bez špetky citu. Teta, která je zakuklená ve svém ztraceném světě, po své smrti Elišce nechává k dispozici vilu a dostatek prostředků, tak může vystudovat architekturu. Mohla by mít vlastně hezký další život, kdyby ho bohužel nezasvětila až maniakální touze po zjištění příčin rodinné tragédie. Hledá jakékoliv stopy, navazuje kontakty se všemi, kteří tenkrát s případem nějak souviseli. Osobní život tím trpí. Životní partner David stojí oběma nohama na zemi, má pochopení, ale nemůže se podílet na stoupajícím bláznění a fantaziích. Ani jejich malý synek Elišku nijak moc nebaví, další těhotenství už přijímá s vyloženým odporem. Takže se nedivím, když David sebere synka a ujede ke svým rodičům do doby, než se Eliška vzpamatuje. Přiznávám, že já bych s ní takovou trpělivost neměla. Je jasné, že je postižená tím, čím prošla. Má silnou poruchu osobnosti, přesto se nikde neléčí. A i u této knihy jsem si všimla, že stejně jak u Houbařky je tu jaksi nijaký konec. Poctivě se přiznávám, že jestli bude další kniha opět morbidní a bezvýchodná, pak už si ji odpustím. Ale věřím, že nové téma přinese svěží optimismus a usměvavé hrdiny. Jinak paní Hanišové hrozí manýra.
Kniha české autorky vypráví životní příběh Elišky, kterou poznamenala tragédie prožitá v dětství. Eliška se snaží provést rekonstrukci děsivé události, která jí tolik pohltí, že zapomíná žít svůj vlastní život. Ponuré, tísnivé, depresivní, ale rozhodně silné čtení, stejně jako další autorčiny knihy. Konec čtenářům nechává dostatek prostoru pro jejich fantazii.
Kniha je celkem dobře a poutavě napsána, jenže poslednich 20 stránek je jak z rychlíku,a to knížce ubírá na hodnocení .
Obcas jsem měla chuť Elišku proplesknout, na druhou stranu jsem chápala jeji posedlost.
Fakta o vraždících matkach...to byla silna káva, v tu chvíli jsem myslela,že budu zvracet.
Těžké a smutné téma,jako život sám.
Tak dneska je to za tři (možná taková lepší troječka),ale po (podle mě) skvělé Houbařce trochu zklamání.
I tady se jedná o rodinné drama, psychologicko-dramaticky laděný příběh s otevřeným koncem, ale na rozdíl od Sáry, která mi byla hodně sympatická, mám tentokrát problém s hlavní hrdinkou Eliškou. Holčička Eliška pro mě byla obětí zbabělosti, nepochopení a doby. Puberťačka Eliška vzorovým příkladem puberťáka, který se snaží pohnou osudem. To co, ale předvádí téměř dospělá hrdinka v poslední třetině knihy u mě již pochopení nenalézá.
Netoužím po happy-endu, život se s náma nemazlí, ale takový pěkný průplesk by tady hodně pomohl ;).
Rekonstrukce se mi moc líbila až na ten zvláštní konec. Autorka si pohrává s psychologií postav a moc se mi líbí, že zde nejsou žádní prvoplánovaní hrdinové. Doporučuji.
Tak nějak nevím...Z Anežky jsem byla nadšená, Houbařku jsem četla ze zvědavosti, a teď bych ji zpětně ocenila víc. Ale Rekonstrukce na mě byla dost temná, moc jsem nerozuměla tomu vývoji, navíc se všechno pořád opakovalo, už ve třetině knížky jsem si říkala, o čem proboha bude zbytek. Nakonec jsem ji dočetla, ale celkový dojem...
Příběh velmi čtivý, napínavý avšak otevřený konec mě trochu zklamal. Určitě si přečtu i další knihy od spisovatelky Hanišové.
Kniha velmi čtivá, přečtená tak nějak na "jeden zátah". Téma bylo pro mě neskutečně silné, už se těším na další autorčiny knihy.
Musím říci, že kniha je velmi čtivá, téma tíživé. Od autorky jsem přečetla všechny tři knihy. Na Houbařku, která se mi líbila nejvíce, Rekonstrukce nedosáhla.
Každý máme svou minulost. Už se stala, měli bychom ji přijmout, poučit se z ní a upřít se na současnost i budoucnost. Může být až zhoubné příliš se v ní utápět . Mohlo by se naplnit přísloví: S čím kdo zachází, s tím také schází. Všechno je to otázka perspektivy a úhlu pohledu.
Četba k zamyšlení.
Knižka vás lehce vtáhne do děje a pořád přemýšlíte nad důvody, proč se stalo to co se stalo. Je to velice čtivá knížka, jen závěr mi přišel trošku urýchlený jakoby autorka nevěděla jak to celé uzavřít.
Opět jedním dechem, opět kniha přečtená během 24 hodin. Pro budoucí čtenáře bych měla tentokrát jedno vážné doporučení. Před jejím čtením nečtěte žádné recenze. Téma je natolik specifické, že věřím "co čtenář, to zcela jiný názor". Názor na tuto knihu bude hodně záviset na čtenářových vlastních životních zkušenostech, názorových postojích a postoji k životu vůbec. Závěry z této knihy nelze nijak zobecňovat. Mimochodem, pro mne osobně tahle kniha rozhodně otevřený konec nemá...
...i když tentokrát mne autorka při čtení několikrát "vyrušila". Několik vět typu "V ruce držela rozhoupanou tašku s obrázkem růže, která ji každou chvíli bolestivě zasáhla do kolene." mi dost bolestivě zasahovaly mozek. Jak může růže z obrázku někoho praštit do kolene?
Skvělá kniha. Znepokojivá. Od prvního řádku autorka vtahuje čtenáře do příběhu Elišky a její matky - opět bez jediné falešné noty. Mlha, kterou je jejich počínání zahaleno, se postupně rozplývá a příběh dostává jasné a zřetelné kontury. Motivy, pochopení a interpretace konání hrdinek je na každém čtenáři. A bude se určitě lišit.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkých
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Kniha Rekonstrukce je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 2 204x |
| Čtenářské výzvě | 461x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 376x |
| Chystám se číst | 570x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 13x |
Musela jsem si sama v sobě udělat rekonstrukci, abych dokázala o třetí knize mé oblíbené autorky napsat pár slov. Prvním pocitem bylo zklamání, neztotožnila jsem se s hlavní hrdinkou a to je od začátku špatně. S odstupem se dívám nezaujatě na příběh a snažím se nespojovat tři knihy autorky, hledat vzorce jako mateřství, vyhrocené situace, opakující se historie... Je to příběh, není typický, ale i takové se dějí a je dobré si o tom přečíst. Mateřství nemusí být spojeno jen s tryskajícími láskyplnými pocity, co vše se může odehrávat v hlavě matky. Sama jsem matkou dvou dcer a uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že jsem je přijala takové jaké jsou, nesnažím se je nějak "upravit". Také to štěstí, že vyrostly v - dá-li se to tak říci - harmonickém prostředí. Z knihy ve mě zůstal pocit, který podvědomě odsouvám. Historie, rodinné modely. Ta pachuť - historie se svým způsobem zopakovala. Konec ve mně vyvolal nejvíce otázek, to stigma, které si neseme, ač se mu tolik bráníme.