Rekonstrukce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/397708/rekonstrukce-Zft-397708.jpeg 4.1153
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (51)

Kniha Rekonstrukce

Přidat komentář
lucievach
včera

Tohle je konec?!? Opravdu? Nestala se někde chyba?

leny.wood
včera

Oproti předchozím autorčiným knihám je "Rekonstrukce" průměr. Plně souhlasím s tím, že začátek je super, jste vtaženi do děje a jeho vývoj vás nutí otáčet jednu stránku za druhou. Ale potom se pocity ze čtení změní. Hlavní postava je otravnější, ufňukanější, ostatní ji vůbec nechápou a bla bla bla, kde jste kdo, okamžitě mě politujte. Dějově se příběh de facto nikam neposune, čtení mi nic nepřineslo. Jak se to slibně rozjelo, tak to upadlo.
Doufám, že v další knize autorka naváže na svoje umění, které předvedla v knihách "Anežka" a "Houbařka".

pipixy
včera

To je jak naschvál! Tak já ji oproti nové Mornštajnové vychválím a ona to hned takhle podělá! Nebylo to dobrý, nebylo. Ani tak čtivý jako předchozí knížky. Hlavní hrdinka je ufňukaná sobecká koza, která vlastně celou dobu řeší jen to, proč, proč, proč, nehledí nalevo, napravo, prostě se z té mojí záhady všichni podělejte, já jsem hlavní postava, kolem které se svět točí a budu vám o tom vykládat ještě dalších 50 let. No a ke konci už jí z toho začne šplouchat....jako co to má sakra být???!!! Mexická telenovela??? Nemůžu se zbavit dojmu, že autorka si to původně nějak vymyslela, v půlce zjistila, že takhle to nepůjde, tak to nakonec přepsala, aby se to stihlo vydat včas. Nevyčítám jí, že jsme se nedozvěděli motiv....ale my se vlastně nedozvěděli NIC!

Scheila
předevčírem

SPOILER:
Uplně zbytečná kniha. Člověka to vtáhne do děje, je to napínavé, čtivé, hledá spojitosti, vyšetruje to společně s Eliškou, ale kdybych věděla, že ani sama autorka neví jak to dopadne, tak to ani nečtu, po všem tom šíleném napětí, depresivním čtení, protože tam neni ani jedna postava normální by si čtenář zasloužil aspoň nějaké rozuzlení. Kdyby aspoň na konci Eliška se zabila, nebo zabila sebe a děti, mělo by to nějaký konec, čtenář by si to vyložil, jako nějakou dědičnou poruchu a aspoň by ta Eliška věděla proč to matka udělala. Ale tohle? Nic se tam nestalo, nepochopila jsem ani na konci to jak ji z pytle vypadla ta fotografie matky jak kouká na ní. Prostě to celé nechápu.
Dělá to na mě dojem, že autorka začla skvělou knihu, do které se sama zamotala a nevěděla jak to ukončit.
Kdo byl nakonec pan neznámí? Kdo byl ten “otec Soucek” co si s ni psal anglicky? Prostě nic. Nic ná autorka neřekla, bylo to velké zklamání. Dávám ale 4* protože mě to pohltilo a musela jsem číst dokud jsem nebyla u konce, ale ten mě zklamal. Škoda.

soukroma
15. června

Nanic(ovaté): první třetina byla napínavá, uprostřed se to ale začalo rozplizávat, poslední třetina už vypovídala jen o tom, že autorka neví kudy kam s rozehraným příběhem. Takže ani závěr nemohl přinést žádný objevný ocenitelný zlom a vysvětlení. Všechny postavy bez výjimky byly podivné a hlavně neuvěřitelné, stejně jako jejich vztahy a mizivý vývoj. Věrohodnost snad chtěla autorka posílit zbytečně detailními několika stránkami o počítačové tvorbě achitektonických návrhů (bez jakéhokoli významu pro děj) a přehledem všech možných skutečných vražedkyň dětí a jejich příběhů (ohavnost na druhou - jakoby rešerše bylo třeba publikovat v románu).
Mea culpa, nechala jsem se zlákat ohlasy na novou autorku a novou knihu, a zažila jeden z nejnepříjemnějších pocitů po dočtení - zbytečné ztráty času, mysli a očí. A depresivnost táhnoucí se celými 300 stranami se ještě zvýraznila.
Suma sumarum: tahle rekonstrukce nebyla ani dokončená, natož povedená.

tannasja
15. června

Autorka si vymyslela chytlavé téma, ale způsob zpracování mi neseděl. Občas mi to přišlo jako tlachy odnikud nikam. Asi jsem divná ... zřejmě potřebuju číst jiné věci. Omlouvám se, příště sáhnu po jiném autorovi ...

padyska
14. června

Nepřišlo mi to až tak depresivní, možná taky proto, že jsem na to byla připravená. Bylo to těžké téma, některé detaily byly totálně mrazivé, ale celkově mě překvapilo, že Eliška byla celou dobu celkem normální holka, žádné zkraty, to přišlo až ke konci. Přišla mi až neuvěřitelně racionální, na to, čím si prošla. Zajímavé čtení, plné myšlenek.

Pistácie
13. června

Tady jsem měla jistotu, že to bude těžké a depresivní čtení. Jak už tady každý zmínil. A proto mě to nezklamalo, ale naopak, protože jsem věděla, do čeho jdu a na co se autorka zaměřuje. Bylo to až absurdní a a neskutečne představovat si, že tohle všecko dokáže potkat jednoho člověka. A že i další rodinní příslušníci nemají v životě štěstí. Jako by celá rodina byla nositelem těžkých osudu. I tak jsem ráda, že se ke mně dostala, ale i tak bych se ráda autorky zeptala na pár věcí. Závěrem jsem víc než lehce zmatená.


Autor a jeho další knihy

Viktorie Hanišová

Viktorie Hanišová
česká, 1980

Kniha Rekonstrukce je:

v Právě čtených18x
v Přečtených185x
v Čtenářské výzvě54x
v Doporučených8x
v Knihotéce92x
v Chystám se číst368x
v Chci si koupit97x