Řekla jsem NE tyranovi

24.04.2023

Eva Hurychová a její despotický manžel , kniha dobře poslouží ženám které jsou v podobné bezvýchodné situaci a zároveň působí jako psychologický text .

30.05.2022

Paní Evě se určitě píšou lépe písničky, než zpověď o nevydařeném vztahu. Přesto mají její deníkové záznamy velký emocionální náboj. Tyrani si neomylně najdou slabšího jedince, který je na nich nějak závislý (doma i v zaměstnání) a užívají si, že ho můžou deptat. Jedinou obranou je ohradit se hned proti tomu, co mi vadí, nebo urychleně utéci. Příběh paní Evy je dost varovný. Ukazuje, že léty se situace v žádném případě sama nezlepší.

05.01.2021

Hezká kniha o bojovnici.

12.06.2020

Je to tak jednoduché sedět a číst , pít kafíčko a myslet si svoje, protože slovy nevypovíš , činy neodčiníš. Pořád mi v hlavě znělo Jdi pryč !!Jdi od něho pryč! Ted hned ! Proč nešla ? Proč se pořád nechala týrat a ještě mu zavdávala příčiny ??.Příběh, který nekončí. Moje soukromá válka, moje bolest , pěkně to paní napsala. I pro mě, která má dlouholetý pěkný vztah je kniha důležitá. Protože se to u nás děje, mému kamarádovi. Ano, žena tyranka. I tak to může být.....
Jako knihovnice budu dál doporučovat.

11.08.2019

Holky pokud to nektera ctete, nedejte se,jednejte

29.06.2019

Skvěle zpracovaná kniha a zároveň i odborná publikace ke studiu sociální patologie.

28.06.2018

Na přečtení knížky musí člověk buď dospět a nebo prožít něco podobného, aby pochopil, co autorka chce říct. Já knihu četla podruhé a je mi zle z toho, co jsou lidé schopní udělat; ještě, když se jedná o blízké osoby. Knížku hodnotím 4 hvězdičkami a paní autorku obdivuji za to, že sebrala odvahu odejít. Doufám, že teď už se má jen krásně! :)

04.05.2013

Velmi napínavá kniha. Autorka si opravdu zažila své. Obdivuji její otevřenost o takovém pekle veřejně mluvit.

20.03.2013

Nezpochybňuji příběh, autorka si určitě užila své, ale napadá mě, že od ní to nebyla odvaha, že to napsala, ale spíš jako kdyby to brala jako.. normální asi není správný výraz, spíše běžnou věc, že tohle se stává.
Podle mě to není dobře napsané, jde jen o kusé vypočítávání všeho špatného ze strany manžela. Špatně se mi to četlo a dočetla jsem to vlastně jenom proto, abych věděla, kdy a za jakých okolností se z toho autorka dostane. Ne ze zvědavosti, spíše jenom pro pořádek, abych měla jasno.
Samozřejmě chápu, že v tomto případně jde hlavně o příběh, ne o to, jak dobře či špatně je napsaný.

Co se mi ale nelíbilo po celé čtení, je to, že z vyprávění autorky mám pocit, že ona je.. téměř svatá, zatímco na jejím manželovi není ani půl procenta dobra. Kuse vypočítává všechny křivdy, ústrky, týrání, nadávky atd., které od něj trpěla - ale dobrého nic. To s ním byla jen tak, že se zamilovala do jeho očí nebo proč vlastně? Vadí mi ta neobjektivita. Neustále jenom opakuje, že peníze byly z prodeje jejího domu, další z prodeje jejího auta..
Raduje se, že děti četly smsky, o kterých jim potom lhal, že tedy samy vidí, kdo je ten špatný. Ale proboha - neměla by se spíš trápit a zoufat si nad tím, že děti v tomhle žily?? Autorka mi připadá jako tupá ovce, nechá se týrat a běduje nad tím, jak je jí ubližováno, ale neuvědomuje si, že největší dopad to bude mít na její děti, které si následky ponesou celý život.
Asi jsem zlá, vím a dobře chápu, že především o tom je domácí násilí - že jeho oběť neuteče, žije v tom a nedokáže se bránit. Ale současně si myslím, že matka by se měla chovat jinak a především si uvědomovat, že tohle je zlé, myslet na děti a ne na sebe.

Abych to shrnula - mně se knížka nelíbila, ani pro způsob psaní, ani pro obsah. Nicméně pokud někdo žije v podobné situaci, určitě ho povzbudí, že v tom není sám, že se z toho lze dostat.