Řeka bohů: Román ze starého Egypta
Wilbur Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435458/bmid_reka-bohu-Jna-435458.jpeg
5
2183
338
Řeka bohů / Rieka bohov série
1. díl >
Pravěký Egypt byl zemí faraonů. Královstvím vybudovaným na zlatě a legenda zničená chamtivostí po bohatství a po moci. Ústy neobyčejně nadaného otroka Taity je čtenář vtažen do velice živého a barvitého příběhu, který se rozvíjí s napětím a prudkostí již od první stránky, a tak se mu dostává možnosti vžít se do tajemna pradávných dob. Dotisk z r. 1999... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1997 , AlpressOriginální název:
River God , 1993
více info...
Přidat komentář
Rozsáhlá exkurze do hlubokého starověku v Egyptě mě zpočátku ne a ne chytnout. Taitovu vyprávění trochu sráží vaz nevyváženost jednotlivých pasáží románu, buď najdete naprosto dechberoucí a poutavé scény či rozhovory, nebo naopak takové, které nudí a máte je tendenci přeskočit. Na můj vkus bylo moc bojových scén či těch, kterým pracovně říkám \"putovní\". Proto ta hvězda dolů. Taito jako postava byl fascinující, intrikán a stratég v pravém slova smyslu, přesto si mě Sinuhet přece jen získal dřív, víc a bezpodmínečně... Každopádně čtení je to vynikající, které nelze nedoporučit.
Již poněkolikáté jsem se musel k tomuto románu vrátit, prostě musel. Sledovat osud génia Taity je skvělý zážitek.
Skvělý román, jen ubírám jednu hvězdu za rozsáhlé popisy bojů, ty mě až tak nebavily.
Krasne a vypravne cteni.
Vsem, kteri se radi potesi krasnou vypravou napric minulosti, doporucuji.
Poprvé jsem četla už kdysi dávno. Ti, kdo četli asi poznají nakolik mě kniha ovlivnila, svoji přezdívku používám přes dvacet let :)
Knihu jsem četla na doporučení a nelituji,knihy z období starého Egypta nemusím,ale tato byla super,čtivá,napínavá i láska tam byla.
Autor v doslovu sám přiznává anachronismy. Byl bych raději, kdyby se jim vyhnul a příběh byl trochu autentičtější. Chvílemi se mi to taky zdálo až zbytečně hrubé. Jinak ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co historické dobrodružné romány nabízejí.
Jediná z celé série, kterou jsem dočetla. Tento první díl je dobrý, přikláním se k názoru zůstat jenom u něj.
"Nebyl jsem sám, kdo se vyvaloval v sentimentu jako prase bradavičnaté v bahně."
Mimořádný zážitek, alespoň pro mě. Nebyl to můj první Wilbur Smith, ale byl dokonalý. Historie pro mne poměrně málo známého světa a národa, drama, romance, dobrodružství... a ten jazyk! Nádherná metaforická přirovnání, barvité popisy, humor lahodící mé poněkud cynické povaze, romantické scény bez špetky laciného, těžkého, zkaramelizovaného cukrování, spravedlnost nakonec vždy na té správné straně. Starověký Egypt si mě přes mnohé tíživé okolnosti od otroků po brutalismus zcela získal. Není třeba si nic nalhávat, ústřední postava, eunuch a otrok Taita, je jednoduše génius. Smith jej ztvárnil coby básníka, prozaika, nadaného lékaře, architekta, válečného stratéga, vynálezce a filosofa. Hotový staroegyptský Michelangelo. Kdepak, ještě něco víc. A přece, nebo právě proto, je to nesmírně přitažlivý knižní hrdina, s nímž se nelze neztotožnit a jehož nelze nemít rád. A přitom je to pouhopouhý vypravěč. Geniální. A jak se Taita umí pochválit :-). Smith tohle umí moc dobře. Posbírat skutečné události, historicky doložené postavy a vytvořit poutavý, generační román. Výborný překlad Václava Vanduchy pak na Smithův pětipatrový, lahůdkami prokládaný dort položil sladkou třešničku. Mňam.
"Dvacet a jedenkrát zahýbá křišťálová cesta.
Je úzká jak ostří bronzové čepele.
Bohyně, co hlídá druhý pylon,
je zrádná a způsoby má ďábelské.
Ta družka plamenů a kurva vesmíru
s tváří podobnou tlamě lvice
vemenem mléčným dusí muže
a vagínou polyká je celé."
Bavilo mě to a to jako dost! Někdy mi trochu vadilo, že hlavní hrdina Taito je až exterémně dokonalý a vševědoucí, ale W.S. to tak ve svých knihách má a postupně jsem to vzal na vědomí a přijal jsem to jako fakt. Jinak čte se to samo, dějová linka příběhu je zajímavá, postavy a kulisy v příběhu jsou velmi dobře zpracovány. Prostě to bylo takové přijemné čtení, čas u toho rychle ubíhal a jednoznačně jsem rád, že jsem si to přečetl a pustím se i do navazujících knih téro série.
Tenhle žánr nepatří mezi moje oblíbené, dal jsem ale na doporučení a i tak jsem se dlouho nutil, než jsem se pustil do čtení...a ve výsledku naprosto úžasná kniha...snadno čtivý,napínavý, zamilovaný příběh...
Parádní román. Knihu jsem dostal k narozeninám. Doporučuji všem kdo četli například Egypťana Sinuheta. Těším se na další díly.
Užasná kniha díky které jsem začal číst historické romány, zvláště ty ze starověkého egypta.
Popravdě se divím že jsem knihu dočetla. Každých 100 stran jsem si říkala že přestanu, ale něco mě nutilo zjistit jak ta nekonečná sedmi set stránková kniha skončí, no ze začátku jsem se celkem dobře začetla. Bylo to takové nevinné povídání. Celkový styl autora mě hodně překvapil a celkem bavil. Bylo to v podstatě 30 let, které jsme prožili s hlavními hrdiny, bavilo mě číst jak se postavy vyvijejí, potom mě ale mrzelo když se na některé postavy zapomínalo. Moc mě nebavily válečné spory, spíše jsem se zajímala o osobní příběhy postav. Neuvěřitelně mě štval otrok Taita , který byl úplně všechno. Posledních 200 stran jsem věděla jak válečný spor dopadne. Takže závěrem. Jsem hrdá že jsem to dočetla.
Vlivem šoku z povodně moje paměť nepodstatné věci vytěsnila, takže pár věcí jsem zapomněla. Snažím se je obnovit.
V této knize jsem nedočetla ani první kapitolu. Proč?
Hlavně mě iritovalo, že si autor vůbec nedal práci a před psaním se neseznámil dost dobře s reáliemi.
1. Staroegyptština nezná hlásku l, ale jedna z postav se klidně jmenuje Lostris, což je zřejmě řecká forma, a navíc její dívčí jméno zní Lanata, takže autor si z nás dělá blázny tuplovaně. Její mládenec se honosí jménem Tanus, k čemuž asi přišel někde v Římě.
2. Lovit hrochy lukem a šípy je holé šílenství a Staří Egypťané to tak, podle mnoha vyobrazení v hrobkách, nedělali. Na hrocha jedině s pořádným kopím.
3. Té báchorce s inovovaným lukem též nelze věřit. Z čistě fyzikálních důvodů.
4. Když autor přirovnal dvojici, která spadla do vody, k páru vyder, něco mi tam nesedělo. Jakpak je mohl Taita znát, když tam nikdy nežily?
5. Abych nezapomněla! Do kukuřičné placky se tehdy ve Starém Egyptě mohl sotva kdo zakousnout.
Možná jsem hnidopich, ale fakt mě to vytáčelo. Nehledě na to, že Taita mi byl od začátku nesympatický. Nehodlala jsem riskovat další zhůvěřilosti podobného typu a po pár stránkách jsem knihu rázně zaklapla a vrátila majiteli. Někdy není na škodu, když z hlavy něco vyšumí :-)))
Nepochybně patří toto dílo do seznamu knih, které by si měl každý přečíst...úžasný a pravdivý příběh o boji, (ne)naplněné lásce a smrti. Tak, jak život opravdu byl. Moc a moc doporučuji!
Štítky knihy
Egypt otroctví starověký Egypt historické romány
Kniha Řeka bohů: Román ze starého Egypta je v
| Právě čtených | 39x |
| Přečtených | 3 525x |
| Čtenářské výzvě | 319x |
| Doporučených | 326x |
| Knihotéce | 859x |
| Chystám se číst | 715x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 18x |
Možná srovnávám nesrovnatelné, přesto se tomu neubráním - Egypťan Sinuhet vs. Řeka bohů.
Oba romány naprosto fenomenální za 5 hvězd, přesto pár drobných rozdílností:
- U Taity jsme vrženi do jeho nejlepších let, kde začíná příběh, u Sinuheta máme možnost prožít s ním celý jeho život.
- Taita je dokonalost sama, ovládá snad všechny dovednosti, co lze obsáhnout a rád to dá na odiv. Sinuhet je omylný, analyzuje své chyby a ovládá jen umění z chrámu života a posléze i smrti. Životní pouť je pro něj cestou rozvoje a poznání. Taita na životní pouti aplikuje své znalosti a dovednosti.
- Zlo a dobro je u Řeky bohů jasně rozdělené. Čtenář tak velmi poutavě čeká, jak záporáci zhynou. V Egypťanovi je rozlišení zla a dobra obtížné, vše se neustále vyvíjí a mění.
- Sinuhet má pro nás třešničku na dortu v podobě "vau" efektu jeho mystického původu.
- Řeku bohů posouvá vpřed honba za mamonem (chvíli jsem si myslel, že se tak jmenuje i faraon) a láska. U Sinuheta je mamon okrajovější a láska komplikovanější. Naopak Waltari odkrývá více rozporuplný vnitřní svět hlavních postav a to, jak se odráží ve vnější realitě.
Výše uvedené postřehy ale nepředstavují nic zásadního. Přesto bych za pár let jako první sáhl po Egypťanovi a až pak po Řece:-)