Ráno neplačem
Katarína Gillerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85696/bmid_rano-neplacem-85696.jpg
4
51
17
Tridsaťpäťročná výtvarníčka Martina, ktorá žije s dcérou v bratislavskej Petržalke, svoju rodinu nevidela už niekoľko rokov. Pozvanie na svadbu, ktoré jedného dňa vypadne z poštovej schránky, rozkrúti kolotoč spomienok. Pred hrdinkiným vnútorným zrakom defiluje detstvo na strednom Slovensku, poznačené vážnymi chorobami brata a starej matky, prvá láska, zrada najbližšej priateľky, tragické udalosti v rodine, manželstvo s nemilovaným mužom a vášnivý zakázaný vzťah. Má, alebo nemá ísť na svadbu v rodnom meste? Čo ak sa tam stretne s mužom, ktorého kedysi nadovšetko milovala? Autorka v dramatickom príbehu umne strieda časové roviny, pomocou ktorých postupne odhaľuje minulosť a prináša prekvapujúce odpovede na nezodpovedané otázky. Hoci to hrdinka nemá ľahké, nenecháva ju napospas osudu – stoja pri nej dve verné kamarátky a možno aj niekto, o kom ešte nevie ani ona sama...... celý text
Přidat komentář
Ráno nepláču
První kniha od této autorky, kterou jsem přečetla, mě nadchla. Styl psaní je podobný jako píše Táňa Keleová-Vasilková. Příběh ze současnosti se prolíná se vzpomínkami hlavní postavy nadané malířky Martiny, která to v životě opravdu neměla jednoduché. Žila v rodině milujících rodičů s „alzheimerovou“ babičkou a postiženým bratrem. Zamilovala se do nepravého muže, když si myslela, že toho správného našla bylo pozdě ... Nebudu nic vyzrazovat. Román je plný obratů a zvratů, které se dají očekávat, ale také plný překvapení. Těším se na další knihy paní Gillerové. Příběh se mi líbil, dávám 4 hvězdy a doporučuji.
Mám autorku moc ráda,ale myslím si,že tento příběh patří k jejím slabším.Určitě to umí líp
Hezká oddechová knížka, na kterou jsem narazila náhodou. Hezké propojení minulosti a současnosti. Délka byla sympatická, proto se příběh moc netáhl.
Další příjemná kniha z pera autorky, u které si mohu být jistá, že se dobře začtu.
Ilustrátorka a malířka Martina žije sama se svou dcerou Martinou. S rodinou má složité vztahy, má své kamarádky.
S Martinou se seznamujeme, když ze schránky vytáhne nenápadnou bílou obálku, která všem změní životy...
Líbí se mi, jak autorka líčí obyčejné životy. Obyčejné problémy obyčejných lidí...
Příjemné, odpočinkové čtení. Bylo mi líto Martiny, autorka ji tedy pěkně naložila... Jen mi trochu vadilo to skákání v čase, občas jsem se musela chvilku zorientovat, kam jsem to zrovna skočila.
Pěkný román pro ženy. Líbilo se mi, že děj není tak spletitý, abych se v jednotlivých osudech hrdinů nevyznala. Na druhé straně nic není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Přečteno díky čtenářské výzvě jako kniha začínající zájmenem.
Velmi příjemné oddechové čtení, avšak občas jsem se \"ztrácela\" v tom, kdo je kdo. Hodnotim však celkově velmi kladně.
Už jsi ji moc nepamatuji, četla jsem jako první knihu této autorky, a odstartovala můj zájem o autorčinu tvorbu. Do té doby jsem K. Gillerovou odmítala, domnívala jsem se, že její příběhy jsou příliš přeslazené. To jsem se však spletla. Knížka mě zaujala a od té doby sahám po každé knize této spisovatelky, která u nás vyjde. Právě včera jsem dočetla poslední a od teď budu nedočkavě vyhlížet novou knihu, která vpluje do čtenářského světa... Katarína Gillerová píše zajímavé příběhy ze současnosti, prodchnuté tajemstvím, hluboce lidské, velmi často prostoupené bolestí, láskou, něhou a obyčejným lidským štěstím. Někdo možná žádá víc, ale někdy tohle úplně stačí k tomu, aby tam člověk našel sám sebe...
Příběh ze života výtvarnice Martiny Hanákové , podle byla tato kniha z těch slabších od této autorky. Martina, která žije sama s dcerou najde pozvánku na svatbu a to roztočí kolo jejích vzpomínek na své dvě dávné lásky .V románu je hodně postav ,ale všechny jsou vzájemně propletené , docela mi vadilo přeskakování z minulosti do přítomnosti.
Pěkná knížka, dějově dost bohatá, to se vidí v málokteré knížce, aby byl člověk napnutej a pořád hádal, co asi bude dál a jak to všechno dopadne.
Moja šiesta kniha tejto autorky, takže môžem povedať, že knihy sú písané podľa jedného vzoru. Základ tvorí silný námet, no nie je vždy dotiahnutý dokonca. Autorka svoje postavy vracia do minulosti, častokrát na úkor súčasnosti. Ráno, neplačem k takýmto príbehom určite platí. Je namiešaný s presnou dávkou romantiky, sklamania, životných skúseností. Dej je opäť zasadený do Petržalky s podrobnými opismi života v nej. Príbeh bol pekný aj napínavý, no je to jeden z tých príbehov, ktoré prečítate, odložíte, zabudnete. Prečo? Nedrží sa jednej línie, sústavne uhýba, dokonca aj počas rozhovoru autorka odbehne do minulosti a keď vás vráti do súčasnosti, zabudnete o čom bol rozhovor. Preto je to u mňa len za tri hviezdičky.
ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, myslela jsem si, že ji odložím bez toho aniž bych ji dočetla, ale to by byla velká chyba. Poté mě příběh vtáhl do sebe a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Musela jsem si knihu sehnat i ve slovenštině.
Krásná kniha, která se dobře četla, na konci jsem byla zklamaná, že končí. Je pravda, že osud si zahrává s lidským životem, ale děkuji autorce, že všechno nakonec dobře dopadlo a tím u mě kniha stoupla na ceně. Vřelé všem doporučují, opravdu se velmi dobře četla.
Štítky knihy
autismus rodina rodinné vztahy psychologické romány osudy žen Alzheimerova choroba nešťastná láska české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Dubnové slunce |
| 2004 |  Láska si nevyberá |
| 2020 | Šťastné náhody |
| 2022 | Mlha mezi námi |
| 2008 | Záhada zadnej izby |
Kniha Ráno neplačem je v
| Přečtených | 89x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 14x |
| Chci si koupit | 8x |
"Víkendovka"
Martina žije život obyčejné matky a ženy v domácnosti. Alespoň to tak může vypadat. Dohání ji vzpomínky z dětství, které nejsou příjemné a musi je před rodinou tajit. Jednou se ozvou formou dopisu.
Radostné pozvání na svatbu způsobí, že Martina si oživí léta staré hádky a odloučení od rodiny, které si ale zavinila sama nebo spíše ve větší části osud. Vinit ze smrti jedné poloviny rodiny tu druhou je něco nepředstavitelného. Martina vzpomíná na dětství a dospívání na Slovensku. Milující rodiče, bratři a babička žili spokojeně dokud Kubovi nezjistili mentální retardaci a babička svými podivnými řečmi a chováním nebyla pomlouvaná každým z ulice, že zřejmě trpí Alzheimrem. Na jeden den se ji nevzpomíná dobře a nejraději by ho vymazala z paměti. Aby zapomněla, začala malovat obrazy. V nich se odráží její věčný smutek a zmatenost, protože dotedka nevěděla žádné okolnosti z maminy a bratrovy smrti.
Svatba a účast na ni je nejen klíčem k udobření rodinných vztahů, ale hlavně zjištění (I když nebude příjemné) toho, co se před lety stalo...