Rakousko, jaké je

02.02.2019

Neoznačila bych Sealsfieldovu knihu tak docela za fiktivní cestopis, poněvadž to evokuje Gulliverovy cesty nebo Mandevilla. Sealsfield (vlastně rodným jménem Karl Postl) popisuje místa, která nejen existují, ale která také osobně navštívil, byť v jiném čase, než uvádí. Fiktivní je totiž cesta jako celek, autor ji sestavil ze svých různých, nezávislých cest a pobytů.

Mám dojem, že jsem se z dílka dozvěděla víc než na semestrálním semináři ze světových dějin 19. století. Sealsfield často líčí drobné zajímavé historky, pro ilustraci: separatismus Uhrů dokládá událostí, kdy si uherští důstojníci poručili ve vídeňské restauraci vychladit láhve tokajského vína ve vínu rakouském.
Knížka je vlastně enfant perdu po všech stránkách. Autor - liberál, uprchlík do Ameriky a romantický dobrodruh, zběhnuvší duchovní - očekává a podněcuje revoluci proti zpráchnivělému ancient régime. Vydává se za Angličana a zaujímá protikatolická stanoviska ("naše protestantská bohoslužba"). Znechuceně popisuje anglofonnímu publiku nesvobodu v zemích Svaté aliance, třebas lázeňské špicly. Romanticky personofikuje národy (např. John Bull = Anglie) a popisuje národní povahy (třeba Němci jsou podle něj dobrodušní a otevření; s českým obrozením sympatizuje, ale Češi mají „otrockou, úkladnou, zrádnou povahu").
Vtahuje čtenáře užitím druhé osoby. Navzdory tomu, že je knížka útlá, se mi nečetla úplně lehko a strávila jsem nad ní víc než dva dny, jak jsem si původně předsevzala. Přesto času nelituji.

* „Ústava … bude spát …, dokud nebudou vytvořeny správné předpoklady … u národů, totiž úměrné rozdělení majetku a intelektuální osvěty.“
* „Škoda, že se tak málo ví o dobrém charakteru Němců a o jejich ctnostech a že je ještě méně ceněn. V německém charakteru je totiž tolik citu, že pohne každým srdcem.“
* o Češích a Sudetoněmcích: „Mezi oběma národy není žádný přechod, žádné míšení; jsou odděleni jako Němci a Francouzi a třísetleté spojení nemůže potlačit antipatii, nemůže je přimět k tomu, aby zapomněli na posměšné přezdívky, kterými se vzájemně častují.“
* „… Maďar se totiž cítí, a to právem, být tím, čím je, a cítí, že jeho osobní svoboda a prastará ústava nejsou napsány jen na papíře, nýbrž v srdcích desíti miliónů jeho krajanů, neobávajících se ani císaře, ani Metternicha.“

30.06.2017

Zdařilý a čtivý fiktivní cestopis do nitra Habsburské monarchie v dobách Metternichova absolutismu. Samozřejmě třeba brát s rezervou autorovo přehnané vychvalování stavu anglické společnosti v kontrastu s rakouskou realitou. Prostě nesnášel Metternicha a císaře Františka a nechal se zbytečně unášet (viz anglické svobody (jen pro urozené), bohatství (z kolonií), anglikánská (modlo)služba apod.)