Ráj opět nabytý

15.06.2020

Dle slov překladatele Zvičínského odbyl Jungmann "Ráj znovu nabytý" slovy, že "nedosahuje "Ráje ztraceného" - je chatrnější". A tak sám Zvičínský doplňuje onu naprosto fantastickou a nesmrtelnou epickou báseň o její pokračování. O tom, že na Jungmannových slovech něco málo bude, hovoří i skutečnost, že "Ráj znovu nabytý" snad jiné vydání než z roku 1896 nedostal. Možná to ale bude trochu složitější.

"Ztracený ráj" je velkolepě postaveným příběhem, který čtenáře pohltí, i bez ohledu na náboženskou stránku věci - vzestup (sestup?) vojska pekelného, nebeská válka, Satanovo úspěšné pokoušení Evy, provokace Boha. "Ráj znovu nabytý" se tématicky omezuje na Satanovu marnou snahu zlomit Ježíše v poušti, přestože se do toho podniku pouštěl s velikým sebevědomím. A s tím celé dílko stoupá i klesá. Stejně jako se Zvičínského schopností poezie, která je sice na úrovni vysoké, ale pro člověka z roku 2020 velmi těžko proniknutelné. Samotného mě překvapilo, jak moc se odlišuje tehdejší sloh poetický od beletrie, kterou čtu tak snadno. Dnes aby tak výrazný kontrast jeden pohledal.

Těch kontrastů je pro moderního čtenáře mnohem víc. Tedy pro mě bylo. Zatímco překladatel zmiňuje odvěký souboj dobra se zlem a marný boj Satana porazit Nejvyššího, moje dojmy byly trochu odlišné. Ježíš se tu projevuje jako naprosto zatvrzelá osobnost přesvědčená o vlastní velikosti na hranici totálního egoismu typu "kdo je víc, než já?" pohrdající těmi dole. A ten pomyslný ďáblík, co se mu snaží dostat pod kůži, naopak působí naprosto lidsky, sympaticky (počkat, takový byl vlastně i ve Ztraceném ráji) a srovnaný s realitou a světem. Co se mi ohromně líbilo - a možná to samotnému Miltonovi při psaní zcela nedošlo - je Satanova opakovaný a ironizující úsměšek o tom, že má-li přijít věčné království, které nemá konce, tedy logicky nemá ani začátek, takže nikdy nenastane. A řekněme si na rovinu - zdá se vám, že jsme se za těch víc jak dvě tisíciletí vrátili do ráje?=o)